Přeskočit na obsah

Evropské společenství uhlí a oceli

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox zaniklá organizace

Evropské společenství uhlí a oceli (zkratka ESUO, neoficiálně nazývané také Montánní unie) byla mezinárodní organizace šesti evropských států, založená po druhé světové válce s cílem vytvořit společný trh pro strategicky nejdůležitější suroviny té doby – uhlí a ocel. Organizace formálně vznikla vstupem Pařížské smlouvy v platnost dne 23. července 1952 a zanikla přesně po 50 letech, 23. července 2002, kdy její agenda byla plně integrována do struktur Evropského společenství. ESUO je považováno za první a klíčový krok v procesu evropské integrace, který vedl ke vzniku dnešní Evropské unie.

Základní myšlenkou bylo podřídit německou a francouzskou produkci uhlí a oceli společné, nadnárodní kontrole, čímž by se jakákoli budoucí válka mezi těmito dvěma historickými rivaly stala „nejen nemyslitelnou, ale i materiálně nemožnou“. Projekt byl otevřen i dalším evropským zemím a okamžitě se k němu připojily státy Beneluxu (Belgie, Nizozemsko, Lucembursko) a Itálie. ESUO vytvořilo institucionální rámec (Vysoký úřad, Společné shromáždění, Rada ministrů, Soudní dvůr), který se stal přímým předobrazem hlavních institucí pozdější EHS a EU.

📜 Historie

🏛️ Kontext a Schumanova deklarace

Po skončení druhé světové války v roce 1945 ležela Evropa v troskách. Panovala všeobecná snaha zabránit opakování tak ničivého konfliktu. Jedním z klíčových problémů byly napjaté vztahy mezi Francií a Německem, jejichž rivalita byla příčinou několika válek. Zvláštní význam měly průmyslové oblasti jako Porúří a Sársko, bohaté na uhlí, které byly zásadní pro zbrojní průmysl.

Francouzský úředník a ekonomický poradce Jean Monnet přišel s revoluční myšlenkou: místo omezování německého průmyslu ho integrovat do společné evropské struktury, která by byla řízena nadnárodním (supranacionálním) orgánem. Tím by se produkce uhlí a oceli, základních surovin pro vedení války, dostala pod společnou kontrolu a žádný stát by nemohl tajně zbrojit proti druhému.

Tento plán představil francouzskému ministru zahraničí Robertu Schumanovi. Dne 9. května 1950 Schuman na tiskové konferenci v Paříži pronesl projev, který vešel ve známost jako Schumanova deklarace. V ní navrhl vytvoření společného trhu pro uhlí a ocel pod správou společného Vysokého úřadu. Tento den je dnes slaven jako Den Evropy. Deklarace zdůraznila, že se jedná o první konkrétní krok k vytvoření „evropské federace“.

✒️ Pařížská smlouva a založení

Schumanův návrh byl pozitivně přijat kancléřem Západního Německa Konradem Adenauerem, který v něm viděl šanci na rehabilitaci Německa a jeho návrat do společenství evropských národů. K iniciativě se rychle přidaly i Itálie a země Beneluxu. Spojené království bylo pozváno, ale odmítlo se zúčastnit kvůli obavám ze ztráty národní suverenity nad svým průmyslem.

Jednání mezi šesti zakládajícími státy vedla k podpisu Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a oceli dne 18. dubna 1951 v Paříži. Po ratifikaci národními parlamenty smlouva vstoupila v platnost 23. července 1952. Byla uzavřena na dobu 50 let. Prvním předsedou klíčového orgánu, Vysokého úřadu, se stal Jean Monnet.

⚙️ Fungování a úspěchy

ESUO začalo okamžitě fungovat. Jeho hlavními úspěchy v prvních letech byly:

  • Vytvoření společného trhu: Byly odstraněny celní poplatky a množstevní omezení (kvóty) na obchod s uhlím, ocelí, železnou rudou a šrotem mezi členskými státy.
  • Zvýšení produkce: Společný trh stimuloval obchod a modernizaci, což vedlo k výraznému nárůstu produkce oceli.
  • Zajištění spravedlivé hospodářské soutěže: Vysoký úřad dohlížel na dodržování pravidel a mohl pokutovat podniky za vytváření kartelů nebo zneužívání dominantního postavení.
  • Sociální programy: ESUO financovalo programy na pomoc horníkům a ocelářům, kteří ztratili práci v důsledku restrukturalizace průmyslu.

V polovině 50. let se však začaly projevovat problémy, zejména v uhelném sektoru, který čelil konkurenci levnější ropy a dováženého uhlí. ESUO muselo řešit krize nadprodukce a řídit postupné uzavírání nerentabilních dolů.

📈 Integrace a zánik

Úspěch ESUO povzbudil členské státy k další integraci. V roce 1957 podepsaly tytéž státy tzv. Římské smlouvy, kterými založily Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom).

V roce 1967 vstoupila v platnost tzv. Slučovací smlouva (Merger Treaty), která sloučila výkonné orgány všech tří společenství (ESUO, EHS, Euratom). Od té doby existovala jednotná Evropská komise a jednotná Rada ministrů pro všechna tři společenství, která se souhrnně označovala jako Evropská společenství.

