Běloruština
Obsah boxu
Šablona:Infobox jazyk Běloruština (bělorusky беларуская мова, belaruskaja mova) je východoslovanský jazyk, kterým mluví přibližně 6 až 7 milionů lidí, především v Bělorusku a v přilehlých oblastech Polska, Litvy a Ruska. Je jedním ze dvou úředních jazyků Běloruska, vedle ruštiny, která v praxi dominuje ve většině sfér veřejného života. Běloruština je nejblíže příbuzná ukrajinštině a ruštině, se kterými sdílí společného předka – starou východoslovanštinu.
Pro běloruštinu je charakteristická silná palatalizace (měkčení) souhlásek, takzvané akaní (vyslovování nepřízvučného 'o' jako 'a') a dzekaní a cekaní (specifická výslovnost měkkého 'd' a 't'). K zápisu se používá primárně cyrilice, ale historicky i v současnosti se používá také specifická varianta latinky zvaná łacinka.
Jazyk má za sebou složitý historický vývoj, od zlatého věku v Litevském velkoknížectví přes období úpadku a polonizace a rusifikace až po snahy o obrození ve 20. a 21. století. Současná sociolingvistická situace je komplikovaná, jazyk čelí silnému tlaku ruštiny a jeho používání v každodenním životě je omezené.
📜 Historie
Historii běloruštiny lze rozdělit do několika klíčových období, která formovala její současnou podobu.
🏛️ Staré východoslovanské období (do 13. století)
Předkem moderní běloruštiny, ukrajinštiny a ruštiny byla stará východoslovanština (někdy označovaná jako stará ruština), jazyk používaný ve středověkém státě Kyjevská Rus. Tento jazyk byl relativně jednotný, i když se v něm již začínaly projevovat regionální dialektové rozdíly. Po rozpadu Kyjevské Rusi ve 13. století v důsledku mongolské invaze se vývoj jazyka na území dnešního Běloruska, Ukrajiny a Ruska začal ubírat odlišnými cestami.
✒️ Staroběloruské období (14.–18. století)
Území dnešního Běloruska se stalo součástí mocného Litevského velkoknížectví. Zde se z místních východoslovanských dialektů zformoval jazyk, který je dnes označován jako staroběloruština (také rusínština nebo západní ruština). Tento jazyk se stal úředním jazykem velkoknížectví a zažil svůj zlatý věk. Byl používán v administrativě, právu i literatuře. Nejvýznamnější památkou tohoto období jsou Statuty Litevského velkoknížectví (1529, 1566, 1588), komplexní zákoníky psané právě tímto jazykem. V tomto období byl jazyk silně ovlivněn polštinou a církevní slovanštinou.
Po uzavření Lublinské unie v roce 1569, která spojila Litevské velkoknížectví s Polským královstvím do Republiky obou národů, začal vliv polštiny sílit. Běloruština byla postupně vytlačována z úředního styku a vyšších společenských vrstev, které přecházely na polštinu. V roce 1696 byla polština prohlášena za jediný úřední jazyk, což vedlo k úpadku psané běloruštiny. Jazyk přežíval především v mluvené podobě na venkově.
📖 Novověké období (19. století – počátek 20. století)
Po dělení Polska na konci 18. století se běloruská území stala součástí Ruského impéria. Carská vláda považovala Bělorusy za součást ruského národa a jejich jazyk za pouhý dialekt ruštiny. Začala politika intenzivní rusifikace. Používání běloruštiny v tisku a ve školách bylo zakázáno.
Navzdory represím začalo v 19. století běloruské národní obrození. Spisovatelé jako Vincent Dunin-Marcinkievič a Francišak Bahuševič se snažili kodifikovat moderní spisovný jazyk založený na lidových dialektech. Bahuševič ve své předmluvě ke sbírce Dudka biełaruskaja (1891) napsal slavnou větu: „Не пакідайце ж мовы нашай беларускай, каб не ўмёрлі!“ (Neopouštějte náš běloruský jazyk, abyste nezemřeli!).
