Kralupy nad Vltavou

Kralupy nad Vltavou
Mapa	ano
Země
Kraj	Středočeský kraj
Okres	Mělník
Rozloha	21,90
Nadmořská výška	179
Populace	19 138 (2026)
Starosta	Libor Lesák
PSČ	278 01
Web	mestokralupy.cz

Kralupy nad Vltavou (německy Kralup an der Moldau) jsou město ve Středočeském kraji v okrese Mělník. Leží po obou březích řeky Vltavy, přibližně 25 kilometrů severozápadně od hlavního města Prahy. Na administrativním území o rozloze 21,90 čtverečních kilometrů žije podle demografických dat Českého statistického úřadu k roku 2026 více než 19 tisíc obyvatel. Sídlo plní funkci významného železničního uzlu středních Čech a střediska těžkého chemického průmyslu.

Původně malá zemědělská osada zaznamenala masivní industriální rozvoj ve druhé polovině 19. století díky křížení klíčových železničních tratí. Průmyslová báze, orientovaná obzvláště na petrochemii, určuje charakter celého sídla dodnes. Historické centrum města utrpělo drtivé strukturální škody během plošného spojeneckého náletu v březnu 1945 a následně při ničivých povodních v srpnu 2002. Město je kulturně a literárně pevně spjato s osobou českého nositele Nobelovy ceny za literaturu, básníka Jaroslava Seiferta.

🗓 Současnost a městské projekty (2026)

V roce 2026 vykonává funkci starosty města Libor Lesák. Do úřadu nastoupil po komunálních volbách v říjnu 2022 jako reprezentant za ODS, čímž nahradil dlouholetého starostu Marka Czechmanna. V průběhu roku 2026 se městský aparát připravuje na další řádné komunální volby do zastupitelstev obcí, jež vyhlásil prezident republiky na dny 9. a 10. října 2026. Městský úřad figuruje v tomto procesu jako pověřený registrační úřad pro volby i pro přilehlé spádové obce.

Dne 20. dubna 2026 schválilo kralupské zastupitelstvo strategický dokument s názvem Plán udržitelné městské mobility města Kralupy nad Vltavou 2026–2028. Tento normativní dokument definuje přesné směrování investic do dopravní infrastruktury, omezení tranzitní dopravy v rezidenčních zónách a slouží jako formálně nezbytná příloha pro čerpání státních i evropských dotačních titulů.

Město současně realizuje silný investiční program do veřejného sektoru. Na konci roku 2025 byla zkolaudována rozsáhlá rekonverze historického objektu zchátralého pivovaru přímo v centru města, čímž vzniklo nové Kulturní centrum Kralupy nad Vltavou. Odborný architektonický návrh zhotovil Atelier RH-ARCH v kooperaci s Atelierem 99. Tato konverze industriálního dědictví byla v červnu 2026 oficiálně nominována na prestižní ocenění v rámci 22. ročníku Ceny inženýrské komory a rovněž byla zařazena mezi projekty soutěžící v celostátním klání Česká cena za architekturu 2026.

Místní samospráva alokovala ve fixním rozpočtu pro rok 2026 dotační i vlastní prostředky na další infrastrukturní zásahy. V realizaci se nachází kompletní rekonstrukce střešní konstrukce Mateřské školy Holuba umístěné v městské části Lobeček (za 6,5 milionu korun českých). Stěžejním kapitálovým výdajem je výstavba zcela nové budovy pro Mateřskou školu Aero s rozpočtovanými náklady převyšujícími 115 milionů Kč. Dalším projektem je generální přestavba objektu městské sauny v sousedství plaveckého bazénu v hodnotě 10 milionů Kč. Souběžně probíhá architektonická a projekční příprava nového záchytného parkovacího domu (režim P+R) v těsné blízkosti centrální železniční stanice s cílem uvolnit přetížené ulice od vozidel dojíždějících občanů.

