Hnutí

Hnutí
	Soubor:Social Movement.svg
	Schematické znázornění sociálního hnutí
Oblast	Sociologie, politika, umění, fyzika
Související pojmy	Pohyb, protest, reforma, revoluce, identita, kolektivní akce

Rozbalit box

Obsah boxu

Hnutí je široký pojem označující organizovanou kolektivní snahu o dosažení určitého cíle, často společenské změny, ale také jakoukoli změnu místa nebo polohy. Může se jednat o sociální hnutí, politické hnutí, umělecké hnutí nebo například fyzikální hnutí tělesa. V sociologickém kontextu představuje hnutí komplex souhlasně orientovaných kolektivních činností založených na aktivismu a mobilizaci stoupenců, jejichž cílem je zasahovat do podmínek společenského života.

⏳ Historie a vývoj

Koncept hnutí jako kolektivního výrazu odporu ovládaných proti vládnoucí moci má hluboké historické kořeny. Již v 19. století se objevovalo dělnické hnutí, následované národně osvobozeneckými hnutími v polovině 20. století a hnutími disentu v jeho třetí čtvrtině. Tato hnutí často apelovala na obecné morální hodnoty a usilovala o univerzalistické představy o podobě žádoucí společnosti. Výjimečně však mohla sehrát i silně negativní roli, jako například fašistické hnutí.

Zavedení termínu „sociální hnutí“ do sociologie se připisuje Lorenzovi von Steinovi v roce 1850. K jeho popularitě přispěl W. Sombart svou prací Socialismus a sociální hnutí v 19. století. Po první světové válce se studium sociálních hnutí přesunulo do USA, kde se rozvíjela teorie kolektivního chování, která položila základy racionálnímu pojetí kolektivního jednání. Šedesátá léta 20. století pak přinesla nástup studentských hnutí, která ovlivnila starší hnutí, jako je feministické hnutí a environmentální hnutí, a dala vzniknout novým, například hnutí za práva homosexuálů.

🌍 Typy hnutí

Hnutí lze klasifikovat podle jejich cílů, rozsahu a charakteru:

Sociální hnutí jsou organizované kolektivní snahy o společenskou změnu, které jdou nad rámec institucionalizovaných metod, jako jsou volby. Mohou být transformační (usilující o převratné změny), reformní (měnící určité aspekty společnosti), spasitelské (usilující o změnu způsobu života) nebo nápravné (zaměřené na konkrétní nedostatky jedince). Příklady zahrnují dělnické hnutí, feministické hnutí, mírové hnutí, hnutí za občanská práva a ekologické hnutí.
Politická hnutí jsou sociální hnutí v oblasti politiky. Na rozdíl od politických stran nemusí být primárně organizována za účelem zvolení členů do vládních úřadů, ale spíše s cílem přesvědčit občany nebo vládní úředníky k akci v konkrétních záležitostech. Mohou být místní, regionální, národní nebo mezinárodní. V Česku existuje řada politických hnutí, například hnutí ANO nebo Stačilo!.
Umělecká hnutí představují výrazné názorové a inovační proudy ve umění, které často reagují na společenské změny nebo se vymezují vůči předchozím stylům. Příkladem je romantismus v literatuře 19. století nebo feministické umění, které se snaží konfrontovat podřadné postavení žen v umění a společnosti.
Náboženská hnutí se často prolínají s komunitními hnutími a reprezentují pokusy o alternativní životní styly. Příkladem je svobodné zednářství, které má historicky kořeny v bratrstvech a později se propojilo s učením hermetismu.
Hnutí ve fyzice označuje změnu místa nebo polohy tělesa. Je základním konceptem mechaniky a je studováno v rámci kinetické teorie stavby látek, kde se částice neustále a neuspořádaně pohybují, což souvisí s vnitřní energií tělesa.

