Mikuláš Končický

Mikuláš Končický
Celé jméno	Mikuláš Končický
Datum narození	1. ledna 1925
Místo narození	Tvarožná, Volyň, Polsko (dnes Ukrajina)
Datum úmrtí	13. prosince 2015
Místo úmrtí	Ostrava, Česko
Státní příslušnost	;
Povolání	tankista, pedagog, dělník (z donucení)
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2011); Československý válečný kříž 1939 (3x); Medaile Za hrdinství

Mikuláš Končický (1. ledna 1925 Tvarožná – 13. prosince 2015 Ostrava) byl československý válečný veterán, generálporučík ve výslužbě a jeden z posledních žijících přímých účastníků osvobozovacích bojů na východní frontě. Jako příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR a velitel tanku se proslavil především během Ostravsko-opavské operace, kdy jeho tanková posádka jako jedna z prvních pronikla do okupované Ostravy.

Narodil se v komunitě volyňských Čechů a do armády vstoupil jako dobrovolník s touhou osvobodit „starou vlast“, kterou do té doby nikdy neviděl. Prošel peklem Dukelského průsmyku, krvavými boji v Polsku a vítězným tažením do Prahy.

Po válce spojil svůj život s armádou jako pedagog, avšak jeho kariéra byla násilně přerušena po okupaci Československa v srpnu 1968. Pro svůj nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy byl vyhozen z armády i ze strany a perzekvován. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. Stal se čestným občanem Ostravy a nositelem nejvyššího státního vyznamenání, Řád Bílého lva.

Mládí na Volyni

Mikuláš Končický se narodil na Nový rok 1925 v obci Tvarožná na Volyni (tehdy součást polského území, dnes Ukrajina). Tato oblast byla domovem početné menšiny volyňských Čechů, kteří si po generace udržovali český jazyk, kulturu a silné národní povědomí.

Mezi mlýnskými kameny

Jeho dětství a dospívání bylo poznamenáno turbulencemi dějin.

Sovětská okupace (1939): Po paktu Molotov–Ribbentrop obsadil oblast Sovětský svaz. Končický zažil kolektivizaci a stalinské represe, které dopadly i na českou komunitu.
Německá okupace (1941): Po operaci Barbarossa obsadili Volyň nacisté. Končický byl svědkem brutálního zacházení s místním obyvatelstvem a vyvražďování židovských sousedů.

Když se v roce 1944 fronta obrátila a Rudá armáda začala vytlačovat Wehrmacht, volyňští Češi viděli příležitost bojovat proti nacismu.

Vstup do Svobodovy armády

V březnu 1944, když se 1. československý armádní sbor pod velením generála Ludvíka Svobody přesunul na Volyň, proběhl masivní nábor dobrovolníků. Mikuláš Končický se přihlásil okamžitě, stejně jako tisíce dalších krajanů (tzv. volyňský nábor zdvojnásobil početní stav sboru).

Tankista

Díky svému technickému nadání a fyzické zdatnosti byl vybrán k tankovému vojsku.

Absolvoval urychlený, ale intenzivní výcvik v tankovém učilišti.
Stal se velitelem tanku T-34/76 (později modernější verze T-34/85). Tento legendární sovětský tank vynikal pohyblivostí a palebnou silou, ale posádky v něm trpěly stísněným prostorem a v případě zásahu vysokým rizikem požáru.

Bojová cesta: Z Dukly do Ostravy

Peklo na Dukle (podzim 1944)

Křest ohněm prožil v září a říjnu 1944 během Karpatsko-dukelské operace. Cílem bylo prorazit přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

Boje v horském terénu, který byl pro tanky nevhodný, byly masakrem. Němci měli silně opevněné pozice a zaminované přístupové cesty.
Končický se účastnil bojů o kótu 534 a o vesnici Hyrowa. Byl svědkem zničení mnoha československých tanků a smrti kamarádů. Zde získal první zkušenosti s velením v extrémních podmínkách, kdy přežití záviselo na rychlosti rozhodování a spolupráci celé osádky.

Jaslo a postup Polskem

Po překročení hranic se účastnil Jaselsko-gorlické operace v lednu 1945. Českoslovenští tankisté zde podporovali sovětský postup směrem k Odře. Končický se osvědčil jako velitel čety a později roty.