V období měsíců června a července 2026 musela místní radnice společně se zastupiteli okolních sídel (například starostou města Veltrusy) řešit havarijní ekologickou a hygienickou zátěž generovanou místní rafinerií ze skupiny Orlen Unipetrol. Vinou technických výkyvů a vnitřního přetlaku v potrubních systémech podniku docházelo k opakovanému masivnímu flérování, tedy bezpečnostnímu spalování plynných směsí na otevřeném polním hořáku. Proces uvolňoval do ovzduší nad širším regionem intenzivní sirný zápach připomínající zkažená vejce a spálené plasty. Tato zátěž vyvolala sérii oficiálních občanských petic odsuzujících vliv zplodin na zdravotní stav populace. Podnik na nátlak reagoval tvrzením, že proces odpovídá evropským emisním směrnicím, a že do údržby a ochrany životního prostředí investuje ročně částku pohybující se okolo jedné miliardy korun. Na základě stížností iniciovala Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v polovině června hloubkovou kontrolní misi, jejíž procesní výstupy a případné sankce nebyly do léta 2026 uzavřeny.

⏳ Historie města

Nejstarší archeologické artefakty pocházející z vykopávek v údolí řeky prokazují lidské osídlení v oblasti dnešních Kralup již v době pravěku a ranného neolitu. První listinná a prokazatelná písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1253. V tomto roce daroval český panovník král Václav I. vesnici (tehdy zapsanou latinským zápisem jako Kralup) pražskému špitálu Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Etymologický původ samotného geografického názvu není jednoznačně historicky doložen; jedna z hlavních lingvistických teorií jej odvozuje ze staročeského frazeologického spojení „kor lupy“, což mělo označovat řemeslnou ves lidí, kteří se živili průmyslovým loupáním stromové kůry (kory) pro potřeby koželužen.

Až do poloviny 19. století představovaly Kralupy zcela nevýznamnou, drobnou zemědělskou lokaci s několika desítkami dřevěných a zděných domů a celkovou populací, která ani v první polovině 19. století nepřesahovala dvě stovky obyvatel. Zásadní a nevratný historický zlom přinesl rok 1851, kdy byla dobudována a zprovozněna státní inženýrská dráha z Prahy do Děčína (v tehdejší německé terminologii Bodenbachu). Geografická poloha v údolí Vltavy transformovala Kralupy na přirozený uzlový bod pro další budované železniční tratě: Buštěhradskou dráhu otevřenou pro nákladní dopravu uhlí (1856), Turnovsko-kralupsko-pražskou dráhu (1865) a lokální traťovou odbočku do Velvar (1882). Bezprecedentní snadná dostupnost železniční kapacity pro přepravu uhlí z Kladenska a lodní dopravy po Vltavě iniciovala masivní průmyslový boom mezinárodních rozměrů. Na území do té doby zemědělské obce bleskově vyrostly chemické továrny, rozsáhlé cihelny, kapacitní cukrovar, pivovar a rozlehlé dílny pro opravu železničního svršku a vagónů.

Díky přílivu pracovního kapitálu byly Kralupy v roce 1881 na základě císařského rozhodnutí administrativně povýšeny na městys. V témže roce se uskutečnilo dlouho odkládané fyzické propojení obou břehů řeky. Původní přívozy nahradil plovoucí pontonový most, který byl nezbytný pro transport materiálu mezi továrnami. Význam sídla rostl tak razantně, že jej dne 22. listopadu 1902 tehdejší rakousko-uherský císař František Josef I. dekretem povýšil na město. V roce 1913 se Kralupy administrativně staly sídlem vlastního politického okresu, čímž získaly plnou nezávislost na okolních starších centrech (Slaný, Mělník).

