Přeskočit na obsah

Japan Ice Hockey League

Z Infopedia

Šablona:Infobox Hokejová liga Japan Ice Hockey League (zkráceně JIHL; japonsky: 日本アイスホッケーリーグ, Nihon Aisu Hokké Rígu) byla nejvyšší a nejprestižnější soutěž v ledním hokeji v Japonsku, která existovala v letech 1966 až 2004. Byla to první organizovaná národní liga v zemi a po téměř čtyři desetiletí představovala páteř rozvoje ledního hokeje ve východní Asii.

Liga fungovala na unikátním principu tzv. firemního sportu (jitsugyōdan), kdy jednotlivé kluby nebyly samostatnými franšízami v americkém smyslu, ale přímou součástí velkých průmyslových korporací (papírny, železnice, hotely). Hráči byli formálně zaměstnanci těchto firem. Tento model zajišťoval lize stabilitu během japonského ekonomického zázraku, ale později se stal její slabinou během ekonomické recese v 90. letech.

V roce 2004 byla JIHL zrušena a její týmy se staly zakládajícími členy nové nadnárodní soutěže Asia League Ice Hockey (ALIH), která vznikla s cílem rozšířit trh a zvýšit konkurenceschopnost asijského hokeje. Historicky nejúspěšnějším týmem ligy byl klub Oji Eagles (dříve Oji Seishi) s 13 mistrovskými tituly, následovaný týmy vlastněnými společností Kokudo (později sloučené do Seibu Prince Rabbits).

📜 Historie a vývoj

Historie JIHL věrně kopíruje poválečný ekonomický a společenský vývoj Japonska. Od skromných začátků, přes éru prosperity a masivních investic, až po stagnaci a nutnost reformy.

Založení a formování (1966–1970)

Před rokem 1966 byl hokej v Japonsku organizován pouze formou turnajů, z nichž nejvýznamnější byl All Japan Ice Hockey Championship (císařský pohár), hraný vyřazovacím způsobem. S blížícími se Zimními olympijskými hrami 1972 v Sapporu však rostla potřeba pravidelné dlouhodobé soutěže, která by zvýšila úroveň domácích hráčů.

Liga byla oficiálně založena v roce 1966 s pěti zakládajícími kluby:

První sezóna 1966/1967 se hrála dvoukolovým systémem v Tokiu a na Hokkaidó. Historicky prvním vítězem se stal tým Iwakura Tomakomai. Hokej v této době byl technicky na nižší úrovni než v Evropě, ale vyznačoval se obrovskou rychlostí a bojovností.

Zlatá éra a rivalita korporací (70. a 80. léta)

Sedmdesátá a osmdesátá léta byla pro JIHL obdobím největšího rozkvětu. Japonská ekonomika rostla a mateřské společnosti investovaly do svých hokejových divizí nemalé prostředky.

Vznikla zde jedna z největších rivalit v asijském sportu mezi dvěma tábory:

  • Blok Oji: Reprezentovaný týmem Oji Eagles, sídlícím na severním ostrově Hokkaidó. Byl symbolem tradičního, tvrdého průmyslu a regionální hrdosti.
  • Blok Seibu/Kokudo: Reprezentovaný týmy Seibu Tetsudo (Železnice Seibu) a Kokudo (později Kokudo Bunnies). Oba týmy vlastnil magnát Yoshiaki Tsutsumi, v té době jeden z nejbohatších lidí světa. Tyto týmy sídlily v Tokiu (nebo okolí) a reprezentovaly metropolitní styl a finanční sílu.

V 80. letech lize dominoval tým Oji Eagles, který v letech 1980 až 1985 získal pět titulů v řadě. Liga začala lákat i zahraniční trenéry a hráče, často ze Sovětského svazu (díky zlepšujícím se vztahům) a později z Kanady. Legendární sovětský hráč Vjačeslav Staršinov působil v Oji jako hrající trenér, což mělo obrovský dopad na taktiku japonského hokeje.

