Martin Myšička
| Martin Myšička | |
|---|---|
| Datum narození | 9. března 1970 |
| Místo narození | Příbram, Československo |
| Státní příslušnost | |
| Děti | Anna Marie Myšičková |
| Alma mater | DAMU, MFF UK |
| Povolání | divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér, dramatik |
| Aktivní od | 1992 |
| Ocenění | Cena Alfréda Radoka (1994) |
Martin Myšička (* 9. března 1970, Příbram) je český divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér a dramatik. V kontextu české umělecké sféry představuje ojedinělý profil tvůrce, jenž disponuje plnohodnotným formálním vzděláním jak v oblasti činoherního herectví, tak v oboru jaderné a subnukleární fyziky. Jeho profesionální kariéra je od roku 1997 nepřetržitě a úzce spjata s pražským Dejvickým divadlem, kde ztvárnil desítky stěžejních rolí a v letech 2017 až 2024 zde zastával funkci uměleckého šéfa.
V oblasti kinematografie a televizní produkce se profiluje jako představitel charakterních, často vysoce racionálních nebo naopak neurotických postav. Mezi jeho nejexponovanější filmové role patří postava Aljoši v adaptaci dramatu Karamazovi (2008), otec ve snímku Občanský průkaz (2010) či role Pavla v komedii Ztraceni v Mnichově (2015), jež mu vynesla oficiální nominaci na ocenění Český lev. V televizním prostředí získal širokou popularitu díky rolím v seriálech Kosmo (2016), Osada (2021) či Boží mlýny (2021). Od roku 2024 se aktivně prezentuje také jako autor a realizátor vlastních divadelních her.
🗓 Současnost a autorská tvorba (2025–2026)
Na přelomu let 2024 a 2025 se udála stěžejní personální změna v profesním působení Martina Myšičky. K 31. prosinci 2024 oficiálně odstoupil z funkce uměleckého šéfa Dejvického divadla, kterou nepřetržitě zastával po dobu osmi let. Pozici s počátkem roku 2025 předal etablovanému divadelnímu režisérovi Jiřímu Havelkovi. Myšička toto rozhodnutí odůvodnil potřebou vrátit se primárně k umělecké a herecké tvorbě a zbavit se administrativní zátěže. Nadále však zůstal pevným členem stálého hereckého souboru této scény.
Závěr jeho šéfovského mandátu byl završen realizací jeho autorského divadelního debutu. V prosinci 2024 proběhla v Dejvickém divadle premiéra inscenace s názvem „Nitero“, ke které Myšička napsal scénář a ve které se zároveň ujal hlavní role. Hra tematizuje problematiku mužského duševního zdraví, potlačování emocí a mezigeneračních traumat. Myšička zde ztvárňuje postavu úspěšného architekta Radka Dvořáka, který se nečekaně ocitá ve vazební věznici, kde je nucen konfrontovat své vnitřní démony po boku obhroublého spoluvězně (v podání Pavla Šimčíka). Inscenace se setkala s velkým diváckým zájmem a byla pevnou součástí repertoáru po celou sezónu 2025 a 2026.
V audiovizuální produkci je rok 2026 spojen s uvedením celovečerní pohádky „Princezna stokrát jinak“ (v režii Miloslava Šmídmajera), ve které Myšička ztvárnil postavu krále. Propagace tohoto filmu probíhala mimo jiné na Zlín Film Festivalu koncem května 2026, kde herec vystoupil v rámci panelové diskuse zaznamenané pro filmový podcast. Tomuto snímku předcházely v roce 2025 role v projektech „Když lumpa trápí pumpa“ či ve filmovém zpracování klasické „Zlatovlásky“.
Myšička rovněž pokračuje ve svém dlouhodobém vzdělávacím projektu Co.media, v jehož rámci na prknech Dejvického divadla moderuje odborné diskuse. V jarních měsících roku 2026 vedl rozhovory například s kvantovým fyzikem Tomášem Mančalem (na téma kvantové jevy v biologických systémech), s publicistou Danem Hrubým o historii Prahy či s chemikem Petrem Alexanderem. V únoru 2026 se navíc objevil jako host v populární televizní talkshow 7 pádů Honzy Dědka, kde veřejně reflektoval odchod z šéfovské funkce i svá specifická vysokoškolská studia.
