Lucie (hudební skupina)

Šablona:Infobox Hudební skupina Lucie je jednou z nejpopulárnějších, nejúspěšnějších a historicky nejvýznamnějších českých rockových a pop-rockových hudebních skupin. Na hudební scéně působí od poloviny osmdesátých let dvacátého století a za dobu své existence zásadním způsobem formovala podobu moderní české populární hudby. Kapela dokázala prodat přes milion fyzických nosičů a drží řadu historických rekordů v návštěvnosti svých koncertních turné i v počtu získaných ocenění. Od hudebních akademiků v rámci cen Anděl obdržela mimo jiné zcela mimořádné tituly jako Interpret dvacetiletí a její deska Černý kočky mokrý žáby byla vyhlášena absolutním Albem dvacetiletí.

Skupina proslula bravurním propojováním tvrdých rockových kytarových riffů, nezaměnitelných klávesových aranží a velmi silných, zapamatovatelných vokálních melodií. Během své bohaté a často velmi turbulentní historie vyprodukovala Lucie obrovské množství skladeb, které naprosto zlidověly a staly se pevnou součástí českého kulturního dědictví. Mezi její nejznámější hity patří generační hymny jako „Amerika“, „Černí andělé“, „Šrouby do hlavy“, „Chci zas v tobě spát“, „Medvídek“, „Oheň“ nebo „Sen“. Dlouhá léta tvořila ustálenou a nejslavnější sestavu kapely čtveřice Robert Kodym, Petr Chovanec (P.B.CH.), Michal Dvořák a David Koller. Po nečekaném odchodu Davida Kollera v roce 2024 skupina plynule přešla do nové éry, kdy za mikrofon nastoupil respektovaný zpěvák Viktor Dyk a za bicí usedl zkušený Štěpán Smetáček. S touto novou krví kapela v letech 2025 a 2026 velkolepě oslavuje čtyřicet let své existence masivním narozeninovým turné.

Formování kapely a první krůčky (1985–1989)

Zárodky budoucího hudebního fenoménu se začaly tvořit v průběhu roku 1985. Iniciátory vzniku kapely byli tehdy mladý a talentovaný kytarista Robert Kodym a baskytarista Petr Chovanec, v hudebních kruzích známý pod zkratkou P.B.CH. Tato dvojice se setkala již při dřívějším společném účinkování v tehdejší pražské hudební formaci Prášek a po odchodu z ní se rozhodla založit svůj vlastní, zcela nový hudební projekt. Na inzerát k sobě brzy přibrali šikovného bubeníka Tomáše Washingera a společně začali tvořit první autorské skladby. V tomto velmi raném období vznikla mimo jiné instrumentální kostra písně, která později dostala název „Lucie“ a propůjčila jméno celé kapele. K formaci se posléze přidal hráč na klávesové nástroje Petr Franc a na post hlavního zpěváka nastoupil Michal Penk. Slibně se rozjíždějící skupina však záhy narazila na první personální překážky. Michal Penk dostal velmi lukrativní nabídku z komerční popové sféry, ze skupiny odešel a vydal se na dráhu sólového popového zpěváka. Následně kapelu dočasně opustili i Kodym a P.B.CH., kteří byli vázáni jinými hudebními projekty.

Zásadní a osudový zlom pro celou další existenci kapely nastal o rok později. Do skupiny totiž na místo bubeníka a zároveň hlavního zpěváka nastoupil David Koller, ostřílený hudebník, který si předtím vybudoval vynikající jméno v legendární undergroundové skupině Jasná páka. Nedlouho poté se k sestavě připojil také klávesista a inovátor Michal Dvořák, který nahradil odcházejícího Petra France. Tomáš Washinger musel odejít plnit povinnou vojenskou službu. Tím se definitivně zformovala nejslavnější čtyřčlenná klasická sestava skupiny Lucie: Kodym, P.B.CH., Dvořák a Koller. Svůj vůbec první oficiální veřejný koncert v této sestavě odehrála skupina v lednu roku 1987 v prostorech pražského vysokoškolského klubu na koleji Blanice na Jižním Městě, kde v té době kapela rovněž měla svou domovskou zkušebnu. Lucie začala rychle nabírat na lokální popularitě a v červnu roku 1989 vystoupila jako tehdy ještě poměrně neznámá kapela na prestižním velkém koncertu s názvem „Zastav To“, který se konal na pražském Žofíně a předznamenal blížící se pád komunistického režimu.

