Cam Russell
| Cam Russell | |
|---|---|
| Výška | 193 cm |
| Váha | 93 kg |
| Držení hole | Levá |
| Draft | 1987, 50. celkově, Chicago Blackhawks |
| Úspěchy | Memorial Cup (jako GM, 2013) President's Cup (jako GM, 2013) |
Cameron D. "Cam" Russell (* 12. ledna 1969, Halifax, Nové Skotsko) je bývalý kanadský profesionální hokejový obránce a dlouholetý hokejový funkcionář. V National Hockey League (NHL) odehrál v 90. letech 20. století téměř 400 utkání, převážně v dresu Chicago Blackhawks, kde si vybudoval pověst tvrdého, defenzivně laděného obránce, který se nebál fyzických konfrontací ani pěstních soubojů. Byl součástí týmu Blackhawks, který se v roce 1992 probojoval do finále Stanley Cupu.
Po ukončení hráčské kariéry se Russell vrátil do svého rodného města a stal se klíčovou postavou organizace Halifax Mooseheads v juniorské lize QMJHL. Jako generální manažer tohoto týmu se podepsal pod vybudování jednoho z nejsilnějších juniorských týmů v historii kanadského hokeje, který v roce 2013 získal prestižní Memorial Cup.
Russell je příkladem hokejové osobnosti, která dokázala úspěšně transformovat zkušenosti z "černé práce" na ledě do strategického myšlení v kanceláři. Jeho schopnost identifikovat talenty (draftoval hvězdy jako Nathan MacKinnon, Jonathan Drouin či Nikolaj Ehlers) z něj učinila jednoho z nejrespektovanějších manažerů v juniorském hokeji.
🏒 Hráčská kariéra: Od juniorů po NHL
Začátky v QMJHL a draft (1985–1989)
Cam Russell se narodil v Halifaxu, ale svou juniorskou kariéru odstartoval v týmu Hull Olympiques (dnes Gatineau Olympiques) v lize QMJHL. V polovině 80. let byla tato liga známá svou ofenzivní silou, ale Russell se profiloval opačným směrem. S výškou přes 190 centimetrů a silnou postavou vynikal v defenzivní činnosti.
V týmu Hullu strávil čtyři sezóny (1985–1989). Jeho největším juniorským úspěchem byl zisk President's Cupu v letech 1986 a 1988. Russell nebyl typem obránce, který by sbíral desítky bodů (jeho maximem bylo 33 bodů v sezóně 1987/88), ale byl ceněn pro svou spolehlivost a schopnost "vyčistit" prostor před brankářem. Tyto vlastnosti zaujaly skauty Chicago Blackhawks, týmu, který tradičně preferoval fyzicky zdatné hráče. V draftu NHL v roce 1987 si ho Chicago vybralo ve 3. kole jako 50. hráče celkově.
Éra Chicago Blackhawks (1989–1998)
Do organizace Chicago Blackhawks vstoupil Russell na přelomu dekád. Svůj debut v NHL si odbyl v sezóně 1989/1990, ale pevné místo v sestavě si vybojoval až v ročníku 1990/1991.
Chicago té doby bylo týmem s jasnou identitou. Pod vedením trenéra Mika Keenana hráli Blackhawks agresivní, nátlakový hokej. Hvězdy jako Jeremy Roenick, Chris Chelios a brankář Ed Belfour potřebovali kolem sebe "bodyguardy" a spolehlivé defenzivní štíty. Russell tuto roli plnil dokonale.
Finále Stanley Cupu 1992
Vrchol jeho hráčské kariéry přišel v sezóně 1991/1992. Blackhawks v základní části dominovali a v play-off předvedli neuvěřitelnou jízdu, když vytvořili rekord v počtu vyhraných zápasů v řadě (11 vítězství). Russell byl stabilní součástí obranných řad. Tým postoupil až do finále Stanley Cupu, kde narazil na obhájce titulu Pittsburgh Penguins v čele s Mariem Lemieuxem a Jaromírem Jágrem.
Ačkoliv Chicago ve finále podlehlo Pittsburghu 0:4 na zápasy, pro Russella to byla neocenitelná zkušenost. Hrát finále ve staré hale Chicago Stadium, pověstné svým ohlušujícím hlukem během hymny, bylo zážitkem, na který často vzpomíná. V této sezóně odehrál v play-off 12 zápasů a připsal si dvě asistence.
V následujících letech pokračoval v roli defenzivního specialisty. Jeho bodová produkce byla minimální (často jen jednotky bodů za sezónu), ale jeho přínos byl měřen v hitech, zblokovaných střelách a trestných minutách. V sezóně 1993/1994 nasbíral své kariérní maximum 200 trestných minut, což svědčí o tom, že se nebál shodit rukavice na obranu spoluhráčů.