⏳ Původ a unikátní vysokoškolská studia
Martin Myšička se narodil 9. března 1970 v nemocnici ve středočeské Příbrami. Své rané dětství však prožil v nedaleké obci Stará Huť. Jeho rodinné zázemí tvořila matka pracující v účetní sféře a otec, který působil jako odborník v oblasti letového provozu a státní protivzdušné obrany. Rodina se z důvodu otcova povolání opakovaně stěhovala; od Myšičkových tří let žili v Žatci a po dosažení jeho dvanácti let se trvale usadili ve Staré Boleslavi.
Na základní škole projevoval výrazné analytické myšlení a pravidelně se účastnil matematických olympiád. Tento zájem jej plynule přivedl ke studiu na gymnáziu se specializovaným rozšířeným zaměřením na matematiku a fyziku. Po složení maturitní zkoušky v roce 1988 se přihlásil k řádnému vysokoškolskému studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze (tzv. Matfyz), kde si vybral vysoce specializovaný obor jaderná a subnukleární fyzika.
Zároveň s exaktními vědami však Myšička dlouhodobě participoval v amatérských divadelních souborech. Během druhého ročníku studia fyziky dospěl k závěru, že jej divadelní projev naplňuje silněji než laboratorní výzkum. Přihlásil se k talentovým zkouškám na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), na kterou byl na první pokus přijat. Zcela nestandardně se rozhodl studium fyziky nepřerušit a po dobu několika let paralelně a prezenčně studoval obě náročné vysoké školy. Tento oboustranný akademický proces úspěšně završil v roce 1995, kdy obhájil jak diplomovou práci z fyziky (získal titul Mgr.), tak státní závěrečné zkoušky z herectví (získal titul MgA.).
Již během vysokoškolských let se jako student DAMU etabloval na pražských profesionálních jevištích. Zlom v kritickém vnímání jeho talentu přišel v roce 1994, kdy exceloval v titulní roli knížete Myškina v adaptaci Dostojevského románu Idiot (pod režijním vedením Ondřeje Zajíce). Za tento výkon mu byla odbornou porotou udělena prestižní Cena Alfréda Radoka v kategorii Talent roku.
🎭 Divadelní kariéra
Profesionální divadelní dráha Martina Myšičky je definována systematickou analytickou prací s textem a postupnou profilací z menších experimentálních scén až po vedoucí pozici v jednom z nejuznávanějších českých souborů.
Počátky a hostování (1992–1997)
Do divadelního provozu vstoupil ještě v rámci studií v roce 1992 rolí Hraběte v inscenaci „Fernando Krapp mi napsal dopis“ ve Studiu divadla Labyrint (později přesunuté do Divadla Na zábradlí). V roce 1994 hostoval ve Studio Ypsilon jako Bohumílek ve hře „Žert, satira a hlubší význam“. Bezprostředně po absolutoriu v roce 1995 přijal angažmá v Západočeském divadle Cheb, kde na sebe upozornil titulní rolí v inscenaci „Don Juan se vrací z války“ a jako Rytíř Des Grieux ve hře „Manon Lescaut“.
Souběžně mu byla nabídnuta možnost hostovat na prknech prvotní české scény – Národního divadla v Praze. Zde vystupoval v letech 1993 až 1997 v klasickém repertoáru. Ztvárnil postavu Radúze (Radúz a Mahulena, 1993), hrál Laurencia v Dorotee (1995), Trofimova v Čechovově Višňovém sadu (1996) a roli Studenta v Goethově Faustovi (1997). V tomto období rovněž účinkoval v komorních představeních v Divadle v Řeznické (role Alfreda Almerse v Eyolfkovi a Raskolnikov ve Zločinu a trestu) či v pražském Rokoku.
