Jiří Kajínek

Jiří Kajínek
Celé jméno	Jiří Kajínek
Datum narození	11. ledna 1961
Místo narození	Prachovice, Československo
Státní příslušnost
Povolání	internetový tvůrce, youtuber, dříve odsouzený zločinec
Aktivní od	1982

Jiří Kajínek (* 11. ledna 1961 Prachovice) je český recidivista, bývalý vězeň odsouzený k doživotnímu trestu za dvojnásobnou nájemnou vraždu a v současnosti velmi populární internetový tvůrce, youtuber a influencer. Do širokého povědomí české veřejnosti se zapsal především svým bezprecedentním útěkem z nejpřísněji střežené věznice na Mírově v roce 2000 a následnou prezidentskou milostí, kterou mu v květnu 2017 udělil tehdejší prezident Miloš Zeman.

Kajínek byl Krajským soudem v Plzni uznán vinným z toho, že v roce 1993 střelbou z automatické zbraně zavraždil podnikatele Štefana Jandu a jeho osobního strážce Juliána Pokoše, přičemž těžce zranil i dalšího bodyguarda Vojtěcha Pokoše. Ačkoliv byl proces uzavřen pravomocným odsuzujícím rozsudkem v roce 1998, Kajínek svou vinu po celou dobu výkonu trestu kategoricky popíral. Případ dlouhodobě rezonoval společností, stal se námětem pro celovečerní film a vyvolával neutuchající diskuse o spolehlivosti důkazního řízení a možném selhání policie. Od svého propuštění žije Kajínek na svobodě, v roce 2024 mu úspěšně vypršela sedmiletá zkušební podmínka a dnes patří k velmi sledovaným postavám českého internetu.

👤 Raný život a první konflikty se zákonem

Jiří Kajínek se narodil v lednu 1961 v obci Prachovice ležící v Pardubickém kraji. Období jeho dětství a dospívání spadalo do éry hluboké normalizace v tehdejším Československu. Podle dobových záznamů a vlastních vzpomínek projevoval vzdorovitou povahu již v raném věku. První zaznamenané problémy se zákonem se objevily již v jeho třinácti letech, kdy se dopouštěl drobných krádeží.

Do skutečného výkonu trestu nastoupil poprvé jako jednadvacetiletý v roce 1982, kdy byl odsouzen za systematické vykrádání rekreačních chat. Po odpykání trestu se však na svobodu nevrátil s úmyslem vést řádný život. V roce 1985 stanul před soudem znovu. Tentokrát šlo o závažnější trestnou činnost, která zahrnovala nejen rozsáhlé bytové krádeže a nedovolené ozbrojování, ale také útok na veřejného činitele. Během svého zatýkání totiž kladl tvrdý fyzický odpor, při kterém zranil pěstmi dva policisty a třetího příslušníka srazil ze schodů.

Ve výkonu trestu zůstal až do počátku roku 1990. Nebyl sice propuštěn v rámci masivní celostátní amnestie, kterou krátce po sametové revoluci vyhlásil nově zvolený prezident Václav Havel, ale soud mu následně vyhověl v žádosti o prominutí zbytku trestu. Svobody si však užíval pouhých pár měsíců. Ještě v roce 1990 se dopustil závažného ozbrojeného loupežného přepadení policejní hlídky. S pistolí v ruce donutil policisty odevzdat zbraně a odcizil jejich služební vozidlo. Za tento čin byl odsouzen k jedenácti letům odnětí svobody. V roce 1993, díky vzornému chování, mu ředitel věznice povolil třídenní přerušení trestu. Kajínek se však z propustky do vězení již nevrátil.

🔫 Dvojnásobná vražda v Plzni (1993)

Událost, která definitivně změnila Kajínkův život a zajistila mu nálepku nejznámějšího nájemného vraha v republice, se odehrála během jeho pobytu na útěku v květnu 1993. Samotný čin úzce souvisel s prostředím vznikajícího organizovaného zločinu a divokého podnikání na počátku 90. let v České republice.

Plzeňský podnikatel Antonín Vlasák se dostal do závažných finančních potíží a dlužil značnou částku (údajně statisíce korun) jinému podnikateli z Plzeňska, Štefanu Jandovi. Janda, který se pohyboval na hraně zákona a vydržoval si vlastní osobní ochranku, začal na Vlasáka tvrdě tlačit. Vlasák si proto, podle verze obžaloby, najal unikajícího Jiřího Kajínka. Za odměnu ve výši 100 000 korun měl Kajínek Jandu pouze zastrašit a přinutit ho k ústupkům.