Pařížská smlouva byla uzavřena na dobu určitou – 50 let. Její platnost tedy automaticky vypršela 23. července 2002. Činnosti a kompetence ESUO byly plně převedeny na Evropské společenství (v rámci tzv. prvního pilíře Evropské unie). Majetek ESUO byl převeden do zvláštního fondu pro výzkum v uhelném a ocelářském průmyslu, který funguje dodnes. Zánik ESUO proběhl tiše a bez velkých ceremonií, což symbolizovalo úspěšné završení jeho historické mise.

🏛️ Institucionální struktura

ESUO vytvořilo unikátní institucionální model, který kombinoval nadnárodní a mezivládní prvky. Tento model se stal základem pro budoucí strukturu EU.

  • Vysoký úřad (High Authority):
   *   Byl výkonným a hlavně supranacionálním orgánem.
   *   Skládal se z devíti členů jmenovaných vládami členských států, kteří však byli nezávislí a nesměli přijímat pokyny od svých vlád.
   *   Měl pravomoc vydávat závazná rozhodnutí, ukládat pokuty a vybírat poplatky (první evropská daň) od podniků.
   *   Jeho přímým nástupcem je Evropská komise.
  • Společné shromáždění (Common Assembly):
   *   Plnilo funkci poradního a kontrolního orgánu.
   *   Skládalo se z delegátů národních parlamentů (původně 78 členů).
   *   Nemělo legislativní pravomoc, ale mohlo vyslovit nedůvěru Vysokému úřadu a donutit ho k rezignaci.
   *   Vyvinulo se v dnešní Evropský parlament.
  • Zvláštní rada ministrů (Special Council of Ministers):
   *   Představovala mezivládní prvek, zastupovala zájmy členských států.
   *   Skládala se z ministrů vlád jednotlivých zemí.
   *   Jejím úkolem bylo harmonizovat činnost Vysokého úřadu s hospodářskou politikou členských států. U některých důležitých rozhodnutí byl nutný její souhlas.
   *   Jejím nástupcem je Rada Evropské unie.
  • Soudní dvůr (Court of Justice):
   *   Zajišťoval dodržování a jednotný výklad Pařížské smlouvy.
   *   Řešil spory mezi členskými státy, orgány ESUO a podniky.
   *   Skládal se ze sedmi soudců.
   *   Jeho přímým nástupcem je Soudní dvůr Evropské unie.

🎯 Cíle a význam

Hlavní cíle ESUO, jak byly definovány v Pařížské smlouvě, byly:

  • Zajistit pravidelné zásobování společného trhu uhlím a ocelí.
  • Zajistit všem spotřebitelům ve společném trhu rovný přístup ke zdrojům.
  • Podporovat nízké ceny a zlepšovat životní a pracovní podmínky zaměstnanců.
  • Podporovat rozvoj mezinárodního obchodu a modernizaci výroby.

Historický význam ESUO je však mnohem širší: 1. Zajištění míru: Úspěšně svázalo ekonomiky Francie a Německa tak těsně, že válka mezi nimi se stala prakticky nemožnou. Tento mírový projekt je považován za jeho největší úspěch. 2. První krok k EU: Bylo prvním úspěšným experimentem s nadnárodní integrací v Evropě. Jeho úspěch otevřel cestu k vytvoření EHS a následně EU. 3. Institucionální model: Vytvořilo institucionální „čtyřúhelník“ (Komise, Parlament, Rada, Soudní dvůr), který je dodnes základem fungování EU. 4. Testovací půda: ESUO bylo laboratoří, kde se testovaly principy společného trhu, pravidel hospodářské soutěže a společných politik.

🌍 Zakládající členské státy

ESUO bylo založeno šesti státy, které jsou často označovány jako "Vnitřní šestka" (Inner Six):

Všechny státy, které později přistoupily k Evropským společenstvím, se automaticky staly i součástí rámce ESUO až do jeho zániku v roce 2002.

💡 Pro laiky

Představte si, že dva sousedé (Francie a Německo) se v minulosti často prali o kontrolu nad dílnou (průmyslové oblasti s uhlím a ocelí), kde se vyráběly zbraně. Po velké rvačce (druhé světové válce) se moudrý přítel (Jean Monnet) rozhodl navrhnout řešení: "Co kdybyste místo toho, aby dílna patřila jednomu nebo druhému, vytvořili společné vedení? Toto vedení by bylo nezávislé na vás obou a dohlíželo by na to, aby se materiál z dílny používal pro dobro všech a aby nikdo tajně nevyráběl zbraně proti tomu druhému."

Sousedé souhlasili a přizvali i další čtyři kamarády (Itálii a země Beneluxu). Tak vzniklo ESUO – společenství, které spravovalo jejich nejdůležitější průmyslové suroviny. Klíčové bylo, že toto "společné vedení" (Vysoký úřad) mohlo samo rozhodovat, nešlo jen o nezávaznou domluvu. Tento princip, kdy státy předají část své moci nadnárodnímu orgánu, se nazývá supranacionalismus a je to základní stavební kámen celé Evropské unie. ESUO bylo prvním úspěšným testem tohoto nápadu v praxi.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Evropské_společenství_uhlí_a_oceli&oldid=16897“