Otakar Černý (novinář)

Otakar Černý
Celé jméno	Otakar Černý
Datum narození	10. září 1943
Místo narození	Kladno, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	16. února 2021
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost
Manželka	Mojmíra Černá
Děti	Otakar Černý ml., Tereza Černá
Povolání	televizní moderátor, novinář, sportovní redaktor, pedagog, manažer
Ocenění	Cena křepelek (1997); Síň slávy české televizní žurnalistiky (2013)

Otakar Černý (10. září 1943 Kladno – 16. února 2021 Praha) byl významný český televizní moderátor, novinář, sportovní publicista a manažer. Dlouhá léta patřil k nejvýraznějším tvářím České televize a jeho kariéra opsala unikátní oblouk od učitele fyziky přes sportovního redaktora až po moderátora klíčových politických debat v období transformace české společnosti.

Do historie se zapsal především ve dvou rovinách:

Jako průkopník politických diskuzí v 90. letech (pořady Co týden dal a Debata), kde zavedl zcela nový, konfrontační, ale zároveň "lidový" styl moderování. Jeho otázka „A co na to občan?“ zlidověla.
Jako zakladatel sportovního kanálu ČT sport (původně ČT4 Sport), který vybudoval z pozice šéfredaktora Redakce sportu a který zásadně změnil dostupnost sportovního vysílání v Česku.

Byl znám svým nezaměnitelným projevem, výrazným knírem, přímým vystupováním a celoživotním patriotismem k rodnému Kladnu.

Mládí a původ

Narodil se v Kladně do rodiny, která byla po roce 1948 perzekvována komunistickým režimem. Jeho dědeček vlastnil truhlářskou firmu a matka byla modistka, o majetek však přišli znárodněním a měnovou reformou. Tato rodinná zkušenost formovala jeho celoživotní odstup od komunistické ideologie.

Vystudoval Střední průmyslovou školu hutnickou v Kladně (obor kování a válcování), ale technika ho nenaplňovala tolik jako humanitní směry. Toužil po studiu na DAMU (režie a scenáristika), kam však nebyl přijat. Nakonec vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor matematika a fyzika.

Pedagogická dráha

Před vstupem do světa médií působil 20 let jako učitel. Učil fyziku, matematiku a tělocvik na odborném učilišti v Kladně. Sám později uváděl, že pedagogická praxe mu dala schopnost vysvětlovat složité věci jednoduše a srozumitelně, což později využil při moderování politických debat.

Sportovní redaktor v normalizaci (1969–1989)

Jeho snem byla sportovní žurnalistika. Do Československé televize nastoupil externě v roce 1969. Ačkoliv v roce 1971 vyhrál konkurz na stálé místo, nebyl přijat do trvalého pracovního poměru, protože odmítl vstoupit do KSČ. Až do roku 1989 tak pracoval jako externista, což mu paradoxně dávalo jistou míru svobody.

Specializoval se na lední hokej a fotbal. Jeho doménou byly reportáže a moderování zpravodajské relace Branky, body, vteřiny. V té době si osvojil dynamický styl projevu, kterým se odlišoval od strnulých hlasatelů normalizačního zpravodajství.

Fenomén 90. let: Politický moderátor

Po Sametové revoluci v roce 1989 se Otakar Černý stal interním zaměstnancem a vedoucím redakce zpravodajství. V chaotické době hledání nového formátu politické žurnalistiky byl vybrán jako moderátor diskusních pořadů, přestože neměl politologické vzdělání. Sám o sobě říkal, že byl „politický panic“.

Co týden dal a Debata

V letech 1990 až 1997 moderoval pořady Co týden dal (nejprve s Jozefem Hübelem, později se Zuzanou Bubílkovou) a Debata. Tyto pořady měly v té době, kdy existoval jen jeden hlavní televizní kanál, milionovou sledovanost a zásadní vliv na veřejné mínění.