V období trvání První československé republiky pokračoval státem řízený rozvoj kotevní infrastruktury. V roce 1928 byl za obrovské účasti občanů slavnostně otevřen železobetonový most T. G. Masaryka, čímž se trvale zajistilo spolehlivé silniční spojení odolné proti běžným jarním ledovým bariérám mezi historickým centrem a průmyslově expandující pravobřežní čtvrtí Lobeček. V této době ve městě působily silné dělnické organizace a prudce se rozvíjel spolkový a kulturní život střední třídy.

Závěr druhé světové války však přinesl městu strukturální katastrofu nebývalých rozměrů. Dne 22. března 1945 provedla 15. letecká armáda strategického letectva Spojených států amerických masivní denní kobercový nálet na kralupskou rafinerii (závod Fanto Werke), v níž se tehdy rafinovala surová ropa primárně určená pro logistické potřeby ustupující německé branné moci. Navigační odchylky a samotný rozsah formace zapříčinily, že bombardování kromě průmyslového areálu drtivě zasáhlo i civilní železniční uzel a obrovskou část obytného městského jádra. Při náletu tragicky zahynulo celkem 245 osob (podle úředních záznamů 117 místních obyvatel a 128 osob jiných národností, převážně nuceně nasazených dělníků a válečných zajatců v okolních táborech). Zničeno nebo nevratně poškozeno bylo hluboko přes sto domů. Centrum města muselo být v poválečných desetiletích radikálně zbouráno a panelově přestavěno, čímž Kralupy nevratně přišly o podstatnou část svého původního architektonického a historického fondu z 19. století.

Další existenční rána postihla městskou infrastrukturu v srpnu roku 2002. Při takzvaných tisíciletých povodních zalila rozvodněná Vltava staré centrum města, část železničních kolejišť a rezidenční zóny ve čtvrti Lobeček. Hladina proudící vody dosahovala v hlavních ulicích výšky až 1,5 metru nad úroveň vozovky. Povodeň způsobila škody vyčíslené v řádu miliard korun na majetku soukromých občanů, obecní infrastruktuře i v toxických areálech chemických podniků Spolana (dále po proudu) a Synthos (Kaučuk). Novogotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava, stojící přímo na náměstí, byl zatopen kalnou vodou až do výše oltáře. Jedinou klíčovou konstrukcí, která povodeň přežila bez statického narušení, byl ocelobetonový most T. G. Masaryka. V následujících deseti letech vybudovalo město s pomocí státního rozpočtu rozsáhlé stálé i mobilní protipovodňové stěny, které chrání nejnižší kóty před budoucím vzedmutím řeky.

🏢 Městská správa a územní členění

Administrativně spadá město pod Středočeský kraj a z hlediska výkonu státní správy je obcí s rozšířenou působností (tzv. malý okres nebo ORP) i obcí s pověřeným obecním úřadem. Správní obvod ORP Kralupy nad Vltavou zprostředkovává agendu státní správy pro dalších 17 okolních samosprávných obcí (kam patří například Nelahozeves, Veltrusy, Kozomín, Olovnice či Úžice). Území samotného města se katastrálně a evidenčně člení na šest oddělených katastrálních území a pět formálních místních částí.

Seznam a definice místních částí města:

Kralupy (historické původní jádro rozkládající se na levém břehu s budovou městského úřadu a nádražím).
Lobeček (rozsáhlá rezidenční zóna tvořená vilovou zástavbou a sídlišti doplněná průmyslovými areály, rozprostírá se celá na pravém břehu řeky).
Lobeč (zástavba na levém břehu situovaná severně od centra, prostorově přiléhá k pískovcovému masivu Hostibejku).
Mikovice (rezidenční čtvrť na levém břehu tvořící západní směr, územně i stavebně plynule srostlá s Minicemi).
Minice (historická obec na levém břehu ukrytá v údolí Knovízského potoka, nachází se zde z hlediska stavebněhistorického průzkumu nejstarší církevní památka celého města).
Zeměchy (geograficky izolovanější sídelní jednotka položená západně od Mikovic, udržela si do 21. století spíše zemědělský a vesnický charakter).