Colorado Avalanche a konec kariéry (1998–1999)
V listopadu 1998 byl Russell vyměněn do týmu Colorado Avalanche. Tento přesun ho zavedl do jednoho z nejlepších týmů té doby. Avalanche, vítězové Stanley Cupu z roku 1996, měli soupisku nabitou hvězdami jako Joe Sakic nebo Peter Forsberg.
Russellovo působení v Denveru však bylo krátké a poznamenané zdravotními problémy. V sezóně 1998/1999 odehrál za Colorado 35 zápasů. Ačkoliv byl součástí týmu, do play-off nezasáhl. Následující sezónu se pokoušel o návrat, ale chronické problémy s ramenem a zády, způsobené lety fyzického hokeje, ho donutily ukončit profesionální kariéru ve věku 30 let. Celkem v NHL odehrál 396 zápasů v základní části a dalších 44 v play-off.
👔 Kariéra manažera: Architekt úspěchu v Halifaxu
Po ukončení aktivní kariéry se Cam Russell vrátil do svého rodiště, Halifaxu. Hokej opustit nechtěl, a tak se začal angažovat v místním juniorském týmu Halifax Mooseheads. Tato organizace, která vstoupila do QMJHL v roce 1994, se stala jeho novým domovem na více než dvě desetiletí.
Od trenéra ke generálnímu manažerovi
Russell začínal v organizaci na různých pozicích. Působil jako asistent trenéra a krátce dokonce jako hlavní trenér (v sezóně 2006/2007 a části sezóny 2010/2011). Brzy se však ukázalo, že jeho největší síla nespočíva v koučování na střídačce, ale v budování týmu a skautingu.
V roce 2008 byl jmenován generálním manažerem (GM) Halifax Mooseheads. Převzal tým v době, kdy potřeboval jasnou vizi. Russell se rozhodl pro strategii dlouhodobého budování prostřednictvím draftu a trpělivého rozvoje mladých hráčů, místo nakupování drahých posil pro krátkodobý úspěch.
Draftování superhvězd
Russellův cit pro talent se ukázal jako fenomenální. Během svého působení dokázal přivést do Halifaxu hráče, kteří se později stali superhvězdami světového hokeje.
- Nathan MacKinnon: V roce 2011 Russell učinil klíčové rozhodnutí a získal práva na místního rodáka Nathana MacKinnona. MacKinnon se pod Russellovým vedením stal nejlepším juniorem v Kanadě a jedničkou draftu NHL.
- Jonathan Drouin: Ve stejném draftu QMJHL v roce 2011 vybral Russella Jonathana Drouina. Spojení MacKinnon-Drouin vytvořilo jednu z nejnebezpečnějších útočných dvojic v historii juniorské ligy.
- Nikolaj Ehlers a Timo Meier: Russell dokázal excelovat i v tzv. CHL Import Draftu (draftu evropských hráčů), kde získal Dána Ehlerse a Švýcara Meiera.
Sezóna snů a Memorial Cup 2013
Vyvrcholením Russellovy práce byla sezóna 2012/2013. Tým Halifax Mooseheads, který Russell pečlivě poskládal, dominoval lize QMJHL. V základní části vyhráli 58 ze 68 zápasů. V play-off ztratili pouze jediný zápas a získali President's Cup.
Následně tým odcestoval na turnaj o Memorial Cup do Saskatoonu. Memorial Cup je trofej pro absolutního vítěze všech tří hlavních kanadských juniorských lig (WHL, OHL, QMJHL) a je považován za jednu z nejtěžších trofejí k získání. Russellův tým ve finále porazil Portland Winterhawks 6:4 a poprvé v historii organizace získal Memorial Cup.
Tento úspěch potvrdil Russellovu reputaci jako jednoho z nejlepších manažerů v "junior hockey". Jeho schopnost skloubit hvězdné útočníky s pracovitými obránci (což odráželo jeho vlastní hráčskou filozofii) byla klíčem k úspěchu.
Přestavba a návrat na vrchol (2019)
Juniorský hokej je cyklický – po velkém úspěchu obvykle následuje propad, protože nejlepší hráči odcházejí do profesionálních soutěží. Russell však dokázal Halifax udržet konkurenceschopný. Po odchodu MacKinnona a Drouina začal budovat nový tým.
V roce 2019 se Mooseheads znovu probojovali do finále Memorial Cupu (tentokrát jako hostitelský tým). Ačkoliv ve finále podlehli týmu Rouyn-Noranda Huskies, Russell opět prokázal, že dokáže postavit elitní mužstvo v různých cyklech. V týmu tehdy zářili hráči jako Raphaël Lavoie nebo Benoit-Olivier Groulx.
