Lev Šlosberg

Lev Šlosberg
Celé jméno	Lev Markovič Šlosberg
Datum narození	30. července 1963
Místo narození	Pskov, Sovětský svaz
Státní příslušnost
Povolání	politik, novinář, obhájce lidských práv
Politická strana	Jabloko
Funkce</
Aktivní od	1990

Lev Šlosberg, celým jménem Lev Markovič Šlosberg (narozen 30. července 1963, Pskov, Sovětský svaz), je ruský opoziční politik, lidskoprávní aktivista, investigativní novinář a historik. Je dlouholetým čelným představitelem ruské sociálně-liberální a pacifistické politické strany Jabloko, v níž od roku 2023 zastával funkci místopředsedy federálního výboru a mezi lety 1996 a 2023 vedl její regionální organizaci v Pskovské oblasti. Působil rovněž jako ředitel a šéfredaktor nezávislých novin Pskovskaja gubernija.

Do mezinárodního povědomí vstoupil v srpnu 2014, kdy jako první ruský novinář zdokumentoval a zveřejnil důkazy o tajných pohřbech příslušníků ruských výsadkových vojsk, kteří formálně neexistovali, ale reálně padli v nevyhlášené válce na východní Ukrajině. Za tuto investigativní činnost byl brutálně fyzicky napaden a následně čelil systematické perzekuci ze strany ruského státního aparátu. V roce 2015 byl účelovým hlasováním zbaven poslaneckého mandátu v pskovském regionálním parlamentu. Poté, co Ruská federace v únoru 2022 zahájila plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, odmítl Šlosberg emigrovat a setrval v zemi jako jeden z posledních otevřených kritiků války. Dne 17. srpna 2026 byl Pskovským městským soudem odsouzen k 11 letům a 1 měsíci odnětí svobody v trestanecké kolonii za údajnou diskreditaci ruské armády a šíření falešných zpráv. Mezinárodní organizace Amnesty International a ruská lidskoprávní společnost Memorial jej oficiálně klasifikují jako politického vězně a vězně svědomí.

👤 Životopis a akademické vzdělání

Lev Šlosberg se narodil 30. července 1963 ve městě Pskov do rodiny aškenázských Židů. Z náboženského hlediska se prohlašuje za člověka bez vyznání. V rodném městě absolvoval základní a střední vzdělání a následně nastoupil na Pskovský státní pedagogický institut (dnes Pskovská státní univerzita), kde studoval na fakultě historie. Vysokoškolská studia úspěšně zakončil v roce 1985. Své vzdělání si později, v 90. letech, doplnil na Moskevské škole politických studií, kterou absolvoval v roce 1998.

Jeho profesní dráha začala ve školství. Po absolvování vysoké školy a splnění povinné vojenské služby v sovětské armádě působil jako učitel historie a společenských věd na speciální škole pro dospívající chlapce s deviantním chováním ve městě Sebež v Pskovské oblasti. Následně se přesunul zpět do Pskova, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Právě učitelská profese a přímý kontakt s regionálními sociálními problémy jej na přelomu 80. a 90. let přivedly k zájmu o věci veřejné a k občanskému aktivismu.

V roce 1990 stál u zrodu nevládní organizace s názvem Centrum sociálního projektování „Obroda“ (Vozrožděnije), v níž se angažoval jako zakladatel a ředitel. V roce 1992 se stal jedním ze tří hlavních iniciátorů a zakladatelů Pskovského svobodného institutu, nezávislé vzdělávací instituce. V roce 1993 stál u zrodu první městské linky psychologické pomoci (telefonu důvěry) v Pskově, kterou zpočátku osobně vedl.

🏛 Počátky politické kariéry a strana Jabloko

Do formální politiky vstoupil Šlosberg v červnu 1994, kdy se stal členem Pskovského oblastního společensko-politického sdružení, jež se v lednu 1995 transformovalo do celostátní politické strany Jabloko. Zcela s ní spojil svou profesní budoucnost. V roce 1996 byl zvolen předsedou regionální pskovské pobočky strany, kterou dokázal vybudovat v jednu z nejsilnějších a nejlépe organizovaných regionálních opozičních struktur v celém Rusku. Během prezidentských voleb v letech 1996 a 2000 působil jako oficiální důvěrník (zmocněnec) prezidentského kandidáta Grigorije Javlinského.

