Hérodotos z Halikarnássu
Obsah boxu
Hérodotos z Halikarnássu (starořecky Ἡρόδοτος Ἁλικαρνᾱσσεύς, Hēródotos Halikarnāsseús; asi 484 př. n. l. – asi 425 př. n. l.) byl starořecký historik, geograf a spisovatel, který je všeobecně považován za prvního systematického historika. Římský řečník Cicero ho nazval „otcem dějepisu“. Jeho monumentální dílo Dějiny je prvním velkým prozaickým dílem evropské literatury a představuje zásadní zdroj informací o řecko-perských válkách, stejně jako o geografii, etnografii a zvycích tehdy známého světa.
📜 Život a cesty
Hérodotos se narodil kolem roku 484 př. n. l. v Halikarnássu (dnešní Bodrum v Turecku), řeckém městě na pobřeží Malé Asie, které bylo tehdy součástí Perské říše. Pocházel ze zámožné a pravděpodobně aristokratické rodiny, což mu umožnilo získat vynikající vzdělání a podnikat rozsáhlé cesty.
V mládí se zapojil do politického dění ve svém rodném městě a účastnil se spiknutí proti místnímu tyranovi Lygdamidovi. Po neúspěchu prvního pokusu musel odejít do exilu na ostrov Samos. Později se vrátil a podílel se na úspěšném svržení tyrana, ale krátce nato Halikarnássos natrvalo opustil.
Jeho touha po poznání ho zavedla na četné cesty po tehdy známém světě. Cestoval pravděpodobně jako obchodník, což mu umožnilo financovat své výpravy a zároveň mu poskytlo vhled do ekonomiky a produktů různých zemí. Jeho cesty směřovaly na západ až do řeckých kolonií v jižní Itálii, na sever k Černému moři a do Skythie (dnešní Ukrajina), na východ do Babylónie a na jih do Palestiny a Egypta, kde se dostal až k prvním nilským prahům. Během svých cest pečlivě pozoroval, vyptával se místních obyvatel a sbíral obrovské množství informací o jejich historii, zvycích, náboženství a geografii.
Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, které byly v té době na vrcholu své moci a kulturního rozkvětu pod vedením Perikla. Zde se setkal s významnými osobnostmi, jako byl dramatik Sofoklés. Za veřejné předčítání ze svého díla údajně dostával od města finanční odměnu. Později se připojil k athénským kolonistům a přesídlil do nově založeného města Thúrie v jižní Itálii, kde pravděpodobně strávil zbytek života a dokončil své dílo. Zemřel kolem roku 425 př. n. l.
📖 Dílo: Dějiny
Hérodotovým jediným dochovaným dílem jsou Dějiny (řecky Ἱστορίαι, Historiai, což znamená „Výzkumy“ nebo „Zprávy z pátrání“). Jedná se o rozsáhlý spis, který byl později v helénistickém období rozdělen do devíti knih, pojmenovaných po múzách.
Obsah a struktura
Hlavním tématem díla je historie řecko-perských válek (499–479 př. n. l.), jejichž příčiny a průběh Hérodotos podrobně popisuje. Cílem jeho práce, jak sám uvádí v úvodu, bylo „zabránit, aby časem neupadlo v zapomnění, co lidé vykonali, a aby se velkým a podivuhodným činům, ať už Řeků nebo barbarů, nedostalo slávy“.
- Knihy I–V: První část díla se věnuje vzestupu Perské říše a popisuje dějiny a zvyky národů, které se dostaly pod její nadvládu, včetně Lýdů, Babyloňanů, Egypťanů a Skythů. Obsahuje četné geografické a etnografické exkurzy. Celá druhá kniha je například věnována Egyptu.
- Knihy VI–IX: Druhá část se soustředí na samotný konflikt mezi Řeky a Peršany. Popisuje klíčové události, jako bylo Iónské povstání, bitva u Marathónu, výprava krále Xerxa, bitva u Thermopyl, námořní bitva u Salamíny a konečné řecké vítězství v bitvě u Platají.
Metoda a styl
Hérodotos je považován za průkopníka historiografie, protože se jako první pokusil o systematický a komplexní výklad historických událostí. Jeho metoda byla založena na „autopsii“ (vlastním pozorování) a „akoé“ (tom, co slyšel). Kriticky (na poměry své doby) hodnotil své zdroje, často uváděl více verzí jednoho příběhu a nechával na čtenáři, aby si udělal vlastní úsudek. Sám v textu několikrát upozorňuje, že zaznamenává to, co mu bylo řečeno, i když tomu sám nevěří.
