Hřebíček

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox rostlina Hřebíček je aromatické koření tvořené sušenými poupaty květu stromu s názvem hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum). Pochází z Moluckých ostrovů (historicky známých jako Ostrovy koření) v Indonésii a dnes se pěstuje v mnoha tropických oblastech světa. Pro své výrazné aroma, ostrou, sladce kořeněnou chuť a léčivé vlastnosti je hřebíček po staletí jedním z nejcennějších a nejvyhledávanějších koření na světě. Jeho název je odvozen od tvaru připomínajícího malý hřebík.

📜 Historie

Historie hřebíčku je úzce spjata s dějinami světového obchodu, objevnými plavbami a koloniálními válkami.

🏛️ Starověk a středověk

První písemné zmínky o hřebíčku pocházejí z Číny z období dynastie Chan (cca 206 př. n. l. – 220 n. l.), kde dvořané museli žvýkat hřebíček, aby si osvěžili dech před audiencí u císaře. Archeologické nálezy v Sýrii datované do roku 1700 př. n. l. naznačují, že obchod s hřebíčkem sahal na Blízký východ již v této rané době. Do Evropy se hřebíček dostal díky arabským obchodníkům, kteří si po staletí úzkostlivě střežili tajemství jeho původu, což jim umožnilo udržovat na toto koření monopol a prodávat ho za astronomické ceny. Ve starověkém Římě byl hřebíček luxusním zbožím, které si mohli dovolit jen ti nejbohatší.

🌍 Věk objevů a koloniální nadvláda

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 se Osmanská říše stala dominantní silou ve východním Středomoří, což zkomplikovalo a zdražilo obchodní cesty do Asie. To motivovalo evropské mocnosti, zejména a , k hledání nových námořních cest do Indie a na Ostrovy koření.

Na počátku 16. století Portugalci objevili Moluky a získali kontrolu nad produkcí a obchodem s hřebíčkem a muškátovým oříškem. Jejich nadvláda trvala zhruba jedno století, než byli v 17. století vytlačeni Nizozemskou východoindickou společností. Nizozemci zavedli brutální monopol, zničili hřebíčkovce na všech ostrovech kromě Ambonu a Ternate, aby uměle udržovali vysoké ceny. Tento monopol prolomil až v roce 1770 francouzský guvernér Mauricia Pierre Poivre, kterému se podařilo propašovat semena a sazenice hřebíčkovce a založit plantáže na Mauriciu a v Réunionu. Odtud se pěstování rozšířilo do dalších částí světa, včetně Zanzibaru, který se v 19. století stal největším producentem hřebíčku na světě.

🌳 Botanický popis

Hřebíčkovec kořenný (Syzygium aromaticum) je stálezelený, pomalu rostoucí strom, který v přirozeném prostředí dorůstá výšky 8 až 12 metrů, výjimečně až 20 metrů. Má hladkou, šedou kůru a pyramidální korunu.

Listy: Jsou velké, jednoduché, vstřícné, kožovité a lesklé. Mají eliptický až vejčitý tvar a jsou sytě zelené. Při rozemnutí uvolňují charakteristickou vůni.
Květy: Malé květy rostou v koncových květenstvích (vrcholících). Mají dlouhou, úzkou češuli, čtyři masité kališní lístky a čtyři drobné korunní plátky, které zpočátku tvoří malou kuličku (poupě). Zpočátku jsou poupata světle zelená, postupně se zbarvují do růžové až jasně červené. V této fázi se sklízejí.
Plod: Pokud se poupata nesklidí, rozvinou se v květy s mnoha bílými tyčinkami. Po odkvětu se vyvine podlouhlá, purpurová bobule známá jako "mateřský hřebíček", která obsahuje jedno až dvě semena.

Jako koření se používají nerozvinutá, usušená poupata. Sklízejí se ručně, když dosáhnou délky asi 1,5–2 cm a jejich barva se změní na červenou. Po sklizni se suší na slunci, dokud neztmavnou a nezískají typickou hnědou barvu a tvrdost.

🌍 Pěstování a produkce

Hřebíčkovec vyžaduje teplé a vlhké tropické klima s pravidelnými srážkami a dobře odvodněnou, úrodnou půdou. Nesnáší mráz. Stromy začínají plodit přibližně po 5–7 letech a plné produkce dosahují ve věku 15–20 let. Mohou se dožít i více než 100 let.