Ostravská operace (duben 1945)

Vrcholem jeho válečné kariéry byla Ostravská operace. Šlo o jednu z nejtěžších bitev na území dnešního Česka. Němci bránili průmyslové Ostravsko ("ocelové srdce republiky") zuřivě, vybudovali zde systém pevností a protitankových překážek.

Přechod Odry: Končický velel jednomu z tanků, které 30. dubna 1945 jako první překročily řeku Odru a vtrhly do centra Ostravy.
Miloš Sýkora: Jeho tank (číslo 051) projel po mostě, který zachránil místní odbojář Miloš Sýkora (přestřihl dráty k náložím, za což zaplatil životem). Končického tank kryl postup pěchoty a ničil německá kulometná hnízda v ulicích města.
Osvobození: Úspěšný průnik tanků (spolu s tankem č. 053 velitele Aubrechta) byl klíčový pro rychlé osvobození města bez jeho totálního zničení.

Válku ukončil v Praze, kam dorazil s tankovou brigádou v květnu 1945.

Poválečná kariéra a pád

Po válce se rozhodl zůstat v armádě. Vystudoval Vojenskou akademii v Moskvě a stal se uznávaným odborníkem na tankovou taktiku. Působil jako pedagog na Vojenské akademii v Brně a později ve Vyškově.

Rok 1968: Hrdina se stává nepřítelem

Zlom přišel se srpnovou okupací 1968. Mikuláš Končický, ačkoliv byl vojákem z povolání a členem KSČ, otevřeně odsoudil vstup "spojeneckých" vojsk jako akt agrese a zradu.

Odmítl kolaborovat s okupační mocí a na schůzích vystupoval proti normalizaci.
Trest: Reakce režimu byla tvrdá. V roce 1970 byl vyhozen z armády, vyloučen ze strany a zbaven možnosti vykonávat kvalifikovanou práci.
Život v ústraní: Následujících 20 let pracoval v dělnických profesích, např. jako technický pracovník ve stavebnictví. Byl pod dohledem StB a jeho jméno mělo být vymazáno z historie osvobození Ostravy.

Rehabilitace a návrat na výsluní

Po Sametové revoluci v roce 1989 byl Mikuláš Končický plně rehabilitován.

Byla mu vrácena vojenská hodnost a postupně byl povyšován až na generálporučíka ve výslužbě.
Stal se aktivním členem **Československé obce legionářské** a předsedou ostravské jednoty.
Věnoval se edukaci mládeže, jezdil na besedy do škol a pravidelně se účastnil pietních aktů u památníku v Hrabyni a u Mostu Miloše Sýkory.

V roce 2008 mu bylo uděleno čestné občanství města Ostrava. Ostravané ho vnímali jako "svého" osvoboditele a živoucí legendu.

Ocenění

Za své celoživotní dílo a hrdinství obdržel řadu vyznamenání:

**Řád Bílého lva I. třídy** (vojenská skupina) – propůjčen prezidentem Václavem Klausem 28. října 2011.
**Československý válečný kříž 1939** (trojnásobný nositel).
**Medaile Za hrdinství**.
**Medaile Za chrabrost před nepřítelem**.
**Řád rudé hvězdy** (SSSR).
Kříž obrany státu ministra obrany ČR.

Úmrtí

Mikuláš Končický zemřel 13. prosince 2015 v Ostravě ve věku 90 let. Byl posledním žijícím tankistou z posádek, které osvobozovaly Ostravu. Byl mu vypraven pohřeb s vojenskými poctami v obřadní síni krematoria ve Slezské Ostravě. Jeho jméno nese jedna z ulic v Ostravě-Porubě (nábřeží či ulice, v závislosti na aktuálním místopisu).

Pro laiky

Mikuláš Končický byl "tankista z Volyně". Představte si kluka, který se narodil na Ukrajině v české rodině, ale Česko nikdy neviděl. Přesto, když začala válka, šel bojovat za "svou" zemi. Sedl do tanku T-34 (to je ten slavný ruský tank) a projel s ním z Dukly až do Ostravy. Byl u toho, když se tanky valily přes most v Ostravě, aby zachránily město před zničením. Po válce učil mladé vojáky, ale když v roce 1968 přijeli Rusové, řekl jim, ať jdou domů. Komunisté ho za to vyhodili z armády a musel dělat dělníka. Spravedlnosti se dočkal až po revoluci, kdy z něj udělali generála a dostal Řád Bílého lva. Byl to jeden z posledních skutečných hrdinů, který mohl říct: "Já jsem tu Ostravu opravdu osvobodil."

Zdroje