Eva Pinkelnig

Eva Pinkelnig
Výška	159
Klub	WSV Tschagguns / SK Kehlegg-Vorarlberg
Výška	159
Jméno	Eva Pinkelnig
Jméno	Eva Pinkelnig

Eva Pinkelnig je rakouská profesionální reprezentantka ve skocích na lyžích, celková vítězka Světového poháru ze sezóny 2022/2023 a šestinásobná stříbrná a bronzová medailistka z mistrovství světa. Z hlediska dosažených výsledků se řadí mezi historicky nejúspěšnější rakouské skokanky v tomto sportovním odvětví. Do mezinárodního profesionálního sportu vstoupila zcela anomálně až ve svých 24 letech, aniž by předtím prošla systematickým juniorským výchovným programem. V civilním zaměstnání působí jako profesionální vojákyně a je členkou armádního sportovního programu rakouských ozbrojených sil, takzvaného Heeressport. Ve své dlouhé kariéře překonala tři život ohrožující nebo kariéru limitující zranění, čímž se stala jedním z nejrespektovanějších sportovců v alpských zemích.

🗓 Současnost a zotavení (2026)

V průběhu kalendářního roku 2026 procházela Eva Pinkelnig nejnáročnější rekonvalescencí své dosavadní sportovní kariéry, která byla přímým důsledkem devastujícího zranění kolene z italského Predazza ze září předchozího roku. Kvůli nutným operacím předního křížového vazu a zasažené chrupavky musela rakouská reprezentantka kompletně vynechat celý soutěžní ročník 2025/2026 ve Světovém poháru, což zahrnovalo i nucenou a bolestivou absenci na Zimních olympijských hrách 2026 pořádaných právě v italském Miláně a Cortině d'Ampezzo.

Dlouhé měsíce nejistoty ohledně možného definitivního konce profesionální kariéry ukončila Pinkelnig v polovině září 2026. Přesně 364 dní po svém hororovém pádu, ve čtvrtek 17. září 2026, se ve věku osmatřiceti let oficiálně a fyzicky vrátila na skokanský můstek. Její první tréninkové skoky proběhly na šedesátimetrovém můstku v rakouském regionu Montafon v její domovské spolkové zemi Vorarlbersko. Na bezpečnost návratu a technickou připravenost na místě dohlížel přímo hlavní trenér rakouské ženské reprezentace Thomas Diethart.

Samotná skokanka označila po prvních úspěšných dopadech svůj návrat za "malý zázrak", jelikož s ohledem na rozsah destrukce tkání v levém koleni nebylo v prvních měsících léčby z lékařského hlediska vůbec jisté, zda jí fyziologický stav ještě někdy dovolí snést extrémní kompresní zátěž při dopadu na lyže. V září 2026 se tak nadále nachází v intenzivním tréninkovém režimu a její formální návrat do závodního kolotoče Světového poháru pro blížící se sezónu 2026/2027 zůstává v procesu příprav.

👤 Raná léta a pozdní vstup do sportu

Narodila se 27. května 1988 v Dornbirnu ve spolkové zemi Vorarlbersko. Její sportovní vývoj zcela popírá běžné metodiky raného tréninku elitních skokanů na lyžích. V dětství a dospívání se věnovala celé řadě různorodých sportů, od fotbalu po alpské lyžování, avšak samotným skokům na lyžích se systematicky a soutěžně vůbec nevěnovala. Svoji profesní dráhu spojila v rané dospělosti s výukou alpských disciplín, když několik sezón pracovala jako řadová lyžařská instruktorka v alpském středisku Warth am Arlberg. Její tehdejším nadřízeným byl bývalý vynikající rakouský sjezdař a olympijský vítěz Hubert Strolz.