K osudnému střetu došlo v neděli 30. května 1993 v odlehlé serpentině pod věznicí Plzeň-Bory. Štefan Janda na místo dorazil ve svém osobním voze značky Mazda v doprovodu svých dvou tělesných strážců – bratrů Juliána a Vojtěcha Pokošových. Podle rekonstrukce a pravomocného rozsudku přistoupil Kajínek k vozu a ze vzdálenosti pouhých několika metrů zahájil na osádku palbu z automatické střelné zbraně. Vypálil minimálně dvanáct ran. Štefan Janda a Julián Pokoš na místě podlehli mnohačetným střelným poraněním. Vojtěch Pokoš utrpěl těžká zranění, do jeho těla pronikly čtyři projektily, nicméně díky rychlému lékařskému zákroku přežil a stal se korunním svědkem celého případu.

Po střelbě Kajínek z místa činu uprchl a skrýval se před policií téměř devět měsíců. Zásahová jednotka ho nakonec dopadla v únoru 1994 v Praze. Při zatýkání měl u sebe značné množství zbraní a munice.

⚖️ Soudní proces a pochybnosti o vině

Soudní řízení s Jiřím Kajínkem bylo jedním z nejsledovanějších v historii české justice. Začalo se projednávat u Krajského soudu v Plzni a táhlo se několik let. Klíčovým důkazem obžaloby byla výpověď přeživšího Vojtěcha Pokoše, který Kajínka jednoznačně identifikoval jako střelce. Kajínek od samého počátku svou přítomnost na místě činu i samotnou střelbu razantně popíral.

Obhajoba se opírala o tvrzení, že vyšetřování bylo zmanipulované, že z místa činu záhadně zmizely některé materiální důkazy (například určité nábojnice a magnetofonové pásky) a že policie mohla sama chránit skutečné pachatele z řad plzeňského podsvětí, nebo dokonce policistů. Kajínek tvrdil, že se stal "ideálním obětním beránkem", protože jako vězeň na útěku s bohatou trestní minulostí představoval pro justici snadný cíl.

Navzdory tvrzení obhajoby dospěl plzeňský soud 23. června 1998 k závěru, že vina byla bez pochybností prokázána. Jiří Kajínek byl odsouzen k výjimečnému doživotnímu trestu odnětí svobody. Od té doby podal Kajínek a jeho advokáti (včetně známé právničky Kláry Long Slámové či aktivisty Johna Boka ze Spolku Šalamoun) několik oficiálních žádostí o obnovu procesu. K soudům předkládali nové znalecké posudky a upozorňovali na nesrovnalosti ve výpovědích. Všechny žádosti však byly Krajským, Vrchním i následně Ústavním soudem zamítnuty s odůvodněním, že žádná z nových skutečností není způsobilá vyvrátit původní důkazní řetězec.

🏃‍♂️ Útěky z věznic a život na útěku

Mýtus Jiřího Kajínka jako nepřemožitelného psance nevznikl jen díky debatám o jeho vině, ale především díky jeho opakovaným pokusům vymanit se z dosahu vězeňské služby. Celkově se o útěk z nejrůznějších institucí pokusil několikrát, což z něj činí jednoho z nejslavnějších útěkářů v moderní historii státu.

Dřívější pokusy (1994 a 1996)

Už během vyšetřovací vazby v červenci 1994 se pokusil uprchnout z vazební věznice v Českých Budějovicích. Jeho pokus však překazil zcela náhodný kolemjdoucí a pohotová reakce ostrahy, která Kajínka chytila ještě týž den. Další odvážný pokus následoval v září 1996 v jedné z nejtvrdších českých káznic – ve Valdicích. Podařilo se mu překonat část vnitřních bariér, avšak po dvacetiminutovém pátrání byl lokalizován a zajištěn strážnými přímo na střeše jednoho z jednopatrových přístavků. Po této události se vězeňská správa rozhodla přemístit Kajínka do objektu s nejvyšším možným stupněm zabezpečení.

Slavný útěk z Mírova (2000)

Do historie české kriminalistiky se nesmazatelně zapsal den 29. října 2000. Tehdy se Jiřímu Kajínkovi podařilo to, co se do té doby považovalo za naprosto nemožné – utekl z věznice na Mírově, středověkého hradu přestavěného na žalář pro nejtěžší zločince.

Kajínek svůj útěk plánoval několik měsíců. Pomocí propašované diamantové struny nenápadně přeřezal ocelové mříže svého okna. Aby mříž do dne útěku nevypadla, maskoval řezy těstíčkem z chleba. V osudný den mříž odstranil, pomocí tenkého rybářského vlasce přitáhl ke své cele silnější provaz upletený z roztrhaných prostěradel, na jehož konci byla ukotvena improvizovaná kotva vyrobená z čela postele. Tuto kotvu zahákl za ochoz nad hradním příkopem. Následně se spustil po zdech pevnosti dolů. Ačkoliv ostraha pojala podezření a zahájila výstražnou střelbu, Kajínek ve tmě zmizel v okolních lesích.