Styl moderování: Černý vnesl do studia "selský rozum". Nepoužíval odbornou terminologii, ale ptal se tak, jak by se ptal člověk v hospodě. Jeho cílem bylo donutit politiky mluvit srozumitelně.
Legendární hlášky: Proslul frázemi „A na to jsem se vás neptal, pane ministře“, „Neuhýbejte z otázky“ nebo „Co na to občan?“.
Vztah s politiky: Jeho častými hosty byli Václav Klaus a Miloš Zeman. Černý byl kritizován částí intelektuální obce za to, že je k politikům příliš familiární nebo že jim „nahrává“, ale u diváků byl nesmírně populární pro svou přímost.

V roce 1998, po změnách ve vedení ČT (odvolání generálního ředitele Ivo Mathého), z televize odešel.

Intermezzo a návrat (1998–2002)

Krátce působil jako komentátor v denním tisku a v letech 2000 až 2002 přijal nabídku ministra zdravotnictví Bohumila Fišera, aby se stal jeho tiskovým mluvčím. Tato role "na druhé straně barikády" byla jen krátkou epizodou před jeho návratem do domovské televize.

Šéfredaktor a otec ČT sport (2002–2013)

V roce 2002 se vrátil do České televize, tentokrát do manažerské funkce šéfredaktora Redakce sportu. Toto období je považováno za jeho profesní vrchol.

Vznik ČT4 Sport

Jeho největším odkazem je založení samostatného sportovního kanálu. Černý dokázal prosadit myšlenku, že veřejnoprávní televize potřebuje specializovaný okruh pro sport, což v té době nebylo v Evropě běžné.

Spuštění:** Kanál **ČT4 Sport (dnes ČT sport) začal vysílat v únoru 2006 u příležitosti Zimních olympijských her v Turíně.
Obsah: Černý dbal na to, aby kanál nevysílal jen fotbal a hokej, ale dával prostor i menším sportům. Má lví podíl na popularizaci biatlonu v Česku – byl to on, kdo rozhodl o masivním nasazení přenosů v době, kdy tento sport ještě nebyl diváckým hitem.
Odchod: Z funkce šéfredaktora odešel v březnu 2013 do důchodu, ale s televizí nadále spolupracoval (pořad Na slovíčko).

Kladenský patriot a trenér

Otakar Černý byl celým srdcem Kladeňák. Nikdy se netajil svou láskou k tomuto průmyslovému městu a jeho sportovním klubům.

Trenér mládeže: Dlouhá léta trénoval hokejové žáky v Kladně. Mezi jeho svěřence patřili budoucí mistři světa a olympijští vítězové jako Jaromír Jágr, Pavel Patera nebo Martin Procházka.
Motivátor: Jeho trenérské metody byly stejně svérázné jako ty moderátorské. K jeho slavným pokynům v kabině patřilo: „Kdo má jiný dres, je třídní nepřítel!“ nebo „Střílejte do branky, ne na branku!“

Osobní život

Byl ženatý, s manželkou Mojmírou prožil celý život. Měli dvě děti: dceru Terezu a syna Otakara Černého ml., který se vydal v otcových stopách a rovněž moderoval v České televizi (mj. Události, komentáře).

Černý byl známý svou neformálností. Miloval mariáš, pivo a byl silným kuřákem, což se podepisovalo na jeho zdraví. V pozdějším věku se stal terčem vtipů a bulváru kvůli plastické operaci očních víček, kterou podstoupil ze zdravotních důvodů (padání víček mu bránilo ve vidění), ale kterou bral s nadhledem sobě vlastním. Jeho životním krédem bylo: „Hlavu vzhůru, furt se de.“

Úmrtí

Zemřel v noci na 16. února 2021 v Praze ve věku 77 let. Jeho smrt vyvolala vlnu reakcí napříč českou společností; vzpomínali na něj vrcholní politici, sportovci i kolegové novináři, kteří oceňovali jeho profesionalitu, férovost a zásluhu na rozvoji české sportovní žurnalistiky.

Dílo (bibliografie)

Napsal několik knih, převážně vzpomínkového charakteru:

Co týden (ne)dal (1993, se Zuzanou Bubílkovou)
Díky, na viděnou!: vysoká politika očima televizního moderátora (1998)
Brankám bylo padesát, aneb, Díky táto: Kladno, Praha a okolí 1969–2006 (2007)
Třikrát a dost (2013) – autobiografie
Sport na Kladně (2020)