Michail I. Fjodorovič
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Michail I. Fjodorovič Romanov (rusky Михаил Фёдорович Романов; 12. července 1596, Moskva – 12. července 1645, Moskva) byl první ruský car z dynastie Romanovců. Jeho nástup na trůn v roce 1613 ukončil dlouhé období politického chaosu, občanských válek a zahraničních intervencí známé jako Smuta (Období zmatků). Jeho vláda, trvající 32 let, byla zaměřena na obnovu zničené země, konsolidaci centrální moci a položení základů pro budoucí vzestup Ruského carství.
👑 Život před nástupem na trůn
Michail se narodil v Moskvě jako syn bojara Fjodora Nikitiče Romanova a jeho ženy Xenije Ivanovny Šestovové. Rod Romanovců patřil k nejstarší a nejvlivnější ruské šlechtě. Jejich postavení se však dramaticky zhoršilo po nástupu Borise Godunova na carský trůn v roce 1598. Godunov, který se obával konkurence ze strany Romanovců, nechal Fjodora Nikitiče a jeho bratry násilně postřihnout na mnichy a poslat do vyhnanství. Fjodor přijal jméno Filaret a jeho žena Xenija jméno Marfa. Mladý Michail byl spolu s matkou a tetou poslán do vyhnanství do Beloozera.
Po pádu Godunovců a během chaotického období Smuty se jejich osud změnil. Po propuštění z klášterního vězení se Filaret stal významnou politickou postavou, byl jmenován metropolitou v Rostově. Během polské intervence byl však zajat a odvezen do polsko-litevského zajetí, kde strávil devět let. Mladý Michail žil v té době s matkou v jejich rodových statcích a později se ukrývali v Ipaťjevském klášteře poblíž Kostromy. Právě zde ho zastihla zpráva, která navždy změnila jeho život i dějiny Ruska.
📜 Volba carem a konec Smuty
Na počátku roku 1613 se v Moskvě sešel Zemský sobór (shromáždění zástupců všech stavů), aby zvolil nového cara a ukončil tak devastující období bezvládí. Po dlouhých debatách a odmítnutí zahraničních kandidátů, jako byl polský princ Vladislav IV. Vasa nebo švédský princ Karel Filip, padla volba na šestnáctiletého Michaila Romanova.
Pro jeho volbu hovořilo několik faktorů:
- Příbuzenství s Rurikovci: Jeho pratetou byla Anastasie Romanovna, první a milovaná manželka cara Ivana IV. Hrozného, což vytvářelo zdání dynastické kontinuity.
- Mladý věk a nezkušenost: Bojaři doufali, že mladého a mírného panovníka budou moci snadno ovládat.
- Popularita jeho otce: Filaret byl vnímán jako mučedník a vlastenec, který trpěl v polském zajetí.
- Kompromisní kandidát: Nebyl spojen s žádnou z bojarských frakcí, které mezi sebou během Smuty bojovaly.
Dne 21. února 1613 byl Michail Fjodorovič jednohlasně zvolen carem. Poselstvo Zemského soboru ho našlo s matkou v Ipaťjevském klášteře, kde ho po dlouhém přemlouvání přesvědčili, aby korunu přijal. S touto událostí je spjata legenda o Ivanu Susaninovi, rolníkovi, který měl obětovat svůj život, aby polský oddíl, pátrající po nově zvoleném carovi, zavedl do neprostupných bažin. Michail byl slavnostně korunován v Uspenském chrámu v Moskevském kremlu 11. července 1613.
🏛️ Vláda (1613–1645)
Michailova vláda byla zpočátku silně ovlivněna jeho matkou, řeholnicí Marfou, a jejími příbuznými. Klíčový zlom nastal po návratu jeho otce Filareta z polského zajetí v roce 1619.
🤝 Spoluvláda s otcem
Po svém návratu byl Filaret zvolen moskevským patriarchou a získal titul Veliký gosudar (Velký vládce). Až do své smrti v roce 1633 prakticky vládl spolu se svým synem. Filaret byl energický a zkušený politik, který se stal skutečnou hlavou státu. Vedl zahraniční politiku, řídil státní pokladnu a prováděl reformy. Tato dvojvláda (diarchie) cara a patriarchy byla unikátním jevem v ruských dějinách a přispěla k rychlé stabilizaci země. Filaretova autorita pomohla upevnit postavení mladého cara a centralizovat moc.
🌍 Zahraniční politika
Hlavním cílem zahraniční politiky bylo ukončit války se sousedy a získat zpět území ztracená během Smuty.
