Marie Ljalková-Lastovecká

Marie Ljalková-Lastovecká
Datum narození	3. prosince 1920
Místo narození	Horodenka, Polsko (dnes Ukrajina)
Datum úmrtí	7. listopadu 2011
Místo úmrtí	Brno, Česko
Státní příslušnost	;
Povolání	odstřelovačka, zdravotnice, úřednice
Vyznamenání	Řád Bílého lva (II. třída, 2010); Československý válečný kříž 1939 (5x); Řád rudé hvězdy (SSSR)

Marie Ljalková-Lastovecká (rozená Marie Petrušáková; 3. prosince 1920 Horodenka – 7. listopadu 2011 Brno) byla československá válečná hrdinka, nejznámější česká odstřelovačka (sniperka) druhé světové války a příslušnice 1. československého armádního sboru v SSSR.

Je unikátní postavou československých vojenských dějin jako první žena, která se v československé armádě stala elitním střelcem. Prošla křtem ohněm v legendární bitvě u Sokolova, podílela se na osvobozování Kyjeva a bojovala v krvavé Karpatsko-dukelské operaci. Jejímu muži (sniperovi) se připisuje více než 30 potvrzených zásahů, čímž se řadí mezi nejúspěšnější československé střelce východní fronty.

Pocházela z komunity volyňských Čechů, kteří žili na území dnešní Ukrajiny. Po válce se usadila v Československu, kde žila skromným životem, často opomíjená historiografií zaměřenou spíše na mužské hrdiny. Plného uznání se jí dostalo až v pozdním věku, kdy jí byl v roce 2010 udělen Řád Bílého lva.

Mládí na Volyni

Marie Petrušáková se narodila v roce 1920 v obci Horodenka (tehdy součást Polska, oblast východní Haliče, dnes Ukrajina) do rodiny volyňských Čechů. Ve dvanácti letech ztratila otce a rodina se potýkala s chudobou.

Vzdělání a práce: Absolvovala technickou školu ve Stanisławowě (dnes Ivano-Frankivsk). Pracovala jako dělnice v kolchozu a řidička traktoru, což bylo v té době pro ženu netypické a fyzicky náročné povolání.
Invaze: Po napadení Polska Německem a následném obsazení východní části Polska Sovětským svazem v roce 1939 se stala sovětskou občankou. V roce 1941, po německém útoku na SSSR (Operace Barbarossa), byla evakuována do vnitrozemí.
První manželství: Provdala se za Michala Ljalka, rovněž volyňského Čecha.

Vstup do armády: Zrod sniperky

Když se v roce 1942 v sovětském Buzuluku začal formovat 1. československý samostatný polní prapor pod velením podplukovníka Ludvíka Svobody, Marie Ljalková se i s manželem v březnu 1942 přihlásila jako dobrovolnice.

Zdravotnice vs. střelec: Původně nastoupila do zdravotnického kurzu, což byla standardní role pro ženy v armádě. Během střeleckého výcviku si však velitelé všimli jejího mimořádného talentu. Měla klidnou ruku, ostrý zrak a přirozený cit pro zbraň.
Odstřelovací kurz: Byla přeřazena do kurzu pro odstřelovače, který úspěšně absolvovala. Stala se tak první ženou-odstřelovačkou v československé jednotce. Její zbraní se stala samonabíjecí puška SVT-40 s optickým zaměřovačem.

Bojové nasazení

Křest ohněm: Sokolovo (březen 1943)

Jejím prvním a nejtěžším bojem byla Bitva u Sokolova v březnu 1943. Československý prapor měl za úkol bránit úsek řeky Mža proti postupujícím německým tankovým divizím.

Ledová past: Ljalková ležela na zamrzlém břehu řeky, maskovaná v sněhu, a likvidovala německé obsluhy kulometů a důstojníky.
První zásah: Svůj první potvrzený zásah si připsala právě zde. Později vzpomínala na psychickou tíhu okamžiku, kdy poprvé zabila člověka, i když to byl nepřítel.
Útěk po ledu: Během ústupu jednotky se probořila do ledové vody řeky Mža. Podařilo se jí dostat na břeh, ale přišla o svou pušku (později dostala novou). V noci se mokrá a zmrzlá musela plazit zpět k vlastním liniím.