Tento incident vyvolal v zemi obrovský poprask. Vláda zřídila speciální vyšetřovací komise, ředitel věznice byl odvolán a do pátrání byly nasazeny tisíce policistů. Kajínek dokázal na svobodě unikat celkem 40 dní. Nakonec ho 8. prosince 2000 zadržela elitní Útvar rychlého nasazení (URNA) v jednom z bytů na pražském sídlišti Velká Ohrada. Byt patřil Marii Černé, manželce jiného známého doživotně odsouzeného vraha, Ludvíka Černého z tzv. Orlických vražd.

📜 Prezidentská milost (2017)

Téma propuštění Jiřího Kajínka bylo součástí mediálního prostoru dlouhé roky, reálných obrysů však nabylo až na jaře 2017. Úřadující prezident Miloš Zeman, který před volbami v roce 2013 deklaroval, že prezidentské milosti bude udělovat pouze ve zcela striktních a výjimečných humanitárních případech u nevyléčitelně nemocných lidí, začal veřejně hovořit o pochybnostech v Kajínkově kauze.

V polovině května 2017 Zeman v televizi Barrandov potvrdil, že má dokument připraven a po návratu z cesty do Číny milost podepíše. Tento krok vyvolal ostrou kritiku v řadách politiků i právní obce. Zástupci Unie státních zástupců upozorňovali, že akt podrývá autoritu nezávislých soudů. Korunní svědek Vojtěch Pokoš se obrátil na média s prohlášením, že se bojí o svůj život a že prezidentská milost by neměla stát nad právem na život. Argumentoval dokonce tehdejším rozhodnutím slovenského ústavního soudu ve věci tzv. Mečiarových amnestií a zvažoval soudní kroky proti milosti.

Zeman milost skutečně podepsal. Stalo se tak 23. května 2017 a ještě téhož dne odpoledne opustil Jiří Kajínek brány věznice v Rýnovicích u Jablonce nad Nisou. Venku na něj čekaly desítky novinářů a příznivců. Kajínek měl na sobě své tehdy již ikonické křiklavě zelené tílko značky Adidas, usmíval se a v dlouhém improvizovaném brífinku děkoval prezidentovi za záchranu.

Součástí milosti však byla striktní podmínka: Kajínek se po dobu sedmi let nesmí dopustit žádného trestného činu, v opačném případě by se musel vrátit zpět do věznice a odpykat si zbytek doživotního trestu. Na jeho chování formálně dohlížel plzeňský soud, který každého půl roku odesílal Kanceláři prezidenta republiky pravidelné reporty vycházející z rejstříku trestů a hlášení místních úřadů.

🗓 Současnost a život po propuštění

Od svého propuštění pobývá Jiří Kajínek na svobodě a postupně se etabloval jako fenomén tuzemské popkultury a internetu. S partnerkou Magdou Gubovou, se kterou udržoval vztah již od 90. let i přes dobu svého uvěznění, se usadil v brněnské městské části Bystrc.

Dne 23. května 2024 se uzavřel důležitý formální kruh jeho případu. Úderem půlnoci vypršela jeho sedmiletá prezidentská podmínka. Krajský soud v Plzni odeslal poslední kladné hodnocení a současný prezident Petr Pavel (který agendu převzal) následně formálně stvrdil, že se odsouzený osvědčil. Kajínkovi tak definitivně pominula hrozba návratu k doživotnímu trestu. Symbolicky přesně v tento den, 23. května 2024, zpečetil Kajínek svůj život na svobodě svatbou a oženil se se svou dlouholetou partnerkou Magdou Gubovou.

Během let 2025 a 2026 naplno rozvinul svou kariéru internetového tvůrce, youtubera a influencera. Vzhledem k tomu, že Kajínek po mnoha dekádách strávených za mřížemi nemá nárok na klasický státní důchod, stal se z tvorby obsahu jeho hlavní zdroj příjmů. Založil si prosperující kanál na YouTube, profil na předplatitelské platformě Herohero a stal se pravidelným a žádaným hostem známých formátů, například podcastu Flipking či pořadu Tak určitě!. Ve svých výstupech často hovoří o psychologii pobytu ve vězení, popisuje detaily svých útěků, ale zaměřuje se i na cvičení a fitness – sám o sobě tvrdí, že si i po šedesátce udržuje obrovskou fyzickou sílu a denně odcvičí 1 600 kliků. V rámci komercializace své značky prodává merch a nabízí "milionovou odměnu" za poskytnutí důkazu, který by dokázal jeho nevinu v plzeňské vraždě.