Éra Dejvického divadla (od roku 1997)
V roce 1997 obdržel od tehdejšího uměleckého šéfa Miroslava Krobota nabídku stát se zakládajícím členem nově se formujícího souboru Dejvického divadla v Praze 6. Myšička nabídku přijal a jeho vůbec prvním vystoupením na této scéně se stala role Primáře v inscenaci „Utišující metoda“. Od tohoto momentu zůstal scéně věrný a odehrál zde desítky rolí.
V prvních letech dejvického angažmá zaujal jako Ivan Alexandrovič Chlestakov v Gogolově „Revizorovi“ (1998) nebo jako Orsino ve shakespearovské komedii „Večer tříkrálový“ (1999). Zásadní byla jeho participace na dramatizacích ruské klasiky – ztvárnil Aljošu Karamazova v ceněné inscenaci „Bratři Karamazovi“ (2000) a racionálního Andreje Štolce v Gončarovově „Oblomovovi“ (2000). V Krobotově režii exceloval jako Pavel v kultovní hře Petra Zelenky „Příběhy obyčejného šílenství“ (2001) a v roli Stanleyho v „Tramvaji do stanice Touha“ (2003).
Myšičkova herecká metoda se vyznačuje potlačenou expresí a minimalistickými výrazovými prostředky, což plně koreluje se specifickou poetikou Dejvického divadla. S postupujícím věkem se posunul k charakterním rolím středního věku (například inscenace Dabing Street, Vzkříšení, Brian, Vina? či Elegance molekuly). V divadle se rovněž dvakrát ujal čistě režijní pozice – v roce 2009 režíroval hru Joea Penhalla „Krajina se zbraní“ a v roce 2016 inscenaci Theodora Holmana „Interview“.
Umělecký šéf (2017–2024)
Když na podzim roku 2016 oznámil tehdejší umělecký šéf Michal Vajdička svůj odchod, herecký soubor divadla jednomyslně vyzval k převzetí této funkce právě Martina Myšičku. Ten funkci formálně přijal od 1. ledna 2017. Jeho mandát se vyznačoval snahou o stabilizaci souboru po sérii změn a pečlivým výběrem hostujících režisérů (např. Jiří Havelka či Jan Frič). Během jeho působení si divadlo udrželo status dlouhodobě vyprodané a kritiky nejoceňovanější scény v republice. Po splnění svého stabilizačního cíle funkci na konci roku 2024 dobrovolně složil.
🎬 Kinematografie a televizní produkce
Vstup Martina Myšičky před filmovou kameru se uskutečnil v roce 1996, kdy byl obsazen do role Kytky v generačním snímku Davida Ondříčka Šeptej. O rok dříve se mihl jako básník ve filmu Krajina před bouří. Ačkoliv byla jeho raná léta zaměřena primárně na divadlo, filmové a televizní příležitosti postupně narůstaly.
Filmový průlom přišel v roce 2008 s filmovou adaptací domovské divadelní inscenace Karamazovi v režii Petra Zelenky. Myšička si zde před kamerou zopakoval roli kněze Aljoši, čímž se pevně zapsal do povědomí filmové veřejnosti. Jeho racionální a klidný typus jej následně předurčil pro role intelektuálů, vědců, otců či autoritativních postav. V roce 2009 ztvárnil postavu Franty ve válečném dramatu Protektor a o rok později roli otce hlavního hrdiny v divácky úspěšné hořké komedii Občanský průkaz (2010), jež vznikla pod taktovkou Ondřeje Trojana.
K jeho nejvýznamnějším filmovým zářezům patří komediální a mystifikační snímek Ztraceni v Mnichově (2015), kde v hlavní roli novináře Pavla analyzuje historické okolnosti Mnichovské dohody. Tento komplexní výkon byl oceněn oficiální nominací na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Výrazné vedlejší party zaznamenal ve filmech Ve stínu (2012), Díra u Hanušovic (2014) či jako páter v historickém dramatu Šarlatán (2020) po boku Ivana Trojana.