Eponymní debut a porevoluční exploze (1990)

Pád železné opony a uvolnění společenských i kulturních poměrů v tehdejším Československu poskytly kapele naprosto ideální podhoubí pro strmý vzestup. V průběhu června a července roku 1990 se kapela zavřela do tehdejšího studia ORM a natočila materiál pro své první řadové album. Eponymní deska, nazvaná prostě Lucie, byla vydána v říjnu roku 1990 společností Tommü Records. Okamžitě se stala obrovským komerčním trhákem a senzací, přičemž první výrobní náklad stotisíc kusů byl bleskově vyprodán. Album obsahovalo dodnes populární rockové hity jako „Oheň“, „Troubit na trumpety by se nám líbilo“ a emotivní baladu „Šrouby do hlavy“.

Velkou pozornost vzbudil také samotný obal desky. Fotograf P. Šafrata na něm zachytil kontroverzní a odvážné umělecké sousoší všech čtyř členů kapely, kteří pózovali zcela nazí, přičemž jejich těla byla od hlavy až k patě pokryta hustou směsí oleje a bronzového prášku. Na podporu alba vyrazila kapela na masivní celorepublikové turné s názvem Tour '90, během kterého od října do prosince odehrála devětadvacet vyprodaných koncertů. Během tohoto turné vznikl také první ucelený televizní dokument o kapele, který pod názvem Lucie Tour '90 režíroval tehdy začínající režisér David Ondříček. Postavení kapely jako naprosté jedničky na trhu potvrdila i skutečnost, že v témže roce Lucie velkolepě vyprovázela posledního odjíždějícího sovětského vojáka obřím koncertem ve vyprodané pražské Sportovní hale a v srpnu dělala předskokana na legendárním prvním pražském koncertu britské skupiny The Rolling Stones na Strahovském stadionu.

In the Sky a první personální otřesy (1991–1993)

Tlak obrovské slávy, nekonečné koncertování a divoký rockový životní styl si brzy začaly vybírat svou daň na vnitřních vztazích uvnitř kapely. V roce 1991 kapela ještě dokázala vydat svou druhou, velmi temnou a hudebně hutnou studiovou desku nazvanou In the Sky. Z tohoto alba pochází jeden z největších hitů kapely, temná a syrová skladba „Černí andělé“. Po vydání alba vyrazila Lucie na další vyčerpávající turné, které vyvrcholilo velkým koncertem v pražském Paláci Lucerna na konci dubna 1992. Tento koncert byl zaznamenán a posléze vydán jako úspěšné dvojalbum Lucie Live I. a Lucie Live II..

V zákulisí však kapela v té době již procházela těžkou krizí a neshodami ohledně hudebního směřování i autorství písní. Krize vyvrcholila v březnu roku 1992. Krátce poté, co skupina drtivým způsobem zvítězila v prvním ročníku Výročních hudebních cen (předchůdce dnešních Cen Anděl), došlo k naprostému rozkolu. Z kapely odešel Michal Dvořák, záhy jej následoval P.B.CH. a nakonec i Robert Kodym. David Koller tak zůstal v Lucii sám a projekt se fakticky rozpadl. Kodym s P.B.CH. se začali naplno věnovat své vlastní kapele Wanastowi Vjecy a David Koller vydal v roce 1993 své první sólové album. Pauza však netrvala dlouho. Již v průběhu natáčení celovečerního filmu Akumulátor 1 Jana Svěráka se Kodym s Kollerem dohodli na obnovení spolupráce. P.B.CH. se však do kapely odmítl vrátit. Jeho místo tak dočasně zaujal vynikající slovenský baskytarista Marek Minárik.

Černý kočky mokrý žáby: Zlatý vrchol devadesátých let (1994–1995)

S novým baskytaristou vstoupila kapela do nahrávacích studií Rudolfinum a SONO, aby zde stvořila své třetí řadové album, které se následně stalo hudební legendou. Zásadním krokem bylo přizvání česko-amerického producenta Ivana Krále, který v minulosti spolupracoval s hvězdami světového formátu jako Patti Smith či Iggy Pop. Výsledkem této spolupráce bylo album Černý kočky mokrý žáby, vydané v září roku 1994 pod labelem B&M Music.

