Zámek Nové Město nad Metují

Šablona:Infobox Budova

Zámek Nové Město nad Metují je majestátní šlechtické sídlo a jedna z nejvýznamnějších národních kulturních památek České republiky. Tento architektonický skvost se nachází v samém srdci historického jádra města Nové Město nad Metují v Královéhradeckém kraji, v turisticky velmi atraktivní oblasti Kladského pomezí. Zámek tvoří neoddělitelný urbanistický celek se sousedním renesančním náměstím a tyčí se na vysoké skalní ostrožně, kterou ze tří stran přirozeně obtéká a chrání dravá řeka Metuje.

Jedinečnost a naprostá výjimečnost tohoto zámeckého komplexu nespočívá pouze v jeho bohaté několikasetleté historii, ale především v jeho naprosto ojedinělém moderním znovuzrození. Zatímco většina historických zámků v zemi zamrzla v čase v podobě barokních či renesančních relikvií, novoměstský zámek byl na počátku 20. století odvážně a nevídaně adaptován na vysoce luxusní a moderní rodinné sídlo tehdejšího textilního magnáta Josefa Bartoně. Za touto transformací stáli ti nejlepší architekti své doby, v první řadě slovenský vizionář Dušan Jurkovič a posléze věhlasný český architekt Pavel Janák.

Díky této naprosto unikátní umělecké symbióze dnes návštěvníci při procházení zámkem obdivují nejen původní středověké klenby a barokní štuky, ale zároveň se kochají elegantními prvky vrcholné secese, čistého kubismu, dravého stylu art deco a přísného funkcionalismu. Zámek tak představuje naprosto učebnicový a mimořádně citlivý příklad prolnutí starého šlechtického světa s moderní průmyslovou epochou první Československé republiky.

🗓 Současnost a aktuální kulturní dění

V současnosti je zámecký areál zpět v soukromých rukou, neboť byl v rámci restitucí v roce 1992 po právu navrácen rodině Bartoňů z Dobenína, která se o celý komplex stará s nesmírnou péčí a finančním nasazením. V sezóně let 2025 a 2026 patří zámek k nejnavštěvovanějším a nejživějším památkám celého Královéhradeckého kraje, přičemž jeho provoz zdaleka přesahuje rámec pouhých běžných prohlídek. Zámek žije intenzivním kulturním životem a celoročně nabízí široké spektrum naprosto ojedinělých zážitků pro různorodé skupiny návštěvníků.

V zimních i jarních měsících roku 2025 a 2026 láká zámek návštěvníky na několik speciálních expozic. Velkou pozornost budí například výstava „Zvláštní lidé“, která je realizována ve spolupráci s prestižním Wax Museem. Tato unikátní výstava voskových figurín zavádí návštěvníky do fascinujícího světa historických cirkusů a přibližuje nelehké osudy lidí s mimořádným vzhledem či hendikepem, ze kterých se před sto lety staly světové celebrity. Obrovským tahákem pro rodiny s dětmi je dlouhodobý interaktivní projekt „Kouzelný zámek“, v jehož rámci děti při prohlídce doprovází starý a moudrý čaroděj Percival, který tráví na novoměstském zámku svůj kouzelnický důchod.

Správa zámku rovněž velmi efektivně využívá potenciál přilehlých zámeckých zahrad a nádvoří. Pravidelně, zejména během víkendů a svátků, probíhá úchvatné večerní nasvícení terasových zahrad, které nabízí mimořádně romantickou procházku umocněnou návštěvou populární čarokavárny „U děravého kotle“, jež podává speciální horké nápoje. Během dubna 2025 zámek hostí i významné technologické a řemeslné akce, jako je veletrh „Novo Expo + Inovace 2025“ či oblíbené tradiční velikonoční řemeslné trhy. V neposlední řadě se zámek vyprofiloval jako vyhledávané centrum pro pořádání luxusních svatebních obřadů a nabízí dokonce i možnost prémiového přenocování v několika stylových apartmánech zařízených přímo v prostorách samotného zámku.

