Karel II. Španělský

Karel II.
	Carlos Segundo
Titul	Král španělský, neapolský, sicilský a sardinský
Období vlády	17. září 1665 – 1. listopadu 1700
Předchůdce	Filip IV. Španělský
Nástupce	Filip V. Španělský
Datum narození	6. listopadu 1661
Místo narození	Královský Alcázar, Madrid, Španělsko
Datum úmrtí	1. listopadu 1700 (ve věku 38 let)
Místo úmrtí	Královský Alcázar, Madrid, Španělsko
Místo pohřbení	El Escorial
Dynastie	Habsburkové (španělská větev)
Otec	Filip IV. Španělský
Matka	Mariana Rakouská
Manželka/y	Marie Louisa Orleánská; Marie Anna Falcko-Neuburská
Děti	žádné
Náboženství	římskokatolické

Rozbalit box

Obsah boxu

Karel II. Španělský (španělsky Carlos II; 6. listopadu 1661, Madrid – 1. listopadu 1700, Madrid), přezdívaný Očarovaný (El Hechizado), byl poslední habsburský král Španělska a vládce rozsáhlé španělské koloniální říše. Jeho vláda, která trvala od roku 1665 do roku 1700, je symbolem politického, ekonomického a vojenského úpadku Španělska v 17. století. Karel byl od narození těžce tělesně i duševně postižený v důsledku staletí trvajícího příbuzenského křížení v rámci habsburské dynastie. Jeho neschopnost zplodit dědice vedla k celoevropské krizi a po jeho smrti vypukla devastující Válka o španělské dědictví.

🧬 Původ a zdravotní stav

Karlův osud byl předurčen ještě před jeho narozením. Byl výsledkem extrémního inbreedingu, který byl pro Habsburky typický ve snaze udržet moc a majetek v rodině. Jeho otec, Filip IV. Španělský, si vzal za manželku svou vlastní neteř, Marianu Rakouskou. Všichni Karlovi prarodiče a sedm z osmi jeho praprarodičů byli potomky Jany I. Kastilské a Filipa I. Sličného. Koeficient příbuzenského křížení u Karla II. byl 0,254, což je vyšší hodnota, než jaká by vznikla ze svazku bratra a sestry (0,250).

Důsledky této genetické zátěže byly katastrofální:

Fyzické deformace: Karel trpěl extrémní formou tzv. habsburské čelisti (mandibulární prognathismus), která byla tak výrazná, že měl potíže se žvýkáním a mluvením. Jeho jazyk byl údajně tak velký, že často slintal. Měl také protáhlou lebku a slabou, rachitickou postavu.
Vývojové opoždění: Mluvit se naučil až kolem čtvrtého roku života a chodit až v osmi letech. Po celý život byl fyzicky slabý, náchylný k nemocem a trpěl epileptickými záchvaty.
Mentální postižení: Jeho mentální schopnosti byly omezené. Byl popisován jako apatický, nerozhodný a snadno ovlivnitelný. Ačkoliv nebyl zcela nesvéprávný, nebyl schopen efektivně vládnout a řídit složitou administrativu španělské monarchie.
Neplodnost: Navzdory dvěma manželstvím nebyl schopen zplodit potomka, což se stalo ústředním politickým problémem jeho vlády. Moderní analýzy naznačují, že mohl trpět kombinací několika genetických poruch, včetně kombinované hypofyzární hormonální nedostatečnosti a distální renální tubulární acidózy, což by vysvětlovalo jeho četné zdravotní problémy i neplodnost.

Jeho přezdívka "Očarovaný" (El Hechizado) vzešla z všeobecného přesvědčení u dvora i mezi lidem, že jeho stav není přirozený, ale je výsledkem čarodějnictví nebo kletby. Byly na něm prováděny četné exorcismy, které však jeho stav nijak nezlepšily.

👑 Vláda

Karel II. se stal králem ve věku necelých čtyř let po smrti svého otce Filipa IV. v roce 1665. Vzhledem k jeho nízkému věku a chatrnému zdraví byla ustanovena regentská rada v čele s jeho matkou, královnou Marianou Rakouskou.

🏛️ Regentství Marie Anny (1665–1675)

Vláda královny-regentky byla poznamenána politickou nestabilitou a bojem o moc u dvora. Mariana se silně opírala o své rádce, zejména o svého rakouského zpovědníka, jezuitu Juana Everarda Nitharda, a později o Fernanda de Valenzuela. To vyvolávalo odpor španělské šlechty, v jejímž čele stál Karlův nelegitimní poloviční bratr, Don Juan José de Austria, populární a ambiciózní vojevůdce.

Během regentství pokračoval úpadek Španělska. V Devoluční válce (1667–1668) ztratilo Španělsko ve prospěch Francie Ludvíka XIV. další území ve Španělském Nizozemí. V roce 1668 bylo Španělsko nuceno formálně uznat nezávislost Portugalska Lisabonskou smlouvou.

📉 Osobní vláda a pokračující úpadek (1675–1700)

V roce 1675 byl Karel II. prohlášen za plnoletého, ale reálnou moc nikdy skutečně nepřevzal. Vláda zůstala v rukou dvorních klik a vlivných ministrů. V roce 1677 donutil Juan José de Austria krále, aby poslal královnu matku do exilu v Toledu, a sám se stal prvním ministrem. Jeho vláda však byla krátká a neúspěšná; zemřel v roce 1679.