Album přineslo mnohem syrovější, tvrdší a kytarovější zvuk, který silně reflektoval tehdejší celosvětovou vlnu žánru grunge. Deska je doslova nabitá ikonickými skladbami, mezi nimiž vyčnívají melancholická balada „Amerika“ a obrovský rozhlasový hit „Sen“. Komerční i kritický ohlas byl naprosto bezprecedentní. Na konci roku 1996 kapela převzala vzácnou diamantovou desku za více než sto tisíc prodaných nosičů. Hudební odborníci a kritici považují toto album dodnes za jedno z nejlepších a nejdůležitějších hudebních děl vydaných na území České republiky v celé její historii. V pozdějších letech na jubilejním 20. ročníku hudebních cen Anděl byla tato deska zcela po právu vyhlášena nejlepším albem celého dvacetiletí.

Návrat P.B.CH., kontroverze s Medvídkem a vyprodané haly (1996–2002)

V roce 1996 skupina vydala o něco klidnější album Pohyby. Zásluhou nákladného videoklipu k titulní písni se kapela zapsala do povědomí i tím, že v něm svou první velkou kamerovou roli ztvárnila známá česká topmodelka Tereza Maxová. Následně došlo k usmíření zakládajících členů a do sestavy se slavnostně vrátil baskytarista P.B.CH. V této staronové a kompletní sestavě začala Lucie připravovat materiál pro další desku.

Album Větší než malé množství lásky vyšlo v roce 1998 a okamžitě vzbudilo obrovský rozruch, a to nejen díky vynikající prodejnosti, ale především kvůli velké společenské a mediální kontroverzi. Ústřední rádiový hit alba, chytlavá píseň „Medvídek“, obsahoval text s jasnými metaforami odkazujícími na pašování drog, konkrétně kokainu. Vedení tehdy dominantní komerční televizní stanice Nova se z mravnostních důvodů rozhodlo videoklip k této písni zakázat a vyřadit ze svého vysílání. Podobný osud potkal i temnou skladbu „Panic“. Jak to však v showbyznysu bývá, tyto zákazy popularitu kapely jen umocnily a deska trhala prodejní rekordy. Další skladba z alba, drsná „Krev a R'n'R“, se stala jasnou reflexí vyčerpávajícího a drogově exponovaného života slavných rockových hvězd.

Na přelomu milénia kapela vydala atmosférické album Slunečnice (2000), které opět dominovalo českým hitparádám. Zlatá éra pak pokračovala v roce 2002 vydáním alba Dobrá kočzka která nemlsá. Z této desky pochází naprosto gigantický, melodický hit „Chci zas v tobě spát“, k němuž byl natočen velmi emotivní, černobílý videoklip s plačícími kytarami. Dalším výrazným singlem byla skladba „Daniela“. V těchto letech byla Lucie naprostým suverénem hudební scény, pravidelně a bez problémů vyprodávala největší české sportovní haly a sbírala zlaté sošky v anketě popularity Český slavík.

Hluboká krize, odchod Davida Kollera a dlouhý spánek (2003–2011)

Obrovské pracovní tempo trvající více než dekádu si nevyhnutelně vybralo svou další a mnohem hlubší daň na psychice i mezilidských vztazích hudebníků. V roce 2003 začaly na veřejnost unikat první informace o závažných neshodách v kapele. Situace vygradovala rozhodnutím většiny členů vyloučit ze sestavy klávesistu a inovátora Michala Dvořáka. Na jeho místo byl dočasně přizván kytarista a skladatel Tomáš Vartecký. Tato sestava však nevydržela dlouho. Vnitřní napětí mezi silnými osobnostmi Roberta Kodyma a Davida Kollera bylo již neudržitelné.