Na televizních obrazovkách Myšička těží z popularity projektů spjatých s Dejvickým divadlem – objevil se jako recepční František v komediálním seriálu Čtvrtá hvězda (2014) a jako ředitel ve Zkáze Dejvického divadla (2019). Širokou diváckou rezonanci vyvolalo jeho ztvárnění zkorumpovaného a neustále se potícího ministra školství Lubora Šnajdra v kultovní politické satiře Kosmo (2016). V dramatickém žánru vynikl coby inženýr Václavík v oceňované dvoudílné televizní rekonstrukci důlního neštěstí Dukla 61 (2018) nebo jako Victor ve špionážní sérii Bez vědomí z produkce HBO (2019). V posledních letech se pevně etabloval v komediálním seriálu Osada (jako IT specialista David Srovnal) a v kriminálním cyklu Boží mlýny (jako svérázný kapitán Fait).
📈 Kompletní přehled tvorby
Níže jsou zpracovány chronologické, striktně doložitelné a zcela nezkrácené tabulky zahrnující veškeré veřejné počiny Martina Myšičky v oblasti filmografie, televizní produkce a vybraných klíčových divadelních rolí. Z důvodu zachování encyklopedické integrity nesmí být v seznamech provedena žádná umělá filtrace.
Celovečerní a televizní filmy
| Rok | Název filmu | Role | Formát / Poznámka |
|---|---|---|---|
| 1996 | Šeptej | Kytka | Celovečerní kinofilm |
| 1996 | Krajina před bouří | básník | Celovečerní kinofilm |
| 2002 | Můj otec a ostatní muži | Marek | Televizní film |
| 2008 | Karamazovi | Aljoša | Celovečerní kinofilm |
| 2009 | Protektor | Franta | Celovečerní kinofilm |
| 2010 | Občanský průkaz | otec Aleše | Celovečerní kinofilm |
| 2011 | Autopohádky | mechanik | Animovaný / kombinovaný film |
| 2012 | Ve stínu | Jílek | Celovečerní kinofilm |
| 2012 | Modrý tygr | architekt | Celovečerní kinofilm |
| 2013 | Rozkoš | režisér | Celovečerní kinofilm |
| 2013 | Slečna Flintová | Televizní film | |
| 2013 | Případ pro rybáře | Televizní film | |
| 2013 | Sněžný drak | Televizní film (pohádka) | |
| 2014 | Díra u Hanušovic | otec | Celovečerní kinofilm |
| 2015 | Ztraceni v Mnichově | novinář Pavel | Celovečerní kinofilm (Nominace na Českého lva) |
| 2015 | Svatojánský věneček | Televizní film | |
| 2016 | Zločin v Polné | Zdenko Auředníček | Dvoudílný televizní film |
| 2017 | Přání k mání | otec | Celovečerní kinofilm |
| 2017 | Třetí přání | Televizní film | |
| 2018 | Tátova volha | manžel | Celovečerní kinofilm |
| 2018 | Dukla 61 | inženýr Václavík | Dvoudílný televizní film |
| 2019 | Případ mrtvého nebožtíka | náčelník | Celovečerní kinofilm |
| 2019 | Ke startu připravit! | Televizní film | |
| 2019 | Princezna a půl království | Televizní film (pohádka) | |
| 2020 | Šarlatán | páter | Celovečerní kinofilm |
| 2022 | Kam motýli nelétají | učitel | Celovečerní kinofilm |
| 2022 | Indián | manažer | Celovečerní kinofilm |
| 2022 | Pánský klub | Celovečerní kinofilm | |
| 2024 | Léto s Evženem | František | Celovečerní kinofilm |
| 2024 | Save the Castle | František Karas | Celovečerní kinofilm |
| 2025 | Když lumpa trápí pumpa | Televizní film | |
| 2025 | Zlatovláska | král | Celovečerní kinofilm (pohádka) |
| 2025 | Sugar Candy | Uncle Kolowrat | Zahraniční koprodukce |
| 2026 | Princezna stokrát jinak | král | Celovečerní kinofilm (pohádka) |
