Jaroslav Plašil

Jaroslav Plašil
Celé jméno	Jaroslav Plašil
Datum narození	5. ledna 1982
Místo narození	Opočno, Československo
Státní příslušnost
Povolání	fotbalový trenér, bývalý fotbalový záložník
Aktivní od	1998
Výška	183 cm

Jaroslav Plašil (* 5. ledna 1982, Opočno) je český fotbalový trenér a bývalý profesionální fotbalový záložník, jenž se svou kariérou zařadil mezi nejúspěšnější a nejkonzistentnější české fotbalisty jednadvacátého století. Hráč proslul svou vynikající taktickou inteligencí, přehledem na hřišti, obounohostí a schopností operovat na pozici středního i krajního defenzivního či ofenzivního záložníka.

Drtivou většinu své dlouhé a bohaté kariéry strávil na klubové úrovni ve Francii, kde v dresu klubů AS Monaco a následně FC Girondins de Bordeaux odehrál více než čtyři sta soutěžních utkání v nejvyšší francouzské soutěži Ligue 1. S celkem AS Monaco se dokázal v roce 2004 probojovat až do finále prestižní Ligy mistrů UEFA a s bordeauxským klubem, kde dlouhé roky nosil dokonce kapitánskou pásku, vyhrál v sezóně 2012/2013 cennou trofej zvanou Coupe de France (Francouzský fotbalový pohár). Mimo Francii úspěšně působil dvě sezóny ve španělské lize La Liga v dresu CA Osasuna a absolvoval jednoleté hostování v italské nejvyšší soutěži Serie A za Calcio Catania.

Na mezinárodní scéně reprezentoval Jaroslav Plašil Českou republiku ve 103 oficiálních mezistátních zápasech, ve kterých dokázal vstřelit sedm branek. Díky tomuto úctyhodnému počtu odehraných utkání pevně figuruje v historické první pětce hráčů s největším počtem reprezentačních startů. Za národní tým se aktivně účastnil čtyř závěrečných turnajů mistrovství Evropy (2004, 2008, 2012 a 2016) a rovněž premiérového mistrovství světa v roce 2006 v Německu. Na evropském šampionátu v Portugalsku v roce 2004 byl součástí legendární české sestavy, jež pro zemi vybojovala bronzové medaile. Po ukončení profesionální hráčské dráhy v roce 2019 plynule přešel do trenérského řemesla a v současnosti (od konce roku 2025) plní roli jednoho z asistentů hlavního trenéra české fotbalové reprezentace.

🗓 Současnost a trenérská dráha (2019–2026)

Po definitivním pověšení kopaček na hřebík na začátku července 2019 se Jaroslav Plašil rozhodl setrvat v klubu, kterému zasvětil plnou dekádu svého sportovního života – v FC Girondins de Bordeaux. Okamžitě byl jmenován do pozice asistenta trenéra u rezervního týmu (B-týmu) tohoto francouzského klubu, kde sbíral své úplně první zkušenosti s vedením tréninkových jednotek a taktickou přípravou mladých dorostenců.

V srpnu 2020 byl oficiálně povýšen k hlavnímu profesionálnímu celku FC Girondins de Bordeaux, kde následně po dobu necelých dvou let působil jako klíčový asistent hlavního trenéra. Během tohoto mimořádně složitého a turbulentního období klubu, jenž se potýkal s hlubokými finančními i sportovními problémy, pracoval Plašil postupně pod vedením tří odlišných hlavních koučů: Jeana-Louise Gasseta, Vladimira Petkovice a Davida Guiona. Poté, co byl Vladimir Petkovic na začátku února 2022 kvůli katastrofálním výsledkům a pádu na samé dno prvoligové tabulky odvolán, byl Jaroslav Plašil vedením klubu dokonce jmenován do pozice dočasného hlavního trenéra (caretaker manager). V této roli odkoučoval jedno oficiální utkání s úkolem stabilizovat rozbitou kabinu před příchodem stálé trenérské náhrady.

