Hudební divadlo Karlín

Šablona:Infobox Divadlo

Hudební divadlo Karlín (zkracováno často jako HDK) je prestižní hudební, muzikálová a operetní divadelní scéna nacházející se v městské čtvrti Karlín v Praze. Z hlediska divácké kapacity a fyzického objemu hlediště se jedná o druhé největší kamenné divadlo na území hlavního města Prahy (rozsáhlejší hlediště nabízí pouze budova Státní opery). Divadlo zřizuje jako svou příspěvkovou organizaci Magistrát hlavního města Prahy.

Budova divadla byla původně vystavěna v roce 1881 v pseudobarokním slohu pro účely cirkusových a varietních představení pod názvem Théâtre Variété. V poválečné historii se scéna vyprofilovala jako hlavní centrum operetní a muzikálové tvorby v Československu, na jehož prknech působily osobnosti jako Jan Werich, Oldřich Nový či Emil František Burian. V srpnu roku 2002 byla budova divadla fatálně zdevastována při katastrofálních povodních, kdy výška vodní hladiny v interiéru dosáhla sedmi metrů. Následná generální a technologická rekonstrukce, dokončená na podzim roku 2006 nákladem 630 milionů korun, proměnila divadlo v jeden z nejmodernějších divadelních komplexů ve střední Evropě. K roku 2026 tvoří základní pilíř repertoáru velkolepé muzikálové produkce, které jsou doplňovány komornějšími projekty na nově zřízené Malé scéně.

🗓 Současnost a aktuální dění (2025–2026)

V období let 2025 a 2026 zažívá Hudební divadlo Karlín divácky i produkčně vysoce exponované období. Z administrativního hlediska došlo v říjnu roku 2025 k zásadnímu potvrzení personálního směřování instituce. Rada hlavního města Prahy na základě výsledků výběrového řízení schválila setrvání dlouholetého ředitele Egona Kulhánka ve funkci na dalších šest let. Výběrová komise v oficiální hodnotící zprávě konstatovala, že Kulhánkova předložená koncepce exaktně reflektuje ekonomickou realitu a zaručuje stabilitu městské příspěvkové organizace. Kulhánek divadlo kontinuálně vede od roku 2003. Na pozici uměleckého ředitele v této době působí Pavel Polák a funkci technického ředitele zastává Martin Poupě.

Po produkční stránce divadlo k srpnu 2026 masivně expanduje svůj muzikálový repertoár. Absolutní událostí podzimní sezóny 2026 je příprava znovuuvedení nejúspěšnějšího českého muzikálu v historii. Muzikál Dracula (s hudbou Karla Svobody a texty Zdeňka Borovce) se na jeviště vrací ve zcela nové technické a vizuální podobě pod názvem Dracula 2026. Projekt, jehož slavnostní premiéra je stanovena na 18. listopadu 2026 (s předpremiérovými preview v září), využívá nejnovější imerzivní zvukové technologie a moderní projekční scénografii, jež navazuje na původní odkaz choreografa Richarda Hese. Do titulní role krvežíznivého hraběte byl opětovně obsazen Marián Vojtko, roli Lorraine ztvárňuje Eva Burešová a postavy Adriany/Sandry se ujala Ines Ben Ahmed.

Na jarní část roku 2026 ohlásilo vedení divadla premiéru výpravného rodinného muzikálu Ledové království, jenž vychází z licence k populárnímu stejnojmennému animovanému filmu. Prodej vstupenek na tento muzikál byl spuštěn již na jaře 2026 a termíny byly vypsány až do konce kalendářního roku 2026.

Souběžně s novými projekty divadlo v letech 2025 a 2026 s vysokou návštěvností reprízuje předchozí úspěšné premiéry. Stabilní součástí programu zůstává muzikál Beetlejuice, jehož velkolepá premiéra se uskutečnila 12. listopadu 2024 za účasti herců jako Ondřej Gregor Brzobohatý či Jan Sklenář. Mimořádný zájem diváků si udržuje i rodinný muzikál Anděl Páně, který v březnu 2025 slavnostně překročil metu 100. odehrané reprízy. Divadlo navíc rozšířilo svou diváckou nabídku otevřením takzvané Malé scény. Tento komorní prostor s kapacitou 150 sedadel je využíván pro menší činoherní, hudební a komediální formáty, což divadlu umožňuje diverzifikovat příjmy a oslovit odlišné cílové skupiny publika.

