Leo Baekeland

Leo Hendrik Baekeland
Datum narození	14. listopadu 1863
Místo narození	Gent,
Datum úmrtí	23. února 1944
Místo úmrtí	Beacon, New York,
Národnost	belgická, americká
Obor	Chemie, vynálezce
Ocenění	Perkinova medaile (1916); Willard Gibbs Award (1913); Franklinova medaile (1940)

Rozbalit box

Obsah boxu

Leo Hendrik Baekeland (* 14. listopadu 1863, Gent, Belgie – 23. února 1944, Beacon, New York, USA) byl belgicko-americký chemik a vynálezce, který je nejvíce známý díky vynálezu fotografického papíru Velox v roce 1893 a především bakelitu v roce 1907. Jeho objev bakelitu, prvního plně syntetického plastu, odstartoval éru moderních plastů a přinesl mu přezdívku „otec plastikářského průmyslu“.

📜 Život a kariéra

🇧🇪 Raná léta a vzdělání v Belgii

Leo Baekeland se narodil v belgickém Gentu v rodině ševce a služebné. Navzdory skromným poměrům projevoval již od dětství mimořádný talent a zájem o vědu, zejména o chemii a fyziku. S podporou své matky začal studovat na Gentské univerzitě, kde ve věku pouhých 21 let v roce 1884 získal s nejvyššími poctami (maxima cum laude) doktorát z chemie. Krátce poté byl na téže univerzitě jmenován docentem.

V roce 1889 se oženil s Céline Swartsovou, dcerou svého profesora Theodora Swartse. Ve stejném roce získal cestovní stipendium, které mu umožnilo navštívit univerzity ve Velké Británii a Spojených státech.

🇺🇸 Emigrace do Spojených států a Velox

Po příjezdu do New Yorku se Baekeland setkal s Richardem Anthonym ze společnosti E. and H.T. Anthony and Company, která se zabývala výrobou fotografických potřeb. Anthony mu nabídl práci, a tak se Baekeland rozhodl v USA zůstat.

Po dvou letech práce pro Anthonyho se osamostatnil a začal pracovat na vlastním vynálezu. Jeho cílem bylo vytvořit fotografický papír, který by bylo možné vyvolávat pod umělým světlem, což by výrazně zjednodušilo a zrychlilo práci fotografů, kteří byli do té doby závislí na slunečním svitu. V roce 1893 úspěšně vyvinul takový papír a nazval ho Velox. Pro jeho výrobu založil vlastní společnost Nepera Chemical Company. Vynález měl obrovský komerční úspěch. V roce 1899 prodal svou společnost i s patentem na Velox Georgi Eastmanovi, zakladateli firmy Eastman Kodak, za tehdy astronomickou částku 750 000 dolarů (v dnešní hodnotě desítky milionů dolarů). Tento prodej mu zajistil finanční nezávislost a umožnil mu vybudovat si vlastní špičkově vybavenou laboratoř ve svém domě v Yonkers ve státě New York.

🔥 Vynález bakelitu

Finančně zajištěn se Baekeland mohl plně věnovat výzkumu v oblasti, která ho fascinovala: syntetické pryskyřice. Jeho cílem bylo najít syntetickou náhradu za šelak, přírodní pryskyřici získávanou z výměšků hmyzu, která byla drahá a měla omezené zdroje. Šelak se hojně využíval jako izolační materiál v rychle se rozvíjejícím elektrotechnickém průmyslu.

Baekeland se zaměřil na reakci mezi fenolem a formaldehydem. Nebyl první, kdo tuto reakci zkoumal – například německý chemik Adolf von Baeyer ji popsal již v roce 1872. Problémem však bylo, že výsledkem byla tvrdá, nerozpustná a netavitelná hmota, kterou tehdejší chemici považovali za nepoužitelný odpad. Baekelandův génius spočíval v tom, že si uvědomil, že klíčem k úspěchu je přesná kontrola reakčních podmínek – tlaku a teploty.

Pro tento účel zkonstruoval speciální tlakovou nádobu, kterou nazval Bakelizér (Bakelizer). V ní dokázal reakci řídit tak, aby vznikl materiál s požadovanými vlastnostmi. Po letech experimentování v roce 1907 oznámil svůj objev – první plně syntetický plast, který nazval Bakelit. Patent na něj získal v roce 1909.

🏭 Komerční úspěch a pozdější léta

V roce 1910 založil společnost General Bakelite Company, která začala nový materiál vyrábět a prodávat. Bakelit měl revoluční vlastnosti: byl pevný, odolný vůči teplu a chemikáliím a především byl vynikajícím elektrickým izolantem. Rychle si našel uplatnění v tisících produktů a stal se symbolem moderní doby. Vyráběly se z něj kryty rádií a telefonů, součástky do automobilů, kuchyňské nádobí, šperky, hračky a nespočet dalších předmětů.

