Montreal Voyageurs (francouzsky Les Voyageurs de Montréal) byl profesionální ledního hokejový klub, který působil v letech 1969 až 1971 v kanadském městě Montreal v provincii Québec. Tým hrál v soutěži American Hockey League (AHL) a plnil roli přímého farmářského týmu (záložního celku) pro organizaci Montreal Canadiens z NHL.

Ačkoliv existence klubu trvala pouhé dvě sezóny, jedná se o fascinující a poučnou kapitolu v historii severoamerického sportovního managementu. Montreal Voyageurs byli ambiciózním experimentem legendárního generálního manažera Sama Pollocka, jehož cílem bylo mít farmářský tým přímo ve stejném městě a na stejném stadionu (Montreal Forum) jako hlavní tým NHL.

Ze sportovního hlediska byl tento experiment fenomenálním úspěchem. Voyageurs, nabití budoucími hvězdami jako Guy Lapointe, Marc Tardif nebo Réjean Houle, dominovali lize a předváděli strhující ofenzivní hokej. Z ekonomického a marketingového hlediska však projekt narazil na tvrdou realitu. Fanoušci v Montrealu, zvyklí na nejlepší hokej světa v podání Canadiens, nebyli ochotni platit za "B-tým", i když hrál ve stejné aréně. Nízká návštěvnost nakonec vedla k přestěhování klubu do Halifaxu, čímž vznikli slavní Nova Scotia Voyageurs, kteří se stali jedním z nejúspěšnějších týmů historie AHL.

🏛️ Historický kontext a vznik

Montreal Voyageurs
Liga	American Hockey League (AHL)
Divize	Východní (Eastern)
Kapacita	18 575
Město	Montreal, Québec, Kanada
Barvy	červená, bílá a modrá
Vlastník	Montreal Canadiens
Nástupce	Nova Scotia Voyageurs

Konec 60. let 20. století byl v NHL obdobím radikálních změn. Liga v roce 1967 expandovala ze šesti na dvanáct týmů, což vytvořilo obrovský tlak na hráčské zdroje a skauting. Organizace Montreal Canadiens, pod vedením vizionáře Sama Pollocka, byla v té době mistrem v hromadění talentů.

Problém s farmou v Houstonu

Před rokem 1969 měli Canadiens svou hlavní farmu v týmu Houston Apollos v lize Central Hockey League (CHL). Houston v Texasu byl však od Montrealu geograficky velmi vzdálený.

Logistické potíže: Povolání hráče v případě zranění bylo zdlouhavé a komplikované.
Nedostatečný dohled: Vedení Canadiens nemělo své talenty "na očích" každý den. Pollock chtěl mít přímou kontrolu nad vývojem mladých hvězd a chtěl, aby trénovali a hráli ve stejném systému a pod stejném tlakem jako první tým.

Myšlenka "Domácí farmy"

Pollock přišel s revoluční myšlenkou: umístit farmářský tým přímo do Montreal Forum. Tím by se eliminovaly cestovní náklady při přesunech hráčů mezi A-týmem a farmou, a mladíci by si zvykali na život v Montrealu a tlak místních médií a fanoušků ještě předtím, než by oblékli dres Canadiens. V roce 1969 Canadiens odkoupili práva na franšízu Quebec Aces (působící v Quebecu), ale místo pokračování v tomto městě (kde by konkurovali juniorům Quebec Remparts) přesunuli operace do Montrealu. Tak vznikli Montreal Voyageurs.

🥅 Sezóna 1969/1970: Sportovní dominance

První sezóna klubu byla demonstrací síly systému Montreal Canadiens. Tým byl složen z hráčů, kteří by v jakékoliv jiné organizaci NHL hráli v prvním týmu, ale v nabité sestavě Habs pro ně nebylo místo.

Sestava snů

Soupiska Voyageurs v této sezóně připomínala spíše All-Star tým než farmářský celek.

Útok: Vévodila mu trojice Jude Drouin (vítěz bodování AHL s 106 body), Gord Labossiere a Marc Tardif. Dále zde hráli mladíci jako Réjean Houle a Bobby Sheehan.
Obrana: Klíčovou postavou byl mladý Guy Lapointe, který se později stal členem slavné "Big Three" v obraně Canadiens (spolu s Robinsonem a Savardem).
Brankáři: O brankoviště se dělili Phil Myre a zkušený veterán (a budoucí člen síně slávy v jiné roli) Rogie Vachon, který zde odchytal část sezóny při rehabilitaci.