Osvobozování Ukrajiny a Kyjev

Po Sokolovu se účastnila dalších bojů při osvobozování levobřežní Ukrajiny.

Během bitvy o Kyjev v listopadu 1943 byla nasazena v prvních liniích. Zde se jí podařilo zlikvidovat několik německých odstřelovačů a pozorovatelů.
Za své činy byla vyznamenána Československým válečným křížem 1939.

Dukla a zranění

V roce 1944 se jako příslušnice 1. čs. armádního sboru účastnila Karpatsko-dukelské operace, jedné z nejkrvavějších bitev na východní frontě.

V září 1944, během bojů v horách, byla těžce zraněna střepinou dělostřeleckého granátu do hlavy. Utrpěla zlomeninu lebeční kosti a poškození páteře.
Toto zranění ukončilo její kariéru odstřelovačky. Po rekonvalescenci již nemohla sloužit v první linii jako bojovnice.
Přešla k týlovým službám a stala se vedoucí zdravotnicí (nebo řidičkou sanitky) u dělostřeleckého pluku. V této funkci se dočkala konce války.

Poválečný život

Po skončení války v roce 1945 se rozhodla zůstat v Československu. Její první manžel Michal Ljalko válku nepřežil (nebo se rozvedli krátce po válce, zdroje se různí, ale Marie se znovu vdala).

Provdala se za Václava Lastoveckého, rovněž volyňského Čecha a válečného veterána. Přijala jméno Ljalková-Lastovecká.
Změnila profesi a pracovala v civilním sektoru. Krátce sloužila jako důstojnice z povolání ve vojenských nemocnicích (v Praze a Olomouci), ale kvůli zdravotním následkům zranění (bolesti hlavy, páteře) musela armádu opustit.
Pracovala poté v různých úřednických profesích a v továrnách v Brně, kde se natrvalo usadila.

Po roce 1948 žila v ústraní. Komunistický režim sice oslavoval hrdiny z východní fronty (na rozdíl od těch západních), ale Ljalková-Lastovecká se neangažovala politicky a nestála o publicitu. Často se potýkala se zdravotními problémy plynoucími z válečného zranění.

Pozdní uznání a smrt

Teprve po roce 1989 a zejména po roce 2000 se její příběh začal znovu připomínat. Stala se členkou Československé obce legionářské a účastnila se besed a pietních akcí.

Řád Bílého lva: Dne 28. října 2010 jí prezident Václav Klaus propůjčil Řád Bílého lva II. třídy vojenské skupiny. Ceremoniálu se osobně zúčastnila na invalidním vozíku, jen rok před svou smrtí. Bylo to pro ni obrovské zadostiučinění.
Hodnost: Byla povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

Marie Ljalková-Lastovecká zemřela v Brně 7. listopadu 2011 ve věku 90 let.

Statistiky a odkaz

Počet zásahů: Oficiálně jí je připisováno přes 30 potvrzených zásahů. Některé zdroje (sovětská propaganda) uváděly vyšší čísla, ale sama Ljalková byla v tomto skromná. I tak patří k nejúspěšnějším ženám-sniperkám v historii, hned vedle slavné sovětské odstřelovačky Ljudmily Pavličenkové.
Význam: Její příběh boří mýtus o tom, že ženy v armádě sloužily pouze jako zdravotnice nebo spojařky. Ljalková dokázala, že v přímém boji a ve specifické roli odstřelovače se ženy vyrovnaly mužům.

Citát

„Nebylo to lehké, zabít člověka. Ale když jsem viděla, co Němci dělali našim lidem, ženám a dětem, lítost zmizela. Byla to válka.“ – (parafráze z rozhovorů).

Zdroje