Dočasný odchod a rychlý návrat
V červenci 2021 Russell krátce odstoupil z pozice generálního manažera a přesunul se do role poradce, ale tato pauza netrvala dlouho. Organizace brzy zjistila, že jeho vedení je nepostradatelné, a Russell se vrátil k plnému řízení sportovního úseku. Jeho dlouhověkost v jedné funkci je v nestabilním prostředí juniorského hokeje unikátní.
🛡️ Herní styl a charakteristika
Jako hráč byl Cam Russell definicí "Stay-at-home defenseman" (defenzivní obránce).
- Fyzická hra: Russell využíval svou výšku (193 cm) a dosah paží k tomu, aby držel soupeřovy útočníky daleko od branky. Byl mistrem hry u mantinelu.
- Ochrana spoluhráčů: Ačkoliv nebyl čistokrevným bitkařem ("goonem") v tom smyslu, že by vyhledával bitky pro zábavu, nikdy neváhal shodit rukavice, pokud bylo potřeba chránit hvězdy jako Jeremy Roenick. V kariéře v NHL nasbíral téměř 900 trestných minut.
- Jednoduchost: Jeho hra nebyla o riskantních přihrávkách nebo ofenzivních výpadech. Trenéři si ho cenili pro jeho schopnost jednoduše vyhodit puk z obranného pásma a nechybovat pod tlakem.
Jako manažer paradoxně preferuje rychlý, ofenzivní a technický hokej, což dokazuje výběr hráčů jako MacKinnon, Drouin nebo Ehlers. Sám v rozhovorech uvedl, že se hokej změnil a "hráči jako já by v dnešním hokeji měli problém se uplatnit, pokud by se nepřizpůsobili rychlosti."
📊 Statistiky
Hráčská kariéra (NHL)
| Sezóna | Tým | Liga | Z | G | A | B | TM |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1989/90 | Chicago Blackhawks | NHL | 19 | 0 | 1 | 1 | 27 |
| 1990/91 | Chicago Blackhawks | NHL | 59 | 1 | 5 | 6 | 128 |
| 1991/92 | Chicago Blackhawks | NHL | 67 | 2 | 6 | 8 | 122 |
| 1992/93 | Chicago Blackhawks | NHL | 67 | 2 | 4 | 6 | 151 |
| 1993/94 | Chicago Blackhawks | NHL | 67 | 1 | 7 | 8 | 200 |
| 1994/95 | Chicago Blackhawks | NHL | 33 | 1 | 3 | 4 | 88 |
| 1995/96 | Chicago Blackhawks | NHL | 48 | 2 | 2 | 4 | 129 |
| 1996/97 | Chicago Blackhawks | NHL | 44 | 1 | 1 | 2 | 65 |
| 1997/98 | Chicago Blackhawks | NHL | 41 | 1 | 1 | 2 | 56 |
| 1998/99 | Chicago Blackhawks | NHL | 12 | 0 | 0 | 0 | 22 |
| 1998/99 | Colorado Avalanche | NHL | 35 | 3 | 2 | 5 | 25 |
| Celkem | NHL | 392 | 9 | 30 | 39 | 886 |
Manažerská kariéra (Výběr úspěchů)
- 2013: Vítěz Memorial Cupu (Halifax Mooseheads)
- 2013: Vítěz President's Cupu (Halifax Mooseheads)
- 2019: Finalista Memorial Cupu (Halifax Mooseheads)
- Draftovaní hráči v 1. kole NHL: Nathan MacKinnon (2013), Jonathan Drouin (2013), Nikolaj Ehlers (2014), Timo Meier (2015), Nico Hischier (2017), Filip Zadina (2018), Justin Barron (2020).
🧠 Pro laiky
Představte si Cama Russella jako člověka, který má za sebou dvě naprosto odlišné kariéry v jedné firmě. V první části života (jako hráč v NHL) byl "čističem" a "ochrankou". Jeho úkolem nebylo vymýšlet krásné projekty, ale zajistit, aby ti, co je vymýšlejí, nedostali na nos. Byl to tvrdý chlap, který dělal špinavou práci, aby tým fungoval.
Ve druhé části života (jako manažer) se ale stal "hlavním architektem". Vrátil se domů a začal stavět tým úplně od základů. Ukázalo se, že má neuvěřitelný čich na talenty. Našel a vychoval hráče, kteří jsou dnes absolutními superhvězdami (jako MacKinnon). Je to, jako kdyby se bývalý vyhazovač z nočního klubu stal ředitelem opery a udělal z ní tu nejlepší operu na světě.
Jeho příběh ukazuje, že nemusíte být nejšikovnějším hráčem na ledě, abyste hokeji rozuměli do nejmenších detailů. Russell využil svou pracovitost a disciplínu z ledu k tomu, aby vybudoval organizaci, která je vzorem pro ostatní.