Lewisova a Clarkova expedice

Rozbalit box

Obsah boxu

Lewisova a Clarkova expedice (anglicky Lewis and Clark Expedition), známá také jako Sbor objevitelů (Corps of Discovery), byla první americká pozemní expedice, která v letech 1804 až 1806 prozkoumala nově získané území Louisiany a pokračovala dále až k Tichému oceánu. Vedení expedice svěřil prezident Thomas Jefferson kapitánu Meriwetheru Lewisovi, který si jako svého zástupce a druhého velitele vybral Williama Clarka.

Cílem výpravy bylo prozkoumat a zmapovat nově nabyté území, najít praktickou vodní cestu napříč kontinentem pro obchod a posílit americký nárok na území Oregon Country. Expedice měla také za úkol navázat diplomatické a obchodní vztahy s indiánskými kmeny a shromáždit vědecké poznatky o geografii, fauně, flóře a přírodních zdrojích regionu. Během více než dvou let urazila výprava téměř 13 000 kilometrů, čímž zásadně přispěla k poznání severoamerického kontinentu a odstartovala éru americké expanze na západ.

📜 Historické pozadí

Na počátku 19. století byly Spojené státy americké mladou zemí, jejíž hranice končily na řece Mississippi. Prezident Thomas Jefferson, muž s velkým zájmem o vědu a geografii, dlouho snil o expedici, která by prozkoumala západní část kontinentu. Jeho vize se stala reálnější v roce 1803, kdy Spojené státy nečekaně odkoupily od napoleonské Francie obrovské území známé jako Louisiana. Tato transakce zdvojnásobila rozlohu USA a otevřela cestu k expanzi na západ.

Jefferson viděl expedici jako příležitost k dosažení několika strategických cílů:

Nalezení vodní cesty: Hlavním cílem bylo objevit "Severozápadní cestu" – říční spojení mezi Atlantikem a Pacifikem, které by usnadnilo obchod s Asií. Věřilo se, že řeky Missouri a Columbia jsou propojeny jen krátkým pozemním přechodem.
Vědecký průzkum: Jefferson, sám nadšený přírodovědec, nařídil Lewisovi podrobně dokumentovat geografii, klima, rostliny, živočichy a nerostné zdroje.
Diplomacie s indiány: Expedice měla navázat kontakt s domorodými kmeny, informovat je o nové suverenitě Spojených států a pokusit se s nimi navázat mírové a obchodní vztahy.
Posílení územních nároků: Úspěšná expedice by posílila americký nárok na území Oregonu, o které soupeřily také Spojené království, Španělsko a Rusko.

Pro vedení této náročné mise si Jefferson vybral svého osobního tajemníka, kapitána americké armády Meriwethera Lewise. Lewis byl zkušený voják a znalec života v divočině. Pro přípravu na vědecké úkoly byl poslán do Filadelfie, kde studoval botaniku, zoologii, astronomii a medicínu u předních amerických vědců.

👥 Přípravy a účastníci

Meriwether Lewis si jako svého partnera a zástupce vybral Williama Clarka, svého bývalého velícího důstojníka. Ačkoliv Clarkovi armáda oficiálně přiznala pouze hodnost poručíka, Lewis s ním po celou dobu jednal jako s rovnocenným kapitánem a spoluvůdcem. Jejich společné velení, založené na vzájemném respektu a doplňujících se schopnostech (Lewis byl vědec a stratég, Clark zkušený kartograf a praktik), bylo klíčem k úspěchu expedice.

Společně sestavili tým známý jako Sbor objevitelů (Corps of Discovery). Jednotka se skládala z přibližně 45 mužů, včetně vojáků, dobrovolníků z Kentucky, francouzsko-kanadských vodáků (voyageurs) a Clarkova afroamerického otroka jménem York. York se stal plnohodnotným členem týmu a u mnoha indiánských kmenů, které nikdy neviděly člověka tmavé pleti, vzbuzoval velkou pozornost a úctu.

Expedice byla pečlivě zásobena. Vezli s sebou zbraně, střelivo, vědecké přístroje (kompasy, sextanty, chronometr), léky, tábornické vybavení a velké množství darů pro indiánské kmeny, jako byly medaile s Jeffersonovým portrétem, korálky, nože, přikrývky a tabák.

