Identita (psychologie)

Rozbalit box

Obsah boxu

Identita v psychologii označuje komplexní prožívání a uvědomování si toho, kým jedinec je, ať už jako samostatné individuum nebo jako člen lidského společenství. Zahrnuje soubor hodnot, přesvědčení a charakteristik, které definují jedinečnost člověka a jeho odlišení od ostatních, a to v kontextu sociálních, kulturních a osobních faktorů. Identita je dynamický proces, který se vyvíjí po celý život, zvláště intenzivně v období dospívání, kdy jedinec aktivně hledá své místo a roli ve společnosti. Je relativně stabilní s ohledem na osobní hodnoty a normy.

🧠 Definice a koncept

Identita je v psychologii chápána jako vědomí trvalé totožnosti a prvek vědomí já, což je jeden ze znaků psychické normality. Je to proces sebepoznávání a konstrukce spolu s hledáním a zvnitřňováním osobní ideologie. Obsah identity tvoří uvědomované charakteristiky, kterými se jedinec odlišuje a které má společné s ostatními. Identita je formována jak vrozenými, tak získanými charakteristikami, přičemž ty získané si člověk může často vybrat, avšak vždy v rámci určitých společenských a kulturních vlivů. Společnost a kultura značně ovlivňují konstruování osobní identity, což se nazývá kulturní relativita identity.

⏳ Historie a teoretické přístupy

Koncept identity se v psychologii výrazněji prosadil s prací Erika Eriksona v polovině 20. století, ačkoli první psychologická definice identity pochází od Williama Jamese z roku 1890. James formuloval identitu jako průsečík sebepoznání a poznání sebe druhými lidmi, přičemž rozlišil materiální, duchovní a sociální já. Význam sociálního prostředí pro tvorbu identity zdůraznil sociolog Cooley s pojmem zrcadlového já, kde druzí slouží jako sociální zrcadlo pro sebepoznání a sebehodnocení.

Teorie ego-identity (Erik Erikson)

Erik Erikson rozvinul koncept identity v rámci své psychoanalytické teorie, kde identita hraje klíčovou roli zejména v období dospívání. Eriksonova teorie, poprvé publikovaná v knize Childhood and Society v roce 1950, zdůrazňuje psychosociální podstatu identity a ovlivnila její zkoumání na dlouhou dobu. Identita se podle něj utváří spojením identifikace z dětství, současných zkušeností a základních životních závazků. Erikson rozlišuje:

Ego-identitu – psychologický mechanismus, který umožňuje jistotu, že jedincova schopnost udržet vnitřní totožnost a kontinuitu se rovná schopnosti udržet smysl totožnosti a kontinuity pro ostatní. Jde o zpracování vlastní jedinečnosti a zároveň integraci do sociálních vztahů.
Self-identitu – aspekt sebevnímání.

Důležitými aspekty Eriksonovy teorie jsou krize identity a institucionalizované moratorium, což je období v adolescenci, kdy je jedinci umožněno zkoušet si role dospělého.

Teorie stavů identity (James Marcia)

Na Eriksonovu teorii navázal a rozšířil ji James Marcia, který v 60. letech 20. století rozlišil čtyři stavy vývoje identity na základě dvou dimenzí: explorace (neboli krize) a závazku.

Difuzní identita (Identity Diffusion) – stav, kdy jedinec dosud neprošel explorací různých možností ani se nezavázal k určité identitě. Typické pro děti a mladé adolescenty.
Předčasně uzavřená identita (Identity Foreclosure) – jedinec přijal hodnoty a cíle od ostatních (např. rodičů) bez vlastní hluboké explorace.
Moratorium identity (Identity Moratorium) – jedinec aktivně prozkoumává různé alternativy a možnosti, ale dosud se k žádné nezavázal. Často je doprovázeno krizí identity.
Dosažená identita (Identity Achievement) – jedinec prošel explorací a učinil pevné závazky ohledně svých hodnot, cílů a rolí.

Teorie sociální identity (Henri Tajfel a John Turner)

Teorie sociální identity byla vytvořena Henrim Tajfelem a Johnem Turnerem v 70. a 80. letech 20. století. Primárně odvozuje identitu jedince z jeho příslušnosti k relevantní sociální skupině. Klíčovým bodem teorie je, že lidé mají tendenci srovnávat svou skupinu (ingroup) s jinými skupinami (outgroup) a toto hodnocení bývá ve prospěch vlastní skupiny, což přispívá k udržení pozitivní sociální identity.

Další přístupy

Teorie identity v symbolickém interakcionismu (Stryker) – založená na analýze vztahu self, role a společnosti. Self je hierarchická soustava internalizovaných rolí – identit, které se vyznačují výrazností (jak často jsou vyvolány) a významností (nakolik odpovídají ideálnímu já).
Etnolingvistická teorie identity – zdůrazňuje jazyk jako významnou dimenzi skupinové identity, ve které se srovnávají různé skupiny.
Sociálně konstruktivistický přístup – zabývá se metodami, kterými lidé v běžném životě dávají význam svému jednání a jak společnost a kultura ovlivňují konstruování osobní identity.

