Doug Wickenheiser

Doug Wickenheiser
	Soubor:Doug Wickenheiser.jpg
Datum narození	30. března 1961
Místo narození	Regina, Saskatchewan, Kanada
Datum úmrtí	12. ledna 1999
Místo úmrtí	St. Louis, Missouri, USA
Národnost	kanadská
Občanství	Kanada
Povolání	hokejista (střední útočník)
Výška	185 cm
Váha	86 kg

Rozbalit box

Obsah boxu

Doug Wickenheiser (30. března 1961, Regina, Saskatchewan – 12. ledna 1999, St. Louis, Missouri) byl kanadský profesionální hokejista, který hrál na pozici středního útočníka v NHL a WHA. Jako celkově první volba vstupního draftu NHL v roce 1980 byl vybrán týmem Montreal Canadiens. Přestože jeho kariéra nesplňovala obrovská očekávání spojená s postem „draftové jedničky“, Wickenheiser se navždy zapsal do historie St. Louis Blues díky rozhodující gólu v legendárním utkání známém jako „Monday Night Miracle“ v play-off 1986. Jeho život a předčasná smrt v 37 letech v důsledku vzácného sarkomu učinily z jeho příběhu smutný, ale inspirativní příběh vytrvalosti a odhodlání.

⚫ Životopis

🏠 Mládí a juniorská kariéra

Doug Wickenheiser se narodil 30. března 1961 v Regině v provincii Saskatchewan v Kanadě. Již v útlém věku projevoval výjimečný hokejový talent. Svou juniorskou kariéru strávil v týmu Regina Pats v Západní hokejové lize (WHL). V sezóně 1979–80 zažil fenomenální rok, kdy v 71 zápasech zaznamenal 89 gólů a 81 asistencí, celkem tedy 170 bodů. Tento výkon jej nejen katapultoval do čela draftového pořadí, ale také mu vynesl cenu Čtyř bronců pro nejužitečnějšího hráče WHL a pozici v první All-Star týmu ligy. Jeho dominance na juniorské úrovni z něj učinila jednohlasně nejžádanějšího perspektivního hráče roku.

🏆 Draft a příchod do NHL

Na draftu NHL v roce 1980 byl Doug Wickenheiser vybrán jako celkově první hráč slavným klubem Montreal Canadiens. Tento výběr byl však od počátku kontroverzní. Veřejnost i média v Montrealu silně tlačily na to, aby Canadiens vybrali místního frankofonního talenta, obránce Denise Savarda. Management klubu, vedený generálním manažerem Irvingem Grundmanem, se však rozhodl pro Wickenhisera. Tento tlak a obrovská očekávání se staly těžkou zátěží pro mladého hráče z prérie, který navíc přišel do týmu s neuvěřitelnou vnitřní konkurencí na postu středního útočníka (Bob Gainey, Doug Jarvis, Pierre Larouche). Jeho debut v sezóně 1980–81 byl solidní (7 gólů, 16 asistencí za 41 bodů v 75 zápasech), ale zdaleka nedosahoval čísel z juniorské ligy.

🏒 Profesionální kariéra

❄️ Montreal Canadiens (1980–1983)

Wickenheiserův pobyt v Montrealu byl poznamenán nenaplněnými očekáváními a neustálým srovnáváním s Denisem Savardem, který byl draftován hned po něm a v Chicagu okamžitě exceloval. Během tří a půl sezóny v dresu Canadiens nikdy nenalezl stabilní roli ani nezopakoval své juniorské střelecké schopnosti na profesionální úrovni. Nejproduktivnější sezónu zde zažil v roce 1982–83, kdy v 78 utkáních zaznamenal 25 gólů a 30 asistencí (55 bodů). I přes tuto relativně úspěšnou sezónu byl 7. ledna 1984 vyměněn do St. Louis Blues výměnou za Glena S. a výběr v draftu.

💙 St. Louis Blues (1984–1987) – „Monday Night Miracle“

Přestup do St. Louis znamenal pro Wickenhisera nový začátek. Zde našel stabilnější roli a především se zde zapsal do hokejové historie. Vrcholem jeho kariéry, a okamžikem, který mu zajistil nesmrtelnost u fanoušků Blues, bylo play-off 1986. Ve třetím utkání divizního finále proti Calgary Flames se Blues ocitli v sérii prohrané 0:2 a ve třetím zápase prohrávali 5:2 v třetí třetině. Došlo k neuvěřitelnému obratu, vítězství 6:5 v prodloužení, který vešel do dějin jako „Monday Night Miracle“ (Zázrak v pondělní večer). Doug Wickenheiser vstřelil v 7:30 minutě prodloužení vítězný gól, který tento obrat dokonal. Tento okamžik je považován za jeden z nejslavnějších v historii klubu. Wickenheiser odehrál za Blues celkem 4 sezóny a byl důležitým členem středního hráčského valu.

🌍 Evropská anabáze a konec kariéry (1987–1994)

Po sezóně 1986–87 Wickenheiserův kontrakt s Blues vypršel a on se rozhodl odjet hrát do Evropy. Následovalo několik sezón v různých evropských ligách, kde našel úspěch a znovu objevil radost ze hry. Hrál za:

Lugano (Švýcarská NLA) – sezóna 1987/88
Villach (Rakouská liga) – sezóna 1988/89
Herning (Dánská liga) – sezóna 1989/90
Freiburg (Německá 2. Bundesliga) – sezóna 1990/91
Nijmegen (Nizozemská liga) – sezóna 1991/92 a 1992/93

Svou hráčskou kariéru ukončil po sezóně 1993/94. Jeho evropské angažmá bylo často korunováno úspěchem, včetně zisku titulu v Dánsku s Herningem.

