Garth Snow (hokejista)

Garth Snow
Výška	191 cm
Váha	91 kg
Pozice	Brankář
Draft	1987, 114. celkově, Quebec Nordiques
Bývalé týmy	Quebec Nordiques; Philadelphia Flyers; Vancouver Canucks; Pittsburgh Penguins; New York Islanders

Garth Snow je bývalý americký profesionální hokejový brankář a dlouholetý hokejový funkcionář, který se nejvýrazněji zapsal do historie National Hockey League (NHL) jako generální manažer týmu New York Islanders. Tuto funkci zastával bezprostředně po ukončení své hráčské kariéry po dobu dvanácti let, což z něj učinilo jednoho z nejdéle sloužících manažerů v moderní éře klubu.

Během své aktivní hráčské kariéry, která trvala od roku 1993 do roku 2006, působil v pěti klubech NHL: Quebec Nordiques, Philadelphia Flyers, Vancouver Canucks, Pittsburgh Penguins a New York Islanders. Ačkoliv byl většinu kariéry považován za spolehlivou brankářskou dvojku, v roce 1997 dovedl tým Philadelphie Flyers až do finále Stanley Cupu. Snow byl rovněž známý svou fyzickou hrou, ochotou bránit spoluhráče a kontroverzemi ohledně velikosti své brankářské výstroje, které vedly ke změnám pravidel NHL.

Po ukončení hráčské kariéry v roce 2006 provedl bezprecedentní přechod, když byl doslova přes noc jmenován generálním manažerem New York Islanders, přestože neměl žádné předchozí zkušenosti s vedením klubu. Jeho éra v čele Islanders byla charakteristická odvážnými, často kontroverzními rozhodnutími, přestavbou týmu kolem Johna Tavarese a složitým obdobím stěhování klubu z haly Nassau Veterans Memorial Coliseum do Barclays Center.

Ve své funkci působil až do roku 2018, kdy byl nahrazen Lou Lamoriellem. Garth Snow rovněž reprezentoval Spojené státy americké na mezinárodní scéně, včetně Zimních olympijských her 1994 v Lillehammeru a několika světových šampionátů.

🎓 Mládí a univerzitní kariéra

Garth Snow se narodil ve městě Wrentham ve státě Massachusetts. S hokejem začínal na střední škole Mount Saint Charles Academy, která je známá svým silným hokejovým programem. Jeho talent mu vynesl stipendium na prestižní University of Maine, kde hrál za tým Maine Black Bears v univerzitní lize NCAA.

Jeho působení na univerzitě bylo mimořádně úspěšné a stalo se základem pro jeho budoucí profesionální kariéru. V sezóně 1992/93 zažil s týmem fenomenální ročník. Maine Black Bears, vedení budoucí superhvězdou Paulem Kariyou a s Garthem Snowem v brance, dosáhli neuvěřitelné bilance 42 výher, jedné prohry a dvou remíz. Snow byl v této sezóně dominantní, zaznamenal 21 výher a jeho průměr obdržených branek byl jedním z nejlepších v zemi.

Vrcholem této sezóny bylo vítězství v národním šampionátu NCAA, kde Maine ve finále porazilo tým Lake Superior State University. Snow byl za své výkony jmenován do All-Tournament týmu. Během svých tří let na univerzitě si vybudoval pověst velkého, silného brankáře, který dokáže v klíčových momentech podržet tým. Studium ukončil s titulem v oboru obchodní administrativa, což se později ukázalo jako cenná kvalifikace pro jeho manažerskou dráhu.