⏳ Historický vývoj budovy a divadelních souborů

Založení a éra varieté (1881–1945)

Budova dnešního Hudebního divadla Karlín byla slavnostně otevřena 27. srpna 1881. Její zprovoznění se odehrálo symbolicky pouhých patnáct dní po zničujícím požáru historické budovy Národního divadla. Výstavbu pseudobarokního objektu s tehdejším názvem Théâtre Variété inicioval a finančně zajistil pražský podnikatel a stavitel Eduard Tichý. Architektonické plány pro novostavbu zpracoval architekt Otto Ehlen a samotnou realizaci stavby provedla během pouhých devíti měsíců stavební firma Františka Kindla.

Vnitřní uspořádání budovy v počátcích neodpovídalo klasickému divadelnímu uspořádání. Sál nedisponoval fixními řadami sedadel, nýbrž stolovým varietním zařízením, které umožňovalo konzumaci pokrmů a nápojů během probíhajících produkcí. Prostor se více podobal cirkusové manéži. Na jevišti se střídala artistická, kouzelnická a akrobatická vystoupení, krasojízda na koních či vystoupení liliputů. Podle neověřených avšak často tradovaných historických zpráv v tomto prostoru ve svých uměleckých počátcích hostoval i tehdy neznámý Charlie Chaplin.

Po skončení první světové války pronikl do budovy vliv kabaretu, jehož ústředním protagonistou a organizátorem byl písničkář a herec Karel Hašler. V průběhu dvacátých let 20. století začala budova sloužit k pravidelným hostováním činoherních i hudebních souborů z celé republiky, včetně zájezdů souboru Slovenského národního divadla z Bratislavy. Na počátku třicátých let (konkrétně v roce 1932) prošla budova první výraznou vnitřní transformací. Původní stolové zařízení bylo kompletně demontováno a nahrazeno klasickými divadelními sedadly v pevných řadách, čímž se prostor definitivně přiklonil k formátu standardní divadelní scény. Krátce zde sídlil soubor Moderní operety. Během druhé světové války a německé okupace poskytla karlínská budova azyl hercům z nacisty uzavřeného Národního divadla, kteří zde působili pod hlavičkou takzvaného „Prozatímního divadla“. V roce 1944 budovu využívala pro svá představení i činohra tehdejšího Vinohradského divadla.

Vznik hudebního divadla a zlatá éra (1945–2001)

Zásadní obrat směrem k hudebnímu repertoáru nastal bezprostředně po osvobození v roce 1945. Známý divadelní vizionář a režisér Emil František Burian zahájil v budově pravidelný repertoárový provoz uvedením klasické operety Král tuláků. Instituce v tomto poválečném období turbulentně střídala oficiální názvy, postupně nesla označení Divadlo v Karlíně, Opereta v Karlíně či Komická zpěvohra.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byla budova i se souborem začleněna pod hlavičku Československého státního filmu a obdržela ideologický název „Divadlo umění lidu“. Do uměleckého vedení byli paradoxně dosazeni představitelé předválečné nezávislé kultury – Jan Werich a milovník filmového plátna Oldřich Nový. Jan Werich do karlínského prostoru okamžitě přesunul fenomenální americký muzikál Divotvorný hrnec (v originále Finian's Rainbow), jenž do češtiny adaptoval společně s Jiřím Voskovcem. Karlínská scéna se tak stala historicky prvním divadlem na celém evropském kontinentu, které uvedlo americký muzikál.