советское období (1917–1991)
Po Říjnové revoluci a krátkém období nezávislosti Běloruské lidové republiky vznikla Běloruská sovětská socialistická republika. Ve 20. letech 20. století probíhala politika bělorusizace, která podporovala rozvoj běloruského jazyka a kultury. Běloruština se stala jazykem vzdělávání, administrativy a vědy.
Tento proces byl násilně ukončen ve 30. letech za vlády Stalina. Běloruská inteligence byla zdecimována během Velké čistky a byla zahájena nová vlna rusifikace. V roce 1933 proběhla kontroverzní reforma pravopisu, která uměle přiblížila běloruštinu ruštině. Po druhé světové válce rusifikace pokračovala a běloruština byla vytlačena na okraj, zejména ve městech. Stala se symbolem venkova a nízkého sociálního statusu.
🕊️ Období nezávislosti (od 1991)
Po rozpadu Sovětského svazu a vyhlášení nezávislosti Běloruska v roce 1991 se běloruština stala jediným státním jazykem. Začalo krátké období národního obrození a snah o návrat jazyka do všech sfér života.
Tento trend se obrátil po nástupu Alexandra Lukašenka k moci. V referendu v roce 1995 získala ruština status druhého státního jazyka. Od té doby je běloruština systematicky vytlačována z veřejného prostoru, médií a vzdělávacího systému. Její používání je často vnímáno jako projev politické opozice vůči režimu.
🌍 Geografické rozšíření a status
Běloruština je úředním jazykem v Bělorusku, kde má formálně stejný status jako ruština. V praxi je však její postavení výrazně slabší. Podle sčítání lidu z roku 2019 uvedlo běloruštinu jako svůj mateřský jazyk 54,1 % obyvatel, ale jako jazyk používaný v domácnosti pouze 26 %. Ve městech, zejména v Minsku, dominuje ruština. Běloruština je více slyšet na venkově, zejména v západních oblastech země.
Významné bělorusky mluvící menšiny žijí v sousedních zemích:
Polsko: V Podleském vojvodství má běloruština status pomocného úředního jazyka v několika obcích (gminách).
Litva: Zejména v okolí Vilniusu.
Rusko a 
Ukrajina: V oblastech hraničících s Běloruskem.
Běloruská diaspora udržuje jazyk také v zemích jako USA, Kanada a Austrálie.
🔡 Abeceda a pravopis
Běloruština používá dvě hlavní formy zápisu: cyrilici a latinku. Existují také dva hlavní pravopisné standardy.
Cyrilice (Кірыліца)
Oficiální běloruská abeceda je založena na cyrilici a má 32 písmen. Od ruské abecedy se liší přítomností písmene ў (krátké u) a absencí písmen и, щ, ъ. Specifickým znakem je také používání apostrofu (’) místo tvrdého znaku (ъ).
| А а | Б б | В в | Г г | Д д | Е е | Ё ё | Ж ж | З з | І і | Й й |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| К к | Л л | М м | Н н | О о | П п | Р р | С с | Т т | У у | Ў ў |
| Ф ф | Х х | Ц ц | Ч ч | Ш ш | Ы ы | Ь ь | Э э | Ю ю | Я я |
Latinka (Łacinka)
Běloruská latinka (łacinka) je varianta latinky přizpůsobená pro běloruštinu. Vychází z polské abecedy a používá diakritická znaménka pro specifické běloruské hlásky (např. č, š, ž, ś, ź, ć, dź, ł). Ačkoli není oficiální, je populární v některých intelektuálních a diasporních kruzích a na internetu.
Pravopisné normy
Existují dva hlavní pravopisné standardy: 1. Oficiální pravopis (Narkamaŭka): Vznikl reformou v roce 1933, která měla za cíl přiblížit běloruštinu ruštině. Je to norma vyučovaná ve školách a používaná ve státních médiích. Název Narkamaŭka (наркамаўка) je hovorový a odkazuje na Lidový komisariát (narkamat), který reformu zavedl. 2. Klasický pravopis (Taraškievica): Kodifikoval jej Branislav Taraškievič ve své gramatice v roce 1918. Byl používán před sovětskou reformou. Dnes jej používá část opozice, diaspory a nezávislých médií. Hlavní rozdíl spočívá v systematičtějším zápisu asimilace měkkosti a v pravopisu cizích slov.