V roce 2004 David Koller oficiálně oznámil, že vydává desku svého nového projektu s názvem Kollerband, ačkoliv tehdy ještě tvrdil, že Lucii zcela neopouští. Situace však byla natolik vyhrocená, že činnost skupiny Lucie byla krátce poté kompletně zmrazena a kapela oznámila "přechodný spánek", který se nakonec protáhl na dlouhých osm let. Během tohoto období ticha se jednotliví členové plně věnovali svým sólovým aktivitám. Robert Kodym a P.B.CH. slavili velké úspěchy s obnovenou činností kapely Wanastowi Vjecy. Michal Dvořák se stal uznávaným skladatelem filmové hudby a autorem monumentálního mezinárodního orchestrálního projektu Vivaldianno. David Koller pokračoval ve své velmi úspěšné sólové dráze.

Triumfální návrat ve slavné sestavě a EvoLucie (2012–2023)

Tlak fanoušků i médií na možný návrat legendy byl neustálý. K prvnímu neoficiálnímu prolomení ledů došlo v prosinci roku 2012, kdy se klasická čtveřice tajně sešla a zahrála několik písní na soukromém večírku pro úzký okruh přátel. Tento moment odstartoval proces velkého a složitého usmiřování. Oficiální a velkolepý návrat před veřejnost se uskutečnil v roce 2014, kdy kapela vyrazila na obří a okamžitě do posledního místa vyprodané comebackové turné po největších halách v České republice a na Slovensku. Euforie z návratu byla obrovská. V roce 2016 se kapela dočkala uvedení celovečerního dokumentárního filmu s názvem Lucie: Příběh jedný kapely, který režíroval David Sís a jenž mapoval celou jejich strastiplnou a úspěšnou cestu na vrchol.

Logickým krokem po obnovení koncertní činnosti byl návrat do nahrávacích studií. Po neskutečných šestnácti letech od poslední řadové desky vydala Lucie v listopadu roku 2018 své osmé studiové album s názvem EvoLucie. Deska byla velmi dobře přijata odbornou kritikou i veřejností, přičemž největší ohlas vzbudila silná a emotivní skladba „Nejlepší, kterou znám“, oceněná hudební cenou Anděl. Následující roky skupina pokračovala v masivním koncertování, absolvovala turné s velkými symfonickými orchestry i intimní akustické šňůry a vyprodala koncertní areály na mnoha letních festivalech.

Odchod Kollera, příchod Viktora Dyka a nová éra (2024–2026)

Když už se zdálo, že pozice kapely je po comebacku pevná a neotřesitelná, přišel začátkem roku 2024 další absolutní šok. David Koller na svých sociálních sítích oficiálně oznámil, že z důvodu maximálního vytížení vlastními sólovými projekty a rodinou z kapely na vlastní žádost definitivně odchází. Společně s ním skupinu opustil i jeho syn, vynikající bubeník Adam Koller, který v kapele dlouhodobě hostoval. Lucie tak stála před těžkou existenční otázkou. Zbývající trio, tedy Robert Kodym, P.B.CH. a Michal Dvořák, se však rozhodlo legendární značku neukončit a začalo intenzivně hledat adekvátní náhradu na uvolněné posty.

Dlouhé měsíce mlčení a napjatého očekávání ukončila velká tisková konference konaná 24. října 2024 v prostorách pražské restaurace Marina. Zde skupina oficiálně a slavnostně představila svou zbrusu novou sestavu. Na post hlavního frontmana a zpěváka byl vybrán Viktor Dyk, všestranný hudebník, skladatel a producent, který byl s členy kapely spřízněn již od devadesátých let díky společnému koncertování své někdejší kapely Dorota B.B. a účinkování v projektu RockOpera. Za bicí soupravu navíc nově usedl vysoce respektovaný a technicky brilantní rockový a metalový bubeník Štěpán Smetáček, který měl s Kodymem a P.B.CH. dlouholeté zkušenosti z kapely Wanastowi Vjecy.

Tato nová pětihlavá sestava se okamžitě pustila do intenzivní práce v nahrávacím studiu. Kapela oznámila, že má rozpracováno přes patnáct nových skladeb a připravuje vydání svého devátého studiového alba s pracovním názvem Radost. Přechod do nové éry je navíc spojen s obrovskými oslavami. Skupina vyhlásila pro rok 2025 masivní narozeninové turné s názvem "LUCIE 40 let". Tato výpravná šňůra s nejmodernějšími technologiemi startuje na podzim v Plzni a vrcholí monumentálním koncertem v prosinci 2025 v beznadějně vyprodané pražské O2 areně. Lucie se v této nové etapě rovněž výrazně angažuje v charitativní činnosti, přičemž výtěžky a aktivity z výročního turné podporují ohrožené děti ve spolupráci s Nadací Terezy Maxové, charitativní organizací Hledáme rodiče a nadací Pohyb bez pomoci profesora Pavla Koláře.