Nejvyšším orgánem samosprávy je Zastupitelstvo města, které na základě zákona o obcích disponuje 21 volenými mandáty a formuje výkonnou radu města s městským starostou v čele. Pro účely hlasování do všech orgánů je území města trvale rozděleno do 17 pevných volebních okrsků.

🏭 Ekonomika a průmysl

Hospodářský a makroekonomický profil Kralup nad Vltavou je historicky naprosto jednoznačně definován primárním zaměřením na těžký průmysl, konkrétně na zpracování ropy, petrochemii a produkci objemových syntetických hmot. Průmyslová a logistická zóna se rozprostírá primárně na pravém břehu řeky, pokrývá celý severovýchodní okraj katastru a svými inženýrskými sítěmi plynule přechází do katastru sousedního města Veltrusy.

Nejvýznamnějším celostátním zaměstnavatelem a dominantním ekonomickým subjektem v aglomeraci je komplexní rafinérie vlastněná mezinárodní skupinou Orlen Unipetrol RPA. Kralupská rafinerie představuje technologicky nejvyspělejší rafinérskou jednotku ve střední Evropě, disponující hlubokým konverzním zařízením s fluidním katalytickým krakováním. Kapacitně je stavěna tak, aby zpracovávala sirné směsi a primárně se zaměřuje na objemovou produkci vysokooktanových automobilových benzinů (bez výrobní linky na motorovou naftu), leteckého tryskového paliva (kerozinu) a těžkých zkapalněných plynů. Komplex zpracovává kapalnou ropnou surovinu přiváděnou podzemním dálkovým potrubím ropovodu IKL (Ingolstadt-Kralupy-Litvínov).

Druhým strategickým gigantem operujícím na stejné industriální platformě je akciová společnost SYNTHOS Kralupy (původní celonárodně známá továrna Kaučuk Kralupy). Tento obří chemický podnik se plně specializuje na výrobu butadien-styrenových syntetických kaučuků (masivně dodávaných přímo do evropského pneumatikářského průmyslu pro výrobu běhounů) a produkci nejrůznějších typů pěnového a krystalového zateplovacího polystyrenu pro stavebnictví.

Přímo v hranicích města se nachází centrála a řídící mozek strategické státní akciové společnosti MERO ČR (Mezinárodní ropovody). Tento subjekt je stoprocentním vlastníkem a jediným tuzemským provozovatelem české části mezinárodního ropovodu Družba a kompletní trasy ropovodu IKL. MERO ČR v rámci státní bezpečnosti rovněž zajišťuje nepřetržité skladování krizových strategických nouzových zásob surové ropy v bedlivě střeženém areálu Centrálního tankoviště ropy v nedaleké vsi Nelahozeves.

Z oblasti logistiky, balení a skladování potravin má v Kralupech obrovské chlazené a mražené skladovací haly nadnárodní holdingová společnost Bidfood (v minulosti historicky založená a známá pod původní českou značkou Nowaco). Z těchto centrálních mrazíren distribuje maso, ryby, polotovary a chlazené potraviny po celém území České republiky i na Slovensko. Podle evidence živnostenského úřadu je k roku 2026 na území města hlášeno k ekonomické aktivitě zhruba 960 činných právnických osob (firem) a přes 3 190 oprávnění fyzických osob (živnostníků).

📊 Demografie a obyvatelstvo

Město Kralupy nad Vltavou zaznamenávalo na rozdíl od jiných českých měst setrvalý a prudký populační nárůst po celou dobu od konce 19. století až do osmdesátých let 20. století. Demografický vrchol souvisel s centrálně plánovanou výstavbou masivních panelových sídlišť, která byla určena pro pokrytí personálních potřeb těžkých chemických provozů (Kravařov, Hůrka). Po velmi mírném poklesu úmrtnosti a migrace v transformačních devadesátých letech se populační křivka v novém tisíciletí stabilizovala těsně pod hranicí 20 tisíc občanů. Podle údajů za roky 2025 a 2026 město vykazuje populaci bezpečně nad 19 000 osob.