Jeho styl je poutavý a čtivý, blízký epickému vyprávění Homéra. Do hlavního historického výkladu vkládá řadu odboček, anekdot, mýtů a popisů cizích krajů a zvyků, což jeho dílo činí nesmírně bohatým a zábavným.
🌍 Hérodotos jako geograf a etnograf
Hérodotos nebyl jen historikem, ale také významným geografem a etnografem. Jeho slavný výrok, že „geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie“, dokládá jeho chápání úzkého propojení mezi prostředím a dějinami.
Ve svých Dějinách vytvořil nejúplnější popis světa (oikúmené), jaký byl Řekům v 5. století př. n. l. znám. Zajímal se o přírodní zvláštnosti, podnebí, faunu a flóru. Jeho popisy národů, jako byli Skythové, Egypťané nebo Peršané, jsou neocenitelným zdrojem informací o jejich společenském uspořádání, náboženství, rituálech a každodenním životě. Ačkoliv některé jeho zprávy jsou fantastické (např. o jednookých Arimaspech nebo zlatokopných mravencích v Indii), mnohé jeho poznatky byly potvrzeny moderní archeologií a výzkumem.
🤔 Kritika a odkaz
Již ve starověku byl Hérodotos terčem kritiky. Někteří, jako například historik Thúkydidés, mu vyčítali nedostatek kritičnosti, zálibu v bájích a odbočkách a obviňovali ho, že si některé příběhy vymýšlel pro pobavení publika. Plútarchos ho dokonce ve svém spise obvinil ze lhaní a nadržování barbarům. Proto si vysloužil nejen přezdívku „otec dějepisu“, ale i „otec lží“.
Navzdory této kritice je Hérodotův přínos nezpochybnitelný. Položil základy historické vědy tím, že se snažil hledat příčiny událostí v lidském jednání, nikoli pouze v zásazích bohů. Jeho dílo se stalo vzorem pro celou antickou historiografii a inspirovalo nespočet dalších spisovatelů a historiků. Jeho Dějiny zůstávají jedním z nejdůležitějších pramenů pro poznání nejen řecko-perských válek, ale celého starověkého světa.
💡 Pro laiky: Proč je Hérodotos „otec dějepisu“?
Představte si svět bez historických knih, bez dokumentů v televizi a bez Wikipedie. Když se lidé chtěli dozvědět o minulosti, poslouchali básně a legendy, kde hrdinové bojovali s bohy a příšerami. Hérodotos byl první, kdo se na to podíval jinak. Místo aby jen opakoval staré mýty, začal se ptát: „Co se doopravdy stalo a proč?“
Choval se jako první detektiv a novinář v jednom. Cestoval do cizích zemí, mluvil s lidmi, kteří si události pamatovali, a snažil se porovnávat různé verze příběhů. Zajímal se nejen o velké bitvy a krále, ale i o to, jak obyčejní lidé žili, co jedli, čemu věřili a jaké měli zvyky. Všechno, co zjistil, pak sepsal do jedné obrovské „reportáže“ – své knihy Dějiny.
Proto mu říkáme „otec dějepisu“. Nebyl první, kdo psal o minulosti, ale byl první, kdo se snažil oddělit fakta od výmyslů a vysvětlit dějiny jako příběh lidí, ne jen bohů. Založil tak obor, který nám dodnes pomáhá pochopit, kdo jsme a odkud pocházíme.
✨ Zajímavosti
- Je po něm pojmenován kráter Herodotus na Měsíci.
- Hérodotos ve svém díle popisuje mnoho kuriozit, například zvyky Babyloňanů, kteří jednou ročně pořádali „aukci manželek“, nebo Egypťanů, kteří uctívali kočky a po jejich smrti si na znamení smutku holili obočí.
- Zaznamenal také příběh o obeplutí Afriky na příkaz egyptského faraona Neko II., což je považováno za jeden z prvních důkazů o této cestě.
- Jeho popis skythských pohřebních rituálů, včetně inhalace kouře z konopných semen, byl potvrzen archeologickými nálezy.
- Slavný citát „V míru synové pohřbívají své otce. Ve válce otcové pohřbívají své syny,“ je připisován právě Hérodotovi.