V roce 1950 přešlo divadlo z majetku státního filmu pod správu města Prahy a v roce 1954 bylo následně zestátněno pod novým označením Státní divadlo v Karlíně. V roce 1961 došlo k další administrativní změně, kdy stát vrátil scénu pražskému magistrátu pod definitivním a dodnes užívaným názvem Hudební divadlo v Karlíně. Mezi lety 1963 a 1978 bylo pod karlínskou administrativu organizačně přiřazeno také Hudební divadlo v Nuslích.

V šedesátých letech 20. století zažilo divadlo absolutní rozmach v importu světové muzikálové tvorby. Na karlínském jevišti měly své československé premiéry legendární klasické tituly jako My Fair Lady či Hello, Dolly!. V pozdějších dekádách se zde rodila i původní československá muzikálová tvorba, například Ondráčkovi Gentlemani, swingový muzikál Zasněžená romance nebo představení Zvonokosy. V průběhu druhé poloviny 20. století budovu často využívala Československá televize pro natáčení velkolepých zábavných a estrádních pořadů, mezi nimiž dominoval populární pořad Televarieté s Jiřinou Bohdalovou a Vladimírem Dvořákem. Rovněž se zde natáčely interiérové scény pro televizní seriál Cirkus Humberto.

🌊 Destrukce při povodních a velká rekonstrukce (2002–2006)

V srpnu roku 2002 zasáhla území České republiky katastrofální povodňová vlna na řece Vltavě. Čtvrť Karlín se ocitla v samém epicentru záplavové zóny. Voda prorazila ochranné bariéry a v historické budově Hudebního divadla Karlín dosáhla výšky sedmi metrů. Zatopena byla nejen veškerá podzemní a sklepní technická zázemí, orchestřiště a propadla, ale hladina dosahovala až na úroveň balkonů v hledišti. Veškeré scénické vybavení, zvuková aparatura, hudební nástroje, notové archivy, dílny i sklady historických kostýmů byly absolutně a nevratně zničeny.

Doba v azylu a projektová příprava

Bezprostředně po opadnutí vody bylo zjevné, že budova utrpěla těžké narušení statiky a její záchrana bude vyžadovat stovky milionů korun. Umělecký soubor divadla se ocitl bez střechy nad hlavou. Magistrát hlavního města Prahy proto rozhodl o přesunu souboru do náhradních prostor ve Společenském sále Kongresového centra Praha na Vyšehradě. V těchto provizorních podmínkách působil karlínský soubor od podzimu 2002 až do roku 2006.

Během této doby probíhaly bouřlivé administrativní a personální změny. Radnice v roce 2003 odvolala dosavadního ředitele divadla Ladislava Županiče, což vyvolalo protesty a odchod části uměleckého souboru. Na uvolněné místo byl po výběrovém řízení dosazen tehdejší producent fenomenálního muzikálu Dracula Egon Kulhánek, který dostal od města za úkol divadlo konsolidovat a připravit jeho návrat do zrekonstruované karlínské budovy.

Rekonstrukce a architektonické parametry (2004–2006)

Celková finanční dotace z rozpočtu hlavního města Prahy na rekonstrukci a modernizaci objektu dosáhla konečné částky 630 milionů korun (včetně DPH). Projektové práce probíhaly v letech 2004 až 2005 a samotná fyzická stavební realizace odstartovala v lednu 2005 s termínem dokončení v září 2006.

Zakázku získalo konsorcium největších stavebních firem pod hlavičkou "Sdružení HDK", tvořené společnostmi Metrostav a Skanska CZ. Architektonické a projekční řešení zpracovaly ateliéry PRAGOPROJEKT, d plus a ANIMA, pod vedením architektů Jindřicha Smetany, Tomáše Kulíka, Petra Doležala a dalších. Základním architektonickým východiskem bylo respektování historické přestavby z roku 1897 od architekta Bedřicha Ohmanna, která definovala vstupní průčelní trakt do Křižíkovy ulice s novobarokní fasádou. Nosné konstrukce byly sanovány s využitím železobetonových stropů a ocelového skeletu, střechu pokryla moderní krytina Rheinzink a struktura budovy byla vybavena nejmodernějším protipožárním samozhášecím zařízením. Z hlediska objemových metrik zabírala stavba pozemek o rozloze 4 686 m², podlahová plocha nového komplexu dosáhla 11 858 m² a celkový obestavěný prostor činil gigantických 78 285 m³. Náklady na obestavěný prostor se pohybovaly na úrovni 8 049 Kč/m³.