V letech 1998 až 2000 zastával funkci předsedy Veřejné komory města Pskova, poradního orgánu zabývajícího se kontrolou městské samosprávy. Od června 2000 do prosince 2003 pracoval jako asistent a poradce poslance Státní dumy a předsedy parlamentního výboru pro vzdělávání a vědu Alexandra Šišlova. Postupem času se Šlosberg vypracoval do nejvyšších orgánů strany. V roce 2008 byl zvolen do Federálního byra strany Jabloko a od roku 2015 zasedal v jejím Federálním politickém výboru. V letech 2015 a 2019 se neúspěšně ucházel o post předsedy celé federální strany.

📰 Novinářská činnost a Pskovskaja gubernija

V dubnu 2001 založil Lev Šlosberg regionální nezávislé noviny s názvem Pskovskaja gubernija (Pskovská gubernie). Působil zde jako vydavatel, ředitel a do listopadu 2013 také jako hlavní šéfredaktor. Tyto noviny se staly klíčovým médiem pro investigativní žurnalistiku v severozápadním Rusku. Šlosberg a jeho tým novinářů systematicky odkrývali korupční kauzy místních politiků napojených na vládní stranu Jednotné Rusko, nezákonné nakládání s veřejnými prostředky a porušování ekologických norem. Za svou dlouholetou novinářskou práci obdržel prestižní ocenění Zlaté pero Ruska.

🪖 Vyšetřování tajných pohřbů pskovských výsadkářů (2014)

Nejvýznamnější moment Šlosbergovy novinářské a politické kariéry nastal v srpnu 2014. V té době zuřily těžké boje na východní Ukrajině (Donbasu). Ruská vláda, v jejímž čele stál prezident Vladimir Putin, kategoricky popírala jakoukoliv přítomnost pravidelných ruských vojenských jednotek na ukrajinském území. Šlosberg a redakce novin Pskovskaja gubernija však jako první na světě zveřejnili exaktní důkazy o tom, že na místním hřbitově v obci Vybuty u Pskova probíhají utajené pohřby příslušníků 76. gardové výsadkové divize (konkrétně jmenovitě výsadkářů Leonida Kičatkina a Alexandra Osipova).

Podle Šlosbergova zjištění padla v ukrajinské vesnici Heorhijivka v důsledku těžké dělostřelecké palby téměř celá jedna rota pskovských výsadkářů. Ruské ministerstvo obrany rodinám pozůstalých nařídilo absolutní mlčení. Do úmrtních listů byly vojákům zapisovány jako příčiny smrti nešťastné náhody, infarkty, mrtvice nebo exploze plynu v bytě, přičemž kolonka „místo úmrtí“ zůstávala prázdná. V důsledku této falšované dokumentace ztratily rodiny padlých nárok na státní odškodnění a pozůstalostní vojenské důchody.

Několik hodin poté, co Šlosberg zprávu o hřbitově ve Vybutách publikoval, přijeli na místo uniformovaní muži, kteří strhli ze dřevěných křížů jmenovky padlých vojáků a pod hrozbou fyzického násilí vyháněli z oblasti všechny nezávislé reportéry. Dne 29. srpna 2014, krátce po zveřejnění této investigativní reportáže, byl Lev Šlosberg přepaden neznámými útočníky. Byl napaden zezadu tupými předměty. Z útoku vyvázl s těžkými poraněními hlavy, otřesem mozku a dočasnou částečnou ztrátou paměti. Útočníci nebyli ruskou policií nikdy vypátráni. Lídr strany Jabloko Sergej Mitrochin útok bezprostředně označil za politickou mstu za odhalení nasazení ruské armády na Ukrajině.

⚖️ Ztráta mandátu a politické perzekuce (2015–2021)

Ve volbách v prosinci 2011 byl Lev Šlosberg úspěšně zvolen poslancem Pskovského oblastního shromáždění. V této funkci působil jako jeden z nejhlasitějších kritiků regionální i federální vlády. Na konci roku 2012 jako jeden z mála regionálních poslanců v celém Rusku hlasoval a veřejně vystoupil proti tzv. Zákonu Dimy Jakovleva, který ruská vláda přijala jako odvetu za americký Magnitského zákon a kterým zakázala občanům USA adoptovat ruské sirotky.