⏳ Historický vývoj a proměny zámku

Historie novoměstského panství se začala psát v okamžiku obrovského budovatelského rozmachu na samotném úsvitu 16. století. O vznik města i původního panského sídla se zasloužil vizionářský šlechtic Jan Černčický z Kácova, který celou lokaci prozíravě založil přesně 10. srpna roku 1501. Zámek byl tehdy zbudován v podobě masivního, pozdně gotického hradu, jehož primárním úkolem byla tvrdá vojenská obrana zranitelné šíje skalní ostrožny a ochrana celého nově založeného poddanského města.

Slibný rozvoj však v roce 1526 krutě přerušil zničující a ničivý požár, který zachvátil velkou část města i hradu. Panství následně v roce 1527 zakoupil mocný a bohatý rod z Pernštejna. Bratři Vojtěch a Jan z Pernštejna nenechali spáleniště dlouho ležet ladem a povolali stavitele k radikální přestavbě celého komplexu. Během jejich vlády se stará dřevokamenná tvrz proměnila v honosný zámek vystavěný v tehdy módním renesančním slohu. K dalšímu posílení vojenské ochrany byla v roce 1532 strategicky přistavěna mohutná předsunutá dělová bašta (dnes známá jako Zázvorka).

Velký obrat v dějinách majitelů nastal během turbulentního období třicetileté války. Původní majitelé ze Stubenberka se aktivně zúčastnili stavovského povstání, což vyústilo po osudové bitvě na Bílé hoře v drakonickou konfiskaci jejich obrovského majetku. Panství se na krátký okamžik (v roce 1623) dostalo do rukou obávaného a geniálního vojevůdce Albrechta z Valdštejna, jenž jej obratem vyměnil s mocným rodem Trčků z Lípy. Ani ti se však z majetku netěšili dlouho. Po krvavém zavraždění Valdštejna v Chebu v roce 1634 byl majetek Trčků císařskou korunou zabaven a následně darován skotskému šlechtici Walteru Lesliemu jako krvavá odměna za jeho podíl na Valdštejnově vraždě.

Právě rod hrabat z Leslie, který zde pevně vládl až do roku 1802, vtiskl zámku jeho dodnes viditelnou barokní tvář. V polovině 17. století byl do Nového Města povolán excelentní vlašský stavitel a architekt Carlo Lurago, který řídil velkolepou a extrémně nákladnou barokizací celého objektu. Důvodem této drahé přestavby byla především neskrývaná snaha tehdejšího hraběte vyrovnat se přepychu a nádheře sousedního náchodského panství, které tehdy vlastnil proslulý vojevůdce Octavio Piccolomini. Zámek byl sjednocen do kubicky sevřené monumentální hmoty s velkým lichoběžníkovým nádvořím a interiéry byly vyzdobeny mistrovskými barokními štuky.

Po vymření rodu Leslie přešel zámek do držení spřízněných knížat z Dietrichsteinu a po roce 1858 se následně stal majetkem širšího společenství dědiců. Tito roztroušení a nezainteresovaní majitelé se o složitou údržbu obrovského objektu vůbec nestarali. Druhá polovina 19. století se tak nesla ve znamení katastrofálního úpadku, drastického chátrání a rozpadu. Opuštěný zámek tehdy připomínal spíše smutnou barokní zříceninu nežli reprezentativní rezidenci.

🏛 Architektonické znovuzrození a modernizace

Skutečná spása pro rozpadající se monument přišla na samém počátku 20. století. V roce 1908 koupil těžce zchátralý zámek do svého osobního vlastnictví Josef Bartoň (později povýšený do rytířského stavu s přídomkem z Dobenína). Tento nesmírně bohatý, pracovitý a navíc národně hluboce uvědomělý továrník z Náchoda se rozhodl z chátrajícího zámku vybudovat vysoce reprezentativní a pohodlné rodové sídlo, jež mělo sloužit jeho početné rodině k trvalému bydlení.

K obrovské realizaci tohoto nadmíru odvážného snu povolal v roce 1909 slavného a inovativního slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Tento „básník dřeva“ přistoupil k náročnému úkolu s obrovským respektem k historii, ale s jasnou vizí moderního života. Jurkovič se snažil zachránit a odhalit co nejvíce původních renesančních a barokních atributů (nechal například obnovit a zviditelnit sgrafitovou chiaroscurovou výzdobu na nádvoří a nechal snížit věž), ale současně vnitřek zámku nemilosrdně a precizně adaptoval na úroveň luxusu 20. století.

