Ropovod Družba
Obsah boxu
Ropovod Družba (v ruštině Дружба, což znamená „Přátelství“) je nejdelší ropovodný systém na světě. Tato monumentální energetická tepna byla vybudována v 60. letech 20. století za účelem zásobování socialistických států Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) sovětskou ropou. Ropovod začíná v Samarské oblasti v Rusku, kde sbírá ropu ze Sibiře, Uralu a Kaspického moře, a táhne se tisíce kilometrů na západ až do střední Evropy.
Z geopolitického a ekonomického hlediska představovala Družba po více než šest desetiletí páteřní infrastrukturu pro energetickou bezpečnost východní a střední Evropy. Její význam však v průběhu 21. století, a zejména po roce 2022, začal klesat v důsledku snahy Evropské unie o diverzifikaci zdrojů a snížení závislosti na Ruské federaci.
Definitivní zlom pro českou větev ropovodu nastal v první polovině roku 2025, kdy došlo k historickému ukončení dodávek ruské ropy do České republiky a plnému přechodu na západní zásobovací trasu přes ropovody TAL a IKL. Zatímco česká větev byla v březnu 2025 odstavena, jižní větev zásobující Slovensko a Maďarsko zůstává i v roce 2026 v provozu.
⏳ Historie
Koncept a výstavba (1958–1964)
Rozhodnutí o stavbě ropovodu padlo na 10. zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci v Praze v prosinci 1958. Cílem bylo vytvořit efektivní způsob dopravy sovětské ropy do satelitních států východního bloku, které do té doby spoléhaly na neefektivní železniční cisterny. Stavba byla zahájena v roce 1960 a stala se jedním z největších mezinárodních projektů své doby. Každá ze zúčastněných zemí – Sovětský svaz, Polsko, Československo, Maďarsko a Německá demokratická republika – zodpovídala za výstavbu úseku na svém území.
Potrubí, ventily a čerpací technika byly dodávány z celého východního bloku, ale i ze západních zemí, což v době studené války představovalo vzácnou výjimku, ačkoliv se projekt potýkal s embargem na dovoz trubek velkého průměru ze strany NATO (tzv. rourové embargo, které v roce 1962 prosadily USA). Sovětský svaz byl nucen vyvinout vlastní technologie pro výrobu trubek, což stavbu mírně zdrželo.
Slavnostní uvedení do provozu proběhlo v říjnu 1964. Pro Československo to znamenalo zásadní impuls pro rozvoj chemického průmyslu, zejména pro závody v Záluží u Litvínova a Bratislavě (Slovnaft).
Rozšiřování a modernizace (1970–1990)
Vzhledem k rostoucí poptávce po ropě byla v 70. letech vybudována druhá paralelní větev, známá jako Družba-2, která zdvojnásobila přepravní kapacitu systému. Průměr potrubí se v některých úsecích zvýšil až na 1220 mm. V 80. letech dosáhl ropovod svého vrcholu, kdy přepravoval přes 100 milionů tun ropy ročně nejen do zemí RVHP, ale skrze ně i na západní trhy.
Postsovětská éra a diverzifikace
Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se správa ropovodu rozdělila mezi nově vzniklé státy (Rusko, Ukrajina, Bělorusko). Pro středoevropské země se tento dříve strategický benefit stal bezpečnostním rizikem. Již v 90. letech proto začaly vznikat projekty na diverzifikaci. Česká republika v roce 1996 dokončila ropovod IKL (Ingolstadt–Kralupy–Litvínov), který ji napojil na ropovod TAL z italského Terstu, čímž získala alternativu.
⚙️ Technické parametry
Ropovod Družba není jen jednoduché potrubí, ale komplexní technologický systém zahrnující přečerpávací stanice, zásobníky, ohřívací stanice (pro snížení viskozity ropy v zimě) a katodovou ochranu proti korozi.
- Celková délka: Hlavní trasa měří přibližně 4 000 km, včetně všech odboček přesahuje 5 500 km.
- Průměr potrubí: Začíná na 1020 mm (40 palců) a v některých sekcích Družby-2 dosahuje až 1220 mm (48 palců). Na koncových úsecích ve střední Evropě se průměr snižuje na 700 nebo 500 mm.