Stolbovský mír (1617): Touto smlouvou byla ukončena rusko-švédská válka. Rusko muselo Švédsku postoupit strategicky důležitou Ingrii a ztratilo tak přístup k Baltskému moři. Na druhou stranu Švédové vrátili Rusku Novgorod a uznali Michaila za právoplatného cara.
Deulinské příměří (1618): Ukončilo válku s Polsko-litevskou unií. Pro Rusko bylo velmi nevýhodné, protože Poláci si ponechali Smolensk, Černigov a další rozsáhlá území. Příměří však zajistilo propuštění Filareta ze zajetí.- Smolenská válka (1632–1634): Po smrti polského krále Zikmunda III. Vasy se Rusko pokusilo získat zpět Smolensk. Válka však skončila ruskou porážkou a Poljanovským mírem, který v podstatě potvrdil předchozí stav. Jediným úspěchem bylo, že se polský král Vladislav IV. Vasa definitivně vzdal svých nároků na ruský trůn.
⚙️ Vnitřní politika a reformy
Vnitřní politika se soustředila na obnovu hospodářství a státní správy.
- Daňová reforma: Byly provedeny soupisy půdy a obyvatelstva, aby se zefektivnil výběr daní a naplnila prázdná státní pokladna.
- Upevňování nevolnictví: Byla prodloužena lhůta, po kterou mohli statkáři hledat a navracet uprchlé rolníky. Tím se dále upevňoval systém nevolnictví.
- Armádní reforma: Začaly se vytvářet tzv. "pluky nového typu" (полки нового строя), které byly organizovány a cvičeny podle západoevropských vzorů a využívaly zahraniční důstojníky.
- Kolonizace Sibiře: Během Michailovy vlády pokračovala ruská expanze na východ. Kozáci a průzkumníci založili města jako Krasnojarsk (1628) a Jakutsk (1632) a dosáhli pobřeží Tichého oceánu.
👨👩👧👦 Rodina a potomci
Michail I. byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s kněžnou Marií Dolgorukovovou v roce 1624 skončilo po několika měsících její smrtí. V roce 1626 se oženil s Jevdokijí Lukjanovnou Strešněvovou, dcerou zchudlého šlechtice. Toto manželství bylo šťastné a vzešlo z něj deset dětí, z nichž se dospělosti dožily čtyři:
- Irina (1627–1679)
- Pelageja (1628–1629)
- Alexej I. Michajlovič (1629–1676), následník trůnu a budoucí car
- Anna (1630–1692)
- Marfa (1631–1632)
- Ivan (1633–1639)
- Sofie (1634–1636)
- Taťána (1636–1706)
- Jevdokija (1637)
- Vasilij (1639)
Car Michail zemřel na svůj 49. narozeninový den, 12. července 1645, pravděpodobně na následky vodnatelnosti. Byl pohřben v Archandělském chrámu v Moskevském kremlu.
📜 Odkaz a význam
Michail I. Fjodorovič nebyl charismatickým ani silným vládcem ve smyslu Ivana Hrozného nebo Petra Velikého. Byl spíše tichý, zbožný a v mládí nerozhodný. Jeho historický význam však spočívá v tom, že jeho zvolením a vládou:
- Byla založena dynastie Romanovců, která vládla Rusku více než 300 let.
- Bylo ukončeno katastrofální období Smuty.
- Byla obnovena centrální státní moc a pořádek v zemi.
- Byly položeny základy pro budoucí politickou, hospodářskou a vojenskou konsolidaci Ruska.
Jeho vláda představuje přechod od středověkého chaosu k novověkému absolutismu, který plně rozvinuli jeho následovníci, zejména jeho syn Alexej I. a vnuk Petr I. Veliký.
🤔 Pro laiky
- Smuta (Období zmatků): Představte si, že v zemi najednou není žádný král ani vláda. Různé skupiny bojují o moc, sousední státy posílají armády, aby si urvaly kus území, a po celé zemi řádí bandy lupičů. Přesně to byla Smuta na začátku 17. století v Rusku. Trvala asi 15 let a zemi téměř zničila. Nástup Michaila Romanova tento chaos ukončil.
- Zemský sobór: Jednalo se o jakýsi starý ruský parlament, kde se sešli zástupci šlechty, církve, měst a někdy i rolníků, aby projednali nejdůležitější státní záležitosti, jako byla například volba nového cara. Právě tento "parlament" zvolil Michaila carem.
- Nevolnictví: Systém, ve kterém rolníci nebyli svobodní. Byli "připoutáni" k půdě, na které pracovali, a patřili šlechtici, kterému patřila i půda. Nemohli se volně stěhovat a jejich pán měl nad nimi téměř neomezenou moc. Za Michailovy vlády se tento systém ještě více utužil.