Mšice
Obsah boxu
Šablona:Infobox - hmyz Mšice (nadčeleď Aphidoidea) jsou malý hmyz sající mízu z rostlin. Patří mezi nejvýznamnější a nejrozšířenější škůdce v zemědělství, zahradnictví a lesnictví po celém světě. Je známo přibližně 5 000 druhů mšic, z nichž asi 450 napadá zemědělské plodiny a okrasné rostliny. Vyznačují se složitým životním cyklem, který často zahrnuje partenogenetické (nepohlavní) rozmnožování a střídání hostitelských rostlin.
🧬 Biologie a morfologie
Mšice jsou drobný hmyz s měkkým tělem hruškovitého tvaru, jejichž velikost se obvykle pohybuje od 1 do 10 milimetrů. Zbarvení je velmi variabilní a může být zelené, černé, hnědé, růžové nebo téměř bezbarvé, což jim často poskytuje kamufláž na hostitelské rostlině.
⚙️ Tělesná stavba
Tělo mšic se skládá ze tří hlavních částí: hlavy, hrudi a zadečku.
- Hlava: Nese pár dlouhých, tenkých tykadel, která slouží jako smyslové orgány pro detekci chemických látek a dotyk. Dále je vybavena složenýma očima a specializovaným ústním ústrojím bodavě sacího typu, nazývaným rostrum. Toto ústrojí je uzpůsobeno k pronikání do rostlinných pletiv a sání šťáv, především z floému.
- Hruď: Skládá se ze tří článků, z nichž každý nese jeden pár nohou. U některých generací a druhů se na hrudi vyvíjejí také dva páry blanitých křídel. Okřídlení jedinci, nazývaní alatae, jsou zodpovědní za šíření na nové hostitelské rostliny. Bezkřídlí jedinci se označují jako apterae.
- Zadeček: Je největší částí těla a obsahuje trávicí a rozmnožovací orgány. Charakteristickým znakem mšic jsou dva trubicovité útvary na hřbetní straně zadečku, zvané sifunkuly nebo kornikuly. Tyto útvary vylučují obranný voskovitý sekret obsahující feromony, které varují ostatní mšice v kolonii před nebezpečím, například před predátory jako jsou slunéčka nebo zlatoočky.
🍯 Medovice
Mšice se živí rostlinnými šťávami bohatými na cukry, ale chudými na aminokyseliny. Aby získaly dostatek dusíkatých látek, musí profiltrovat obrovské množství mízy. Přebytečný cukr vylučují v podobě lepkavé sladké tekutiny zvané medovice. Medovice je důležitým zdrojem potravy pro mnoho dalších organismů, zejména pro mravence, kteří mšice často aktivně chrání před predátory a přenášejí je na nové rostliny. Tento vztah je formou mutualistické symbiózy. Nadměrná produkce medovice může také vést k růstu plísní (černí) na povrchu listů, což snižuje fotosyntetickou schopnost rostliny.
🔄 Životní cyklus
Životní cyklus mšic je jedním z nejsložitějších v říši hmyzu a často zahrnuje střídání pohlavního a nepohlavního rozmnožování (heterogonie) a střídání hostitelů (heteroecie).
♀️ Partenogeneze a živorodost
Během vegetační sezóny (jaro a léto) se mšice rozmnožují převážně partenogeneticky. Samice rodí živé, geneticky identické klony bez oplození. Tento způsob rozmnožování umožňuje extrémně rychlý nárůst populace v příznivých podmínkách. Všechny takto narozené mšice jsou samice. Během několika generací se mohou objevit okřídlené formy, které migrují a zakládají nové kolonie.
🍂 Pohlavní generace a přezimování
Na podzim, s klesající teplotou a zkracující se délkou dne, se v populaci objevuje pohlavní generace – samci a pohlavní samice. Po spáření kladou samice oplozená vajíčka, která jsou odolná vůči mrazu a slouží k přezimování. Tato vajíčka jsou obvykle kladena na dřeviny (primární hostitel). Na jaře se z vajíček líhnou tzv. "zakladatelky" (fundatrix), které zahajují nový cyklus partenogenetického rozmnožování.
- Holocyklický cyklus: Zahrnuje střídání nepohlavních a pohlavní generace. Mšice přezimují ve stadiu vajíčka.
- Anholocyklický cyklus: Vyskytuje se v teplejších klimatech, kde mšice přežívají zimu jako aktivní partenogenetické samice a pohlavní rozmnožování zcela chybí.
🌱 Vztah s rostlinami
Mšice jsou fytofágní hmyz, který poškozuje rostliny několika způsoby.
🌿 Přímé poškození sáním
Sáním velkého množství mízy mšice oslabují rostlinu, což vede ke zpomalení růstu, deformacím listů a stonků, žloutnutí a celkovému chřadnutí. U některých druhů mohou sliny mšic obsahovat toxické látky, které způsobují specifické poškození, jako je kadeřavost listů nebo tvorba hálek.