- Tlak: Pracovní tlak v potrubí se pohybuje kolem 6 MPa (60 atmosfér).
- Přečerpávací stanice: Jsou rozmístěny každých 100 až 150 kilometrů, aby udržely potřebný tlak a průtok.
- Rychlost toku: Ropa v potrubí proudí rychlostí přibližně 1,5 až 2 metry za sekundu. Cesta ropy z ruské Samary do České republiky trvá přibližně 30 dní.
🌍 Trasa a větve
Ropovod začíná v Almetěvsku v Tatarstánu (některé zdroje uvádějí Samaru jako uzel), kde se sbíhají ropovody ze západní Sibiře, Uralu a Kaspického moře. Trasa pokračuje na západ přes evropskou část Ruska do běloruského města Mozyr, kde se systém dělí na dvě hlavní větve:
Severní větev
Pokračuje přes severní Bělorusko do Polska (terminál Płock) a končí v Německu (rafinérie Schwedt a Leuna). Tato větev byla historicky klíčová pro zásobování severní Evropy. V roce 2023 Německo a Polsko dobrovolně zastavily odběr ruské ropy touto cestou, ačkoliv technicky je využívána pro transport ropy z Kazachstánu.
Jižní větev
Z Mozyru směřuje na jih přes západní Ukrajinu do Užhorodu. Na hranicích se rozděluje:
- Slovenská větev: Vede do Bučany u Bratislavy (rafinérie Slovnaft).
- Maďarská větev: Odbočuje směrem na jih do rafinérie Százhalombatta u Budapešti (skupina MOL).
- Česká větev: Pokračovala ze Slovenska přes řeku Moravu do České republiky, kde zásobovala rafinérie v Litvínově a Kralupy nad Vltavou. Tento úsek byl v březnu 2025 odstaven.
📉 Krize a transformace (2022–2026)
Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zásadně změnila pohled na ropovod Družba. Z ekonomicky výhodného zdroje se stal nástroj politického nátlaku a bezpečnostní hrozba. Evropská unie zavedla embargo na dovoz ruské ropy, avšak pro země bez přístupu k moři (Česko, Slovensko, Maďarsko) byla vyjednána dočasná výjimka, aby měly čas na technickou úpravu svých rafinérií a zajištění alternativních tras.
Ukončení provozu české větve (Březen 2025)
Ačkoliv původní plány a výjimky EU počítaly s možným dovozem ruské ropy až do konce roku 2024 či déle, situace se dramaticky urychlila na začátku roku 2025.
Dne 4. března 2025 byly fakticky ukončeny dodávky ruské ropy jižní větví ropovodu Družba do České republiky. K tomuto kroku nedošlo primárně z technických důvodů na ropovodu samotném, ale v důsledku zpřísněných mezinárodních sankcí. Nové kolo sankcí ze strany Spojených států amerických na ruský bankovní sektor znemožnilo provádění plateb za tranzit ropy a její nákup. Ruské a zprostředkovatelské subjekty nebyly schopny přijímat platby, což vedlo k okamžitému zastavení kohoutů.
Tato situace si vyžádala aktivaci krizových scénářů. Pro udržení plynulého chodu rafinérie v Litvínově, která patří skupině ORLEN Unipetrol, musela Správa státních hmotných rezerv (SSHR) dočasně uvolnit strategické zásoby ropy. Toto překlenovací období trvalo přibližně měsíc a zabránilo výpadkům v produkci pohonných hmot na českém trhu.
Projekt TAL-PLUS a nezávislost (Duben 2025)
Duben 2025 se zapsal do historie české energetiky jako měsíc plné nezávislosti na ruských fosilních palivech. Od tohoto data je Česká republika zásobována výhradně neruskou ropou.
Klíčovým faktorem, který umožnil tento přechod, bylo dokončení projektu TAL-PLUS. Tento strategický projekt, realizovaný státní společností MERO ČR, spočíval v technologických úpravách a intenzifikaci Transalpinského ropovodu (TAL).
- Cíl projektu: Navýšení kapacity ropovodu TAL v úseku z italského Terstu do německého Ingolstadtu, odkud navazuje ropovod IKL do Čech.