Výsledky

Pod vedením trenéra Ala MacNeila tým válcoval soupeře.

Základní část: Voyageurs vyhráli Východní divizi se ziskem 105 bodů (43 výher, 15 proher, 14 remíz). Byli nejlepším týmem celé ligy. Nastříleli neuvěřitelných 327 gólů v 72 zápasech.
Play-off: V prvním kole vyřadili Baltimore Clippers 4:1 na zápasy. Ve druhém kole (semifinále) však narazili na tvrdou realitu play-off hokeje a podlehli týmu Buffalo Bisons 2:4 na zápasy. Bisons, vedeni brankářem Gillesem Villemurem, dokázali eliminovat ofenzivní sílu Voyageurs. I přes brzké vyřazení byla sezóna hodnocena jako sportovní úspěch, neboť hráči prokázali připravenost pro NHL.

📉 Sezóna 1970/1971: Ekonomická realita

Druhá sezóna přinesla pokračování dobrých výkonů na ledě, ale také prohloubení problémů mimo něj.

Změny v kádru

Někteří hráči z předchozí sezóny (Lapointe, Houle, Tardif) začali dostávat více prostoru v hlavním týmu Montreal Canadiens, který v této sezóně nakonec vyhrál Stanley Cup. Přesto zůstala soupiska Voyageurs velmi silná. Novou hvězdou se stal brankář Denis DeJordy a útočníci Chuck Lefley a Peter Mahovlich (který pendloval mezi týmy).

Výsledky na ledě

Základní část: Voyageurs skončili druzí ve Východní divizi za Providence Reds. Získali 89 bodů.
Play-off: V prvním kole se opakovala historie – tým vypadl, tentokrát se Springfield Kings poměrem 0:3 na zápasy. To bylo velké zklamání, zvláště s ohledem na talent v týmu.

Divácký nezájem a konec

Hlavním příběhem sezóny však nebyl hokej, ale prázdné tribuny. Montreal Forum s kapacitou přes 18 000 diváků zelo při zápasech Voyageurs prázdnotou.

Průměrná návštěvnost: Pohybovala se hluboko pod hranicí rentability. Zatímco na Montreal Canadiens bylo vyprodáno, na Voyageurs chodilo často jen pár tisíc, někdy i stovek diváků.
Psychologie fanouška: Obyvatelé Montrealu vnímali Voyageurs jako "druhořadé zboží". Proč chodit na farmu, když ve stejném městě hraje Jean Béliveau a Henri Richard? Navíc ceny vstupenek, ač nižší než na NHL, byly pro AHL stále vysoké kvůli nájmům ve Foru.
Kanibalizace: Marketingové oddělení zjistilo, že Voyageurs neoslovují nové publikum, ale spíše tříští pozornost stávající hokejové komunity.

Na jaře 1971 učinil Sam Pollock pragmatické rozhodnutí. Experiment s umístěním farmy do stejného města selhal. Bylo rozhodnuto o přesunu týmu do regionu, kde bude hokej na úrovni AHL hlavní atrakcí, nikoliv chudým příbuzným.

⚓ Stěhování do Halifaxu

Volba padla na město Halifax v provincii Nové Skotsko. Toto rozhodnutí se ukázalo jako geniální tah.

Hlad po hokeji: Halifax neměl žádný profesionální tým a místní fanoušci byli hladoví po kvalitním hokeji.
Halifax Forum: Místní hala (shodou okolností také jménem Forum) byla menší, útulnější a vhodnější pro AHL než obří Montreal Forum.
Zrození dynastie: Tým se přejmenoval na Nova Scotia Voyageurs. Hned v první sezóně v Halifaxu (1971/1972) získali Calder Cup.

Montreal Voyageurs tak zanikli, aby dali vzniknout jedné z nejúspěšnějších dynastií v historii nižších zámořských soutěží.

🏟️ Aréna: Montreal Forum

Domovem Voyageurs bylo slavné Montreal Forum na rohu ulic Atwater a Ste-Catherine.

Specifikum: Bylo to poprvé a naposledy, kdy tým AHL sdílel led s týmem NHL takovýmto způsobem v Kanadě.
Problém velikosti: Kapacita 18 575 míst byla pro AHL naddimenzovaná. Návštěva 3 000 lidí, která by v jiném městě vypadala solidně, vypadala ve Foru jako trénink bez diváků. To mělo negativní dopad na atmosféru i psychiku hráčů, kteří si připadali nedůležití.

