Red Sullivan

George Sullivan
Celé jméno	George James Sullivan
Datum narození	24. prosince 1929
Místo narození	Peterborough, Ontario
Datum úmrtí	19. ledna 2019
Místo úmrtí	Peterborough, Ontario
Státní příslušnost
Povolání	hokejista, trenér, skaut
Aktivní od	1947
Aktivní do	1963

George James Sullivan, v hokejovém prostředí známý takřka výhradně pod přezdívkou Red Sullivan (24. prosince 1929, Peterborough, Ontario – 19. ledna 2019, Peterborough, Ontario), byl kanadský profesionální hokejový útočník, který nastupoval na pozici centra, a pozdější hlavní trenér v NHL. Během své hráčské kariéry odehrál 557 zápasů základní části v dresech Boston Bruins, Chicago Black Hawks a New York Rangers, přičemž zaznamenal 107 gólů a 239 asistencí. V letech 1957 až 1961 zastával funkci kapitána týmu New York Rangers.

Kromě působení v NHL zanechal Sullivan historickou stopu v nižší soutěži AHL, kde v sezóně 1953/54 v dresu Hershey Bears zaznamenal 89 asistencí, což je dodnes platný rekord soutěže pro jednu základní část. Po ukončení aktivní hráčské kariéry plynule přešel do pozice hlavního trenéra. Postupně vedl týmy New York Rangers, v roce 1967 se stal historicky prvním hlavním trenérem nově vzniklé organizace Pittsburgh Penguins a v ročníku 1974/75 vedl v 18 zápasech expanzní celek Washington Capitals. Pozdější část profesního života strávil jako hokejový skaut.

👤 Životopis a raná léta

George Sullivan se narodil 24. prosince 1929 v ontarijském městě Peterborough. Ve svém rodném městě a jeho okolí se od mládí věnoval nejen lednímu hokeji, ale také baseballu a softballu. Navzdory své relativně subtilní tělesné konstrukci – v době svého vstupu do profesionálního sportu vážil přibližně 70 kilogramů při výšce 180 centimetrů – prokazoval vysokou míru bojovnosti a zarputilosti, jež mu vynesla trvalé místo ve vrcholovém sportu.

Na organizované úrovni začal Sullivan působit v lize Ontario Hockey Association (OHA). V letech 1947 až 1950 nastupoval za juniorský celek St. Catharines Teepees. V tomto týmu se postupně vypracoval v klíčového ofenzivního hráče. V sezóně 1949/50 vedl s výrazným náskokem kanadské bodování soutěže, avšak titul nejproduktivnějšího hráče nakonec nezískal, neboť byl v průběhu ročníku po odehrání pouhých 13 utkání povolán do profesionálního hokeje.

🏒 Začátky v profesionálním hokeji a rekordní AHL

Svůj profesionální debut absolvoval Sullivan v sezóně 1949/50, kdy byl podepsán organizací Boston Bruins. V nejvyšší zámořské soutěži odehrál v tomto ročníku tři utkání (v nichž zaznamenal jednu asistenci), načež byl odeslán do farmářského celku Hershey Bears v soutěži AHL. Právě v Hershey následně strávil stěžejní část svých raných profesionálních let. V sezóně 1950/51 nastoupil do 70 zápasů, vstřelil 28 branek, přidal 56 asistencí a s 84 body se usadil mezi nejproduktivnějšími hráči týmu.

V průběhu let 1951 a 1952 sice Sullivan dostal příležitost odehrát 67 zápasů za první tým Boston Bruins, avšak nedokázal se trvale prosadit do elitních formací a bodově zaostával za očekáváním (24 bodů). Vedení Bruins jej proto pro sezónu 1953/54 poslalo zpět na farmu do Hershey. Tento ročník se zapsal do dějin AHL. Sullivan odehrál 69 zápasů, ve kterých nastřílel 30 gólů a především zaznamenal 89 asistencí. S celkovým součtem 119 bodů suverénně ovládl bodování soutěže. Za tento výkon obdržel John B. Sollenberger Trophy pro vítěze kanadského bodování a zároveň Les Cunningham Award, která je udělována nejužitečnějšímu hráči (MVP) celé AHL. Hodnota 89 asistencí v jedné sezóně zůstává i po více než sedmi dekádách nepřekonaným absolutním rekordem soutěže American Hockey League. Tým Hershey Bears v této sezóně postoupil až do finále Calder Cupu, kde ovšem podlehl týmu Cleveland Barons 2:4 na zápasy, ačkoliv Hershey přestřílelo svého soupeře v celkovém skóre série 19:17.