Zásadní změnou prošlo hlediště. Před povodní disponovalo divadlo masivní kapacitou 1 244 sedadel, avšak z mnoha bočních a zadních pozic byl na jeviště velmi špatný a limitovaný výhled. Architekti se rozhodli razantně zvýšit elevaci (sklon) podlahy v hledišti. Tímto krokem sice divadlo ztratilo přes 300 míst, neboť nová kapacita Velké scény byla fixně stanovena na 921 pohodlných diváckých křesel, ale bylo dosaženo dokonalého vizuálního i akustického kontaktu s jevištěm z naprosto každého prodaného sedadla.

Revoluční úpravou prošlo i samotné divadelní jeviště. Stavebními úpravami došlo k probourání zadní betonové zdi, za níž se dříve nacházely chodby a herecké šatny. Tím byl získán další cenný prostor o délce patnácti až dvaceti metrů pro takzvané zadní jeviště. Celková hloubka jevištního prostoru se tím zvětšila na ohromných 40 metrů. Scéna byla vybavena velkou motorizovanou točnou s integrovanými propadly a výtahy. Obří orchestřiště, dimenzované pro symfonické těleso, bylo navrženo jako jeden velký hydraulický výtah, který lze podle potřeb konkrétní inscenace plynule vyvézt na úroveň jeviště nebo naopak zasunout do hloubky pod úroveň diváků v první řadě.

V technickém zázemí nad jevištěm (v takzvaném provazišti) byl nainstalován plně digitalizovaný pult ovládající desítky tahů, na kterých se spouštějí masivní kulisy. První osvětlovací lávka se nachází devět metrů nad úrovní pódia a nese přes tři stovky moderních programovatelných reflektorů, přičemž na nejvyšších lávkách operují technici (tzv. štychaři) ručně ovládající bodová sledovací světla.

Slavnostní znovuotevření zrekonstruované budovy Hudebního divadla Karlín se uskutečnilo 12. října 2006. Otevíracím titulem byla kontinentální evropská premiéra amerického muzikálového megahitu Producenti (The Producers), který na pódium vrátil stoprocentní profesionální lesk a zahájil novou éru instituce.

🎭 Repertoár a významné muzikálové produkce (po roce 2006)

Hudební divadlo Karlín od své rekonstrukce v roce 2006 cíleně a dominantně profiluje svůj repertoár v žánru výpravného světového a domácího muzikálu a klasické operety. Díky obřímu scénickému prostoru a početnému stálému orchestru si divadlo může dovolit inscenovat tituly s nejvyššími mezinárodními licenčními nároky.

Mezi nejstěžejnější projekty novodobé karlínské historie se řadí tyto muzikály:

Carmen (světová premiéra v říjnu 2008): Muzikál vytvořený autorskou trojicí Frank Wildhorn, Jack Murphy a Norman Allen vznikl exkluzivně pro Hudební divadlo Karlín a jeho hlavní hvězdu, zpěvačku Lucii Bílou. Tato inscenace se stala absolutním kasovním trhákem, který během prvního roku a půl uvádění navštívilo přes 200 000 diváků. Na karlínskou premiéru osobně dohlíželi američtí autoři představení.
Jesus Christ Superstar (premiéra v listopadu 2010): Nejslavnější rocková opera všech dob od dvojice Andrew Lloyd Webber a Tim Rice. Do titulní role se na karlínském pódiu vrátil legendární interpret české verze Kamil Střihavka. Osobně se na kvalitu inscenace v HDK přijel do Prahy podívat i sám textař Sir Tim Rice a nešetřil na adresu pražského ansámblu slovy chvály.
Aida (premiéra v září 2012): Další z velkých světových titulů, tentokrát z pera popové legendy Eltona Johna a Tima Rice.
Lucie, větší než malé množství lásky (světová premiéra v říjnu 2013): Původní český hitmuzikál vystavěný na nejznámějších písních tuzemské rockové skupiny Lucie.
The Addams Family (premiéra v listopadu 2014): Broodwayská rodinná muzikálová komedie plná černého humoru.
Dracula 2015 (premiéra v březnu 2015): Vzkříšení legendárního upířího titulu u příležitosti 20. výročí od jeho prvního uvedení. V hlavní roli se opět představil původní interpret Daniel Hůlka.
Čas růží (premiéra na jaře 2017): Očekávaný muzikál z producentské dílny Sagvana Tofiho a Oldřicha Lichtenberga, jehož libreto je striktně provázáno s největšími pěveckými hity, které během své kariéry nazpíval Karel Gott. Zpěvák se sám podílel na konzultacích během příprav a osobně se účastnil tiskových konferencí a premiéry.
Sestra v akci (premiéra v říjnu 2017): Licencovaný muzikál natočený podle slavné filmové předlohy s Whoopi Goldbergovou, v karlínském zpracování zazářila v hlavní roli jeptišky Deloris Van Cartierové opět Lucie Bílá.
The Bodyguard (Osobní strážce): Výpravný muzikál podle filmového hitu s písněmi Whitney Houston, pro jehož uvedení divadlo zrekonstruovalo technický aparát zvuku a osvětlení.
Anděl Páně (premiéra na podzim 2023): Divadelní muzikálová adaptace milované české filmové pohádky režiséra Jiřího Stracha, s texty Gabriely Osvaldové a hudbou Ondřeje Gregora Brzobohatého.

📝 Architektonické zázemí a prostory pro diváky

Vedle Velké scény (921 míst) a Malé scény (150 míst) divadlo disponuje rozsáhlým zázemím, jehož cílem je maximalizovat komfort a servis pro návštěvníky, což z něj činí vhodné místo pro pořádání kongresů, firemních eventů a reprezentačních rautů.

V rámci rekonstrukce byly v podzemních a přilehlých prostorech vybudovány moderní odpočinkové zóny. Přímo v budově sídlí designová Theatro Cafe & Restaurant, která slouží divákům před představeními a o přestávkách pro kvalitní gastronomické zázemí. Šatny pro veřejnost jsou vybaveny elektronickým systémem nazývaným "Chytrá šatna", jenž urychluje odbavení tisícovky diváků po skončení velkých produkcí. Instituce funguje s plně bezbariérovým přístupem, jenž umožňuje bezpečný a plynulý pohyb osob s tělesným handicapem do všech klíčových veřejných prostor budovy bez nutnosti složité asistence. Ke standardu patří možnost bezhotovostních plateb a elektronického eVstupenkového systému. Divadlo se rovněž soustředí na silnou marketingovou prezenci na sociálních sítích, pravidelně publikuje zákulisní (backstage) videa a upoutávky na svých platformách Facebook, Instagram, YouTube a TikTok.

💡 Pro laiky

Možná si kladete otázku, v čem se vlastně muzikálové divadlo (jako je to v Karlíně) liší od běžného divadla (například od Divadla na Vinohradech nebo Národního divadla), kam se chodí na běžnou činohru. Rozdíl je naprosto propastný a týká se techniky i samotných herců.

Zatímco v činohře herci na jevišti "jen" mluví a spoléhají se na to, že jejich silný hlas doletí až do zadních řad, muzikál je po technické stránce spíše podobný obrovskému rockovému koncertu. Herci musí během představení na pódiu nejen hrát roli, ale zároveň musí bezchybně zpívat a u toho mnohdy vykonávat velmi náročné taneční a akrobatické sestavy. Aby je přes burácející hudbu vůbec bylo slyšet, mají na tvářích nebo ve vlasech nalepené skryté miniaturní bezdrátové mikrofony (takzvané porty). Každý jejich nádech a tón se bezdrátově přenáší k obrovskému mixážnímu pultu do zadní části hlediště, kde sedí zvukař. Tento zvukař má za úkol smíchat hlasy desítek herců na pódiu se zvukem živého orchestru.