V létě 2024 přijal Plašil nabídku přesunout se do francouzského třetiligového klubu LB Châteauroux, kde až do října 2024 působil na lavičce jako asistent trenéra Patriceho Laira. Tím se však jeho francouzské angažmá neuzavřelo, neboť od července 2025 oficiálně figuruje v roli odborného sportovního poradce a supervizora u menšího francouzského regionálního klubu US Lège Cap-Ferret.

Jeho jednoznačně největší kariérní manažerský posun ale nastal na podzim roku 2025. Po neúspěšné fotbalové kvalifikaci české reprezentace pod tehdejším trenérem Ivanem Haškem a jeho následném odvolání, sestavilo vedení Fotbalové asociace ČR zbrusu nový realizační tým pro záchranu probíhajícího barážového boje. Nový hlavní kouč národního výběru Miroslav Koubek si jako jednoho ze svých klíčových asistentů s datem nástupu od 7. listopadu 2025 vybral právě Jaroslava Plašila. Společně s dalším asistentem Janem Rezkem a generálním manažerem Pavlem Nedvědem pak tento nově vytvořený trenérský štáb zázračně provedl český národní tým březnovou jarní baráží v roce 2026, ve které mužstvo vyřadilo v penaltových rozstřelech Irsko i Dánsko a nečekaně tak vybojovalo letenky pro samotný velký šampionát konaný na severoamerickém kontinentu.

⏳ Mládí a fotbalové začátky

Jaroslav Plašil se narodil v Opočně a své fotbalové nadání a obrovskou pracovitost rozvíjel od útlého dětství ve svém rodném královehradeckém regionu. Jeho prvním formálním klubem se v roce 1987 stal menší celek Sokol Černíkovice, v jehož mládežnické přípravce strávil poctivých pět let a získával zde zcela základní návyky a technické fotbalové dovednosti. Následně se na krátkou dobu přesunul do sousedního Spartaku Rychnov nad Kněžnou.

Jeho talentu si brzy všimli trenéři velkého regionálního prvoligového celku FC Hradec Králové. V roce 1993, ve svých jedenácti letech, Plašil do tohoto velkoklubu přestoupil a plynule procházel jeho žákovskými i dorosteneckými soutěžemi. Do profesionálního A-týmu a seniorského fotbalu nakoukl vůbec poprvé během sezóny 1998/1999. V tehdejší nejvyšší české fotbalové lize stihl odehrát celkem čtyři soutěžní starty jako velmi nadějný dorostenec. V té době ještě zdaleka nedisponoval fyzickou muskulaturou pro dospělý kontaktní fotbal, avšak jeho neuvěřitelné herní vidění a přesnost přihrávek z něj činily obrovský příslib do budoucna, čehož si okamžitě všimli zahraniční skauti pracující pro přední evropské ligy.

🇲🇨 Triumfální vzestup v AS Monaco (2000–2007)

Na začátku nového milénia, v létě roku 2000, učinil osmnáctiletý Plašil obrovský a riskantní životní krok, když přestoupil z Hradce Králové přímo do tehdy nesmírně bohatého a ambiciózního knížecího francouzského klubu AS Monaco. V prvních dvou sezónách nastupoval převážně za rezervní mládežnický tým a v elitní Ligue 1 odehrál pouhých dvanáct utkání. Aby získal potřebnou herní praxi, byl pro sezónu 2002/2003 odeslán na hostování do druholigového francouzského celku US Créteil-Lusitanos, kde naskočil do čtrnácti ligových soubojů.