👩 Klíčové postavy

Kromě Lewise a Clarka se k expedici později připojilo několik klíčových osob:

Sacagawea: Mladá indiánka z kmene Šošonů, která se k výpravě přidala se svým manželem v zimě 1804–1805. Její znalost jazyků, geografie a domorodých zvyků byla neocenitelná. Samotná její přítomnost s malým dítětem signalizovala ostatním kmenům, že se jedná o mírovou misi, nikoli válečnou výpravu.
Toussaint Charbonneau: Francouzsko-kanadský obchodník s kožešinami a manžel Sacagawey. Byl najat jako tlumočník, ačkoliv jeho přínos byl často zastíněn schopnostmi jeho ženy.
Jean Baptiste Charbonneau: Syn Sacagawey a Charbonneaua, který se narodil během expedice. Clark si ho oblíbil a přezdíval mu "Pomp" nebo "Pompey".

🗺️ Průběh expedice

Expedice oficiálně začala 14. května 1804, kdy Sbor objevitelů vyplul z tábora Camp Dubois (poblíž dnešního Hartfordu, Illinois) proti proudu řeky Missouri.

➡️ Cesta na západ (1804–1805)

První část cesty vedla proti mohutnému proudu řeky Missouri. Muži se pohybovali na speciálně postavené 17metrové veslici (keelboat) a dvou menších člunech (pirogues). Cesta byla nesmírně namáhavá; čluny musely být často taženy lany ze břehu. Během léta a podzimu 1804 expedice prošla územím dnešních států Missouri, Kansas, Nebraska, Iowa, Jižní a Severní Dakoty. Zde se setkali s několika indiánskými kmeny, včetně Teton-Súů, s nimiž došlo k napjaté konfrontaci, která téměř přerostla v ozbrojený konflikt.

Na zimu se utábořili poblíž vesnic kmenů Mandanů a Hidatsů v dnešní Severní Dakotě, kde postavili Fort Mandan. Během pěti měsíců zde navázali přátelské vztahy s místními indiány, opravili vybavení a doplnili zásoby. Právě zde najali Charbonneaua a Sacagaweu. Na jaře 1805 odeslali veslici s několika muži zpět do St. Louis se vzorky, mapami a zprávami pro prezidenta Jeffersona. Zbytek expedice pokračoval na západ do neznámých končin.

⛰️ Překonání Skalnatých hor

Po opuštění Fort Mandan se expedice plavila proti proudu Missouri až k Velkým vodopádům (Great Falls), jejichž překonání po souši trvalo téměř měsíc. Dále je čekala nejtěžší část cesty: nalezení cesty přes Skalnaté hory. Zde se ukázala klíčová role Sacagawey. Když expedice dorazila na území Šošonů, ukázalo se, že náčelníkem kmene je její bratr Cameahwait. Díky tomuto šťastnému setkání a jejím tlumočnickým schopnostem se expedici podařilo získat koně a průvodce, kteří byli nezbytní pro překonání hor.

Přechod přes pohoří Bitterroot Mountains byl vyčerpávající a nebezpečný. Expedice trpěla hladem, zimou a vyčerpáním. Nakonec se jim podařilo sestoupit na druhou stranu, kde narazili na přátelský kmen Nez Perce, který jim poskytl jídlo a pomoc. Zde si postavili nové kánoe a připravili se na cestu po řekách Clearwater, Snake a nakonec Columbia k oceánu.

🌊 Dosažení Pacifiku a zima (1805–1806)

V listopadu 1805 expedice konečně spatřila Tichý oceán. William Clark do svého deníku zapsal slavnou větu: "Ocean in view! O! The joy." ("Oceán na dohled! Ó! Ta radost."). Na jižním břehu ústí řeky Columbia postavili zimní tábor, který pojmenovali Fort Clatsop podle místního indiánského kmene.

Zima 1805–1806 byla deštivá a jednotvárná. Muži se potýkali s vlhkem, zkaženým jídlem a nemocemi. Čas trávili přípravou na zpáteční cestu, lovem, výrobou soli a doplňováním deníků a map.

⬅️ Návratová cesta (1806)

Na jaře 1806 se expedice vydala na zpáteční cestu. Po opětovném překonání Skalnatých hor se velitelé rozhodli rozdělit, aby prozkoumali větší území.

Lewisova skupina se vydala na sever prozkoumat řeku Marias. Během této cesty došlo k jedinému smrtelnému střetu s indiány, když se Lewis a jeho muži utkali se skupinou bojovníků z kmene Černonožců. Dva indiáni byli zabiti.
Clarkova skupina se vydala na jih prozkoumat řeku Yellowstone.