Živý orchestr je dalším zásadním rozdílem. V Hudebním divadle Karlín je těsně pod hranou jeviště umístěna obrovská prohlubeň zvaná orchestřiště, ve které sedí dirigent a desítky hudebníků s nástroji od bubnů po housle. Toto orchestřiště funguje na obrovských pístech jako výtah – na začátku představení mohou muzikanti hrát hluboko v podzemí a na konci s nimi celá podlaha vyjede nahoru k hercům, aby jim diváci mohli zatleskat. Muzikálová představení se také vyznačují extrémně rychlým a velkolepým střídáním scén. Zatímco v běžném divadle často stojí na pódiu po celou hru jeden stůl a dvě židle, v Karlíně se díky čtyřicet metrů hlubokému jevišti zničehonic snese z provaziště od stropu nad herce celá katedrála, nebo se obrovská kruhová podlaha jeviště (točna) začne za jízdy otáčet a odveze herce pryč, zatímco z druhé strany přiveze novou kulisu hradu nebo ulice. Jde zkrátka o technologickou a hudební továrnu na emoce, která vyžaduje stoprocentní nasazení a spolupráci stovek lidí od režisérů a štychařů (osvětlovačů) až po švadleny a zvukaře.

📈 Statistiky a kompletní tabulky

Pro zajištění absolutní faktografické přesnosti a historické a personální archivace jsou níže předloženy tři nezkrácené tabulky, obsahující chronologický přehled všech pojmenování budovy v toku dějin, seznam nejzásadnějších premiér novodobé hudební éry a přehled personálního obsazení divadla v současnosti.

Chronologický vývoj oficiálních názvů budovy a instituce

Budova Hudebního divadla Karlín patřila z hlediska státních převratů, okupace a střídání majitelů k nejčastěji přejmenovávaným kulturním stavbám na území republiky. Zde je kompletní výčet těchto historických změn v názvu.

Rok platnosti od	Oficiální a používaný název instituce	Poznámka k historickému kontextu a provozovateli
1881	Théâtre Variété	Původní zakladatelský název pro budovu postavenou podnikatelem Eduardem Tichým. Sloužilo jako cirkus a mezinárodní varieté.
1930	Moderní opereta	Krátkodobý azyl operetního souboru v letech globální ekonomické krize.
1944	Prozatímní divadlo	Název udělen herci a souborem z Národního divadla, jež bylo dočasně nařízením německých protektorátních úřadů pro vlastní českou tvorbu uzavřeno.
1945	Divadlo v Karlíně	Vstup E. F. Buriana a zahájení pravidelného hudebního a repertoárového programu s titulem Král tuláků.
1946	Opereta v Karlíně	Zaměření čistě na klasickou operetní tvorbu po válce.
1947	Komická zpěvohra	Drobná administrativní změna a příklon ke komediálně laděnému hudebnímu repertoáru.
1948	Divadlo umění lidu	Divadlo administrativně přičleněno k Československému státnímu filmu. Angažování J. Wericha a O. Nového.
1954	Státní divadlo v Karlíně	Zestátnění budovy a jejího inventáře tehdejším totalitním aparátem a ministerstvem.
1961	Hudební divadlo v Karlíně	Navrácení správy z rukou státu přímo pod dikci magistrátu hlavního města Prahy. Název, z něhož vychází současné jméno.
Současnost	Hudební divadlo Karlín	Definitivní moderní a obchodně ustálený tvar názvu městské příspěvkové organizace.

Přehled zásadních muzikálových premiér v novodobé historii (2006–2026)

Tabulka odráží exaktní soupis nejvýznačnějších a divácky i komerčně nejoblíbenějších premiérových titulů vzešlých z vlastní karlínské produkce (nebo v koprodukci) po znovuzprovoznění a generální rekonstrukci divadla od října roku 2006 až do termínů ohlášených na rok 2026.

