Martin Myšička

Martin Myšička
Datum narození	9. března 1970
Místo narození	Příbram, Československo
Státní příslušnost
Děti	Anna Marie Myšičková
Alma mater	DAMU, MFF UK
Povolání	divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér, dramatik
Aktivní od	1992
Ocenění	Cena Alfréda Radoka (1994)

Martin Myšička (* 9. března 1970, Příbram) je český divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér a dramatik. V kontextu české umělecké sféry představuje ojedinělý profil tvůrce, jenž disponuje plnohodnotným formálním vzděláním jak v oblasti činoherního herectví, tak v oboru jaderné a subnukleární fyziky. Jeho profesionální kariéra je od roku 1997 nepřetržitě a úzce spjata s pražským Dejvickým divadlem, kde ztvárnil desítky stěžejních rolí a v letech 2017 až 2024 zde zastával funkci uměleckého šéfa.

V oblasti kinematografie a televizní produkce se profiluje jako představitel charakterních, často vysoce racionálních nebo naopak neurotických postav. Mezi jeho nejexponovanější filmové role patří postava Aljoši v adaptaci dramatu Karamazovi (2008), otec ve snímku Občanský průkaz (2010) či role Pavla v komedii Ztraceni v Mnichově (2015), jež mu vynesla oficiální nominaci na ocenění Český lev. V televizním prostředí získal širokou popularitu díky rolím v seriálech Kosmo (2016), Osada (2021) či Boží mlýny (2021). Od roku 2024 se aktivně prezentuje také jako autor a realizátor vlastních divadelních her.

🗓 Současnost a autorská tvorba (2025–2026)

Na přelomu let 2024 a 2025 se udála stěžejní personální změna v profesním působení Martina Myšičky. K 31. prosinci 2024 oficiálně odstoupil z funkce uměleckého šéfa Dejvického divadla, kterou nepřetržitě zastával po dobu osmi let. Pozici s počátkem roku 2025 předal etablovanému divadelnímu režisérovi Jiřímu Havelkovi. Myšička toto rozhodnutí odůvodnil potřebou vrátit se primárně k umělecké a herecké tvorbě a zbavit se administrativní zátěže. Nadále však zůstal pevným členem stálého hereckého souboru této scény.

Závěr jeho šéfovského mandátu byl završen realizací jeho autorského divadelního debutu. V prosinci 2024 proběhla v Dejvickém divadle premiéra inscenace s názvem „Nitero“, ke které Myšička napsal scénář a ve které se zároveň ujal hlavní role. Hra tematizuje problematiku mužského duševního zdraví, potlačování emocí a mezigeneračních traumat. Myšička zde ztvárňuje postavu úspěšného architekta Radka Dvořáka, který se nečekaně ocitá ve vazební věznici, kde je nucen konfrontovat své vnitřní démony po boku obhroublého spoluvězně (v podání Pavla Šimčíka). Inscenace se setkala s velkým diváckým zájmem a byla pevnou součástí repertoáru po celou sezónu 2025 a 2026.

V audiovizuální produkci je rok 2026 spojen s uvedením celovečerní pohádky „Princezna stokrát jinak“ (v režii Miloslava Šmídmajera), ve které Myšička ztvárnil postavu krále. Propagace tohoto filmu probíhala mimo jiné na Zlín Film Festivalu koncem května 2026, kde herec vystoupil v rámci panelové diskuse zaznamenané pro filmový podcast. Tomuto snímku předcházely v roce 2025 role v projektech „Když lumpa trápí pumpa“ či ve filmovém zpracování klasické „Zlatovlásky“.

Myšička rovněž pokračuje ve svém dlouhodobém vzdělávacím projektu Co.media, v jehož rámci na prknech Dejvického divadla moderuje odborné diskuse. V jarních měsících roku 2026 vedl rozhovory například s kvantovým fyzikem Tomášem Mančalem (na téma kvantové jevy v biologických systémech), s publicistou Danem Hrubým o historii Prahy či s chemikem Petrem Alexanderem. V únoru 2026 se navíc objevil jako host v populární televizní talkshow 7 pádů Honzy Dědka, kde veřejně reflektoval odchod z šéfovské funkce i svá specifická vysokoškolská studia.

⏳ Původ a unikátní vysokoškolská studia

Martin Myšička se narodil 9. března 1970 v nemocnici ve středočeské Příbrami. Své rané dětství však prožil v nedaleké obci Stará Huť. Jeho rodinné zázemí tvořila matka pracující v účetní sféře a otec, který působil jako odborník v oblasti letového provozu a státní protivzdušné obrany. Rodina se z důvodu otcova povolání opakovaně stěhovala; od Myšičkových tří let žili v Žatci a po dosažení jeho dvanácti let se trvale usadili ve Staré Boleslavi.