🏒 Hráčská kariéra v NHL

Quebec Nordiques (1993–1995)

Garth Snow byl draftován týmem Quebec Nordiques již v roce 1987 v šestém kole jako 114. celkově. Svůj debut v NHL si však odbyl až v sezóně 1993/94. V týmu, který byl tehdy na vzestupu díky mladým hvězdám jako Joe Sakic nebo Peter Forsberg, plnil roli náhradního brankáře za Stéphanem Fisetem. V dresu Nordiques nastoupil celkem k 7 zápasům, než byl klub v roce 1995 přestěhován do Denveru a stal se z něj tým Colorado Avalanche. Snow však u tohoto přesunu nebyl, protože byl vyměněn do Philadelphia Flyers.

Philadelphia Flyers (1995–1998)

Nejúspěšnější část své hráčské kariéry prožil Snow ve Philadelphia Flyers. Zde vytvořil silný brankářský tandem s Ronem Hextallem. Snow si rychle získal přízeň fanoušků ve Philadelphii, kteří oceňovali jeho bojovnost a ochotu fyzicky se zapojit do hry, což dobře zapadalo do identity týmu přezdívaného "Broad Street Bullies".

Vrcholem jeho angažmá byla sezóna 1996/97. Ačkoliv do play-off vstupoval jako dvojka, po několika nejistých výkonech Hextalla převzal roli jedničky. Snow podával v play-off vynikající výkony a výraznou měrou přispěl k postupu Flyers přes Pittsburgh Penguins, Buffalo Sabres a New York Rangers až do finále Stanley Cupu. Ve finále však Flyers narazili na silný tým Detroit Red Wings a sérii prohráli 0:4 na zápasy. Přestože titul nezískali, Snowovo působení v brance během této jízdy zůstalo jedním z vrcholů jeho kariéry.

Vancouver Canucks a Pittsburgh Penguins (1998–2001)

V březnu 1998 byl Snow vyměněn do Vancouver Canucks za brankáře Seana Burkea. Ve Vancouveru strávil necelé tři sezóny v období, kdy tým procházel složitou přestavbou pod vedením Marka Messiera. Snow se o brankoviště dělil s dalšími gólmany a jeho statistiky v průměrném týmu nebyly oslnivé.

V roce 2000 podepsal smlouvu s Pittsburgh Penguins. Zde plnil roli zkušeného náhradníka za Jean-Sébastienem Aubinem a později i dalšími brankáři. Během svého působení v Pittsburghu si zahrál po boku navrátilce Maria Lemieuxe a podílel se na postupu týmu do finále konference v roce 2001, kde však Penguins podlehli New Jersey Devils.

New York Islanders (2001–2006)

Poslední štací jeho hráčské kariéry se stal tým New York Islanders. Do klubu přišel jako zkušený mentor a pojistka pro mladého a talentovaného, ale často zraněného Ricka DiPietra. Snow v této roli strávil čtyři sezóny (s výjimkou výluky v sezóně 2004/05, kdy hrál v Rusku za SKA Petrohrad).

V dresu Islanders byl respektovanou postavou v kabině. Byl známý jako inteligentní hráč, který studoval hru a často komunikoval s trenéry o strategii. Právě tyto vlastnosti, spolu s jeho dobrým vztahem s majitelem klubu Charlesem Wangem, předznamenaly jeho budoucí kariéru. Svůj poslední zápas v NHL odchytal v sezóně 2005/06.

💼 Manažerská kariéra

Šokující jmenování a začátky (2006–2008)

Dne 18. července 2006 došlo k jedné z nejpřekvapivějších událostí v moderní historii managementu NHL. Majitel New York Islanders Charles Wang vyhodil generálního manažera Neila Smithe pouhých 40 dní po jeho nástupu do funkce a na jeho místo jmenoval Gartha Snowa. Snow přitom v té době ještě neměl oficiálně ukončenou hráčskou kariéru a neměl absolutně žádné zkušenosti s prací v managementu klubu.