🦠 Přenos rostlinných virů
Mšice jsou nejvýznamnějšími přenašeči (vektory) rostlinných virů. Při sání na infikované rostlině se jejich ústní ústrojí kontaminuje virovými částicemi, které následně přenesou na zdravou rostlinu. Tímto způsobem mohou způsobit rozsáhlé epidemie virových chorob v zemědělských kulturách, jako jsou brambory, obilniny nebo řepa cukrová. Přenášejí například virus mozaiky okurky nebo virus Y bramboru.
🐜 Vztah s jinými organismy
Mšice jsou důležitou součástí mnoha ekosystémů a slouží jako potrava pro širokou škálu predátorů a parazitoidů.
🤝 Symbióza s mravenci
Jak již bylo zmíněno, mnoho druhů mravenců udržuje s mšicemi mutualistický vztah. Mravenci konzumují medovici a na oplátku chrání mšice před jejich přirozenými nepřáteli. Některé druhy mravenců dokonce přenášejí mšice na nejvýživnější části rostlin nebo je na zimu ukrývají ve svých mraveništích.
🐞 Přirození nepřátelé
Mezi hlavní predátory mšic patří:
- Slunéčkovití (Coccinellidae): Dospělci i larvy slunéček jsou nenasytnými požírači mšic. Jedna larva slunéčka sedmitečného může za svůj život zkonzumovat až 600 mšic.
- Zlatoočkovití (Chrysopidae): Jejich larvy, známé jako "lvi mšic", aktivně vyhledávají a požírají mšice.
- Pestřenky (Syrphidae): Larvy mnoha druhů pestřenek se živí mšicemi.
- Parazitoidní vosičky (např. z čeledi Aphidiidae): Tyto drobné vosičky kladou svá vajíčka přímo do těla mšic. Vylíhlá larva se živí vnitřními orgány mšice a nakonec ji usmrtí. Napadená mšice ztvrdne a změní se v charakteristickou "mumii".
Tito přirození nepřátelé hrají klíčovou roli v biologické kontrole populací mšic.
🛡️ Ochrana a boj proti mšicím
Kontrola populací mšic je klíčová pro ochranu zemědělské produkce. Využívá se několik přístupů:
- Chemická ochrana: Aplikace insekticidů (aficidů). Moderní přípravky jsou často systémové, což znamená, že jsou rostlinou absorbovány a distribuovány do všech jejích částí. Mšice se otráví při sání. Problémem je vznik rezistence mšic vůči chemickým látkám a negativní dopad na necílové organismy, včetně opylovačů a přirozených nepřátel.
- Biologická ochrana: Využívání a podpora přirozených nepřátel mšic. To zahrnuje introdukci predátorů (např. slunéček) do skleníků nebo vytváření podmínek pro jejich přirozený výskyt na polích (např. biopásy).
- Mechanická ochrana: Odstranění mšic silným proudem vody nebo ruční sběr na malých plochách (zahrádky).
- Agrotechnická opatření: Správná agrotechnika, jako je střídání plodin, pěstování odolných odrůd a likvidace plevelů, které mohou sloužit jako rezervoáry mšic a virů.
🤓 Pro laiky
Mšice jsou drobní broučci, které často najdeme ve velkých skupinách na mladých výhoncích a spodní straně listů rostlin v zahradě. Fungují jako malí "upíři" rostlin – svým sosáčkem napichují rostlinu a sají z ní sladkou šťávu, podobně jako komár saje krev. Tím rostlinu oslabují, a ta pak hůře roste a může i uhynout.
Protože vypijí mnohem více sladké šťávy, než potřebují, vylučují lepkavý odpad zvaný medovice. Tuto medovici milují mravenci, kteří si z mšic dělají takové "dojné krávy" – chrání je před nepřáteli (třeba beruškami) a za odměnu si od nich berou medovici. Mšice se navíc umí neuvěřitelně rychle množit. V létě samičky rodí živé mladé bez potřeby samečka, takže z jedné mšice může za krátkou dobu vzniknout obrovská kolonie. Právě proto jsou tak velkým problémem pro zahrádkáře a zemědělce.
📖 Zajímavosti
- Některé druhy mšic, jako například kořenatka chmelová (Phorodon humuli), střídají během roku hostitele. Léto tráví na chmelu a na zimu se stěhují na slivoně.
- Mšice mají v těle symbiotické bakterie rodu Buchnera, které jim pomáhají syntetizovat esenciální aminokyseliny, jež v rostlinné míze chybí.
- Rychlost reprodukce je ohromující. Teoreticky by potomstvo jediné mšice mohlo za jednu sezónu pokrýt celou planetu, pokud by nebylo omezováno predátory, počasím a nedostatkem potravy.
- Fosilní záznamy mšic sahají až do období křídy, což svědčí o jejich dlouhé evoluční historii.