Karova vláda byla sérií krizí:

Války s Francií: Agresivní politika francouzského krále Ludvíka XIV. vedla k dalším válkám, jako byla Francouzsko-nizozemská válka (1672–1678) a Devítiletá válka (1688–1697), v nichž Španělsko utrpělo další územní ztráty, včetně Franche-Comté a částí Flander.
Ekonomická stagnace: Kastilská ekonomika byla v troskách, sužována devalvací měny, vysokými daněmi, opakujícími se epidemiemi a hladomory. Příliv drahých kovů z Ameriky klesal a státní bankrot byl permanentní hrozbou.
Politická paralýza: Centrální vláda byla slabá a neefektivní. Byrokracie byla ochromena korupcí a regionální šlechta si uzurpovala stále více moci.

👰 Manželství

V zoufalé snaze zajistit nástupce a pokračování habsburské linie byl Karel dvakrát ženatý. Obě manželství však byla bezdětná.

Marie Louisa Orleánská

V roce 1679 se Karel oženil s Marií Louisou Orleánskou, neteří francouzského krále Ludvíka XIV. Byla to krásná a inteligentní žena, která si získala lásku krále i španělského lidu. Navzdory zjevné náklonnosti mezi manželi se jim nepodařilo zplodit dítě. Marie Louisa trpěla u upjatého španělského dvora depresemi a zemřela za nejasných okolností v roce 1689, pravděpodobně na zánět slepého střeva. U dvora se však šířily zvěsti, že byla otrávena.

Marie Anna Falcko-Neuburská

Druhou Karlovou manželkou se v roce 1690 stala Marie Anna Falcko-Neuburská. Byla vybrána mimo jiné proto, že její rodina byla známá svou plodností. Marie Anna byla politicky ambiciózní a aktivně se zapojila do dvorských intrik, zejména v otázce nástupnictví, kde silně prosazovala rakouské kandidáty. Její arogantní chování a snaha ovládat slabého krále ji však učinily u španělského dvora velmi nepopulární. Ani toto manželství nepřineslo vytouženého dědice.

📜 Otázka nástupnictví a smrt

S postupujícím časem a zhoršujícím se Karlovým zdravím se otázka, kdo zdědí obrovskou španělskou říši, stala nejpalčivějším problémem evropské politiky. Dva hlavní kandidáti byli: 1. Francouzský kandidát: Filip z Anjou (pozdější Filip V. Španělský), vnuk Ludvíka XIV. a Karlovy starší nevlastní sestry Marie Terezy. 2. Rakouský kandidát: Arcivévoda Karel, mladší syn císaře Leopolda I. z rakouské větve Habsburků.

Španělský dvůr byl rozdělen na profrancouzskou a prorakouskou (prohabsburskou) frakci. Umírající Karel byl pod obrovským tlakem z obou stran. Většina španělské šlechty, v čele s vlivným kardinálem Portocarrerem, se přikláněla k francouzskému kandidátovi v naději, že mocná Francie bude schopna udržet španělskou říši celistvou a ochránit ji před rozdělením mezi evropské mocnosti.

Krátce před svou smrtí, 1. listopadu 1700, podepsal Karel II. závěť, v níž jmenoval svým univerzálním dědicem Filipa z Anjou. Podmínkou bylo, že se španělská a francouzská koruna nikdy nespojí v jedné osobě. Když se Ludvík XIV. dozvěděl o závěti, pronesl slavnou větu: "Už nejsou Pyreneje". Ostatní evropské mocnosti, zejména Anglie, Nizozemsko a Svatá říše římská, se však obávaly masivního nárůstu moci Bourbonů a odmítly Karlovu závěť akceptovat. V roce 1701 tak vypukla Válka o španělské dědictví, která trvala až do roku 1714 a zásadně překreslila politickou mapu Evropy.

🔬 Pro laiky

Příbuzenské křížení (inbreeding): Je to situace, kdy se spolu množí blízcí příbuzní (např. bratranci a sestřenice, nebo dokonce strýc a neteř). U lidí i zvířat to vede k tomu, že se častěji projeví vzácné genetické nemoci a vady. Habsburkové to dělali po staletí, aby si udrželi moc, a Karel II. byl extrémním příkladem negativních následků.
Habsburská čelist: Výrazná, dopředu vystupující dolní čelist, která byla typickým znakem Habsburků. U Karla II. byla tak velká, že mu bránila v normálním jídle a mluvení.
Regentství: Když je král příliš malý na to, aby vládl (jako dítě), vládne za něj někdo jiný, obvykle jeho matka nebo jiný blízký příbuzný. Tomuto období se říká regentství.
Válka o španělské dědictví: Velká evropská válka, která začala po smrti Karla II., protože neměl děti. Dvě hlavní evropské rodiny (francouzští Bourboni a rakouští Habsburkové) se přely o to, kdo získá obrovské španělské království a jeho kolonie. Válka nakonec potvrdila na španělském trůně francouzského kandidáta Filipa V., ale za cenu ztráty mnoha území v Evropě.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 24.12.2025