Název inscenace	Datum či rok slavnostní premiéry v HDK	Žánr a hudební formát	Hlavní hvězdy a tváře obsazení nebo specifika uvedení
Producenti (The Producers)	12. října 2006	Americký broadwayský muzikál	Kontinentální evropská premiéra. Slavnostní představení u příležitosti otevření opravené budovy po povodních. V hlavních rolích Martin Dejdar a Roman Vojtek.
Limonádový Joe	Rok 2007	Česká hudební komedie	Návrat domácí westernové klasiky na velká prkna s ikonickou účastí původního filmového představitele Karla Fialy.
Carmen	Říjen 2008	Světový výpravný muzikál	Titul napsaný exkluzivně autorem Frankem Wildhornem přímo pro Hudební divadlo Karlín. V titulní roli Lucie Bílá.
Jesus Christ Superstar	Listopad 2010	Světová rocková opera	Znovuuvedení absolutního kultu na největší pražské jeviště s legendárním obsazením, jemuž dominoval Kamil Střihavka.
Vražda za oponou (Curtains)	Září 2011	Americký detektivní muzikál	Účast přímo samotného amerického skladatele a autora Johna Kandera.
Aida	Září 2012	Světový popový muzikál	Hudba a texty od globálních superhvězd hudebního průmyslu Eltona Johna a Tima Rice.
Lucie, větší než malé množství lásky	Říjen 2013	Český rockový muzikál	Sestaveno a napsáno z hitů slavné kapely Lucie.
The Addams Family	Listopad 2014	Americký rodinný muzikál	Česká verze strašidelné hudební komedie, jíž dominovala Lucie Bílá v roli Morticie.
Dracula 2015	Březen 2015	Český romantický muzikál	Obnovené představení legendy z roku 1995 u příležitosti jejího dvacátého výročí. Hvězdou opět Daniel Hůlka.
Čas růží	Březen 2017	Český poctový jukebox muzikál	Průřezový pohádkový a nostalgický projekt složený výhradně ze stovek melodií a písní nedostižného Zlatého slavíka Karla Gotta.
Sestra v akci (Sister Act)	Říjen 2017	Americký gospelový muzikál	Licenční adaptace divácky veleúspěšného komediálního filmu; dominovala zpěvačka Lucie Bílá v hábitu Deloris.
The Bodyguard	Březen 2023	Americký popový muzikál	Jevištní ztvárnění filmu Osobní strážce proložené původními a technicky obrovsky náročnými anglickými party Whitney Houston.
Anděl Páně	Říjen 2023	Český rodinný muzikál	Absolutní adaptace a hit skladatele Ondřeje Gregora Brzobohatého postavený na české vánoční pohádce plné sněhu, Boha, anděla a čerta.
Beetlejuice	12. listopadu 2024	Americký dark-comedy muzikál	Skvělá strašidelná groteska z broadwayského prostředí lákající mladší ročníky a teenagery, plná kouzel a vtipů od Jana Sklenáře.
Ledové království (Frozen)	Jaro 2026	Americký animovaný muzikál	Očekávaná domácí profesionální adaptace obrovského a celosvětově nezničitelného disneyovského hitu určeného pro dětské a rodinné diváky.
Dracula 2026	18. listopadu 2026	Český romantický muzikál	Absolutní vizuální restart a inovace kultu po ohlášené jarní derniéře. Nové nasazení těžké scénografie, moderních videoprojekcí, ohně a plného symfonického zvuku kapely. Hrají: Marián Vojtko, Eva Burešová a Richard Genzer.

Vedení organizace a exekutivní management

Personální obsazení řídících funkcí u příspěvkové organizace Magistrátu Hlavního města Prahy k datu srpen 2026 (potvrzené v rámci říjnového výběrového řízení města a byrokracie v roce 2025).

Zastávaná funkce a pozice v organizaci	Jméno a příjmení funkcionáře	Exaktní emailový kontakt pro oficiální styk
Statutární ředitel instituce a hlavní producent	Egon Kulhánek	egon.kulhanek@hdk.cz
Hlavní umělecký ředitel souborů a režie	Pavel Polák	pavel.polak@hdk.cz
Vedoucí technický ředitel a správce budovy	Martin Poupě	martin.poupe@hdk.cz

Zdroje