Největšími světovými producenty hřebíčku jsou:

– Zdaleka největší producent, velká část produkce se spotřebuje na domácím trhu na výrobu cigaret kretek.
(především ostrov Zanzibar a Pemba)

🧪 Chemické složení

Hlavní a nejdůležitější složkou hřebíčku je fenolická sloučenina eugenol, která tvoří 70–90 % objemu esenciálního oleje získávaného z poupat. Právě eugenol je zodpovědný za charakteristickou vůni a chuť hřebíčku a také za jeho silné antiseptické a anestetické účinky.

Dalšími významnými složkami jsou:

Eugenyl-acetát: Přispívá k jemnější, ovocné složce aroma.
Karyofylen: Terpen, který dodává kořeněný, dřevitý tón.
Třísloviny, flavonoidy a další fenolické sloučeniny.

Kvalitní hřebíček by měl být mastný na dotek a při ponoření do vody by měl plavat svisle (hlavičkou nahoru) nebo klesnout ke dnu. Pokud plave vodorovně na hladině, je starý a ztratil většinu cenného oleje.

🍽️ Využití v gastronomii

Hřebíček se používá v kuchyních po celém světě, a to jak celý, tak mletý. Jeho chuť je velmi intenzivní, proto se používá střídmě.

Sladké pokrmy: Je nepostradatelnou součástí perníku, jablečných závinů, dýňových koláčů a ovocných kompotů. Společně se skořicí a badyánem tvoří základní aroma pro svařené víno a punče.
Slané pokrmy: Celý hřebíček se často používá ke špikování masa, zejména vepřové pečeně nebo šunky, kterým dodává jedinečné aroma. Přidává se do vývarů, omáček (např. bešamelu), rýžových pokrmů (jako je pilaf nebo biryani) a k nakládané zelenině.
Kořenící směsi: Je klíčovou složkou mnoha slavných směsí, například indické garam masala, čínského koření pěti vůní nebo některých druhů kari koření.

⚕️ Léčebné a další využití

Díky vysokému obsahu eugenolu má hřebíček řadu prokázaných léčivých účinků.

Zubní lékařství: Hřebíčkový olej je tradičním a dodnes používaným prostředkem na tišení bolesti zubů. Eugenol působí jako lokální anestetikum a antiseptikum. Žvýkání celého hřebíčku může dočasně zmírnit bolest a osvěžit dech.
Trávicí systém: Podporuje tvorbu trávicích enzymů, působí proti nadýmání a může pomoci při žaludečních nevolnostech.
Antimikrobiální účinky: Působí proti bakteriím, virům a plísním. V minulosti se používal ke konzervaci potravin.
Aromaterapie: Esenciální olej z hřebíčku se používá v aromaterapii pro své povzbuzující a prohřívací účinky.
Cigarety kretek: V Indonésii se obrovské množství hřebíčku spotřebuje na výrobu specifických cigaret zvaných kretek, které obsahují směs tabáku a drceného hřebíčku. Při hoření vydávají charakteristický praskavý zvuk.
Repelent: Vůně hřebíčku odpuzuje hmyz, zejména komáry a mouchy. Oblíbenou přírodní dekorací a repelentem je pomeranč propíchaný hřebíčky (tzv. pomander).

🤔 Pro laiky

Co je to vlastně hřebíček? Představte si poupě květu, které se utrhne ze stromu těsně předtím, než by se rozvilo. Toto poupě se usuší na slunci a výsledkem je tvrdé, voňavé koření, které známe jako hřebíček.
Proč byl tak drahý? V minulosti rostl hřebíček jen na několika malých ostrovech na druhém konci světa (v dnešní Indonésii). Cesta do Evropy byla dlouhá, nebezpečná a kontrolovaná jen několika obchodníky, kteří si mohli diktovat ceny. Bylo to podobně vzácné jako dnes třeba šafrán.
Co způsobuje jeho silnou vůni a chuť? Uvnitř hřebíčku je olej, který obsahuje látku zvanou eugenol. Ta je velmi aromatická a má mírně znecitlivující účinky. Proto když si dáte hřebíček na bolavý zub, bolest na chvíli poleví – eugenol funguje jako přírodní lokální anestetikum.

✨ Zajímavosti

Název hřebíček (a v mnoha dalších jazycích, např. anglicky clove, francouzsky clou, španělsky clavo) je odvozen z latinského slova clavus, což znamená hřebík, kvůli jeho charakteristickému tvaru.
Během nizozemské nadvlády na Molukách Nizozemci nařídili každému místnímu obyvateli při narození dítěte zasadit hřebíčkovec, čímž si chtěli zajistit budoucí produkci.
V 19. století byl Zanzibar tak dominantním producentem, že se mu přezdívalo "Hřebíčkový ostrov". Vůně koření byla údajně cítit na míle daleko na moři.

Šablona:Aktualizováno