- Výsledek:** Kapacita pro ČR se zvýšila o 4 miliony tun ročně, čímž celková přepravní kapacita dosáhla **8 milionů tun ročně.
- Význam: Tento objem plně pokrývá celkovou spotřebu obou českých rafinérií (Litvínov a Kralupy), čímž se ropovod Družba stal pro zásobování Česka nadbytečným.
Tímto krokem se Česká republika po více než 60 letech vymanila ze závislosti na východní ropné cestě, což bylo označeno vládními představiteli za jeden z největších úspěchů v oblasti energetické bezpečnosti v historii samostatného státu.
📊 Aktuální stav (Leden 2026)
V roce 2026 je situace na ropovodu Družba ve střední Evropě značně asymetrická. Zatímco severní větev je pro ruskou ropu uzavřena a česká část jižní větve stojí, tok do ostatních zemí pokračuje.
Česká republika
Český úsek ropovodu Družba je od března 2025 mimo provoz. Potrubí je však technicky udržováno v provozuschopném stavu (tzv. konzervační režim), je naplněno konzervační směsí nebo ropou pod tlakem, aby nedocházelo k degradaci. Mluvčí společnosti MERO potvrdil, že infrastruktura nebude demontována. Zvažují se různé scénáře budoucího využití:
- Záložní trasa: Pro případ výpadku na trase TAL/IKL (což by ovšem vyžadovalo obnovení obchodních vztahů s východem nebo transport neruské ropy přes Ukrajinu).
- Alternativní toky: Možnost využití pro přepravu ropy z jiných zdrojů (např. z Kaspické oblasti), pokud by byla logisticky dopravena do systému Družba.
- Skladovací kapacity: Využití potrubí jako dodatečného zásobníku ropy.
Slovensko a Maďarsko
Na rozdíl od Česka, Slovensko a Maďarsko i v roce 2026 nadále využívají výjimky ze sankcí Evropské unie. Jižní větev ropovodu Družba tak stále přivádí ruskou ropu do rafinérie Slovnaft v Bratislavě a do maďarských rafinérií skupiny MOL. Tyto země argumentují tím, že jejich technologický přechod na jiné druhy ropy je složitější a nákladnější, a že nemají dostatečnou alternativní kapacitu přes ropovod Adria z Chorvatska. Tato situace však vytváří napětí v rámci EU a je předmětem stálých politických jednání o termínech ukončení těchto výjimek.
🌱 Ekologická rizika a havárie
Vzhledem ke stáří ropovodu (v provozu přes 60 let) se systém potýká s rostoucím rizikem technických závad a úniků ropy. Koroze potrubí a únava materiálu vyžadují neustálý monitoring a nákladnou údržbu.
- Úniky: V historii došlo k několika menším i větším únikům ropy, které znečistily půdu a podzemní vody, zejména na území Ruska a Ukrajiny, kde je údržba často méně rigorózní než v zemích EU.
- Kauza znečištěné ropy (2019): V dubnu 2019 došlo k bezprecedentní události, kdy byla do ropovodu Družba vpuštěna ropa silně kontaminovaná organickými chloridy. Tato látka je pro rafinérie extrémně nebezpečná, protože při vysokých teplotách vytváří kyselinu chlorovodíkovou, která ničí drahé technologie. Dodávky byly na několik týdnů zastaveny v celé Evropě, včetně Česka. Tato událost vážně podkopala důvěru v spolehlivost ruského dodavatele a urychlila snahy o diverzifikaci.
⚔️ Kritika a kontroverze
Ropovod Družba byl dlouhodobě kritizován jako nástroj ruské zahraniční politiky. Závislost na jedné trubce umožňovala Moskvě vyvíjet tlak na odběratelské země formou hrozeb o "technických odstávkách" v dobách politického napětí.
- Energetická zbraň: Kritici poukazovali na to, že levná ruská ropa byla "drogou", která bránila modernizaci průmyslu a politické emancipaci střední Evropy.
- Válka na Ukrajině: Trasa jižní větve přes bojující Ukrajinu představuje konstantní bezpečnostní riziko. Ropovod byl několikrát ohrožen útoky na energetickou infrastrukturu, které vyřadily z provozu čerpací stanice napájející systém.