Zásadní střet s mocí přišel v roce 2015. Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace zařadilo jím založenou nevládní organizaci Centrum „Obroda“ (Vozrožděnije) na seznam takzvaných zahraničních agentů. Šlosberg v roce 2014 tuto organizaci formálně zastupoval u soudu ve snaze toto nařízení zvrátit. Zástupci strany Jednotné Rusko v pskovském parlamentu následně iniciovali proces jeho odvolání z funkce. Hlasování proběhlo 24. září 2015. Provládní poslanci Šlosberga během zasedání označili za „zrádce“ a „hlásnou troubu amerického ministerstva zahraničí“. Formálním důvodem k odebrání mandátu bylo tvrzení, že jako poslanec nesměl vystupovat u soudu jako právní zástupce organizace, což zákon zakazuje. Šlosberg se bránil tím, že u soudu vystupoval bez nároku na honorář jako zakladatel organizace, nikoliv jako advokát. Většinou hlasů byl mandátu zbaven.

Navzdory této perzekuci se v řádných volbách v září 2016 dokázal do oblastního shromáždění znovu probojovat a získal poslanecký mandát na dalších pět let. Další rána přišla před parlamentními volbami v roce 2021, kdy se Šlosberg pokusil kandidovat do Státní dumy. Ruská volební komise jej z voleb vyřadila na základě účelově přijatého retroaktivního zákona, který zakazoval kandidovat osobám napojeným na „extrémistické organizace“ (zákon byl primárně namířen proti spolupracovníkům Alexeje Navalného, státní aparát jej však zneužil i k eliminaci umírněné opozice včetně Jabloka).

🕊️ Protiválečný postoj po invazi na Ukrajinu

Po 24. únoru 2022, kdy Rusko zahájilo masivní vojenskou agresi proti Ukrajině, stál Šlosberg před rozhodnutím, zda zemi z bezpečnostních důvodů opustit. Ačkoliv obdržel řadu výzev od přátel i kolegů ze zahraničí, emigraci rezolutně odmítl s odůvodněním, že z exilu nelze ruskou společnost politicky ovlivňovat. Své postoje neskrýval a nadále publikoval protiválečná prohlášení.

Ruský státní aparát reagoval stupňujícím se tlakem. V průběhu roku 2022 obdržel dvě vysoké finanční pokuty za údajnou „diskreditaci“ ruské armády. Ruské úřady jej následně formálně zařadily na seznam zahraničních agentů. Protože Šlosberg na protest odmítal označovat své příspěvky na sociálních sítích potupnou nálepkou zahraničního agenta, byl obviněn z trestného činu vyhýbání se povinnostem zahraničního agenta. Za to byl odsouzen k trestu 420 hodin veřejně prospěšných prací. Na podzim roku 2023 po nátlaku rezignoval na post předsedy pskovské organizace Jabloka, aby chránil stranu před úplnou likvidací v regionu, přičemž na federální úrovni se stal jejím místopředsedou. Ruský finanční dohled (Rosfinmonitoring) jej také zařadil na seznam teroristů a extremistů, což vedlo k zablokování všech jeho bankovních účtů.

⛓️ Trestní stíhání a odsouzení (2025–2026)

Klimax perzekuce Lva Šlosberga nastal v polovině roku 2025. Dne 10. června 2025 byl příslušníky bezpečnostních složek zadržen a převezen do vyšetřovací vazby (SIZO č. 1 Pskovské oblasti). Ve vazbě strávil téměř půl roku (do podzimu 2025) a následně byl přesunut do režimu domácího vězení. Vyšetřovatelé proti němu spojili do jednoho procesu obvinění podle tří represivních paragrafů ruského trestního zákoníku:

Článek 330.1 odst. 2 (vyhýbání se povinnostem zahraničního agenta).
Článek 280.3 odst. 1 (veřejné kroky zaměřené na diskreditaci použití Ozbrojených sil Ruské federace spáchané opakovaně).
Článek 207.3 odst. 2 (veřejné šíření vědomě lživých informací o použití Ozbrojených sil Ruské federace, tzv. „zahraniční fakes“).

Obvinění z šíření falešných zpráv se opíralo o skutečnost, že Šlosberg 25. února 2022 (druhý den války) přesdílel na sociálních sítích publikaci rozhlasové stanice Echo Moskvy, která obsahovala titulní stranu britského deníku Daily Mirror s fotografií krvácející ukrajinské ženy a obličejem Vladimira Putina doprovázenou nápisem „Její krev, jeho ruce“ (Her blood… His hands). Obvinění z diskreditace armády pak pramenilo z jeho účasti v debatě na youtubovém kanále „Zhivoy Gvozd“, kde Šlosberg jako politik dlouze a argumentovaně lobboval za okamžité příměří a zastavení bojových operací na Ukrajině.