Následující tabulka prezentuje kompletní a nezkrácený přehled o vývoji počtu obyvatel od prvního moderního rakousko-uherského sčítání lidu v roce 1869 až po aktuální data Českého statistického úřadu počítaná k začátku roku 2026. Data představují úhrn za veškeré katastry a místní části začleněné do současných hranic obce bez jakéhokoliv filtrování dekád.

Rok (sčítání/stav)	Celkový počet obyvatel	Počet evidovaných domů
1869	2 958	350
1880	3 953	463
1890	4 477	536
1900	6 601	693
1910	8 472	947
1921	8 831	1 106
1930	10 960	1 547
1950	10 263	1 977
1961	11 629	2 108
1970	14 747	2 142
1980	17 928	2 133
1991	17 934	2 249
2001	17 506	2 284
2011	18 308	2 642
2021	18 485	2 813
2025	19 005	2 857
2026	19 138	data nejsou dostupná

Detailní demografický, statistický a migrační rozbor dat uzavřeného roku 2025 ukazuje specifické chování populace. Ve městě se živě narodilo 129 dětí, zatímco v tomtéž období zemřelo 207 hlášených osob. Město tedy v rámci biostatistiky vykázalo záporný přirozený přírůstek o hodnotě 78 osob. Celkový přírůstek populace naproti tomu skončil s hodnotou +133 osob, a to výhradně díky silně kladnému saldu hrubé migrace. Do města se s ohledem na výstavbu nových bytů přistěhovalo podstatně více obyvatel z jiných českých regionů i legálních rezidentů ze zahraničí, než kolik jich v daném roce Kralupy úředně opustilo. V roce 2025 bylo před místními orgány uzavřeno 76 manželských svazků a krajský soud rozhodl o rozvodu u 35 manželských párů trvale hlášených ve městě.

🚇 Doprava

Dopravní konektivita je pro Kralupy nad Vltavou z pohledu hospodářského i osobního zcela dominantní faktor, neboť město od 19. století působí jako železniční uzel mimořádného nadregionálního významu. Stanice Kralupy nad Vltavou funguje jako mohutná křížovatka prvního tranzitního panevropského železničního koridoru (elektrifikovaná trať 090 Praha–Ústí nad Labem–Děčín) a jednokolejných regionálních tratí rozbíhajících se směrem na průmyslové Kladno (trať 093), sousední Neratovice (trať 092), do Loun (trať 110) a Velvar (trať 111). Na centrálním kralupském nádraží zastavují vnitrostátní a mezinárodní rychlíky mířící do severních Čech i vysoce frekventované a vytížené osobní příměstské vlaky integrované do systému Pražské integrované dopravy (zkráceně PID) operující pod hlavičkou radiální linky S4.

Silniční síť není vybavena napojením na dálniční okruh a je odkázána na krajské komunikace druhého řádu (především tahy II/101 a II/240). Tyto trasy spojují město s okrajem pražské aglomerace a s administrativním městem Mělník. Vzhledem k dlouhodobě absentujícímu silničnímu obchvatu pro těžkou kamionovou dopravu, jež musí nutně mířit do průmyslových chemických areálů, leží na centru extrémní dopravní zátěž. Překlenutí řeky je závislé na jediném silničním mostě v centru, což nutí samosprávu zavádět v roce 2026 nové restriktivní mapy udržitelné mobility. Veřejná autobusová obsluha je kompletně inkorporována do tarifního a lokačního systému PID (do tarifních pásem). Jedním ze zásadních spojů je například tranzitní linka 470 zajišťující v pravidelných taktech spojení z vlakového nádraží Kralupy přes Obříství až na mělnické autobusové nádraží.