Obě skupiny se úspěšně znovu spojily na řece Missouri a pokračovaly rychle po proudu. Do St. Louis dorazili 23. září 1806, kde byli přivítáni jako hrdinové. Většina lidí je již považovala za ztracené.

🔬 Vědecké a geografické objevy

Expedice přinesla obrovské množství nových poznatků.

Kartografie: Clark vytvořil sérii detailních a pozoruhodně přesných map, které poprvé zobrazovaly geografii západní části kontinentu, včetně toků řek Missouri a Columbia a průběhu Skalnatých hor.
Botanika a zoologie: Lewis a Clark popsali a zdokumentovali 178 druhů rostlin a 122 druhů a poddruhů živočichů, které byly pro vědu nové. Mezi nimi byli například vidloroh americký, medvěd grizzly, psoun prériový nebo kojot prérijní.
Etnografie: Zápisky expedice obsahují neocenitelné informace o kultuře, jazycích, zvycích a populaci téměř 50 indiánských kmenů.

🤝 Vztahy s indiánskými kmeny

Diplomatická mise byla jedním z hlavních úkolů. Expedice se setkala s desítkami kmenů a většinou se jí dařilo navazovat mírové vztahy. Lewis a Clark pořádali slavnostní setkání, předávali dary, pronášeli projevy o míru a obchodní spolupráci a předváděli sílu amerických technologií (např. vzduchovku).

Úspěch diplomacie často závisel na pomoci tlumočníků, jako byla Sacagawea. Její přítomnost byla klíčová pro získání důvěry Šošonů. Přestože se expedice vyhnula větším konfliktům, setkání s Teton-Súy a Černonožci ukázala potenciální nebezpečí a napětí, které expanze na západ přinese.

🏛️ Důsledky a odkaz expedice

Lewisova a Clarkova expedice je považována za jeden z největších úspěchů v dějinách amerického průzkumu. Její dopad byl dalekosáhlý:

Územní expanze: Expedice posílila nárok USA na Oregon Country a otevřela cestu pro budoucí osadníky, obchodníky s kožešinami a misionáře, čímž odstartovala éru americké expanze na západ (Manifest Destiny).
Vědecký přínos: Shromážděné údaje a vzorky zásadně rozšířily znalosti o severoamerické přírodě a geografii.
Národní mýtus: Příběh expedice se stal součástí americké národní identity – symbolem odvahy, vytrvalosti a objevování.
Dopad na indiánské obyvatelstvo: Ačkoliv expedice samotná byla převážně mírová, otevřela dveře procesu, který v následujících desetiletích vedl k masivnímu vysídlování, válkám a úpadku indiánských kultur.

Deníky, které si vedli Lewis, Clark a další členové výpravy, jsou dnes cenným historickým pramenem, který poskytuje jedinečný vhled do podoby amerického západu před příchodem masové kolonizace.

💡 Pro laiky

Představte si, že polovina vaší země je úplně neznámá. Nevíte, jaké tam jsou hory, řeky, zvířata nebo kdo tam žije. Přesně to byla situace USA na začátku 19. století. Prezident Thomas Jefferson koupil od Francie obrovský kus země (tzv. Koupě Louisiany) a chtěl vědět, co se na něm nachází.

Proto poslal odvážnou výpravu, kterou vedli dva kapitáni – Meriwether Lewis a William Clark. Jejich úkolem bylo:

Najít cestu k Tichému oceánu: Doufali, že najdou snadnou říční cestu, po které by se dalo obchodovat.
Nakreslit mapu: Nikdo nevěděl, jak to tam přesně vypadá. Clark byl skvělý kartograf a vytvořil první podrobné mapy této oblasti.
Sepsat vše, co uvidí: Zapisovali si informace o nových rostlinách (jako je třeba hořký kořen Lewisia rediviva) a zvířatech (například medvěd grizzly nebo psoun prériový).
Domluvit se s indiány: Měli za úkol navázat přátelské vztahy s místními kmeny a říct jim, že teď patří pod vládu USA.

Na cestě jim nesmírně pomohla mladá indiánka jménem Sacagawea. Znala místní jazyky a krajinu a pomohla jim získat koně od svého kmene, bez kterých by nepřešli obrovské Skalnaté hory.

Expedice trvala přes dva roky, urazila tisíce kilometrů a byla plná dobrodružství a nebezpečí. Když se vrátili, byli oslavováni jako hrdinové. Jejich cesta otevřela americký Západ pro budoucí osadníky a navždy změnila mapu Spojených států.

Šablona:Aktualizováno