🍁 Působení v Boston Bruins a Chicago Black Hawks

Dominantní výkony v nižší lize zajistily Sullivanovi návrat do NHL, tentokrát natrvalo. Práva na jeho smlouvu získal klub Chicago Black Hawks. V dresu Chicaga odehrál kompletní sezónu 1954/55 a okamžitě se stal lídrem týmové ofenzivy. Se 61 body (19 gólů a 42 asistencí) v 70 zápasech vedl týmové bodování a poprvé v kariéře byl nominován do utkání hvězd (NHL All-Star Game).

V následujícím ročníku 1955/56 jeho produktivita mírně klesla na 40 bodů ve 63 zápasech, avšak nadále patřil k oporám mužstva a znovu si vysloužil účast v utkání hvězd. Sullivan byl tehdejšími trenéry napříč ligou v interním hlasování označen za vůbec nejpracovitějšího a nejhouževnatějšího hráče soutěže (hardest worker and hustler). Navzdory této pověsti se vedení Chicaga rozhodlo před začátkem ročníku 1956/57 pro změnu v kádru a Sullivan byl vyměněn do New York Rangers.

🗽 Éra v New York Rangers a incident s Dougem Harveyem

Do organizace na Manhattanu přišel Sullivan na podzim roku 1956. Během své první sezóny v modrém dresu prožil jeden z nejtěžších momentů své kariéry i života. Dne 26. listopadu 1956 se New York Rangers utkali s týmem Montreal Canadiens. Sullivan byl znám tím, že na ledě velmi agresivně napadal soupeřovy brankáře. Během utkání dostal od obránce Montrealu, Douga Harveyho, jasné varování, aby se přestal přibližovat k brankáři Jacquesi Planteovi. Sullivan, věren své povaze, varování ignoroval. Následně ho Harvey cíleně zasáhl koncem hole (tzv. spearing) přímo do oblasti břicha.

Náraz způsobil Sullivanovi masivní rupturu sleziny. Zranění bylo natolik vážné a vnitřní krvácení natolik rozsáhlé, že po převozu do nemocnice byla jeho situace hodnocena jako kritická. K jeho lůžku byl dokonce přivolán katolický kněz, aby mu udělil poslední pomazání (svátost nemocných). Sullivan ovšem chirurgický zákrok přežil, úspěšně zrekonvalescoval a navzdory chybějící části sezóny (odehrál jen 42 utkání) se vrátil na led k další kariéře.

V sezóně 1957/58 vedení New York Rangers jmenovalo Sullivana oficiálním kapitánem mužstva. V této roli vystřídal Harryho Howella. S kapitánským "C" na hrudi působil další čtyři kompletní sezóny. Jeho individuálně nejúspěšnějším ročníkem v NHL se stala sezóna 1958/59, kdy odehrál všech 70 zápasů a zaznamenal své kariérní maximum – 21 branek a 63 bodů. V letech 1958, 1959 a 1960 se rovněž zúčastnil dalších tří utkání hvězd. Hráčskou kariéru v NHL definitivně uzavřel na konci ročníku 1960/61 ve věku jednatřiceti let.

📋 Trenérská kariéra

Přechod do pozice trenéra a návrat do Rangers

Po odchodu z elitní soutěže přijal Sullivan nabídku klubu Kitchener-Waterloo Beavers, jenž působil v lize Eastern Professional Hockey League (EPHL) a sloužil jako farma Rangers. V sezóně 1961/62 zde fungoval v duální roli hrajícího trenéra. Jako hráč si připsal 46 asistencí a tým dovedl na třetí místo v základní části s bilancí 36 výher, 24 proher a 10 remíz, nicméně v play-off podlehli týmu Hull-Ottawa Canadiens v sedmizápasové sérii. V ročníku 1962/63 se přesunul na pozici hrajícího trenéra v týmu Baltimore Clippers v AHL (14 gólů a 22 asistencí ve 31 zápasech).