Soudní proces probíhal v srpnu 2026 u Pskovského městského soudu pod vedením soudkyně Viktorie Maljamovové (Виктория Малямова). Proces se vyznačoval řadou flagrantních porušení práva na spravedlivý proces. Šlosberg nebyl soudem vůbec vyslechnut – soudkyně jeho požadavek vypovídat až po předložení všech důkazů obhajobou formalisticky vyložila jako zřeknutí se práva na výpověď. Závěrečné řeči probíhaly v momentě, kdy v sále prokazatelně chyběli jeho advokáti.

Při samotném přednesu závěrečného slova byl soudkyní opakovaně přerušován. Přesto pronesl zásadní projev o stavu ruského státu: „Vzorec pro silný a zdravý stát zní: stát pro lidi, nikoliv lidé pro stát. Tato pravda stála již mnoho lidských životů... Skutečnost je taková, že v této soudní síni jsem já Ruskou federací, kterou posadili do klece a kterou chtějí donutit mlčet. Žalobci chtějí vždy udělat za historií tečku. Ale obrovskou a životaschopnou silou dějin je to, že dějiny nikdy nekončí.“

Dne 17. srpna 2026 vynesla soudkyně Maljamovová rozsudek. Vyhověla návrhu prokuratury téměř v plném rozsahu a odsoudila třiašedesátiletého Lva Šlosberga k 11 letům a 1 měsíci odnětí svobody s výkonem trestu v nápravné kolonii všeobecného režimu. Na závěrečný dotaz soudkyně, zda obžalovaný rozumí rozsudku, Šlosberg klidně zpoza mříží odpověděl: „Soucítím s vámi, vaše ctihodnosti, vy s tím budete muset žít.“ Lídři strany Jabloko Nikolaj Rybakov a Grigorij Javlinskij označili proces za tragédii a úplný rozklad moderní ruské justice. Ředitelka organizace Amnesty International pro východní Evropu Marie Struthersová vydala tentýž den prohlášení, ve kterém konstatovala, že trest odnětí svobody přesahující 11 let za pouhé sdílení příspěvku a účast v debatě je flagrantní mstou a důkazem, že politický pluralismus a protitotalitní postoje nemají v dnešním Rusku místo.

📊 Chronologie politické a profesní dráhy

Níže je uvedena kompletní chronologická tabulka všech volených funkcí a kandidatur Lva Šlosberga v rámci jeho kariéry (1998–2026). Žádné funkční období ani volební rok nebyly z přehledu vynechány.

Období	Instituce / Orgán / Událost	Zastávaná funkce / Pozice	Výsledek / Status
1998–2000	Město Pskov	Předseda Veřejné komory města Pskova	Mandát řádně dokončen
2000–2003	Státní duma Ruské federace	Asistent poslance A. Šišlova	Funkce řádně dokončena
2011–2015	Pskovské oblastní shromáždění	Zvolený poslanec za stranu Jabloko	Mandát předčasně a účelově odebrán (24. září 2015)
2015	Strana Jabloko	Kandidát na federálního předsedu strany	Neuspěl ve vnitrostranické volbě
2016–2021	Pskovské oblastní shromáždění	Zvolený poslanec za stranu Jabloko	Mandát řádně dokončen
2019	Strana Jabloko	Kandidát na federálního předsedu strany	Neuspěl ve vnitrostranické volbě
2021	Státní duma / Pskovské shromáždění	Kandidát do parlamentních voleb	Úředně vyřazen z kandidátních listin volební komisí
2023–2026	Strana Jabloko	Místopředseda federálního výboru strany	Ve funkci do pravomocného uvěznění (srpen 2026)

🏆 Ocenění a uznání

Práce Lva Šlosberga na poli žurnalistiky i lidských práv se setkala s širokým mezinárodním i národním uznáním nezávislých organizací:

Zlaté pero Ruska: Nejvyšší ruské novinářské ocenění udělované Ruským svazem novinářů (v době, kdy svaz ještě nebyl plně pod kontrolou státu).
Cena Borise Němcova (2016): Jako vůbec první laureát obdržel tuto cenu za odvahu při prosazování demokratických hodnot v Rusku a za svou práci na odhalení smrti výsadkářů v Donbasu. Cenu uděluje Fond Borise Němcova se sídlem v Bonnu.
Cena Moskevské Helsinské skupiny: Prestižní ocenění v oblasti ochrany lidských práv na území Ruské federace.

Zdroje