Klíčový zlom nastal až v jejích 24 letech, kdy se rozhodla plně zaměřit na skoky na lyžích – sportovní odvětví, které vyžaduje extrémní nervosvalovou koordinaci, jež je obvykle budována od útlého dětství a dospívání. Pinkelnig neměla naprosto žádnou juniorskou kariéru a neprošla juniorskými světovými šampionáty. Její atletický progres a odhodlání byly nicméně tak strmé, že po pouhých dvou letech systematického skokanského tréninku si svými výkony vybojovala místo v národním A-týmu Rakouského lyžařského svazu (ÖSV) a začala startovat v mezinárodních závodech nejvyšší úrovně. Své finanční i tréninkové zázemí si v dalších letech stabilizovala úspěšným přijetím do armádního sportovního střediska, kde získala formální status profesionální vojákyně, což jí umožnilo plně a profesionálně se věnovat vrcholové přípravě v olympijském centru v domovském Dornbirnu. Během kariéry zastupuje primárně lyžařské kluby WSV Tschagguns a SK Kehlegg-Vorarlberg.

💼 Kariéra ve Světovém poháru

Kariéra Evy Pinkelnig ve Světovém poháru se dělí do několika oddělených fází definovaných sportovními vrcholy i hlubokými zdravotními propady.

Debut a prvotní vzestup (2014–2016)

Do Světového poháru poprvé oficiálně nahlédla 5. prosince 2014 během úvodního podniku sezóny v norském Lillehammeru, kde šokovala zavedenou závodní elitu okamžitým ziskem pohárových bodů za patnácté místo. V této debutové sezóně 2014/2015 získala celkem 408 bodů a zakončila rok na vynikajícím sedmém místě celkového hodnocení, což byl pro ženu bez juniorské praxe zcela bezprecedentní výkon. Hned v následující sezóně 2015/2016 se jí podařilo vybojovat své vůbec první umístění na stupních vítězů, když 12. prosince 2015 obsadila třetí místo v ruském Nižním Tagilu. Ročník uzavřela na patnácté příčce se ziskem 313 bodů.

Období stagnace a těžkých zranění (2016–2018)

Slibný rozjezd profesionální kariéry tvrdě narazil na vážné zdravotní komplikace. Po těžkém zranění mozku na přelomu let 2016 a 2017 se Eva Pinkelnig dlouho nedokázala vrátit do své původní formy. Závodní sezóna 2016/2017 pro ni znamenala zisk pouhého jednoho jediného bodu a propad na 60. místo celkového hodnocení, přičemž v následujícím ročníku 2017/2018 nasbírala pouhých 13 bodů (43. místo v celkovém pořadí). Tento obrovský propad výkonnosti a tréninkové deficity ji následně stály nominaci na Zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Mnoho expertů tehdy spekulovalo o jejím tichém odchodu do sportovního důchodu.

Průlom mezi světovou elitu (2018–2020)

Skutečný průlom a opětovný návrat na světovou špičku nastal v sezóně 2018/2019. Pinkelnig se po dvou letech trápení dokázala technicky i fyzicky konsolidovat, připsala si dvě individuální pódiová umístění a s celkovým ziskem 825 bodů obsadila šesté místo.

Následná sezóna 2019/2020 ji definitivně katapultovala mezi nejužší světovou elitu. Během tohoto ročníku nasbírala celkem 1 029 bodů a sezónu zakončila na třetím místě celkového hodnocení. V tomto roce poprvé ve své kariéře vystoupala na nejvyšší stupeň – 12. ledna 2020 ovládla individuální závod v japonském Sapporu na tamním velkém olympijském můstku Ōkurayama. Tento úspěch byl o to cennější, že na druhém místě nechala tehdejší absolutní norskou suverénku Maren Lundbyovou, která v závodě dokonce stanovila nový rekord můstku, avšak nedosáhla na Rakušančino celkové hodnocení 250,8 bodu. Pinkelnig následně svou dominanci potvrdila o několik dní později, kdy v rozmezí 17. a 19. ledna 2020 dvakrát suverénně zvítězila v dalším japonském středisku Zao.