Uprostřed této sezóny, koncem prosince 1962, vyhodilo vedení New York Rangers hlavního trenéra Muzze Patricka a nabídlo uvolněný post na lavičce NHL právě Sullivanovi. Ten okamžitě ukončil aktivní hráčskou dráhu a postavil se na lavičku týmu v Madison Square Garden. Během svého působení u Rangers se snažil o zabudování taktické disciplíny, nicméně celek procházel složitým generačním obdobím. V žádné z kompletních sezón pod jeho vedením se týmu nepodařilo postoupit do vyřazovacích bojů o Stanley Cup. V prosinci roku 1965, po 20 odehraných zápasech sezóny 1965/66, generální manažer Emile Francis Sullivana odvolal a sám se postavil na místo hlavního trenéra. Sullivanova konečná bilance u Rangers činila 58 výher, 103 proher a 35 remíz.

První trenér v historii Pittsburgh Penguins

Když NHL v roce 1967 provedla historické rozšíření ze šesti na dvanáct účastníků, představitelé nově vzniklé franšízy Pittsburgh Penguins angažovali Sullivana jako vůbec prvního hlavního trenéra ve svých klubových dějinách. V premiérové sezóně 1967/68 vedl nováčkovský tým, který zakončil základní část s bilancí 27 výher, 34 proher a 13 remíz (67 bodů), což stačilo na páté, tedy nepostupové místo v nově utvořené Západní divizi. V následujícím ročníku 1968/69 se výsledky zhoršily. Penguins vyhráli pouze 20 ze 76 zápasů, inkasovali 258 branek a skončili s 51 body suverénně poslední. Po této sezóně byl Sullivan vedením Pittsburghu z funkce uvolněn a nahrazen Redem Kellym.

Katastrofa jménem Washington Capitals

Svou poslední šanci na pozici hlavního trenéra v NHL obdržel Sullivan v sezóně 1974/75, kdy jej angažoval další expanzní celek – Washington Capitals. Tento tým vstoupil do historie jako statisticky vůbec nejhorší mužstvo v moderních dějinách NHL (ročník zakončil s bilancí 8-67-5). Sullivan převzal mužstvo v únoru 1975 po propuštěném trenéru Jimu Andersonovi. Odtrénoval celkem 18 utkání, z nichž vyhrál pouhá dvě (bilance 2 výhry, 16 proher).

Dne 22. března 1975 utrpěl Washington debakl 2:8 na ledě Boston Bruins, při kterém zaznamenal hattrick obránce Bobby Orr. Pro Capitals to znamenalo 15. porážku v řadě, čímž vyrovnali historický negativní rekord týmu Philadelphia Quakers ze sezóny 1930/31. Bezprostředně po tomto utkání Sullivan předstoupil před novináře a oznámil svou okamžitou rezignaci s odvoláním na zdravotní komplikace a vysoký stres. Prohlásil doslova: „Prostě už to dál nezvládnu. Můj starý žaludek je úplně v prachu. Nemůžu pořádně jíst, nemůžu spát. V mém věku už tohle prostě nemůžu dělat.“ Jeho nástupcem pro zbytek sezóny se stal generální manažer klubu Milt Schmidt.

🔍 Život po hokeji a práce skauta

Po odchodu z trenérské lavičky zůstal Sullivan v hokejovém hnutí. Po mnoho let pracoval jako profesionální skaut pro organizace Boston Bruins a Philadelphia Flyers, a posléze působil přímo v centrálním skautingovém úřadu samotné NHL (NHL Central Scouting). V rodném městě navíc pokračoval v aktivitách spojených se svými oblíbenými letními sporty a dlouhá léta hrál na první a druhé metě v lokálních softballových a baseballových soutěžích, přičemž několikrát ovládl statistiky v odpalech a homerunech.

V roce 1980 byl za své celoživotní sportovní zásluhy oficiálně uveden do Síně slávy Peterborough a přilehlého okresu (Peterborough and District Sports Hall of Fame). George „Red“ Sullivan strávil poslední roky svého života v ústraní v Ontariu, kde postupně bojoval s Alzheimerovou chorobou. Zemřel 19. ledna 2019 ve věku 89 let. Na jeho počest je v místním parku East City Bowl vybudován památník a jedno z baseballových hřišť nese oficiální název George "Red" Sullivan Bowl.