🎨 Kultura a pamětihodnosti

Nejrespektovanější osobností českých kulturních dějin, která je prokazatelně svázána s městem, je velikán poezie, český básník Jaroslav Seifert. Jakkoli se tento literát narodil v obvodu pražského Žižkova v Praze, z dělnických Kralup přímo pocházela jeho biologická matka a on zde v domě u svých prarodičů trávil značnou a klíčovou část svého dětství a mládí. Industriální atmosféra chudého železničního městečka obklopeného uhelným prachem a pískovcovými skalami u řeky se velmi hluboce odrazila v jeho ranné i pozdní literární tvorbě, a to specificky ve sbírkách intimní lyriky Maminka a v závěrečném díle Býti básníkem. Na svou vlastní striktní žádost v závěti je básník oficiálně pochován společně se svými rodiči na zdejším městském hřbitově. Město jeho silný literární odkaz kultivuje prostřednictvím pořádání každoročního státního festivalu recitace, autorského čtení a poezie pod názvem Seifertovy Kralupy. Působivý žulový památník věnovaný jeho památce je volně přístupný v parku v městské části Lobeček.

Drtivá většina měšťanských historických budov a původních administrativních paláců vzala za své v ohni při osudném leteckém náletu na sklonku války v roce 1945, případně byla v padesátých letech zdemolována z důvodu narušené statiky. Město si však dokázalo zachovat několik stavebních klenotů:

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Václava – cihlová a architektonicky čistá novogotická stavba stojící na Palackého náměstí v samotném geografickém centru, jež byla po letité výstavbě z donací vysvěcena pražským arcibiskupem v roce 1912.
Kostel svatého Jakuba Většího v Minicích – představuje zcela nejstarší dochovanou architektonickou hmotu na území města. Jedná se o původně prostý gotický kostel s listinně doloženou fundací od 14. století. Budova americkým náletům i katastrofickým povodním unikla naprostou náhodou, a to výhradně díky své topografické poloze na svahu daleko mimo hlavní rovinatou průmyslovou a železniční zónu.
Lesopark a vyhlídka Hostibejk – hustě zalesněný strmý kopec lemovaný obnaženým pískovcovým skalním hřbetem tyčící se kolmo nad hladinou a levým břehem řeky. Od roku 1871 nabízí na svém vrcholu altán a chráněný panoramatický výhled na obrysy celého města, komíny rafinerií a rovinatou labsko-vltavskou nížinu.

V roce 2025 došlo radnicí k oficiální centralizaci veškerých kulturních, galerijních a přednáškových služeb do moderních prostor nového Kulturního centra Kralupy v citlivě zrenovovaném bloku městského pivovaru. Toto centrum nadobro nahradilo akusticky dosluhující provizorní sály a stalo se stálým dějištěm vernisáží výstav, orchestrálních i komorních koncertů a divadelních hostování. Ve městě rovněž dlouhodobě působí klasické Městské muzeum, které odborně pečuje o stálou muzejní expozici bohatých archeologických nálezů z povodí Vltavy a systematicky dokumentuje detailní urbanistickou historii města s důrazem na rozvoj železniční trakce.

⚽ Sport

Aktivní sportovní a spolkové zázemí města historicky i materiálně těží z velmi dlouhé organizované tradice místního Sokola a zakládání dělnických tělovýchovných jednot z dob První republiky. Plavecký betonový stadion o délce pětadvaceti metrů a k němu přiléhající letní venkovní koupaliště v rezidenčním Lobečku prošly v posledním kalendářním desetiletí komplexními technologickými inovacemi filtrací, včetně zmiňované plánované generální přestavby hygienických a saunových prostor za 10 milionů korun pro investiční rok 2026. Město k tréninkům i ligovým utkáním využívá kapacitní krytý zimní stadion s umělým chlazením, který primárně slouží poloprofesionálnímu místnímu hokejovému klubu HK Kralupy nad Vltavou (jehož seniorské mužstvo historicky osciluje mezi krajskými přebory a skupinami třetí nejvyšší české hokejové soutěže).

