Muammar Kaddáfí

Rozbalit box

Obsah boxu

Muammar Muhammad Abú Minjar al-Kaddáfí (arabsky معمر محمد أبو منيار القذافي‎; * 7. června 1942, Kasr Abú Hádí – † 20. října 2011, Syrta) byl libyjský voják, revolucionář a politik, který vládl Libyi více než 42 let, od roku 1969 až do svého svržení a smrti v roce 2011. Po vojenském převratu v roce 1969 se stal neformálním vůdcem země s titulem „Vůdce a průvodce revoluce“.

Jeho vláda byla charakterizována svébytnou politickou ideologií, známou jako Třetí univerzální teorie, kterou popsal ve své Zelené knize. Zavedl systém tzv. džamáhíríje („státu mas“), který měl být formou přímé demokracie. V zahraniční politice prosazoval panarabismus a později panafrikanismus. Jeho režim byl zpočátku podporován pro své sociální programy financované z ropných příjmů, ale později se stal mezinárodně izolovaným kvůli obviněním z porušování lidských práv, potlačování opozice a podpory mezinárodního terorismu. Jeho vláda skončila během libyjské občanské války v roce 2011, která byla součástí širší vlny protestů známé jako Arabské jaro.

📜 Život a kariéra

👶 Mládí a vojenská kariéra

Muammar Kaddáfí se narodil v beduínském stanu v pouštní oblasti poblíž města Syrta. Jeho rodina patřila ke kmeni Qadhadhfa. Vzdělání získal nejprve v Sabhá a později v Misurátě, kde se seznámil s myšlenkami panarabského nacionalismu, zejména s ideologií egyptského prezidenta Gamála Abd an-Násira.

V roce 1961 vstoupil na Královskou vojenskou akademii v Benghází. Během studií založil tajnou organizaci Svobodných důstojníků, jejímž cílem bylo svržení prozápadní monarchie krále Idrise I. Po absolvování akademie v roce 1965 byl poslán na další výcvik do Spojeného království. Po návratu do Libye rychle stoupal ve vojenských hodnostech.

革命 Převrat v roce 1969

Dne 1. září 1969, zatímco byl král Idris I. na léčení v Turecku, provedla skupina Kaddáfího Svobodných důstojníků nekrvavý vojenský převrat. Monarchie byla zrušena a byla vyhlášena Libyjská arabská republika. Kaddáfí, tehdy pouze 27letý kapitán, se stal předsedou Rady revolučního velení a de facto hlavou státu.

Jeho první kroky zahrnovaly uzavření amerických a britských vojenských základen, vyhoštění italských a židovských komunit a znárodnění ropného průmyslu. Tím získal kontrolu nad obrovským bohatstvím, které použil k financování rozsáhlých sociálních a infrastrukturních projektů.

📗 Zelená kniha a Džamáhíríje

V roce 1975 Kaddáfí publikoval první díl své politické filozofie, známé jako Zelená kniha. V ní odmítl jak západní kapitalismus a liberální demokracii, tak sovětský komunismus. Navrhl vlastní systém, Třetí univerzální teorii, která měla být cestou pro celý třetí svět.

V roce 1977 formálně změnil název státu na Velká socialistická lidová libyjská arabská džamáhíríje. Termín džamáhíríje (arabsky جماهيرية) je neologismus vytvořený Kaddáfím, který lze přeložit jako „stát mas“. Oficiálně byla veškerá moc předána lidovým kongresům a výborům, což mělo představovat formu přímé demokracie. V praxi si však Kaddáfí a jeho nejbližší spolupracovníci udrželi absolutní kontrolu nad zemí prostřednictvím revolučních výborů a bezpečnostních složek.

🌍 Zahraniční politika a podpora terorismu

Kaddáfího zahraniční politika byla zpočátku zaměřena na panarabismus a snahu o sjednocení arabského světa. Pokusy o federaci s Egyptem, Sýrií a Súdánem však selhaly. Postupně se jeho pozornost přesunula k panafrikanismu a stal se jedním z hlavních iniciátorů vzniku Africké unie v roce 2002.

Jeho režim se stal nechvalně proslulým podporou řady militantních a teroristických skupin po celém světě, včetně Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), Irské republikánské armády (IRA) nebo frakce Rudé armády v Německu.

Tato politika vedla k sérii konfliktů se západními zeměmi, zejména se Spojenými státy. K nejznámějším incidentům patří:

Bombový útok na diskotéku v Západním Berlíně (1986): Útok, při němž zemřeli dva američtí vojáci, vedl k odvetnému americkému bombardování Tripolisu a Benghází (Operace El Dorado Canyon), při kterém údajně zemřela Kaddáfího adoptivní dcera Hana.
Bombový útok na let Pan Am 103 nad Lockerbie (1988): Zničení civilního letadla, při kterém zahynulo 270 lidí. OSN uvalila na Libyi sankce poté, co Kaddáfí odmítl vydat dva agenty libyjské tajné služby podezřelé z útoku.