Baekeland se stal celebritou ve vědeckém i průmyslovém světě. V roce 1924 se objevil na obálce časopisu Time. Získal řadu prestižních ocenění, včetně Perkinovy medaile v roce 1916. V pozdějším věku se stal poněkud excentrickým a stáhl se do ústraní. V roce 1939 prodal svou společnost koncernu Union Carbide. Zemřel v sanatoriu ve městě Beacon ve státě New York ve věku 80 let.

⚙️ Vynálezy a jejich dopad

📸 Fotografický papír Velox

Ačkoliv je Baekeland znám především díky bakelitu, vynález papíru Velox byl klíčový pro jeho kariéru.

Inovace: Umožnil vyvolávání fotografií při slabém umělém světle (např. plynové lampy), čímž osvobodil fotografy od závislosti na denním světle.
Dopad: Zásadně zrychlil a zlevnil proces výroby fotografií, což přispělo k masovému rozšíření amatérské fotografie.
Finanční základna: Prodej patentu firmě Kodak poskytl Baekelandovi kapitál a čas potřebný pro výzkum, který vedl k objevu bakelitu.

⚗️ Bakelit: První syntetický plast

Bakelit byl prvním zástupcem tzv. reaktoplastů (termosetů) a jeho objev je považován za zrod moderního plastikářského průmyslu.

Klíčové vlastnosti:
- *Elektrická izolace:* Perfektní pro elektrotechnický průmysl (vypínače, zásuvky, izolátory).
- *Tepelná odolnost:* Na rozdíl od dřívějších plastů jako celuloid se netavil a nehořel.
- *Pevnost a tvrdost:* Materiál byl velmi odolný a trvanlivý.
- *Formovatelnost:* V počáteční fázi se dal lisovat do složitých tvarů, které si po vytvrzení trvale zachoval.
Dopad: Bakelit byl nazýván "materiálem tisíce použití" a jeho nástup umožnil výrobu zcela nových typů spotřebního zboží a průmyslových komponent. Stal se symbolem designu ve stylu Art deco. Jeho úspěch inspiroval další chemiky k vývoji nových druhů syntetických polymerů, jako jsou nylon, polyvinylchlorid (PVC) nebo polyethylen.

💡 Odkaz a význam

Leo Baekeland svým dílem zásadně změnil materiálový svět 20. století. Jeho metodický a systematický přístup k výzkumu, kdy se nenechal odradit počátečními neúspěchy a snažil se plně ovládnout chemický proces, se stal vzorem pro průmyslový výzkum a vývoj.

Jeho největší odkaz, bakelit, nejenže stál u zrodu plastikářského průmyslu, ale také urychlil rozvoj elektrotechniky, automobilismu a telekomunikací. Ačkoliv byl bakelit později v mnoha aplikacích nahrazen modernějšími a levnějšími plasty, jeho historický význam jako prvního plně syntetického polymeru je nezpochybnitelný. V roce 1993 byl jeho objev bakelitu Americkou chemickou společností (American Chemical Society) prohlášen za Národní historickou chemickou památku (National Historic Chemical Landmark).

🤔 Pro laiky

Co je to plast? Představte si materiál vyrobený z velmi dlouhých řetězců molekul, podobných špagetám. Díky této struktuře se dá snadno tvarovat, obvykle za tepla, do téměř jakékoliv podoby – od lahve na vodu po palubní desku auta.
Proč byl bakelit tak důležitý? Před Baekelandem lidé používali hlavně přírodní materiály: dřevo, kov, kámen nebo přírodní pryskyřice jako šelak. Bakelit byl první plast, který byl kompletně vytvořen v laboratoři z jednoduchých chemikálií, které nepocházely z živých organismů. Navíc byl velmi pevný, nesnášel teplo a nevedl elektřinu. To bylo přesně to, co potřeboval rychle se rozvíjející průmysl na začátku 20. století pro výrobu telefonů, rádií a elektrických součástek.
Co znamená "termoset" (reaktoplast)? Je to typ plastu, který po svém vytvoření a vytvrzení teplem už nejde znovu roztavit. Je to jako pečení dortu – jakmile je těsto upečené, už ho nemůžete vrátit do tekuté podoby. Díky tomu je bakelit tak odolný vůči teplu. Opakem jsou "termoplasty" (jako PET lahev), které můžete roztavit a znovu vytvarovat.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 23.12.2025