Zisk velkého křišťálového glóbu (2022/2023)

Po dalším zranění vnitřních orgánů ze zimy 2020 přišla sezóna 2022/2023, v níž dosáhla Eva Pinkelnig absolutního vrcholu své sportovní kariéry a zcela opanovala pole závodnic. V tomto historickém ročníku dokázala zvítězit v šesti individuálních závodech (triumfovala mimo jiné ve střediscích Wisla, Villach, Ljubno a Hinzenbach) a celkem osmnáctkrát během jediné zimy vystoupila na stupně vítězů.

Její masivní a stabilní výkonnost znamenala, že na konci sezóny získala celkem 1 662 bodů. Na druhou v pořadí, německou skokanku Katharinu Althausovou (Schmidovou), získala náskok téměř tří set bodů, čímž si s předstihem zajistila zisk velkého křišťálového glóbu pro celkovou vítězku Světového poháru. Tento fenomenální triumf se nesmazatelně zapsal do historických tabulek Mezinárodní lyžařské federace (FIS), jelikož Pinkelnig se ve věku 34 let stala vůbec nejstarší celkovou vítězkou Světového poháru ve skocích na lyžích v historii, a to napříč oběma pohlavími. V této sezóně rovněž (dne 19. března 2023) zaletěla na mamutím můstku v norském Vikersundu do vzdálenosti 191 metrů.

Následující sezóny a boj o obhajobu (2023–2025)

V ročníku 2023/2024 čelila Pinkelnig generační obměně a drtivému nástupu slovinské komety Niky Prevcové. Přesto dokázala Pinkelnig udržet tempo a zakončila sezónu na konečném druhém místě se ziskem 1 305 bodů. Během tohoto ročníku zaznamenala dalších šest individuálních vítězství, z nichž vynikala především dvě prvenství před domácím publikem v rakouském Hinzenbachu koncem února 2024 a následný triumf na tradičním finále celého seriálu ve slovinské Planici 21. března 2024. Současně si 17. března 2024 ve Vikersundu posunula své osobní maximum v letech na lyžích na hodnotu 197,5 metru.

Její prozatím poslední dokončená sezóna 2024/2025 skončila ziskem 819 bodů, což jí vyneslo sedmé místo v celkovém hodnocení. Zúčastnila se tří individuálních ceremoniálů na stupních vítězů a plnila roli elitního mentora pro mladší členky rakouského týmu, jako je například Lisa Ederová.

📉 Zranění a zdravotní komplikace

Sportovní profil Evy Pinkelnig by nebyl kompletní bez detailního výčtu tří těžkých úrazů, které pro ni znamenaly boj o prosté zdraví a přežití. Její schopnost rekonvalescence z těchto traumat je předmětem velkého obdivu v rakouských médiích i sportovních kruzích.

První vážný zásah do její slibně se rozvíjející kariéry přišel v roce 2016, kdy během skoku utrpěla těžké kraniocerebrální trauma (závažné poranění mozku a lebky). Tento úraz vyžadoval dlouhodobou neurologickou a fyzickou rehabilitaci, odepřel jí možnost tréninku a fyzicky se projevil propadem ve výkonnostních tabulkách pro sezóny 2017 a 2018.

Dne 2. prosince 2020 čelila Pinkelnig bezprostřednímu ohrožení života. Během předsezónního tréninkového kempu rakouské reprezentace na normálním můstku v tyrolském Seefeldu ztratila po dopadu na zem kontrolu nad lyžemi a těžce havarovala. Šéflékař Rakouského lyžařského svazu (ÖSV) Peter Baumgartl po prvotních vyšetřeních potvrdil, že skokanka utrpěla masivní rupturu sleziny spojenou s kritickým vnitřním krvácením. Byla neprodleně transportována do univerzitní nemocnice v Innsbrucku, kde se ještě téhož dne večer podrobila urgentnímu a život zachraňujícímu chirurgickému zákroku. Navzdory temným prognózám tehdejšího hlavního trenéra Haralda Rodlauera se Pinkelnig dokázala neuvěřitelně rychle fyzicky zotavit a již v únoru 2021 stála na startu závodu Světového poháru v rumunském Râșnově.