🏁 Závěr hráčské dráhy a statistiky

Po návratu ze Evropy již Doug Wickenheiser nenastoupil k žádnému profesionálnímu utkání v NHL. Jeho poslední angažmá bylo v nizozemském Nijmegenu. Celkově v NHL odehrál 556 zápasů v základní části, ve kterých zaznamenal 111 gólů a 165 asistencí, celkem tedy 276 bodů. V 39 zápasech play-off přidal 8 gólů a 10 asistencí (18 bodů). Přestože tyto statistiky neodpovídaly standardní produkci „draftové jedničky“, Wickenheiser byl ceněn pro svou všestrannost, pracovitost a charakter v šatně.

😷 Osobní život, nemoc a odkaz

🤝 Osobní život

Doug Wickenheiser byl popisován jako skromný, přátelský a hluboce věřící člověk, který si i přes tlak médií a fanoušků zachoval pokoru. Během působení v St. Louis se velmi sblížil s komunitou fanoušků Blues. Po ukončení kariéry zůstal v St. Louis, kde pracoval jako hokejový instruktor a podílel se na charitativních aktivitách klubu.

1. 1. 🦠 Diagnóza a boj se sarkomem ===

V roce 1997 byl Wickenheiserovi diagnostikován vzácný a agresivní typ rakoviny – sarkom, který mu byl nalezen v rameni. Navzdory agresivní léčbě, včetně chemoterapie a radioterapie, se onemocnění rozšířilo. Jeho statečný a veřejný boj s nemocí se stal zdrojem inspirace nejen pro hokejovou komunitu v St. Louis, ale i v celé hokejové veřejnosti. Doug Wickenheiser podlehl rakovině 12. ledna 1999 ve věku 37 let v St. Louis.

1. 1. 📿 Kulturní odkaz a pocty ===

„Monday Night Miracle“: Wickenheiserův vítězný gól z 12. května 1986 zůstává jedním z nejikoničtějších okamžiků v historii St. Louis Blues. Každoročně je tento okamžik připomínán.
Cena „Hero of the Heart“: Blues po jeho smrti zřídili cenu „Hero of the Heart“ (Hrdina srdce), která je každoročně udělována hráči Blues, který nejlépe ztělesňuje odvahu, srdce a oddanost komunitě – vlastnosti, které Wickenheiser zosobňoval.
Památník a vzpomínka: Fanoušci Blues na něj dodnes vzpomínají s velkou úctou. Jeho číslo sice nebylo oficiálně vyřazeno, ale jeho odkaz žije dál.
Dokumentární zpracování: Jeho životní příběh, od draftového tlaku po statečný boj s nemocí, byl předmětem několika sportovně-dokumentárních článků a reportáží.

📊 Kariérní statistiky

**Základní část - NHL**
Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1980–81	Montreal Canadiens	NHL	75	7	16	23	19
1981–82	Montreal Canadiens	NHL	56	8	14	22	30
1982–83	Montreal Canadiens	NHL	78	25	30	55	42
1983–84	Montreal Canadiens / St. Louis Blues	NHL	72	13	18	31	35
1984–85	St. Louis Blues	NHL	73	23	33	56	42
1985–86	St. Louis Blues	NHL	80	23	29	52	60
1986–87	St. Louis Blues	NHL	70	10	18	28	63
NHL celkem			556	111	165	276	291

Legenda: Z=Zápasy, G=Góly, A=Asistence, B=Body, TM=Trestné minuty

🧒 Pro laiky

Doug Wickenheiser byl kanadský hokejista, který prošel typickou hokejovou cestou od nadějného juniorského talentu k profesionálovi. Představte si ho jako nejočekávanějšího a nejlepšího absolventa hokejové "vysoké školy" v daném roce. Takoví hráči jsou na začátku profesionální kariéry "nakupováni" týmy v tzv. **draftu**, což je jakýsi aukční systém, kde nejslabší týmy mají první výběr.

Wickenheiser byl v roce **1980 tím úplně prvním vybraným** (jako když jste první jmenovaní při rozdělování týmů ve škole). Šlo o velkou čest, ale také obrovský tlak. Místo, kam přišel – Montreal – bylo navíc jako hrát za nejslavnější klub na světě před vlastenci, kteří čekali zázraky. To se mu nepodařilo, a tak byl po čase "vyměněn" do jiného týmu, St. Louis. Zde zažil svůj **životní okamžik**: v důležitém play-off zápase, kdy jeho tým prohrával o tři góly v závěru, vstřelil v prodloužení vítězný gól a pomohl k neuvěřitelnému obratu. Tento gól z něj v tom městě udělal navždy legendu.

Jeho kariéra nebyla statisticky nejlepší, ale ukázala, že hodnota sportovce není jen v číslech. Po skončení kariéry se u něj objevila vážná **rakovina**. Jeho statečný a veřejný boj s nemocí, který prohrál ve věku 37 let, z něj udělal symbol odvahy a pokory. Tým St. Louis Blues na jeho počest založil zvláštní cenu pro hráče, kteří mají podobné charakterní vlastnosti.

Zdroje