Nord Stream

Rozbalit box

Obsah boxu

Nord Stream (rusky: Северный поток, Severnyj potok; německy: Nord-Stream-Pipeline) je soustava dvou párových podmořských plynovodů, které vedou po dně Baltského moře a propojují Rusko a Německo. Projekt se skládá ze dvou samostatných plynovodů:

• Nord Stream 1, který byl zprovozněn v letech 2011–2012.
• Nord Stream 2, který byl dokončen v roce 2021, ale nikdy neobdržel certifikaci pro spuštění provozu.

Hlavním účelem plynovodů bylo dodávat ruský zemní plyn přímo do západní Evropy a obejít tak tradiční tranzitní země, především Ukrajinu, Polsko a Bělorusko. Oba plynovody se staly předmětem dlouhodobé a silné geopolitické kontroverze. Od září 2022 jsou oba plynovody mimo provoz poté, co byly poškozeny sérií podmořských explozí.

📝 Popis a technické parametry

Oba projekty, Nord Stream 1 i Nord Stream 2, se skládají ze dvou paralelních potrubních linek (označovaných A a B), které vedou po dně Baltského moře. Každý z plynovodů má tedy dvě potrubí, dohromady jsou na dně moře uloženy čtyři.

Nord Stream 1

• Trasa: Začíná v kompresorové stanici Portovaja u města Vyborg v Rusku a končí v německém Greifswaldu.
• Délka: Přibližně 1 224 km.
• Průměr potrubí: 1 220 mm.
• Kapacita: Každá z obou linek má kapacitu 27,5 miliard metrů krychlových (mld. m³) plynu ročně. Celková kapacita Nord Streamu 1 je tedy 55 mld. m³ za rok.
• Vlastnictví: Projekt vlastní a provozuje konsorcium Nord Stream AG, v němž má majoritní podíl (51 %) ruský státní gigant Gazprom. Dalšími akcionáři jsou německé společnosti Wintershall Dea a PEGI/E.ON, nizozemská Gasunie a francouzská Engie.

Nord Stream 2

• Trasa: Vede víceméně souběžně s Nord Streamem 1, začíná však v nové stanici Slavjanskaja u přístavu Usť-Luga a končí také v Greifswaldu.
• Délka: Přibližně 1 234 km.
• Průměr potrubí: 1 220 mm.
• Kapacita: Stejně jako NS1, celková kapacita je 55 mld. m³ plynu za rok. Společně by oba plynovody dokázaly do Německa přepravit 110 mld. m³ plynu ročně.
• Vlastnictví: Projekt je plně vlastněn společností Nord Stream 2 AG, která je 100% dceřinou společností Gazpromu. Na financování se podílelo pět evropských energetických společností: Shell, OMV, Engie, Uniper a Wintershall Dea.

⏳ Historie a výstavba

Nord Stream 1

Myšlenka na vybudování přímého plynovodu mezi Ruskem a Německem se objevila již v roce 1997. Dohoda o výstavbě byla slavnostně podepsána 8. září 2005 za účasti tehdejšího německého kancléře Gerharda Schrödera a ruského prezidenta Vladimira Putina. Tento akt byl později kritizován, protože Schröder se krátce po odchodu z funkce stal předsedou výboru akcionářů společnosti Nord Stream AG.

Výstavba první linky (A) začala v dubnu 2010. Provoz první linky byl slavnostně zahájen 8. listopadu 2011. Druhá linka (B) byla dokončena a zprovozněna 8. října 2012. Projekt byl realizován včas a v rámci rozpočtu.

Nord Stream 2

Projekt na zdvojnásobení kapacity trasy byl oznámen v roce 2015, krátce po ruské anexe Krymu. Od samého počátku čelil silné kritice a politickému odporu, zejména ze strany Ukrajiny, Polska, pobaltských států a Spojených států.

Výstavba začala v květnu 2018. Projekt se potýkal se zpožděními způsobenými nutností získat povolení od Dánska pro vedení trasy jeho výsostnými vodami a také americkými sankcemi, které byly uvaleny na společnosti podílející se na výstavbě. Přesto byl plynovod v září 2021 technicky dokončen a naplněn plynem.

K jeho spuštění však nikdy nedošlo. Proces certifikace německými úřady byl pozastaven a 22. února 2022, dva dny před zahájením plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu, německý kancléř Olaf Scholz celý projekt definitivně zastavil.

⚔️ Kontroverze a geopolitický kontext

Plynovody Nord Stream byly od samého počátku vnímány nejen jako ekonomický, ale především jako geopolitický projekt.

Hlavní body kritiky

Projekt, zejména Nord Stream 2, čelil masivní kritice z několika směrů:

• Ukrajina, Polsko a pobaltské státy: Tyto země varovaly, že plynovod je geopolitickou zbraní Kremlu. Jeho hlavním cílem bylo podle nich obejít stávající tranzitní trasy vedoucí přes jejich území. Tím by Ukrajina přišla o miliardy dolarů na tranzitních poplatcích a stala by se zranitelnější vůči ruské agresi, protože Rusko by mohlo zastavit dodávky plynu do těchto zemí, aniž by tím ovlivnilo své klíčové zákazníky v západní Evropě.
• Spojené státy americké: USA dlouhodobě argumentovaly, že plynovod nebezpečně zvyšuje energetickou závislost Evropy, a zejména Německa, na Rusku. Uvalily proto sankce na společnosti podílející se na výstavbě, což vedlo ke zpoždění projektu. Kritici však poukazovali i na snahu USA prosadit na evropském trhu vlastní, dražší zkapalněný zemní plyn (LNG).
• Evropská komise: Část představitelů EU projekt kritizovala s tím, že je v rozporu s cíli energetické diverzifikace a bezpečnosti a podkopává společnou energetickou politiku EU.