⭐ Klíčové osobnosti

Hráči

V dresu Montreal Voyageurs nastoupilo množství hráčů, kteří později psali historii NHL.

Guy Lapointe: Obránce, člen Hokejové síně slávy. V sezóně 1969/70 v dresu Voyageurs zaznamenal 38 bodů v 57 zápasech. Zde dozrál v elitního ofenzivního obránce.

Jude Drouin: Útočník. V sezóně 1969/70 získal John B. Sollenberger Trophy pro nejproduktivnějšího hráče AHL (106 bodů) a Les Cunningham Award pro nejužitečnějšího hráče (MVP) ligy. Byl příliš dobrý na AHL, ale v Montrealu pro něj tehdy nebylo místo v centru.

Marc Tardif: Pozdější superhvězda WHA (kde byl v týmu Quebec Nordiques). Za Voyageurs odehrál v první sezóně 45 zápasů a nasbíral 58 bodů.

Réjean Houle: Rychlonohý křídelník, pozdější generální manažer Canadiens. V AHL dominoval svou rychlostí.

Phil Myre: Brankář, který nesl hlavní zátěž v brankovišti. V roce 1970 byl vybrán do prvního All-Star týmu AHL.

Peter Mahovlich: "Little M". Obrovitý útočník, který pendloval mezi týmy. Když hrál za Voyageurs, byl k nezastavení díky své fyzické převaze a technice.

Trenér

Al MacNeil: Hlavní trenér po celou dobu existence týmu v Montrealu. Jeho schopnost pracovat s mladými hráči a připravit je na systém Canadiens byla klíčová. Paradoxně, i když s Voyageurs neuspěl v play-off, byl v roce 1970 povýšen k hlavnímu týmu Canadiens, se kterým v roce 1971 vyhrál Stanley Cup, aby byl následně "degradován" zpět k Nova Scotia Voyageurs (kvůli jazykovým a politickým sporům v Quebecu, nikoliv kvůli výkonnosti).

📊 Statistiky a výsledky

Přehled obou sezón působení klubu.

Sezóna	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Body	Góly pro	Góly proti	Umístění	Play-off
1969/1970	72	43	15	14	100	327	195	1. v divizi	1. kolo: výhra 4:1 nad Baltimore 2. kolo: prohra 2:4 s Buffalo
1970/1971	72	27	31	14	68	215	239	2. v divizi	1. kolo: prohra 0:3 s Springfield

Poznámka: Statistiky pro sezónu 70/71 se v některých zdrojích mírně liší kvůli započítávání kontumací nebo specifických pravidel té doby, uvedená data reflektují oficiální tabulky AHL.

💡 Pro laiky

Proč je tento tým důležitý, když nic nevyhrál? Představte si, že by fotbalová Sparta měla svůj B-tým, který by hrál druhou ligu, ale své zápasy by hrál také na stadionu na Letné. V týmu by hráli největší talenty českého fotbalu. Přesně to byli Montreal Voyageurs. Důležitost spočívá v tom, že tento tým byl "laboratoří". Hráči jako Lapointe** nebo **Houle se zde naučili vyhrávat. Když pak přešli do NHL, vytvořili kostru týmu, který v 70. letech vyhrál šest Stanley Cupů. Bez "školy" v Montreal Voyageurs by možná dynastie Canadiens v 70. letech nebyla tak silná. Zároveň tým posloužil jako tvrdá lekce pro manažery: farmářský tým nemůže konkurovat svému "rodiči" ve stejném městě.

🔗 Odkaz

Přímým nástupcem klubu se stali Nova Scotia Voyageurs (1971–1984), kteří si do Halifaxu odvezli nejen hráče a trenéra MacNeila, ale i vítěznou mentalitu. Dresy Montreal Voyageurs (které byly prakticky identické s dresy Canadiens, jen s drobnými úpravami loga nebo barev v závislosti na sadě) jsou dnes cennou sběratelskou raritou. Klub je připomínkou doby, kdy Montreal Canadiens měli takovou hloubku kádru, že jejich B-tým byl pravděpodobně schopen porazit polovinu týmů tehdejší NHL.

Zdroje