Neutralita

Rozbalit box

Obsah boxu

Neutralita (z latinského neuter, „ani jeden, ani druhý“) je stav, kdy se subjekt (např. stát, organizace nebo jednotlivec) nezapojuje do konfliktu, sporu nebo rivality mezi jinými stranami, a to ani na politické, ani na vojenské či ideologické úrovni. V mezinárodním právu se neutralita nejčastěji vztahuje na stát, který se neúčastní válečného konfliktu a udržuje si nestrannost vůči všem válčícím stranám.

📝 Definice a rozsah neutrality

Neutralita představuje závazek nepřidávat se, nepodporovat a nestranit se jedné ze stran sporu. Liší se od nestrannosti, která znamená objektivní posouzení situace bez předpojatosti, zatímco neutralita je spíše odmítnutí zaujmout stanovisko nebo se aktivně zapojit.

Neutralita se může projevovat v různých kontextech:

• V mezinárodním právu a politice:
  • Válečná neutralita: Stav státu, který se neúčastní ozbrojeného konfliktu mezi jinými státy. Neutrální stát má právo na nedotknutelnost svého území a je povinen zachovávat nestrannost vůči válčícím stranám, například neposkytovat jim vojenskou pomoc, nepřipojovat se k vojenským aliancím a neumožňovat průchod jejich vojsk přes své území.
  • Trvalá (permanentní) neutralita: Jde o právně závazný závazek státu být neutrální ve všech současných i budoucích ozbrojených konfliktech. Taková neutralita je často zakotvena v ústavě nebo mezinárodních smlouvách a je mezinárodně uznána.
• V dalších oblastech:
  • Uhlíková neutralita: Dosažení nulových čistých emisí oxidu uhličitého do atmosféry, kdy se vypuštěné emise vyrovnávají jejich odstraněním.
  • Síťová neutralita: Princip, že poskytovatelé internetových služeb by měli nakládat se všemi daty na internetu rovnocenně, bez diskriminace obsahu, aplikací, služeb nebo typu zařízení.
  • Neutralita v lingvistice: Spisovná, citově nezabarvená slovní zásoba nebo zrušení distinktivního protikladu mezi dvěma rovinami jazykového systému.
  • Neutralita v chemii: Roztok s pH 7, kde je rovnováha mezi kyselinami a hydroxidy.

⚖️ Neutralita v mezinárodním právu

Pravidla neutrality v ozbrojených konfliktech jsou kodifikována především v Haagských úmluvách z roku 1907, konkrétně v V. úmluvě (o právech a povinnostech neutrálních mocností a osob v pozemní válce) a XIII. úmluvě (o právech a povinnostech neutrálních mocností v námořní válce).

Klíčové povinnosti a práva neutrálního státu:

• Neúčast v konfliktu: Neutrální stát se nesmí přímo ani nepřímo účastnit válečných akcí.
• Nestrannost: Musí se chovat stejně ke všem válčícím stranám. Nesmí jedné straně poskytovat výhody, které by neposkytl druhé.
• Nedotknutelnost území: Území neutrálního státu je nedotknutelné. Válčící strany nesmí přes něj přepravovat vojska, zbraně ani válečný materiál. Neutrální stát má právo a povinnost bránit svou neutralitu i silou.
• Obchodní styk: Neutrální stát má právo udržovat obchodní styky se všemi státy, včetně válčících, s výjimkou zboží, které je považováno za kontraband (válečný materiál).

Trvalá neutralita je ambicióznější formou neutrality. Vyžaduje, aby stát kromě válečného stavu udržoval neutralitu i v době míru, například se nepřipojoval k vojenským aliancím (jako NATO) a nevstupoval do konfliktů prostřednictvím kolektivní obrany. Závazek trvalé neutrality je často přijat na základě vnitrostátního rozhodnutí nebo mezinárodní dohody.

🌍 Příklady neutrálních států

Historicky i v současnosti existují státy, které přijaly nebo praktikují neutralitu:

• Švýcarsko: Je pravděpodobně nejznámějším příkladem permanentně neutrálního státu. Jeho neutralita byla vyhlášena již po bitvě u Marignana v roce 1515 a mezinárodně uznána na Vídeňském kongresu v roce 1815. Švýcarská neutralita je zakotvena v ústavě a země si udržuje silnou obrannou armádu, která má zajistit její obranu v případě narušení neutrality. I přes svou neutralitu se Švýcarsko v roce 2002 stalo členem OSN.
• Rakousko: Vyhlásilo svou trvalou neutralitu v roce 1955 po odchodu okupačních vojsk a znovuzískání plné suverenity, což bylo zakotveno ve Státní smlouvě. Ačkoliv se v roce 1995 stalo členem Evropské unie, což s sebou nese jisté bezpečnostní závazky (např. klauzule o vzájemné obraně v Lisabonské smlouvě), Rakousko si i nadále udržuje svůj neutrální status a není členem NATO.
• Irsko: Dodržuje politiku vojenské neutrality od roku 1930. Není členem NATO, i když se účastní programů jako Partnerství pro mír.
• Malta: Je neutrálním státem, jehož neutralita je zakotvena v ústavě.
• Turkmenistán: Jeho trvalá neutralita byla uznána Organizací spojených národů v roce 1995.
• Vatikán: Má de facto neutrální status, který mu umožňuje plnit roli mezinárodního zprostředkovatele.

Některé státy, jako například Švédsko nebo Finsko, měly dlouhou tradici neutrality či neúčasti v aliancích, avšak v důsledku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se rozhodly změnit svou bezpečnostní politiku a vstoupily do NATO.

Pro laiky

Představte si, že se na pískovišti hádají dvě děti. Neutralita je, když si jako třetí dítě řeknete: "Já se do toho nebudu plést. Nebudu držet stranu ani jednomu, nebudu jim pomáhat v boji a ani je nebudu povzbuzovat." Zkrátka, zůstanete stranou.

Když je stát neutrální, znamená to, že se neúčastní válek jiných zemí. Nesmí posílat zbraně ani vojska žádné straně a nesmí dovolit, aby přes jeho území jezdily armády jiných států. Je to jako rozhodnutí žít si po svém a nezatahovat se do cizích sporů. Některé země, jako třeba Švýcarsko nebo Rakousko, si tento postoj drží už velmi dlouho a je to pro ně důležitá součást jejich identity.

---