Televizní seriály
| Roky vysílání | Název seriálu | Ztvárněná role / Postava | Vysílatel |
|---|---|---|---|
| 2014 | Čtvrtá hvězda | recepční František | ČT |
| 2015 | Vraždy v kruhu | vyšetřovatel | ČT |
| 2016 | Kosmo | ministr školství Lubor Šnajdr | ČT |
| 2016 | Případy 1. oddělení | epizodní role | ČT |
| 2017 | Svět pod hlavou | epizodní role | ČT |
| 2019 | Bez vědomí | Victor | HBO |
| 2019 | Zkáza Dejvického divadla | Martin Myšička (hraje sám sebe) | ČT |
| 2021–2023 | Osada | ajťák David Srovnal | ČT |
| 2021 | Boží mlýny | kapitán Fait | ČT |
Významné divadelní role (Doložený soupis dle institucí)
| Rok premiéry | Název divadelní instituce | Název inscenace | Postava |
|---|---|---|---|
| 1992 | Studio divadla Labyrint / Divadlo Na zábradlí | Fernando Krapp mi napsal dopis | Hrabě |
| 1993 | Národní divadlo v Praze | Radúz a Mahulena | Radúz |
| 1994 | Studio Ypsilon | Žert, satira a hlubší význam | Bohumílek |
| 1994 | DAMU (Školní projekt) | Idiot | Kníže Myškin |
| 1995 | Západočeské divadlo Cheb | Don Juan se vrací z války | Don Juan |
| 1995 | Divadlo v Řeznické | Eyolfek | Alfred Almers |
| 1995 | Národní divadlo v Praze | Dorotea | Laurencio |
| 1996 | Západočeské divadlo Cheb | Manon Lescaut | Rytíř Des Grieux |
| 1996 | Národní divadlo v Praze | Višňový sad | Trofimov |
| 1997 | Národní divadlo v Praze | Faust | Student, Bakalář |
| 1997 | Divadlo Rokoko | Nevyléčitelní | Bruce |
| 1997 | Dejvické divadlo | Utišující metoda | Primář |
| 1997 | Dejvické divadlo | Kennedyho děti | Sparger / George |
| 1998 | Divadlo v Řeznické | Zločin a trest | Raskolnikov |
| 1998 | Dejvické divadlo | Revizor | Ivan Alexandrovič Chlestakov |
| 1998 | Dejvické divadlo | Pazour | Pan Biledew |
| 1999 | Dejvické divadlo | Večer tříkrálový | Orsino |
| 2000 | Dejvické divadlo | Bratři Karamazovi | Aljoša |
| 2000 | Dejvické divadlo | Oblomov | Andrej Karlyč Štolc |
| 2001 | Dejvické divadlo | Příběhy obyčejného šílenství | Moucha |
| 2003 | Dejvické divadlo | Tramvaj do stanice Touha | Stanley |
| 2012 | Dejvické divadlo | Brian | epizodní / podpůrná role |
| 2012 | Dejvické divadlo | Dabing Street | novinář |
| 2018 | Dejvické divadlo | Elegance molekuly | Vědec |
| 2021 | Dejvické divadlo | Vina? | obhájce |
| 2024 | Dejvické divadlo | Nitero (Autorská hra) | Radek Dvořák |
Zdroje
- Oficiální repertoár a archiv Dejvického divadla
- Česko-Slovenská filmová databáze (ČSFD) - profil tvůrce a herce
- Filmová platforma Kinobox.cz
- Profesionální herecká databáze Actorsmap
- Czech Film Center - databáze audiovizuálních děl
- Zpravodajský a publicistický server Seznam Zprávy
- Český rozhlas - archivy rozhovorů
- Archiv absolventů MFF UK
- Lidé
- Muži
- Češi
- Narození 9. března
- Narození 1970
- Narození v Příbrami
- Žijící lidé
- Čeští herci
- Divadelní herci
- Filmové herectví
- Televizní herci
- Čeští divadelní režiséři
- Čeští dramatici
- Absolventi Akademie múzických umění v Praze
- Absolventi Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy
- Fyzici
- Herci Dejvického divadla
- Držitelé Ceny Alfréda Radoka
- Umělečtí šéfové divadel
- Ryby
- Vytvořeno FilmedyBot 3.2