Tento krok vyvolal v hokejovém světě vlnu skepse a kritiky. Mnozí odborníci považovali Snowa za loutku majitele Wanga. Snow však okamžitě po nástupu do funkce ukončil hráčskou činnost a začal s přestavbou týmu. Jedním z jeho prvních a nejkontroverznějších kroků bylo podepsání brankáře Ricka DiPietra na neuvěřitelných 15 let za 67,5 milionu dolarů. Tato smlouva se později stala pro klub velkou zátěží kvůli DiPietrovým chronickým zraněním a byla nakonec vyplacena.

Éra Johna Tavarese a přestavba (2009–2018)

Zásadním momentem Snowovy manažerské éry byl draft v roce 2009, kdy Islanders volili jako první. Snow vybral kanadského útočníka Johna Tavarese, který se stal tváří organizace a kapitánem týmu na téměř celou dekádu. Kolem Tavarese se Snow snažil vybudovat konkurenceschopný tým, což se mu dařilo se střídavými úspěchy.

Snow se ukázal jako schopný vyjednavač při získávání aktiv během uzávěrek přestupů, ale často čelil kritice za neschopnost přilákat do týmu špičkové volné hráče nebo zajistit kvalitního brankáře. Mezi jeho úspěšné kroky patřil zisk útočníka Matta Moulsona z trhu volných hráčů nebo draftování hráčů jako Anders Lee, Brock Nelson či Mathew Barzal.

Naopak kritiku sklidil za výměnu mladého Nina Niederreitera za Cala Clutterbucka nebo za unáhlenou výměnu za Thomase Vanka, která stála klub cenné volby v draftu, aniž by přinesla dlouhodobý úspěch.

Konec působení

V roce 2018, po další sezóně bez postupu do play-off a blížícím se konci smlouvy Johna Tavarese, se majitelé klubu rozhodli pro zásadní změnu. Do funkce prezidenta pro hokejové operace byl najat legendární Lou Lamoriello, který měl plnou pravomoc nad personálním obsazením. Dne 5. června 2018 Lamoriello oznámil, že Garth Snow byl odvolán z funkce generálního manažera, stejně jako hlavní trenér Doug Weight.

Ačkoliv Snowovo působení skončilo bez zisku Stanley Cupu, zanechal nástupci týmu plný talentovaných hráčů (včetně Barzala, Beauvilliera či Pulocka), kteří tvořili jádro mužstva v následujících úspěšných letech pod vedením trenéra Barryho Trotze.

📉 Kontroverze a kritika

Kauza ramenních chráničů

Jako hráč byl Garth Snow ústřední postavou kontroverze ohledně velikosti brankářské výstroje. V 90. letech nosil jedny z největších ramenních chráničů v lize, které výrazně přesahovaly jeho ramena a opticky zvětšovaly plochu, kterou v brance zabíral. Trenér soupeře, Mike Keenan, jej dokonce obvinil z podvádění a v médiích se objevovaly vtipy o tom, že Snowova výstroj připomíná "přistávací dráhu".

Tato debata, ve které byl Snow často uváděn jako hlavní příklad "nefér" výstroje, nakonec přispěla k tomu, že NHL v následujících letech zpřísnila pravidla pro maximální rozměry brankářských chráničů a zavedla přísnější měření.

Kritika manažerských rozhodnutí

Během svého působení v roli generálního manažera čelil Snow několika vlnám kritiky fanoušků. Byla mu vyčítána přílišná loajalita k trenéru Jacku Capuanovi, který vedl tým více než šest sezón, přestože výsledky byly často průměrné. Dalším bodem kritiky byla situace kolem tří brankářů v sezóně 2015/16, kdy Islanders drželi na soupisce Jaroslava Haláka, Thomase Greisse a Jean-Françoise Bérubého, což narušovalo tréninkový proces a pohodu v týmu.

Největší stín na jeho konec vrhla neschopnost podepsat prodloužení smlouvy s kapitánem Johnem Tavaresem nebo jej vyměnit před koncem kontraktu. Tavares nakonec v červenci 2018 odešel jako volný hráč do Toronto Maple Leafs a Islanders za svou největší hvězdu nezískali žádnou protihodnotu.