🏆 Úspěchy a ocenění

1953/54: Vítěz John B. Sollenberger Trophy (nejproduktivnější hráč základní části AHL – 119 bodů)
1953/54: Vítěz Les Cunningham Award (nejužitečnější hráč základní části AHL)
1953/54: Držitel absolutního historického rekordu AHL v počtu asistencí za sezónu (89 asistencí)
Pětinásobný účastník NHL All-Star Game (1955, 1956, 1958, 1959, 1960)
Kapitán týmu New York Rangers v letech 1957–1961
První hlavní trenér v historii organizace Pittsburgh Penguins
1980: Uveden do Peterborough and District Sports Hall of Fame

📈 Statistiky

Níže jsou uvedeny kompletní tabulky ze všech soutěžních ročníků, do kterých George Sullivan během své kariéry nastoupil, bez jakéhokoliv vynechání či filtrování. Chybějící historická data jsou u jednotlivých položek označena formulkou "data nejsou dostupná" nebo pomlčkou.

Hráčské statistiky v NHL

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (Play-off)	Góly (Play-off)	Asistence (Play-off)	Body (Play-off)	Trestné minuty (Play-off)
1949/50	Boston Bruins	3	0	1	1	0	—	—	—	—	—
1951/52	Boston Bruins	67	12	12	24	24	7	0	0	0	0
1952/53	Boston Bruins	32	3	8	11	8	3	0	0	0	0
1954/55	Chicago Black Hawks	70	19	42	61	51	—	—	—	—	—
1955/56	Chicago Black Hawks	63	14	26	40	58	—	—	—	—	—
1956/57	New York Rangers	42	6	17	23	36	5	1	2	3	4
1957/58	New York Rangers	70	11	35	46	61	1	0	0	0	0
1958/59	New York Rangers	70	21	42	63	54	—	—	—	—	—
1959/60	New York Rangers	70	12	25	37	81	—	—	—	—	—
1960/61	New York Rangers	70	9	31	40	64	—	—	—	—	—
Celkem	NHL kariéra	557	107	239	346	437	16	1	2	3	4

(Poznámka: Ve statistikách chybí Sullivanova účast v play-off ze sezóny 1950/51. Přestože v základní části nastupoval jen v AHL, byl pro 2 zápasy play-off povolán do kádru Bruins bez bodového zisku).*

Hráčské statistiky v AHL a EPHL

Sezóna	Tým	Soutěž	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (Play-off)	Góly (Play-off)	Asistence (Play-off)	Body (Play-off)	Trestné minuty (Play-off)
1949/50	Hershey Bears	AHL	51	10	30	40	36	—	—	—	—	—
1950/51	Hershey Bears	AHL	70	28	56	84	36	6	1	2	3	0
1952/53	Hershey Bears	AHL	36	10	40	50	18	—	—	—	—	—
1953/54	Hershey Bears	AHL	69	30	89	119	54	11	2	7	9	4
1961/62	Kitchener-Waterloo Beavers	EPHL	70	data nejsou dostupná	46	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	7	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1962/63	Baltimore Clippers	AHL	31	14	22	36	25	—	—	—	—	—

Hráčské statistiky v juniorské OHA

Sezóna	Tým	Soutěž	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (Play-off)	Góly (Play-off)	Asistence (Play-off)	Body (Play-off)	Trestné minuty (Play-off)
1947/48	St. Catharines Teepees	OHA	26	10	12	22	34	data nejsou dostupná	—	—	—	—
1948/49	St. Catharines Teepees	OHA	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	—	—	—	—
1949/50	St. Catharines Teepees	OHA	13	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	—	—	—	—

Trenérské statistiky v NHL

Sezóna	Tým	Zápasy	Výhry	Prohry	Remízy	Bodové procento	Umístění v divizi
1962/63	New York Rangers	40	11	21	8	37,5 %	5. místo (neúčast v play-off)
1963/64	New York Rangers	70	22	38	10	38,6 %	5. místo (neúčast v play-off)
1964/65	New York Rangers	70	20	38	12	37,1 %	5. místo (neúčast v play-off)
1965/66	New York Rangers	20	5	12	3	32,5 %	odvolán v průběhu sezóny
1967/68	Pittsburgh Penguins	74	27	34	13	45,3 %	5. místo na Západě (neúčast v play-off)
1968/69	Pittsburgh Penguins	76	20	45	11	33,6 %	6. místo na Západě (neúčast v play-off)
1974/75	Washington Capitals	18	2	16	0	11,1 %	odstoupil v průběhu sezóny

Zdroje