Do středověkých a renesančních zdí tak bylo pod Jurkovičovým přísným dozorem citlivě zabudováno moderní ústřední vytápění, kompletní rozvody tekoucí teplé a studené vody do luxusních koupelen, spolehlivá a výkonná elektrická síť a na tu dobu naprosto převratné komunikační telefonní linky. Největší inženýrský úžas však budily dva plně elektrifikované výtahy – jeden masivní nákladní a druhý elegantní osobní výtah pro přepravu továrníkovy rodiny a vzácných hostů napříč patry. Z historického zámku se tak de facto stal obrovský a technologicky vyspělý "chytrý dům" své doby.

Po vypuknutí první světové války musel Jurkovič panství opustit, ale velkolepé dílo zdárně neskončilo. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století na jeho fantastickou práci neméně geniálně navázal přední český meziválečný architekt Pavel Janák. Ten do interiérů i exteriérů vnesl elegantní, čisté a přísné linie dravého funkcionalismu, stylizovaného art deca a svébytného národního kubismu. Výsledná syntéza těchto radikálně odlišných historických a supermoderních stylů je v celosvětovém měřítku naprosto unikátní a z novoměstského zámku dělá neopakovatelný učebnicový příklad architektonické geniality.

🎨 Zámecké interiéry a mistrovská umělecká díla

Práce obou zmíněných obřích jmen české architektury by nebyla tak dokonalá, kdyby ji nedoplňovala bravurní výtvarná a sochařská asistence nejvýznačnějších dobových umělců. Rodina Bartoňů z Dobenína neváhala a štědře investovala obrovské sumy peněz do vybavení zámku mistrovskými originály od absolutní špičky české kulturní scény.

Návštěvníci dnes při prohlídkách procházejí skrze ohromující sály a soukromé apartmány, v nichž se organicky mísí původní těžký barokní štukový strop s lehkým, na míru navrženým kubistickým nábytkem. Interiéry a fresky tvořili a zdobili velikáni malířského plátna jako například slavný Max Švabinský, symbolista Jan Preisler, všestranný František Kysela nebo slavný portrétista Vratislav Nechleba. Textilní prvky, závěsy a rozměrné autorské tapiserie pocházely z dílny geniální průkopnice Marie Teinitzerové, zatímco keramika nesla rukopis designérky Heleny Johnové.

Ohromující je rovněž zastoupení tuzemského sochařství. Nádvoří, vestibuly i samotné salóny zdobí naprosté originály děl těch nejvýznačnějších jmen – k vidění jsou zde mistrovské plastiky od samotného nestora českého sochařství Josefa Václava Myslbeka, jímavá díla Jana Štursy, secesní kreace Ladislava Šalouna či spirituální a mystické dřevořezby fantastického vizionáře Františka Bílka. Obrovský a Malý sál dnes tvoří majestátní prostor nejen pro uložení těchto děl, ale i pro pořádání koncertů a společenských událostí vysoké úrovně, zatímco zámecká galerie s příznačným názvem „Pod Žebrovkou“ nabízí prostor pro výstavy moderního i klasického umění.

🌳 Terasová zahrada a ikonická Jurkovičova lávka

Nedílnou a pro mnohé turisty tou vůbec nejpřitažlivější součástí celého zámeckého komplexu je rozlehlý areál zámeckých zahrad, parků a nádvoří. Rozkládá se na prudkých severozápadních svazích přiléhajících k budově a padajících strmě do hlubokého údolí řeky Metuje. Původní utilitární obranné příkopy a hospodářské dvory byly již v dřívějších staletích částečně přetvořeny na odpočinkové zóny, nicméně finální a dechberoucí podobu vtiskla zahradám opět až rodina Bartoňů na počátku 20. století.