Na základní škole projevoval výrazné analytické myšlení a pravidelně se účastnil matematických olympiád. Tento zájem jej plynule přivedl ke studiu na gymnáziu se specializovaným rozšířeným zaměřením na matematiku a fyziku. Po složení maturitní zkoušky v roce 1988 se přihlásil k řádnému vysokoškolskému studiu na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze (tzv. Matfyz), kde si vybral vysoce specializovaný obor jaderná a subnukleární fyzika.

Zároveň s exaktními vědami však Myšička dlouhodobě participoval v amatérských divadelních souborech. Během druhého ročníku studia fyziky dospěl k závěru, že jej divadelní projev naplňuje silněji než laboratorní výzkum. Přihlásil se k talentovým zkouškám na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), na kterou byl na první pokus přijat. Zcela nestandardně se rozhodl studium fyziky nepřerušit a po dobu několika let paralelně a prezenčně studoval obě náročné vysoké školy. Tento oboustranný akademický proces úspěšně završil v roce 1995, kdy obhájil jak diplomovou práci z fyziky (získal titul Mgr.), tak státní závěrečné zkoušky z herectví (získal titul MgA.).

Již během vysokoškolských let se jako student DAMU etabloval na pražských profesionálních jevištích. Zlom v kritickém vnímání jeho talentu přišel v roce 1994, kdy exceloval v titulní roli knížete Myškina v adaptaci Dostojevského románu Idiot (pod režijním vedením Ondřeje Zajíce). Za tento výkon mu byla odbornou porotou udělena prestižní Cena Alfréda Radoka v kategorii Talent roku.

🎭 Divadelní kariéra

Profesionální divadelní dráha Martina Myšičky je definována systematickou analytickou prací s textem a postupnou profilací z menších experimentálních scén až po vedoucí pozici v jednom z nejuznávanějších českých souborů.

Počátky a hostování (1992–1997)

Do divadelního provozu vstoupil ještě v rámci studií v roce 1992 rolí Hraběte v inscenaci „Fernando Krapp mi napsal dopis“ ve Studiu divadla Labyrint (později přesunuté do Divadla Na zábradlí). V roce 1994 hostoval ve Studio Ypsilon jako Bohumílek ve hře „Žert, satira a hlubší význam“. Bezprostředně po absolutoriu v roce 1995 přijal angažmá v Západočeském divadle Cheb, kde na sebe upozornil titulní rolí v inscenaci „Don Juan se vrací z války“ a jako Rytíř Des Grieux ve hře „Manon Lescaut“.

Souběžně mu byla nabídnuta možnost hostovat na prknech prvotní české scény – Národního divadla v Praze. Zde vystupoval v letech 1993 až 1997 v klasickém repertoáru. Ztvárnil postavu Radúze (Radúz a Mahulena, 1993), hrál Laurencia v Dorotee (1995), Trofimova v Čechovově Višňovém sadu (1996) a roli Studenta v Goethově Faustovi (1997). V tomto období rovněž účinkoval v komorních představeních v Divadle v Řeznické (role Alfreda Almerse v Eyolfkovi a Raskolnikov ve Zločinu a trestu) či v pražském Rokoku.

Éra Dejvického divadla (od roku 1997)

V roce 1997 obdržel od tehdejšího uměleckého šéfa Miroslava Krobota nabídku stát se zakládajícím členem nově se formujícího souboru Dejvického divadla v Praze 6. Myšička nabídku přijal a jeho vůbec prvním vystoupením na této scéně se stala role Primáře v inscenaci „Utišující metoda“. Od tohoto momentu zůstal scéně věrný a odehrál zde desítky rolí.

V prvních letech dejvického angažmá zaujal jako Ivan Alexandrovič Chlestakov v Gogolově „Revizorovi“ (1998) nebo jako Orsino ve shakespearovské komedii „Večer tříkrálový“ (1999). Zásadní byla jeho participace na dramatizacích ruské klasiky – ztvárnil Aljošu Karamazova v ceněné inscenaci „Bratři Karamazovi“ (2000) a racionálního Andreje Štolce v Gončarovově „Oblomovovi“ (2000). V Krobotově režii exceloval jako Pavel v kultovní hře Petra Zelenky „Příběhy obyčejného šílenství“ (2001) a v roli Stanleyho v „Tramvaji do stanice Touha“ (2003).