🕊️ Normalizace vztahů a pád

Po letech mezinárodní izolace a ekonomických sankcí začal Kaddáfí na přelomu tisíciletí měnit kurz. V roce 2003 šokoval svět, když přiznal odpovědnost za útok nad Lockerbie, souhlasil s vyplacením odškodného rodinám obětí a oznámil, že se Libye vzdává programů na vývoj zbraní hromadného ničení. Tento krok vedl k postupnému zrušení sankcí a obnovení diplomatických vztahů se Západem.

Počátkem roku 2011 se vlna protestů známá jako Arabské jaro přelila i do Libye. Demonstrace proti Kaddáfího režimu, které začaly v Benghází, rychle přerostly v ozbrojené povstání. Kaddáfí reagoval brutální silou, což vedlo k občanské válce. V březnu 2011 schválila Rada bezpečnosti OSN rezoluci 1973, která umožnila vojenskou intervenci na ochranu civilistů. NATO zahájilo letecké údery proti Kaddáfího silám.

V srpnu 2011 dobyli povstalci s podporou NATO hlavní město Tripolis. Kaddáfí uprchl do svého rodného města Syrta, které se stalo poslední baštou jeho režimu.

⚔️ Smrt

Dne 20. října 2011 byl Kaddáfí dopaden povstalci, když se pokoušel uprchnout ze Syrty v konvoji vozidel, který byl zasažen náletem NATO. Záznamy pořízené mobilními telefony ukazují, že byl zajat živý, ale těžce zraněný. Krátce nato byl za nejasných okolností zabit. Jeho tělo bylo vystaveno ve městě Misuráta a později pohřbeno na neznámém místě v poušti.

🏛️ Odkaz a kontroverze

Vláda Muammara Kaddáfího je hodnocena velmi nejednoznačně.

Pozitivní aspekty:

Sociální programy: Díky příjmům z ropy režim výrazně zlepšil životní úroveň. Zavedl bezplatné zdravotnictví a školství, což vedlo k prudkému nárůstu gramotnosti a střední délky života.
Infrastruktura: Nejambicióznějším projektem byla Velká umělá řeka, masivní síť potrubí přivádějící vodu z podzemních zásob na Sahaře do pobřežních měst.
Postavení žen: Kaddáfí podporoval vzdělávání a zaměstnávání žen a jejich zapojení do armády, což bylo v arabském světě neobvyklé.

Negativní aspekty:

Totalitní režim: Veškerá politická opozice byla brutálně potlačována. Režim byl zodpovědný za mučení, politické vraždy a zmizení tisíců oponentů.
Kult osobnosti: Kaddáfí si vybudoval silný kult osobnosti, jeho portréty a citáty ze Zelené knihy byly všudypřítomné.
Podpora terorismu: Jeho aktivní podpora teroristických skupin vedla k mezinárodní izolaci a utrpení libyjského lidu v důsledku sankcí.
Ekonomická nestabilita: Přes ropné bohatství byla ekonomika centrálně plánovaná, neefektivní a závislá na dovozu.

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život

Kaddáfí byl dvakrát ženatý. Z prvního krátkého manželství s Fathiou Nuri Chalid měl jednoho syna, Muhammada. V roce 1970 se oženil se zdravotní sestrou Safií Farkáš, se kterou měl sedm vlastních dětí (šest synů a jednu dceru) a adoptoval další dvě děti (syna a dceru).

Jeho synové zaujímali klíčové pozice v režimu. Sajf al-Islám Kaddáfí byl považován za jeho možného nástupce a tvář modernizace režimu. Mutasím byl poradcem pro národní bezpečnost a Chámis velel elitní vojenské brigádě.

Kaddáfí byl známý svým excentrickým chováním. Při zahraničních cestách přespával ve svém beduínském stanu, který si vozil s sebou, a obklopoval se elitní jednotkou osobních strážkyň, známou jako Amazonská garda.

💡 Pro laiky

Džamáhíríje: Slovo, které Kaddáfí vymyslel. Mělo to znamenat "vláda lidových mas". Představte si to tak, že by neexistovali žádní politici ani parlament, a všichni lidé by rozhodovali přímo na místních schůzích. V praxi to ale řídil Kaddáfí a jeho lidé.
Zelená kniha: Kaddáfího politická "bible". Snažil se v ní najít třetí cestu mezi americkým kapitalismem (kde vládnou peníze) a sovětským komunismem (kde vládne jedna strana). Chtěl, aby jeho myšlenky následoval celý svět.
Panarabismus: Myšlenka, že všechny arabské národy by se měly spojit do jednoho velkého a silného státu. Kaddáfí se o to několikrát pokusil, ale nikdy se mu to nepodařilo.
Velká umělá řeka: Obrovský projekt potrubí, který přivádí pitnou vodu z hlubokých podzemních jezer pod saharskou pouští do měst na pobřeží. Je to jeden z největších stavebních projektů v historii a jeden z mála pozitivních odkazů jeho vlády.

Šablona:Aktualizováno