Třetí kritický moment, který zapříčinil úplnou absenci v sezóně 2025/2026, nastal v září 2025 během přípravy na letních můstcích. Při závodě Letní Grand Prix (Summer Grand Prix) v italském Predazzu utrpěla devastující pád na dopadu. Následné vyšetření magnetickou rezonancí jasně odhalilo přetržení předního křížového vazu, rozsáhlé poškození menisku a potrhání chrupavky v levém kolenním kloubu. Vzhledem k závažnosti těchto tkáňových destrukcí musela bezprostředně ukončit veškerou sportovní přípravu a podstoupit chirurgickou rekonstrukci kolene, po níž následoval již zmíněný roční výpadek ze všech mezinárodních soutěží.

🏆 Mistrovství světa a olympijské hry

Eva Pinkelnig je držitelkou celkem šesti cenných kovů z mistrovství světa v klasickém lyžování. Z jejích šesti medailí je pět stříbrných a jedna bronzová, přičemž nikdy nedosáhla na medaili zlatou.

V roce 2019 na šampionátu na domácí půdě v Seefeldu vybojovala své první dvě světové medaile. První stříbro získala v historicky premiérovém závodě ženských družstev na normálním můstku, kde suverénně reprezentovala Rakousko po boku Daniely Iraschko-Stolzové, Chiary Hölzlové (Kreuzerové) a Jacqueline Seifriedsbergerové. Druhý stříbrný kov přidala v následujícím závodě smíšených družstev na témže můstku.

Na mistrovství světa v roce 2023 ve slovinské Planici svou medailovou sbírku rozšířila o další dva stříbrné kovy. Získala zde svou vůbec první individuální medaili z velké mezinárodní akce, když obsadila druhé místo v závodě jednotlivkyň na normálním můstku (titul mistryně světa jí unikl ve prospěch slovinské skokanky Emy Klinecové), a následně přidala očekávané týmové stříbro v soutěži ženských družstev.

Během šampionátu v roce 2025 v norském Trondheimu pokračovala ve stabilních výkonech na nejvyšší kolektivní úrovni. Z Norska si odvezla stříbrnou medaili ze závodu ženských družstev na normálním můstku a bronzovou medaili z inovovaného formátu závodu smíšených družstev, který se premiérově konal na velkém můstku.

V rámci účasti pod pěti kruhy Pinkelnig poprvé a zatím naposledy startovala na Zimních olympijských hrách 2022 v čínském Pekingu. V individuálním závodě žen na normálním můstku v areálu Kuo-ťia tiao-tchaj chua-süedě-čung-sin obsadila konečné 20. místo. Plánovanou účast na nadcházejících hrách v Itálii jí znemožnilo výše popsané zranění z podzimu 2025.

📈 Statistiky Světového poháru

Následující tabulka přináší kompletní, nezkrácený a plně auditovaný přehled celkových výsledků Evy Pinkelnig ve Světovém poháru. Tabulka chronologicky pokrývá všech dvanáct sezón od jejího debutu v prosinci 2014 až do sezóny 2025/2026. Během aktivní kariéry dokázala získat 16 individuálních vítězství a 47 umístění na stupních vítězů. Data neobsahují týmové závody a jsou vyhrazena čistě individuálnímu hodnocení závodnice.

Sezóna	Celkové pořadí	Zisk bodů	Umístění na stupních vítězů
2014/15	7. místo	408	0
2015/16	15. místo	313	1
2016/17	60. místo	1	0
2017/18	43. místo	13	0
2018/19	6. místo	825	2
2019/20	3. místo	1 029	10
2020/21	27. místo	72	0
2021/22	15. místo	315	0
2022/23	1. místo	1 662	18
2023/24	2. místo	1 305	13
2024/25	7. místo	819	3
2025/26	data nejsou dostupná (neklasifikována pro zranění)	—	—

Zdroje