Otevření světu a "Bublina" (90. léta)

S koncem studené války se JIHL plně otevřela světu. Kluby začaly masivně angažovat zahraniční hráče (tzv. "imports"). Každý tým měl kvótu pro cizince, kteří obvykle patřili k nejlepším hráčům ligy. Do Japonska přicházeli hráči se zkušenostmi z NHL nebo evropských reprezentací. Finanční podmínky v Japonsku byly v době ekonomické bubliny (do roku 1991) extrémně štědré, často srovnatelné s nejlepšími evropskými ligami, přičemž sezóna byla kratší (cca 30–40 zápasů).

Významné události této éry:

  • Vzestup Kokudo: Tým Kokudo převzal dominanci a v 90. letech získal několik titulů.
  • Nové týmy: Do ligy vstoupily nové ambiciózní projekty jako Nippon Paper Cranes (Kushiro) nebo Sapporo Polaris (později Snow Brand).
  • Olympijský impuls: Přidělení ZOH 1998 do Nagana dalo hokeji další impuls. Japonská reprezentace, složená výhradně z hráčů JIHL (včetně naturalizovaných Kanaďanů), se automaticky kvalifikovala na turnaj století.

Krize a zánik (1998–2004)

Po olympiádě v Naganu a s prohlubující se ekonomickou recesí v Japonsku (tzv. "Ztracená dekáda") začaly korporace omezovat své výdaje na sport. Pro mnoho firem byl hokejový tým drahým marketingovým nástrojem, který nepřinášel zisk.

  • Snow Brand Sapporo: Jeden z nejtradičnějších týmů byl rozpuštěn kvůli skandálu mateřské mlékárenské společnosti.
  • Seibu Tetsudo: Muselo se sloučit s sesterským týmem Kokudo kvůli finančním problémům majitele Tsutsumiho.
  • Klesající návštěvnost: Hokej začal ztrácet popularitu ve prospěch fotbalové J1 League a baseballu.

V roce 2001 se začalo diskutovat o vytvoření nadnárodní ligy, která by snížila náklady (sdílením trhu) a zvýšila atraktivitu. Po několika experimentálních sezónách, kdy týmy JIHL hrály proti jihokorejskému týmu Halla Winia, byla JIHL po sezóně 2003/2004 definitivně ukončena. Posledním mistrem se stal tým Kokudo.

Nástupnickou soutěží se stala Asia League Ice Hockey, do které přešly čtyři japonské týmy: Kokudo, Oji Eagles, Nippon Paper Cranes a Nikko Ice Bucks.

🏢 Struktura a herní systém

Liga se během let měnila, ale základní principy zůstávaly podobné.

Formát soutěže

  • Základní část: Týmy se utkávaly systémem každý s každým, obvykle 4x až 6x. Počet zápasů se pohyboval mezi 30 a 40. Zápasy se hrály často v "sériích" (dva zápasy ve dvou dnech na stejném místě), aby se ušetřilo za cestování, zejména mezi ostrovy Honšú a Hokkaidó.
  • Play-off: Do vyřazovací části postupovaly obvykle 4 nejlepší týmy. Hrálo se na série na 3 vítězné zápasy (Best-of-Five).

Firemní model (Jitsugyōdan)

Toto bylo největší specifikum JIHL.

  • Zaměstnanecký poměr: Hráči nebyli "profesionálové" v právním smyslu sportovce na volné noze. Byli zaměstnanci firmy (např. oddělení marketingu nebo lidských zdrojů). Ráno pracovali v kanceláři (často zkrácenou dobu) a odpoledne trénovali.
  • Jistota vs. Plat: Tento model nedával hráčům astronomické platy jako v NHL, ale zaručoval jim "doživotní zaměstnání". Po skončení kariéry zůstávali ve firmě jako běžní úředníci. To motivovalo hráče k loajalitě k jednomu klubu.
  • Zahraniční hráči: Cizinci byli najímáni jako "specialisté" na profesionální kontrakty, nikoliv jako zaměstnanci firmy.

🏒 Týmy v historii JIHL

Za téměř 40 let existence se v lize vystřídalo několik týmů, často měnících názvy podle mateřských společností.