Argumenty zastánců

• Německo a Rusko: Oficiální představitelé obou zemí, spolu s energetickými společnostmi, projekt prezentovali jako čistě komerční a ekonomický. Argumentovali, že přímá trasa snižuje náklady, zvyšuje spolehlivost dodávek a diverzifikuje přepravní trasy (nikoliv však zdroje) plynu do Evropy. Pro Německo byl levný ruský plyn klíčový pro jeho průmysl, zejména po rozhodnutí o odklonu od jaderné energetiky.

💥 Sabotáž v září 2022

Dne 26. září 2022 došlo na obou plynovodech k sérii podmořských explozí a následným masivním únikům plynu.

• Místo incidentu: K výbuchům došlo v mezinárodních vodách poblíž dánského ostrova Bornholm, v ekonomických zónách Dánska a Švédska.
• Poškození: Byly zjištěny celkem čtyři úniky. Obě potrubí plynovodu Nord Stream 1 byla přerušena. Na plynovodu Nord Stream 2 bylo zničeno potrubí linky A, zatímco linka B zůstala neporušená.
• Dopad: Do atmosféry uniklo obrovské množství methanu, silného skleníkového plynu. Oba plynovody se staly okamžitě a na neurčito neprovozuschopnými. Většina západních lídrů incident okamžitě označila za úmyslný akt sabotáže.

🕵️‍♂️ Vyšetřování explozí

Událost vyšetřovaly samostatně Německo, Švédsko a Dánsko. Švédští vyšetřovatelé na místě činu nalezli stopy výbušnin, čímž definitivně potvrdili, že šlo o sabotáž. Určení pachatele se však ukázalo jako mimořádně složité a dodnes nebylo oficiálně potvrzeno. Objevilo se několik hlavních teorií:

• Ukrajinská stopa: Investigativní reportáže mezinárodních médií (např. německé ARD nebo The New York Times) přinesly informace naznačující, že za útokem mohla stát malá proukrajinská skupina, která si pronajala jachtu Andromeda a operovala bez vědomí ukrajinské vlády. Ukrajina jakýkoli podíl na útoku popřela.
• Ruská stopa: Někteří západní analytici a politici zpočátku spekulovali, že Rusko mohlo plynovody zničit samo, aby eskalovalo energetickou krizi, destabilizovalo trhy a demonstrovalo své schopnosti. Rusko to ostře popřelo a z útoku obvinilo "anglosaské" země.
• Americká stopa: Investigativní novinář Seymour Hersh publikoval článek, v němž z útoku obvinil Spojené státy americké, které měly jednat s podporou Norska. Tuto teorii však nepodpořil žádný mainstreamový zdroj a Bílý dům ji kategoricky odmítl.

V únoru 2024 Švédsko i Dánsko svá vyšetřování uzavřely s konstatováním, že k sabotáži sice došlo, ale nepodařilo se najít dostatek důkazů pro obvinění konkrétní země nebo skupiny osob. Německé vyšetřování k říjnu 2025 stále pokračuje.

📉 Současný stav a budoucnost

K říjnu 2025 jsou tři ze čtyř potrubí na dně Baltského moře zničená. Pouze jedna linka plynovodu Nord Stream 2 je technicky funkční a natlakovaná plynem. S ohledem na geopolitickou situaci po ruské invazi na Ukrajinu, strategický odklon Evropy od ruského plynu a obrovské náklady na opravu je vysoce nepravděpodobné, že by plynovody Nord Stream byly kdy v budoucnu opraveny a znovu zprovozněny. Rusko několikrát nabídlo dodávky plynu přes neporušenou linku Nord Streamu 2, ale Německo a EU tuto možnost odmítly.

Plynovody Nord Stream se tak staly symbolem kontroverzní energetické politiky minulých dekád a dnes představují mnohamiliardovou, nefunkční průmyslovou ruinu na dně moře.

Pro laiky

Představte si, že z Ruska do Německa vedou staré silnice pro zemní plyn přes země jako Ukrajina a Polsko. Tyto země si za použití svých silnic účtovaly mýtné (tranzitní poplatky). Rusko a Německo se proto rozhodly postavit si vlastní, přímou dálnici po dně moře – to byl Nord Stream 1. Tím se vyhnuly placení mýtného.

Protože se jim dálnice osvědčila, rozhodli se hned vedle postavit ještě jednu, úplně stejnou – Nord Stream 2. To se ale nelíbilo Ukrajině (protože přišla o peníze a vliv) a Americe (která varovala, že Německo bude na Rusku příliš závislé).

První dálnice (NS1) fungovala asi 10 let. Druhou dálnici (NS2) sice dostavěli, ale Německo ji nikdy nepovolilo otevřít, protože mezitím Rusko napadlo Ukrajinu.

V září 2022 pak někdo pod vodou obě dálnice vyhodil do povětří. Byly to tři ze čtyř pruhů. Kdo to udělal, se dodnes s jistotou neví, ale byla to úmyslná sabotáž. Výsledek je, že dálnice jsou zničené a s největší pravděpodobností se už nikdy neopraví. Zbyly z nich jen drahé a nefunkční trosky na dně moře.