📈 Vývoj identity

Vývoj identity je celoživotní proces, který zahrnuje neustálé sebepoznávání a přizpůsobování se měnícím se okolnostem a zkušenostem. V průběhu života člověk porovnává svou subjektivní identitu (jak se vidí on sám) a objektivní identitu (jak ho vidí druzí) a snaží se o jejich přiblížení. Adolescence je považována za klíčové období pro formování identity, kdy jedinec prochází "krizí identity" a experimentuje s různými rolemi a hodnotami, aby si vytvořil koherentní obraz sebe sama. Nicméně, novější výzkumy naznačují, že většina formování identity probíhá spíše v rané dospělosti.

Identita se skládá z připsaných složek (daných narozením, např. pohlaví) a získaných složek (získaných výkonem nebo výběrem, např. povolání, vztahy).

🧩 Typy identity

V psychologii se rozlišuje několik typů identity, které se vzájemně prolínají:

Osobní identita – týká se individuálního vnímání sebe sama, včetně atributů jako inteligence, vzhled, dovednosti a temperament. Zahrnuje pocit totožnosti, kontinuity a sebeuvědomění si vlastní autenticity.
Sociální identita – je formována sociálním prostředím, interakcemi s ostatními a kulturními normami. Definuje, s kým se jedinec ztotožňuje, jaké hodnoty vyznává a jaké cíle sleduje. Vytváří se identifikováním se se sociálními rolemi a příslušností k sociálním skupinám.
Kulturní identita – odkazuje na vnímání sebe sama v kontextu kulturního pozadí a jeho vlivu na sebepojetí a vnímání ostatních.
Ego-identita – pojem zavedený Eriksonem, který umožňuje jedinci udržet vnitřní totožnost a kontinuitu.

💡 Význam identity

Identita je centrálním konceptem v psychologii z několika důvodů:

Motivace a chování – ovlivňuje motivaci, chování a rozhodování jednotlivce.
Duševní zdraví – jasná a pozitivní identita je spojena se zdravým sebevědomím a schopností efektivně zvládat stresové situace. Naopak, poruchy identity mohou vést k vážným problémům ve fungování jedince, jako jsou disociativní poruchy identity.
Sociální interakce – hraje klíčovou roli v sociálních interakcích a vztazích, definuje, s kým se jedinec ztotožňuje.
Celoživotní rozvoj – identita je celoživotní práce, kdy každá fáze života přináší specifická zadání. Lidé, kteří umí vyvažovat své úspěšné a méně úspěšné oblasti identity a přijímat se takoví, jací jsou, bývají nejúspěšnější.

Krize identity

Krize identity je stav, kdy člověk prožívá pocity prázdnoty, nejistoty a pochybnosti o správnosti své životní cesty. Obvykle přichází jako výsledek nějakého šoku nebo velkých životních změn, ať už pozitivních (např. narození dítěte) nebo negativních (např. ztráta zaměstnání, rozvod, úmrtí blízkého). Během krize identity se jedinci mohou cítit, jako by se jim země hroutila pod nohama, a to, kým dříve byli, je najednou vzdálené. Může vést k pocitům bezmoci, nespokojenosti a depresím, pokud se jí nenecháme pohltit. Erikson ji popsal jako konflikt mezi potřebou integrace sebe sama (ego-identity) a potřebou vyrovnat se s nejasnými požadavky společnosti.

👶 Pro laiky

Představte si, že jste taková skládačka z mnoha kousků. Každý kousek je něco o vás – jak vypadáte, co rádi děláte, čemu věříte, jací jste kamarádi, jakou máte rodinu, jaké jsou vaše koníčky. To všechno dohromady tvoří vaši identitu. Je to jako vaše osobní vizitka, která říká: "Tohle jsem já!".

Ale tahle skládačka není hotová hned. Když jste byli malí, rodiče vám pomáhali dávat kousky dohromady. Říkali vám, co je správné, co se hodí, co byste měli dělat. To je jako když vám ukazují obrázek, jak má skládačka vypadat.

V pubertě, nebo když jste dospělí, si ale začnete říkat: "Chci si tu skládačku poskládat po svém!" Začnete zkoušet nové kousky, některé staré se vám už nelíbí. Ptáte se: "Kdo vlastně jsem? Co chci v životě dělat? Kým chci být?" To je takzvané moratorium, období zkoumání. Někdy je to těžké, máte pocit, že se vám skládačka rozpadá – tomu se říká krize identity. Ale když to zvládnete a najdete si ty správné kousky, které vám sedí a se kterými se cítíte dobře, máte "dosaženou identitu". Jste si jistější, kdo jste a co chcete. A to je super pocit, protože vám pomáhá být šťastní a vědět, kam jdete. Vaše identita se ale mění po celý život, stejně jako se měníte vy sami.

Zdroje