Tým (Poslední známý název) Město Období v JIHL Poznámka
Oji Eagles (Oji Seishi) Tomakomai, Hokkaidó 1966–2004 Zakládající člen, 13 titulů. Přešel do ALIH.
Seibu Tetsudo (Tokyo) Tokio (Nishitokyo) 1966–2003 Zakládající člen. Sloučen s Kokudo v roce 2003.
Kokudo (Kokudo Bunnies) Tokio / Karuizawa 1966–2004 Dominantní tým 90. let. Přešel do ALIH (později Seibu Prince Rabbits).
Nippon Paper Cranes Kuširo, Hokkaidó 1974–2004 Dříve Jujo Paper. Přešel do ALIH (dnes Higashi Hokkaido Cranes).
Nikko Ice Bucks Nikkó 1999–2004 Nástupce týmu Furukawa Denko. První "klubový" tým bez korporátního vlastníka.
Snow Brand Sapporo Sapporo, Hokkaidó 1972–2001 Dříve Sapporo Polaris. Zanikl kvůli skandálu mateřské firmy.
Furukawa Denko Nikkó 1966–1999 Zakládající člen. Nejstarší hokejový tým v Japonsku. Rozpuštěn 1999.
Iwakura Tomakomai Tomakomai, Hokkaidó 1966–1979 První mistr ligy. Zanikl v roce 1979.

🏆 Přehled vítězů

Seznam mistrů Japan Ice Hockey League ukazuje dominanci tří hlavních korporací: Oji, Seibu a Kokudo.

Počet titulů celkem:

  1. Oji Seishi: 13
  2. Kokudo: 10
  3. Seibu Tetsudo: 10
  4. Iwakura Tomakomai: 2

⭐ Významní hráči a osobnosti

Liga byla domovem nejlepších japonských hráčů a kvalitních importů.

  • Sadaki Honma: Legendární brankář, přezdívaný "Mr. Goalie" japonského hokeje. Reprezentoval na několika olympiádách a byl tváří týmu Seibu.
  • Toshihiko Itobayashi: Dlouholetý kapitán Oji Seishi, který vedl tým během zlaté éry v 80. letech.
  • Šin Jahata (Shin Yahata): Jeden z nejpopulárnějších útočníků Kokudo v 90. letech.
  • Hiroyuki Miura: První Japonec draftovaný do NHL (Montreal Canadiens), obránce Kokudo.
  • Yutaka Fukufuji: Začínal v JIHL v týmu Kokudo, později se stal prvním Japoncem, který nastoupil v zápase NHL (za Los Angeles Kings).
  • Zahraniční vlivy:

🌍 Odkaz a transformace

Zánik Japan Ice Hockey League nebyl koncem hokeje v Japonsku, ale nutnou evolucí. JIHL splnila svůj historický úkol – profesionalizovala sport a vychovala generace hráčů. Její struktura však byla příliš závislá na japonské ekonomice 20. století.

Vytvoření Asia League Ice Hockey v roce 2003 (plně nahradila JIHL v 2004) přineslo:

  • Mezinárodní konfrontaci: Japonské týmy musely čelit jihokorejským a čínským soupeřům.
  • Profesionálnější marketing: Odklon od čistě firemní identity (např. přejmenování Oji Seishi na Oji Eagles a později Red Eagles Hokkaido).
  • Záchranu klubů: Spojením trhů se podařilo udržet hokej ve městech jako Kuširo a Nikkó, která by jinak o své týmy pravděpodobně přišla.

Dnes je JIHL vzpomínána s nostalgií jako doba, kdy japonský hokej měl silnou domácí identitu a kdy derby mezi Seibu a Oji dokázalo vyprodat haly v Tokiu.

🤓 Pro laiky

Představte si Japan Ice Hockey League jako československou hokejovou ligu před rokem 1993, ale s jedním zásadním rozdílem – týmy nepatřily městům, ale obřím firmám. Bylo to, jako by proti sobě nehrála "Sparta" a "Pardubice", ale "České dráhy" (Seibu) a "Papírny Větřní" (Oji). Byl to uzavřený svět s vysokou kvalitou, kde hráči měli jistotu zaměstnání výměnou za absolutní loajalitu firmě. Když japonská ekonomika "onemocněla", musela se i tato liga změnit a otevřít světu (vytvořením Asijské ligy), podobně jako se evropský hokej otevřel po pádu železné opony.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Japan_Ice_Hockey_League&oldid=62316“