Hudební styl a textařský rukopis

Lucie se po celou dobu své existence vyznačuje naprosto unikátním a snadno rozpoznatelným zvukem. Její hudební základ tvoří tvrdé, syrové a klasické kytarové rockové postupy. Tento tvrdý rockový fundament je však velmi inteligentně a citlivě obohacen o melodické, popové a často velmi melancholické klávesové syntezátorové plochy z dílny Michala Dvořáka. Kapela se nikdy nebála experimentovat s moderním zvukem, samplováním a akustickými pasážemi, což z ní vytvořilo most mezi tvrdým rockem a rádiovým popem.

Textařský rukopis kapely, na kterém se historicky podíleli zejména Robert Kodym, David Koller a Oskar Petr, je typický svou živelností a absencí jakýchkoliv cenzurních zábran. Tématicky se texty velmi často pohybují v oblastech komplikovaných milostných vztahů, nespoutaného sexu, temné existenciální melancholie, touhy po absolutní svobodě, ale velmi často také drsně a bez servítků reflektují nebezpečí drogové závislosti a odvrácenou tvář divokého rockového životního stylu. Písně jsou psány v hovorové a srozumitelné češtině a mnohé slovní obraty ze skladeb Lucie se staly běžnou součástí slovníku široké veřejnosti.

Přehled členů skupiny

Sestava hudební skupiny prošla za čtyři desetiletí několika zásadními proměnami, avšak vždy stála na silných autorských osobnostech.

Aktuální sestava (od roku 2024):

Robert Kodym – Zakládající člen, kytarista, zpěvák a klíčový textař. Působí v kapele s výjimkou krátké pauzy od samého počátku v roce 1985.
Petr Chovanec (P.B.CH.) – Zakládající člen, hráč na basovou kytaru a zpěvák. Autor hutného basového zvuku kapely.
Michal Dvořák – Klávesista, skladatel, inovátor a programátor syntezátorů. Tvůrce atmosférických ploch a aranží.
Viktor Dyk – Hlavní zpěvák a kytarista. Nastoupil do kapely v říjnu roku 2024 jako náhrada za Davida Kollera.
Štěpán Smetáček – Hráč na bicí nástroje. Renomovaný bubeník s obrovskými zkušenostmi z metalové a rockové scény.

Nejvýznamnější bývalí členové:

David Koller (1987–2004, 2012–2024) – Zpěvák, bubeník a skladatel. Ikona kapely, jejíž charakteristický hlas a styl hry na bicí definovaly zvuk skupiny na celá desetiletí.
Marek Minárik (1993–1996) – Výborný slovenský baskytarista, který v kapele působil během tvůrčí pauzy P.B.CH. a podílel se na legendární desce Černý kočky mokrý žáby.
Tomáš Waschinger (1985–1987) – Původní bubeník u zrodu kapely.
Michal Penk (1985–1986) – Původní zpěvák skupiny.

Diskografie

Katalog hudební skupiny obsahuje dlouhou řadu multi-platinových studiových nahrávek, živých záznamů a speciálních výběrů.

1990 – Lucie (Eponymní debutové studiové album)
1991 – In the Sky (Druhé studiové album, hity jako Černí andělé)
1992 – Lucie Live I. a II. (Dvoudílné záznamy z koncertu v pražské Lucerně)
1994 – Černý kočky mokrý žáby (Třetí studiové album, zisk Diamantové desky a ocenění Album dvacetiletí)
1996 – Pohyby (Čtvrté studiové album)
1998 – Větší než malé množství lásky (Páté studiové album s kontroverzním hitem Medvídek)
2000 – Slunečnice (Šesté studiové album)
2002 – Dobrá kočzka která nemlsá (Sedmé studiové album, hit Chci zas v tobě spát)
2018 – EvoLucie (Osmé studiové album, první po šestnáctileté pauze a návratu kapely)

Zdroje