Absolutní a historický kariérní zlom pro středního záložníka nastal v sezóně 2003/2004 po návratu do domovského Monaca, jež tehdy vedl budoucí slavný trenér Didier Deschamps. Plašil se propracoval do základní sestavy týmu, ve kterém figurovaly globální hvězdy formátu Patrice Evry, Ludovica Giulyho či útočníka Fernanda Morientese. Plašil se v této historické monacké jízdě natrvalo zapsal do evropských fotbalových análů 5. listopadu 2003, kdy Monaco hostilo v základní skupině Ligy mistrů španělského mistra Deportivo de La Coruña. Francouzský celek tehdy soupeře naprosto historicky deklasoval legendárním a divokým poměrem 8:3 a sám Plašil v tomto památném zápase vsítil z pozice záložníka krásnou branku. Tým v dané sezóně následně senzačně vyřadil velkokluby Real Madrid i londýnskou Chelsea FC a fantasticky dokráčel až do samotného finále Ligy mistrů hraného v Gelsenkirchenu, kde po tuhém boji podlehl portskému celku v čele s trenérem José Mourinhem (Plašil do finálového boje ovšem přímo z lavičky nezasáhl).

Následující tři sezóny si však český fotbalista již plnohodnotně a zcela natrvalo vybojoval dominantní pozici v základní sestavě a za knížecí klub z francouzské riviéry nastoupil k dalším téměř osmdesáti tvrdým prvoligovým soubojům, ve kterých začal na sebe výrazně strhávat pozornost fotbalových manažerů ze španělského poloostrova.

🇪🇸 Španělská anabáze v Osasuně (2007–2009)

Na sklonku léta, v srpnu roku 2007, přestoupil Jaroslav Plašil za částku mírně přesahující dva miliony eur do tradičního španělského celku Club Atlético Osasuna, jež působil v prestižní elitní španělské lize La Liga. Tento přestup byl mimo jiné z taktického hlediska velmi nutný z důvodu hlubokého zranění tehdejší největší hvězdy a íránského defenzivního pilíře Javad Nekounama, jenž si v srpnu přetrhl křížový vaz v koleni. Plašilovi se tak naskytla obrovská výzva týmově nahradit zraněného Nekounama a Osasuna mu dokonce po dobu íráncovy rehabilitace symbolicky přidělila jeho opuštěný dres s důležitým číslem 6.

Španělská nejvyšší soutěž, vyznačující se enormním kladením důrazu na techniku, krátké přesné přihrávky a kombinační schopnosti, dokonale seděla Plašilovu hernímu naturelu. Během dvou po sobě jdoucích ligových ročníků v Pamploně vynechal jen naprosté minimum utkání a odehrál 66 plnohodnotných zápasů, ve kterých se dokázal prosadit celkem osmkrát gólově. V Osasuně byl trenéry obvykle stavěn do mnohem ofenzivnější středové role, jež mu umožňovala mnohem častěji přímo zakončovat smrtící ofenzivní akce, než k čemuž byl zvyklý ve francouzských defenzivnějších klubech.

🍷 Zlatá a kapitánská éra v Bordeaux (2009–2019)

Po dvou vysoce úspěšných a vyčerpávajících španělských sezónách a nečekaně slabších ligových výsledcích pamplonského celku vycítil Jaroslav Plašil nutnost nového fotbalového impulsu a na začátku července roku 2009 se vrátil na jemu dobře známou francouzskou půdu. Smlouvu podepsal s tehdejším úřadujícím mistrem a obhájcem francouzského ligového titulu, prestižním klubem FC Girondins de Bordeaux, jenž za jeho uvolnění zaplatil španělskému celku přestupní částku tři miliony eur.

Toto angažmá se nakonec ukázalo jako vůbec nejdůležitější, nejtrvalejší a nejdelší ze všech v jeho celkové klubové kariéře a Plašil se pro fanoušky na krásném jihozápadě Francie stal absolutní novodobou týmovou ikonou. Hned ve své premiérové sezóně zvedl nad hlavu svou první francouzskou trofej – tehdejší ročník francouzského superpoháru (Trophée des Champions). Pod vedením taktického lodivoda a bývalého francouzského elitního obránce Laurenta Blanca hrál Plašil ve středu pole po boku globálních hvězd a excelentních záložníků formátu Yoanna Gourcuffa či důrazného defenzivního univerzála Aloua Diarry. Společně s touto osou týmu pomohl Bordeaux v roce 2010 dokráčet až do slavného čtvrtfinále prestižní Ligy mistrů UEFA, kde bordeauxský výběr těsně podlehl konkurenčnímu a silnému týmu z Olympique Lyon.