Zahrada je architektonicky rozdělena do několika funkčních celků, z nichž nejvýraznější je terasová část koncipovaná v přísném a geometrickém italském renesančním stylu, jenž plynule přechází ve volnější francouzskou parkovou úpravu. Velkým lákadlem pro milovníky barokního sochařství je ucelený a mimořádně hodnotný soubor kamenných sošek takzvaných trpaslíků (karikatur panského úřednictva a panstva). Tato fantastická sochařská díla, jež vytvořil kolem roku 1713 fenomenální mistr Matyáš Bernard Braun, byla do novoměstské zahrady slavnostně přivezena a přesunuta v roce 1929 z dalekých Benátek nad Jizerou. Zrakům pozorných návštěvníků v přední části parku neunikne ani unikátní a masivní monolitní kamenná kašna s okrasným vodním chrličem.

Absolutním a nejfotografovanějším symbolem celých zámeckých zahrad je však bezesporu krytá dřevěná Jurkovičova lávka. Tento úchvatný most nechal nad hlubokým obranným příkopem vystavět v roce 1910 majitel panství, aby si usnadnil soukromý a bezpečný průchod z horní květinové terasy napříč veřejnou komunikací rovnou do dolního anglického parku. Architekt Dušan Jurkovič při návrhu tohoto mostu naplno popustil uzdu své celoživotní vášni pro lidové dřevostavby a pro lávku nalezl mocnou inspiraci v tradiční a rázovité lidové architektuře chudých slovenských Čičman a v prvcích z valašského pomezí. Lávka je po celé své délce krytá elegantní šindelovou střechou a v jejím středu se tyčí pohádková třípatrová stupňovitá věž, z níž je nádherný rozhled do údolí. Tento most tak tvoří naprosto surrealistický, přesto však magicky harmonický kontrast k přísným italským terasám a historickým kamenným zdem zámku.

🎵 Hudební stopa a romantika Bedřicha Smetany

Zámek Nové Město nad Metují a jeho bezprostřední předpolí je velmi úzce a romanticky spjato s mládím jedné z největších postav české národní hudby – s hudebním skladatelem Bedřichem Smetanou.

Těsně před starou zámeckou bránou se totiž v minulosti nacházela rozlehlá budova panského pivovaru (dnes již bohužel zbouraná), do kterého v roce 1818 přišel pracovat jistý František Smetana. František Smetana si tento opravený zámecký pivovar pronajal a působil zde jako vrchní sládek a nájemce. Rodina Smetanových se sice z Nového Města nad Metují o několik let později přestěhovala do vzdálenější Litomyšle (kde se malý Bedřich v březnu roku 1824 konečně narodil), ovšem pouto k tomuto krásnému místu nebylo nikdy zpřetrháno.

Během svých bouřlivých studentských let se dospívající a hudebně nadaný Bedřich Smetana do Nového Města velmi rád a často vracel, aby zde trávil letní prázdniny za svými blízkými příbuznými. Během jednoho takového slunného pobytu se mladý umělec vášnivě a hluboce zamiloval do své okouzlující sestřenice Luisy. Právě tato silná a čistá mladistvá láska rezonující v kulisách novoměstských zahrad ho umělecky motivovala k napsání jedné z jeho historicky vůbec prvních klavírních skladeb – slavné, rozverné a proslulé „Luisiny polky“. Památku na tohoto geniálního skladatele a jeho úzkou vazbu k místnímu pivovarnickému prostředí dnes přímo na místě někdejšího zámeckého pivovaru připomíná důstojný Smetanův kamenný pomník.

📈 Kompletní přehled majitelů zámku (Statistika)

Pro dokonalé pochopení spletité a často velmi kruté mocenské historie regionu je níže vypracována naprosto kompletní a chronologicky přesná statistická tabulka. Tato tabulka nevynechává ani jediné časové období od samotného položení základního kamene v roce 1501 až po současnou moderní správu objektu ve 21. století. Všechny šlechtické rody, státní zásahy i restituční konfiskace jsou zde exaktně zdokumentovány.