🌍 Reprezentace

Garth Snow reprezentoval Spojené státy americké na několika významných mezinárodních turnajích. Jeho největším úspěchem na mezinárodní scéně byla účast na Zimních olympijských hrách 1994 v norském Lillehammer. Americký tým zde sice nezískal medaili, ale Snow byl součástí olympijského výběru.

Dále reprezentoval USA na Mistrovství světa v roce 1998 ve Švýcarsku. Přestože v národním týmu často plnil roli druhého nebo třetího brankáře za hvězdami jako Mike Richter nebo John Vanbiesbrouck, jeho nominace potvrzovaly jeho status spolehlivého gólmana NHL.

📊 Statistiky

Hráčská kariéra - Základní část

Sezóna	Tým	Liga	Z	V	P	R/PP	MIN	OG	ČK	POG	%Úsp
1993/94	Quebec Nordiques	NHL	5	3	2	0	279	16	0	3.44	87.4
1994/95	Quebec Nordiques	NHL	2	1	1	0	119	11	0	5.55	81.7
1995/96	Philadelphia Flyers	NHL	26	12	8	4	1437	68	0	2.84	89.4
1996/97	Philadelphia Flyers	NHL	35	14	8	8	1884	79	2	2.52	90.3
1997/98	Philadelphia Flyers	NHL	29	14	9	4	1651	67	1	2.43	90.2
1997/98	Vancouver Canucks	NHL	12	3	6	0	504	26	0	3.10	89.4
1998/99	Vancouver Canucks	NHL	65	20	31	8	3501	171	6	2.93	90.0
1999/00	Vancouver Canucks	NHL	32	10	15	3	1712	76	0	2.66	90.2
2000/01	Pittsburgh Penguins	NHL	35	14	15	4	2032	101	3	2.98	90.0
2001/02	New York Islanders	NHL	25	10	7	2	1217	55	2	2.71	90.0
2002/03	New York Islanders	NHL	43	16	17	5	2390	92	1	2.31	91.8
2003/04	New York Islanders	NHL	39	14	15	5	2015	94	1	2.80	89.9
2005/06	New York Islanders	NHL	20	4	13	1	1096	68	0	3.72	88.6
Celkem		NHL	368	135	147	44	19837	924	16	2.80	90.0

Hráčská kariéra - Play-off

Sezóna	Tým	Liga	Z	V	P	MIN	OG	ČK	POG	%Úsp
1995/96	Philadelphia Flyers	NHL	1	0	0	19	1	0	3.16	85.7
1996/97	Philadelphia Flyers	NHL	12	8	4	699	33	0	2.83	89.2
2000/01	Pittsburgh Penguins	NHL	0	0	0	0	0	0	0.00	0.0
2001/02	New York Islanders	NHL	1	0	0	26	2	0	4.62	86.7
2002/03	New York Islanders	NHL	5	1	4	305	12	1	2.36	92.6
Celkem		NHL	20	9	8	1049	48	1	2.76	89.7

👨‍👩‍👧‍👦 Osobní život

Garth Snow je ženatý a s manželkou Ericou mají několik dětí. Po svém odvolání z funkce generálního manažera v roce 2018 se stáhl z veřejného života a hokejového dění. Během své kariéry byl známý svým suchým humorem a přímým vystupováním v médiích. Je také aktivní v charitativních organizacích a během svého působení v Long Islandu podporoval místní komunity a mládežnický hokej.

Mimo led byl Snow známý jako vášnivý rybář a milovník outdoorových aktivit. Jeho vzdělání v oboru administrativy z University of Maine mu pomohlo v rychlé adaptaci na roli v managementu, ačkoliv přechod z kabiny do kanceláře bez mezikroku byl i pro něj osobně velkou výzvou, kterou v rozhovorech zpětně hodnotil jako "školu života".

Zdroje