Jeho oddanost, vysoká herní inteligence, taktická vyspělost a naprostá profesionální disciplína mu vynesly absolutní důvěru kabiny a Plašil byl po čase zcela po zásluze korunován oficiálním kapitánem prvního týmu FC Girondins de Bordeaux. Z pozice vůdce a muže s páskou na rukávu dokázal dovést svůj tým k celkovému a velkolepému vítězství ve vysoce ceněném Francouzském národním poháru (Coupe de France) v památné sezóně 2012/2013, když ve strhujícím květnovém finále na obrovském pařížském stadionu Stade de France Bordeaux přetlačilo soupeře z Evianu konečným poměrem 3:2.

Jediným drobným přerušením jeho pevné desetileté éry v Bordeaux bylo nečekané hostování v průběhu složité sezóny 2013/2014, kdy Plašil souhlasil s krátkou italskou výzvou a byl zapůjčen do celku Calcio Catania. Na ostrově Sicílie a v taktické nejvyšší lize Serie A si okamžitě vybojoval pevnou startovní pozici, nastoupil k úctyhodným osmadvaceti soubojům a vstřelil jednu přesnou branku, ovšem těžkým týmovým sestupovým vodám se nakonec nedokázal plně vyhnout a tým Catanie bohužel spadl do nižší divize. Na jaře 2014 se s úlevou vrátil do Bordeaux, kde následně strávil svých posledních pět profesionálních let kariéry, čímž úhrnem celkově za tento klub překonal neuvěřitelnou hranici hranici tři sta padesáti soutěžních startů.

🇨🇿 Reprezentační kariéra a Mistrovství Evropy

Cesta Jaroslava Plašila českou národní reprezentací představuje fascinující dlouhodobý historický příběh lemovaný mimořádnou poctivostí. Oficiální reprezentační start na seniorské úrovni si za národní A-tým odbyl 31. března 2004 v přátelském ostrovním zápase proti tvrdé Irské republice. O necelé tři měsíce později byl pro své vynikající výkony v Monacu jako mladík jmenován do finální trenérské reprezentační nominace oblíbeného Karla Brücknera pro legendární Mistrovství Evropy v Portugalsku. I když zde plnil spíše důležitou roli střídajícího žolíka za absolutní a tehdejší nedotknutelné hvězdy jako byl čerstvý držitel Zlatého míče Pavel Nedvěd nebo Tomáš Rosický, podílel se Plašil svým kvalitním výkonem (včetně famózního vítězného utkání základní skupiny proti gigantickému Německu) na zisku nezapomenutelných bronzových medailí pro svůj rodný stát.

Poté již byl stabilním a neoddělitelným stavebním základem a klíčovým dirigentem zálohy ve všech nadcházejících turnajích a zúčastnil se dlouho a netrpělivě očekávaného premiérového Mistrovství světa v roce 2006 organizovaného silným Německem. Český tým zde sice po dvou nečekaných porážkách nakonec z prvních bojů ze základní skupiny překvapivě dál nepostoupil, ovšem Plašil si vysloužil uznání za nezměrné penzum odběhaných defenzivních kilometrů a spolehlivost.

Obrovským individuálním vrcholem byl z gólového hlediska pro Plašila evropský šampionát Mistrovství Evropy 2008 spolupořádaný sousedním Rakouskem a Švýcarskem. V závěrečném strhujícím a pro postup klíčovém zápase základní skupiny s horkokrevným Tureckem se prosadil Plašil krásnou důležitou brankou vstřelenou z klouzavého ofenzivního náběhu, díky čemuž Češi pohodlně kontrolovali zápas výsledkem 2:0. Fotbalové prokletí však nakonec zaúřadovalo a po nevysvětlitelném zkratu celé české obrany i legendárního brankáře Petra Čecha se šikovným Turkům a agilnímu střelci Nihatu Kahvecimu podařilo skóre v posledních patnácti minutách krutě otočit na 2:3.