V Kralupech trvale působí licencovaný lehkoatletický oddíl využívající tartanu místního stadionu a během letních měsíců se zde každoročně organizují specializované dětské běžecké, překážkové i vícebojařské kempy (jako je na rok 2026 naplánovaný celostátní edukační projekt Kemp vítězů, za nímž stojí metodika českých profesionálních olympioniků). Pro masový individuální rekreační sport a cykloturistiku slouží udržovaná a hojně využívaná takzvaná Dvořákova stezka (značena jako červená pěší turistická a vyasfaltovaná cyklistická trasa). Trasa vede z okraje Kralup přímo proti říčnímu proudu těsně podél břehu Vltavy až k renesančnímu zámku v sousední Nelahozevsi.

💡 Pro laiky

Pokud při noční nebo denní jízdě po dálnici D8 kolem průmyslového komplexu Kralupy nad Vltavou uvidíte na obloze obrovský šlehající oheň (a případně i uslyšíte dunění nebo ucítíte plyn), s největší pravděpodobností se nejedná o katastrofální požár, ke kterému by museli vyjíždět hasiči, ale o standardní krizový bezpečnostní proces zvaný "flérování", o kterém se velmi obšírně a kriticky psalo v českých novinách v létě roku 2026. Chemická rafinerie zpracovává vysoce hořlavou ropu za extrémních technologických teplot a v potrubích o obrovském tlaku. Když se jakákoliv turbína nebo čerpadlo v systému ucpe, přehřeje nebo mechanicky pokazí, inženýři ve velíně musí horký plyn uvnitř ocelových trubek naprosto okamžitě někam vypustit. Kdyby to neudělali, obrovský tlak by potrubí roztrhal jako přehuštěný balónek a továrna by explodovala. Proto tento natlakovaný chemický plyn ihned přepustí speciálním ventilem do padesátimetrového vysokého komínu s hořákem (takzvané fléry neboli polního hořáku) a bezpečně jej vysoko nad zemí zapálí. Tento plamen funguje úplně stejně jako únikový ventil na tlakovém hrnci (papiňáku), ve kterém vaříte maso. Zásadním negativním problémem však je, že takto hektické spálení ropných látek v otevřeném prostoru a ve velkém větru není vždy chemicky dokonalé, a proto oheň do okolí produkuje velké množství černých sazí a způsobuje velmi nepříjemný zápach připomínající tavenou gumu, na který si stěžují občané širokého okolí.

Železniční uzel (a jeho důležitost pro sídla typu Kralup) si můžete ze systémového hlediska představit jako obyčejnou velkou elektrickou prodlužovačku s mnoha zásuvkami zapojenou do jedné jediné hlavní sítě. Hlavní dvojkolejná rychlíková trať z Prahy do Ústí nad Labem funguje jako velká "páteřní dálnice". Lidé z vesnic a menších měst v okruhu třiceti kilometrů (směrem na Louny nebo Kladno), kteří potřebují rychle jet do centra Prahy, ale tuto železniční dálnici u domu pochopitelně nemají. Nastoupí proto ráno ve své obci do malého a pomalého lokálního vláčku (takzvaného osobáku nebo motoráku). Tento malý vláček je nepřiveze až do Prahy, ale dojede pouze do města typu Kralupy. Zde všichni cestující z pěti různých malých vlaků najednou vystoupí na jedno ohromné nástupiště a hromadně přestoupí na gigantický dlouhý elektrický vlak, který po "dálnici" prosviští obrovskou rychlostí až do centra hlavního města. Právě kvůli takovému dennímu rannímu "sběru" vlaků a přesouvání davů cestujících z mnoha směrů na jeden velký vlak mají Kralupy tak neúměrně mohutné, dlouhé a kolejemi protkané nádraží.

Zdroje