Myšičkova herecká metoda se vyznačuje potlačenou expresí a minimalistickými výrazovými prostředky, což plně koreluje se specifickou poetikou Dejvického divadla. S postupujícím věkem se posunul k charakterním rolím středního věku (například inscenace Dabing Street, Vzkříšení, Brian, Vina? či Elegance molekuly). V divadle se rovněž dvakrát ujal čistě režijní pozice – v roce 2009 režíroval hru Joea Penhalla „Krajina se zbraní“ a v roce 2016 inscenaci Theodora Holmana „Interview“.

Umělecký šéf (2017–2024)

Když na podzim roku 2016 oznámil tehdejší umělecký šéf Michal Vajdička svůj odchod, herecký soubor divadla jednomyslně vyzval k převzetí této funkce právě Martina Myšičku. Ten funkci formálně přijal od 1. ledna 2017. Jeho mandát se vyznačoval snahou o stabilizaci souboru po sérii změn a pečlivým výběrem hostujících režisérů (např. Jiří Havelka či Jan Frič). Během jeho působení si divadlo udrželo status dlouhodobě vyprodané a kritiky nejoceňovanější scény v republice. Po splnění svého stabilizačního cíle funkci na konci roku 2024 dobrovolně složil.

🎬 Kinematografie a televizní produkce

Vstup Martina Myšičky před filmovou kameru se uskutečnil v roce 1996, kdy byl obsazen do role Kytky v generačním snímku Davida Ondříčka Šeptej. O rok dříve se mihl jako básník ve filmu Krajina před bouří. Ačkoliv byla jeho raná léta zaměřena primárně na divadlo, filmové a televizní příležitosti postupně narůstaly.

Filmový průlom přišel v roce 2008 s filmovou adaptací domovské divadelní inscenace Karamazovi v režii Petra Zelenky. Myšička si zde před kamerou zopakoval roli kněze Aljoši, čímž se pevně zapsal do povědomí filmové veřejnosti. Jeho racionální a klidný typus jej následně předurčil pro role intelektuálů, vědců, otců či autoritativních postav. V roce 2009 ztvárnil postavu Franty ve válečném dramatu Protektor a o rok později roli otce hlavního hrdiny v divácky úspěšné hořké komedii Občanský průkaz (2010), jež vznikla pod taktovkou Ondřeje Trojana.

K jeho nejvýznamnějším filmovým zářezům patří komediální a mystifikační snímek Ztraceni v Mnichově (2015), kde v hlavní roli novináře Pavla analyzuje historické okolnosti Mnichovské dohody. Tento komplexní výkon byl oceněn oficiální nominací na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Výrazné vedlejší party zaznamenal ve filmech Ve stínu (2012), Díra u Hanušovic (2014) či jako páter v historickém dramatu Šarlatán (2020) po boku Ivana Trojana.

Na televizních obrazovkách Myšička těží z popularity projektů spjatých s Dejvickým divadlem – objevil se jako recepční František v komediálním seriálu Čtvrtá hvězda (2014) a jako ředitel ve Zkáze Dejvického divadla (2019). Širokou diváckou rezonanci vyvolalo jeho ztvárnění zkorumpovaného a neustále se potícího ministra školství Lubora Šnajdra v kultovní politické satiře Kosmo (2016). V dramatickém žánru vynikl coby inženýr Václavík v oceňované dvoudílné televizní rekonstrukci důlního neštěstí Dukla 61 (2018) nebo jako Victor ve špionážní sérii Bez vědomí z produkce HBO (2019). V posledních letech se pevně etabloval v komediálním seriálu Osada (jako IT specialista David Srovnal) a v kriminálním cyklu Boží mlýny (jako svérázný kapitán Fait).

📈 Kompletní přehled tvorby

Níže jsou zpracovány chronologické, striktně doložitelné a zcela nezkrácené tabulky zahrnující veškeré veřejné počiny Martina Myšičky v oblasti filmografie, televizní produkce a vybraných klíčových divadelních rolí. Z důvodu zachování encyklopedické integrity nesmí být v seznamech provedena žádná umělá filtrace.