V roce 2026 se Kajínek stal součástí nového a široce diskutovaného byznysového formátu. Podnikatel a moderátor Jakub Jíra (známý ze svého působení v bojové organizaci Clash of the Stars) oznámil založení nové zábavní streamovací firmy s názvem G Entertainment Czech s.r.o. (veřejně známé jako projekt "Géčko"). Součástí tohoto obřího formátu, který má kombinovat reality show a MMA turnaje s kontroverzním castingem, se stal Jiří Kajínek společně s dalšími známými jmény veřejného prostoru, jako je například expremiér Jiří Paroubek.

🎬 Mediální obraz a odraz v kultuře

Kajínkův osud a aura "nespravedlivě odsouzeného útěkáře" se staly hitem ještě v době jeho pobytu za mřížemi. Česká společnost byla v jeho kauze masivně polarizovaná na tábor, který jej považoval za chladnokrevného zabijáka, a tábor jeho zastánců, kteří věřili v jeho nevinu a v policejní spiknutí.

Vrcholem této popularity byl rok 2010, kdy měl v kinech premiéru celovečerní hraný thriller s názvem Kajínek. Snímek natočil režisér Petr Jákl, hlavní roli drsného trestance ztvárnil ruský herec Konstantin Lavroněnko. Film nabídl divákům silně konspirační pohled na události roku 1993, čímž ještě více rozdmýchal debaty o spravedlnosti původního verdiktu. Film viděly stovky tisíc diváků a zaznamenal obrovský komerční úspěch. Sám Kajínek vydal knihu pojednávající o jeho životě a příběh zpracoval také známý investigativní novinář Josef Klíma. V roce 2024 vytvořila platforma Prima+ dokumentární sérii věnovanou jeho případům, čímž si mediální trh trvale udržuje zájem o jeho osobu.

📈 Chronologie případu a života

Následující tabulka představuje kompletní přehled zásadních událostí v životě Jiřího Kajínka a vývoje jeho trestního případu od počátků až do současnosti.

Rok	Období	Událost a vývoj
1961	11. ledna	Narození Jiřího Kajínka v obci Prachovice.
1982	v průběhu roku	První odsouzení a nástup do výkonu trestu za vloupání do rekreačních chat.
1985	v průběhu roku	Opětovné odsouzení za bytové krádeže, nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele.
1990	únor	Propuštění z výkonu trestu na základě žádosti o prominutí zbytku (mimo amnestii V. Havla).
1990	v průběhu roku	Odsouzení k trestu 11 let vězení za ozbrojené loupežné přepadení příslušníků policie se zbraní v ruce.
1993	leden	Kajínek nenastoupil zpět do věznice po řádně povoleném třídenním přerušení trestu a zůstává na útěku.
1993	30. května	Došlo k dvojnásobné vraždě Š. Jandy a J. Pokoše a těžkému zranění V. Pokoše v plzeňských serpentinách.
1994	únor	Speciální komando dopadlo Kajínka v Praze s velkým množstvím nelegálních zbraní.
1994	červenec	Neúspěšný pokus o útěk z vazební věznice v Českých Budějovicích (zadržen kolemjdoucím).
1996	září	Pokus o útěk z přísně střežené věznice Valdice (dopaden po dvaceti minutách na střeše přístavku).
1998	23. června	Krajský soud v Plzni vynesl pravomocný odsuzující rozsudek – doživotní trest odnětí svobody.
2000	29. října	Nejslavnější úspěšný útěk Jiřího Kajínka z Věznice Mírov za pomoci diamantové struny a lan z prostěradel.
2000	8. prosince	Útvar rychlého nasazení dopadl Kajínka v bytě na pražském sídlišti po 40 dnech od jeho útěku z Mírova.
2001–2010	průběžně	Opakované a soudy systematicky zamítané snahy advokátů o formální obnovu trestního řízení.
2010	srpen	Do českých kin vstupuje akční thriller Kajínek v režii Petra Jákla, který masivně oživuje kauzu.
2017	23. května	Prezident Miloš Zeman udílí Kajínkovi milost se sedmiletou zkušební podmínkou, Kajínek je po 23 letech volný.
2021	květen	Kajínek veřejně vyhlašuje odměnu jednoho milionu korun za dodání klíčového důkazu prokazujícího jeho nevinu.
2024	23. května	Oficiální vypršení sedmileté prezidentské podmínky, konec hrozby doživotí a svatba s partnerkou Magdou Gubovou.
2025	průběžně	Prudký vzestup Kajínka jako internetového tvůrce, zakládání účtů na Herohero, natáčení vlastních podcastů.
2026	květen/červen	Zapojení do nově vznikající kontroverzní streamovací firmy G Entertainment Czech (tzv. projekt Géčko).

Zdroje