Následně Plašil jako neúnavný veterán odcestoval a odehrál i turnaje Euro 2012 (kde mužstvo senzačně postoupilo až do turnajového čtvrtfinále hraného ve Varšavě) a své reprezentační snažení formálně a nadobro ukončil po vypadnutí na obtížném francouzském Euru 2016. Celkově nasbíral úctyhodných 103 reprezentačních startů, čímž navždy získal exkluzivní právo členství v prestižním Klubu 100 spadajícího pod kontrolu a záštitu organizace FAČR.

📝 Taktický profil a herní styl

Takticky představoval Jaroslav Plašil dokonalý a ukázkový prototyp moderního a takzvaného středopolaře schopného operovat metodou od "vápna k vápnu" (tzv. box-to-box midfielder). Nejednalo se o vyloženého bouracího defenzivního buldoka (jako byl v reprezentaci jeho spoluhráč Tomáš Galásek), ani nebyl považován za klasického technického tvůrce se specializací na střílení branek, jímž byl naopak fenomenální Tomáš Rosický. Plašil tvořil neprostupný a pracovitý, dokonale balancující spojovací střed hřiště.

Mezi jeho úplně nejdůležitější přednosti patřila zcela přirozená obounohost, schopnost měnit rychle těžiště a rytmus probíhající hry pomocí jedné dlouhé šedesátimetrové adresné přihrávky a naprosto extrémní a neuvěřitelná fyzická vytrvalost. Francouzští i španělští trenéři a odborníci napříč soutěžemi na jeho hře taktéž dlouhodobě vyzdvihovali jeden vzácný obrovský aspekt, který se u mnoha dnešních ofenzivních hvězd bohužel nevyskytuje: taktickou inteligenci a úžasné a okamžité správné přepnutí do obranného bloku po vlastní chybě. To trenérům garantovalo klid v rozehrávce a eliminovalo případné riskantní brejky soupeře z protiútoku.

📈 Statistiky

Níže je uvedena naprosto kompletní, nevyfiltrovaná a do nejmenšího detailu podrobná tabulka veškerých odehraných ligových soutěžních fotbalových ročníků z absolutně celé dlouhé kariéry Jaroslava Plašila na ligové a profesionální úrovni. Z hlediska celistvosti nedošlo k vynechání nebo přeskakování žádné historické sezóny. (Uvedena jsou pouze formální prvoligová či druholigová oficiální čísla; celkový počet startů včetně všech národních pohárů i těžkých evropských evropských kvalifikací je matematicky ještě znatelně vyšší a celkově dalece převyšuje pět stovek utkání.)

Sezóna	Klub	Soutěž	Zápasy	Góly
1998/1999	FC Hradec Králové	1. česká fotbalová liga	0	0
1999/2000	FC Hradec Králové	1. česká fotbalová liga	4	0
2000/2001	AS Monaco FC	Ligue 1	8	0
2001/2002	AS Monaco FC	Ligue 1	4	0
2002/2003	US Créteil-Lusitanos (hostování)	Ligue 2	14	0
2003/2004	AS Monaco FC	Ligue 1	34	2
2004/2005	AS Monaco FC	Ligue 1	24	1
2005/2006	AS Monaco FC	Ligue 1	21	1
2006/2007	AS Monaco FC	Ligue 1	30	1
2007/2008	CA Osasuna	La Liga	34	4
2008/2009	CA Osasuna	La Liga	32	4
2009/2010	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	34	2
2010/2011	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	38	4
2011/2012	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	38	3
2012/2013	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	33	2
2013/2014	Calcio Catania (hostování)	Serie A	28	1
2014/2015	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	34	0
2015/2016	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	27	3
2016/2017	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	37	1
2017/2018	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	22	0
2018/2019	FC Girondins de Bordeaux	Ligue 1	23	0

Zdroje