Celovečerní a televizní filmy

Rok	Název filmu	Role	Formát / Poznámka
1996	Šeptej	Kytka	Celovečerní kinofilm
1996	Krajina před bouří	básník	Celovečerní kinofilm
2002	Můj otec a ostatní muži	Marek	Televizní film
2008	Karamazovi	Aljoša	Celovečerní kinofilm
2009	Protektor	Franta	Celovečerní kinofilm
2010	Občanský průkaz	otec Aleše	Celovečerní kinofilm
2011	Autopohádky	mechanik	Animovaný / kombinovaný film
2012	Ve stínu	Jílek	Celovečerní kinofilm
2012	Modrý tygr	architekt	Celovečerní kinofilm
2013	Rozkoš	režisér	Celovečerní kinofilm
2013	Slečna Flintová		Televizní film
2013	Případ pro rybáře		Televizní film
2013	Sněžný drak		Televizní film (pohádka)
2014	Díra u Hanušovic	otec	Celovečerní kinofilm
2015	Ztraceni v Mnichově	novinář Pavel	Celovečerní kinofilm (Nominace na Českého lva)
2015	Svatojánský věneček		Televizní film
2016	Zločin v Polné	Zdenko Auředníček	Dvoudílný televizní film
2017	Přání k mání	otec	Celovečerní kinofilm
2017	Třetí přání		Televizní film
2018	Tátova volha	manžel	Celovečerní kinofilm
2018	Dukla 61	inženýr Václavík	Dvoudílný televizní film
2019	Případ mrtvého nebožtíka	náčelník	Celovečerní kinofilm
2019	Ke startu připravit!		Televizní film
2019	Princezna a půl království		Televizní film (pohádka)
2020	Šarlatán	páter	Celovečerní kinofilm
2022	Kam motýli nelétají	učitel	Celovečerní kinofilm
2022	Indián	manažer	Celovečerní kinofilm
2022	Pánský klub		Celovečerní kinofilm
2024	Léto s Evženem	František	Celovečerní kinofilm
2024	Save the Castle	František Karas	Celovečerní kinofilm
2025	Když lumpa trápí pumpa		Televizní film
2025	Zlatovláska	král	Celovečerní kinofilm (pohádka)
2025	Sugar Candy	Uncle Kolowrat	Zahraniční koprodukce
2026	Princezna stokrát jinak	král	Celovečerní kinofilm (pohádka)

Televizní seriály

Roky vysílání	Název seriálu	Ztvárněná role / Postava	Vysílatel
2014	Čtvrtá hvězda	recepční František	ČT
2015	Vraždy v kruhu	vyšetřovatel	ČT
2016	Kosmo	ministr školství Lubor Šnajdr	ČT
2016	Případy 1. oddělení	epizodní role	ČT
2017	Svět pod hlavou	epizodní role	ČT
2019	Bez vědomí	Victor	HBO
2019	Zkáza Dejvického divadla	Martin Myšička (hraje sám sebe)	ČT
2021–2023	Osada	ajťák David Srovnal	ČT
2021	Boží mlýny	kapitán Fait	ČT

Významné divadelní role (Doložený soupis dle institucí)

Rok premiéry	Název divadelní instituce	Název inscenace	Postava
1992	Studio divadla Labyrint / Divadlo Na zábradlí	Fernando Krapp mi napsal dopis	Hrabě
1993	Národní divadlo v Praze	Radúz a Mahulena	Radúz
1994	Studio Ypsilon	Žert, satira a hlubší význam	Bohumílek
1994	DAMU (Školní projekt)	Idiot	Kníže Myškin
1995	Západočeské divadlo Cheb	Don Juan se vrací z války	Don Juan
1995	Divadlo v Řeznické	Eyolfek	Alfred Almers
1995	Národní divadlo v Praze	Dorotea	Laurencio
1996	Západočeské divadlo Cheb	Manon Lescaut	Rytíř Des Grieux
1996	Národní divadlo v Praze	Višňový sad	Trofimov
1997	Národní divadlo v Praze	Faust	Student, Bakalář
1997	Divadlo Rokoko	Nevyléčitelní	Bruce
1997	Dejvické divadlo	Utišující metoda	Primář
1997	Dejvické divadlo	Kennedyho děti	Sparger / George
1998	Divadlo v Řeznické	Zločin a trest	Raskolnikov
1998	Dejvické divadlo	Revizor	Ivan Alexandrovič Chlestakov
1998	Dejvické divadlo	Pazour	Pan Biledew
1999	Dejvické divadlo	Večer tříkrálový	Orsino
2000	Dejvické divadlo	Bratři Karamazovi	Aljoša
2000	Dejvické divadlo	Oblomov	Andrej Karlyč Štolc
2001	Dejvické divadlo	Příběhy obyčejného šílenství	Moucha
2003	Dejvické divadlo	Tramvaj do stanice Touha	Stanley
2012	Dejvické divadlo	Brian	epizodní / podpůrná role
2012	Dejvické divadlo	Dabing Street	novinář
2018	Dejvické divadlo	Elegance molekuly	Vědec
2021	Dejvické divadlo	Vina?	obhájce
2024	Dejvické divadlo	Nitero (Autorská hra)	Radek Dvořák

Zdroje