⚙️ Charakteristiky a fáze

Sociální hnutí se vyznačují několika klíčovými charakteristikami:

Kolektivní identita: Hnutí jsou založena na sdílené kolektivní identitě mezi pluralitou individuí, skupin nebo organizací. Tato identita je utváří, udržuje pocit sounáležitosti a pospolitosti a mobilizuje členy k akci.
Neformální interakce: Jsou sítí neformálních interakcí, které se liší od formálních organizací, jako jsou politické strany.
Spontaneita a organizace: Ačkoliv se vyznačují spontaneitou, vytvářejí si i svou strukturální základnu, mají historii a kontinuitu. Řídící instance však mohou činnost hnutí kontrolovat jen zčásti, aby si hnutí zachovalo svou životnost.
Cíle a zaměření: Mají společné cíle, které vycházejí ze shodné definice situace a podobného afektivního vztahu k ní. Mohou prosazovat změny, požadovat zachování status quo, sledovat zájmy svých členů nebo univerzalistické cíle.
Konflikt a odpor: Hnutí jsou privilegovaným výrazem napětí, konfliktů a rozporů ve společnosti a často narážejí na odpor protivníků.

Fáze vývoje sociálních hnutí obvykle zahrnují: 1. Zrod a agitace: Vzniká nespokojenost a uvědomění si problému. 2. Mobilizace: Hnutí získává stoupence a zdroje. 3. Byrokratizace/institucionalizace: Hnutí se stává formálnějším a může se pokusit o začlenění do stávajících struktur. 4. Pokles nebo zánik: Hnutí buď dosáhne svých cílů, je potlačeno, nebo se stane irelevantním.

💡 Význam a dopad

Hnutí hrají klíčovou roli ve společenské změně a vývoji. Mají schopnost ovlivňovat veřejné mínění, měnit normy a hodnoty a zasahovat do mocenských vztahů. Nová hnutí často opouštějí revoluční perspektivu a soustředí se na ovlivňování veřejného mínění a obranu jedince. Příkladem jsou hnutí za práva jednotlivce, jako je hnutí za lidská práva nebo hnutí za práva zvířat.

V politické sféře mohou hnutí vést k významným změnám vládní politiky, jako tomu bylo u mírových hnutí nebo antiglobalizačních hnutí. Některá hnutí usilují o rozšíření práv potlačovaných skupin, například abolicionismus nebo hnutí sufražetek. Globální občanská hnutí, která se vynořují s globalizací, se snaží řešit problémy s globálním dosahem.

📚 Hnutí v různých oblastech

Hnutí v České republice (2025): V roce 2025 se v České republice konaly parlamentní volby, kde se utkala řada politických stran a hnutí. Mezi významné politické subjekty patří například hnutí ANO, které ve volbách získalo 34,51 % hlasů. Dále existují koalice jako SPOLU a STAN. V kontextu Evropské unie působí také Evropské hnutí v České republice, které se zabývá evropskými a demokratickými hodnotami.
Hnutí v umění: Od romantismu přes parnasismus až po prokleté básníky se umělecká hnutí neustále vyvíjela. V současnosti se feministické umělecké hnutí, například Čtvrtá vlna feminismu, zaměřuje na témata jako tělo, mateřství, migrace a klimatická změna, propojující umění s politickým aktivismem.
Hnutí ve fyzice: Kromě základního významu pohybu se fyzika zabývá i komplexnějšími formami hnutí, jako je vnitřní energie tělesa, která zahrnuje kinetickou a potenciální energii molekul a atomů. Moderní fyzika zkoumá i odvážné hypotézy o kvantování prostoru, tedy zda má realita nejmenší možnou jednotku.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si hnutí jako velkou skupinu lidí, kteří se spojili, protože chtějí něco změnit. Není to jako fotbalový tým, který má pevná pravidla a dresy. Hnutí je spíše jako velký proud řeky, kde se mnoho malých potůčků (jednotlivců nebo menších skupin) spojí a tečou stejným směrem. Mají společný cíl – třeba chtějí, aby bylo čistší životní prostředí, nebo aby se lidé k sobě chovali spravedlivěji. Někdy se snaží změnit zákony, jindy jen chtějí, aby se změnilo, co si lidé myslí. Hnutí se může týkat i umělců, kteří se rozhodnou malovat nebo psát podobným stylem, nebo vědců, kteří se zaměří na určitý problém. I když se hnutí může zdát na první pohled neorganizované, má svou sílu v tom, že mnoho lidí věří v jednu myšlenku a snaží se ji prosadit.