Časové období	Jméno majitele či šlechtického rodu	Zásadní historická či architektonická poznámka
1501–1527	Jan Černčický z Kácova	Vizionář a zakladatel. Zbudování původního městského obranného systému a pozdně gotického ochranného hradu.
1527–1548	Bratři Vojtěch a Jan z Pernštejna	Koupě vyhořelého spáleniště a masivní obnova. Přestavba gotické tvrze na luxusní rozlehlý renesanční zámek s dělovou baštou.
1548–1623	Šlechtický rod ze Stubenberka	Wolfgang ze Stubenberka zámek dále upravuje. Rod je však protestantský a účastní se stavovského odboje, následuje hořká pobělohorská konfiskace majetku.
1623–1624	Albrecht z Valdštejna	Koupě konfiskátu mocným císařským generalissimem, který jej však obratem s obrovským ziskem mění za jiné strategičtější statky.
1624–1634	Magdalena Trčková a rod Trčků z Lípy	Krátké období správy. Po krvavé zradě a vraždě Valdštejna i Trčků v Chebu je veškerý jejich ohromný majetek opět propadlý a zabavený císařem.
1634–1802	Hrabata z rodu Leslie (počínaje Walterem Lesliem)	Nejdelší držení rodem. Pozvání italského mistra Carla Luraga k razantní a drahé barokní přestavbě. Zámek hostí i návštěvy císařů a carů.
1802–1858	Knížata z mocného rodu Dietrichsteinů	Po vymření rodu Leslie po meči je panství zděděno spřízněnými knížaty z Ditrichštejna. Poklidné, leč stagnující vlastnictví bez větších investic do údržby.
1858–1908	Společenství roztroušených potomků a dědiců	Dědicové rodu z Ditrichštejna nemají o objekt valný zájem. Celých padesát let dochází k totálnímu fyzickému úpadku a silné destrukci chátrající stavby.
1908–1948	Rodina průmyslníků Bartoňů z Dobenína	Náchodský textilní magnát Josef Bartoň zachraňuje ruinu. Dušan Jurkovič a Pavel Janák vytvářejí špičkové moderní sídlo s vybavením 20. století (elektřina, výtahy).
1948–1992	Československý stát	V únoru 1948 je v rámci drastického znárodňování zámek Bartoňům konfiskován bez náhrady a stává se majetkem komunistického státu spravovaným památkáři.
1992–současnost	Potomci rodiny Bartoňů z Dobenína	Spravedlivá restituce a vrácení zdevastovaného majetku. Zámek prochází obnovou a je jako národní kulturní památka na špičkové úrovni plně zpřístupněn veřejnosti.

💡 Pro laiky

Představte si na chvíli situaci, že si jako dnešní bohatý podnikatel koupíte naprosto zchátralou, opuštěnou středověkou zříceninu s metrovými kamennými zdmi a propadlými střechami. Většina lidí by se pokusila v ní vybudovat muzeum se starými brněními a žít někde jinde v novostavbě. Pan Josef Bartoň v roce 1908 ale udělal naprostý unikát. Povolal si ty absolutně nejlepší, nejdražší a nejkreativnější architekty své doby (něco jako kdybyste si dnes najali špičkové designéry ze Silicon Valley) a řekl jim: „Chci z tohoto starého hradu udělat ten nejluxusnější 'chytrý dům' na světě, ale zvenčí to musí pořád vypadat jako historický zámek.“

A oni to dokázali! Uvnitř těch studených, renesančních stěn, po kterých se procházeli šlechtici v brnění, vysekali hluboké drážky a natáhli stovky metrů měděných drátů a trubek. Najednou v temném středověkém hradě svítily moderní žárovky, z kohoutků ve zlatých a mramorových koupelnách tekla horká voda, v mrazivé zimě fungovalo ústřední topení na dálku a po obrovském sále drnčel klasický telefon. Navíc pro panstvo, aby nemuselo pěšky šlapat po vysokých zámeckých schodech, vybourali uvnitř obrovskou díru a instalovali elektrický výtah. Zámek Nové Město nad Metují je tedy jakousi fantastickou časovou kapslí, kde se pod úžasně zdobeným barokním stropem nachází nábytek, na který by byl hrdý i ten nejmodernější miliardář 20. století. A ta kouzelná dřevěná lávka od Dušana Jurkoviče v zahradě? Je to něco podobného, jako kdybyste doprostřed přísně střiženého, symetrického italského parku postavili pohádkovou dřevěnou roubenku z Valašska – a ono to navzdory všem očekáváním působí naprosto božsky.

Zdroje