🗣️ Fonetika a fonologie
Běloruská fonetika má několik charakteristických rysů, které ji odlišují od sousedních slovanských jazyků:
- Akaní (аканне): Jeden z nejvýraznějších rysů. Nepřízvučné samohlásky /o/ a /e/ se redukují a vyslovují jako [a]. Například slovo галава (hlava) se vyslovuje [halavá], ačkoli je odvozeno od *golova*. Akaní se projevuje i v písmu.
- Dzekaní a Cekaní (дзеканне, цеканне): Měkké souhlásky /dʲ/ a /tʲ/ se mění na afrikáty [d͡zʲ] a [t͡sʲ]. Píší se jako дз a ц. Například дзесяць [d͡zʲesʲat͡sʲ] (deset) nebo ціхі [t͡sʲixi] (tichý).
- Silná palatalizace: Souhlásky před /i/ a měkkými samohláskami (е, ё, ю, я) se výrazně měkčí.
- Hláska Ў (krátké u): Jedná se o neslabičnou samohlásku [w], podobnou anglickému 'w'. Vzniká z etymologického /v/ a /l/ na konci slabiky po samohlásce. Například воўк [vowk] (vlk), сказаў [skazaw] (řekl).
- Tvrdé Р: Na rozdíl od ruštiny je /r/ vždy tvrdé.
- Hláska Г: Vyslovuje se jako znělá frikativa [ɣ], podobně jako české 'h'. Pouze v několika slovech cizího původu se vyskytuje explozivní [g], které se zapisuje stejným písmenem.
⚙️ Gramatika
Běloruská gramatika je typicky slovanská, flektivní, s bohatým systémem skloňování a časování.
- Podstatná jména: Rozlišují tři rody (mužský, ženský, střední), dvě čísla (jednotné, množné) a šest pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, instrumentál, lokál). Sedmý pád, vokativ, se zachoval jen v omezené míře v hovorové řeči a poezii.
- Přídavná jména: Shodují se s podstatnými jmény v rodě, čísle a pádě. Mají krátké i dlouhé tvary.
- Zájmena: Mají podobný systém jako v ostatních slovanských jazycích.
- Slovesa: Časují se v přítomném, minulém a budoucím čase. Rozlišují dokonavý a nedokonavý vid. Minulý čas se tvoří pomocí příčestí a rozlišuje rod v jednotném čísle (ён чытаў - on četl, яна чытала - ona četla, яно чытала - ono četlo).
📚 Slovní zásoba
Jádro slovní zásoby je společné s ostatními východoslovanskými jazyky. Běloruština si však zachovala mnoho archaických slov, která v ruštině zanikla. Vzhledem k historickému vývoji obsahuje také velké množství výpůjček z polštiny, zejména v oblasti administrativy, techniky a každodenního života. V menší míře jsou přítomny i vlivy litevštiny a němčiny (přes polštinu nebo jidiš). V posledních desetiletích sílí vliv ruštiny.
🧐 Pro laiky
- Proč zní běloruština tak "měkce"? Hlavním důvodem je tzv. dzekaní a cekaní. Tam, kde Čech řekne "děti", Bělorus řekne "дзеці" (dzeci). Místo "ticho" řekne "ціха" (cicha). Tato měkká výslovnost je pro jazyk velmi typická.
- Co je to "trasianka"? Trasianka (трасянка) je smíšený jazyk nebo sociolekt, který kombinuje běloruskou fonetiku a gramatiku s převážně ruskou slovní zásobou. Vznikl v důsledku masivní rusifikace, kdy se Bělorusové snažili mluvit "městskou" ruštinou, ale zachovávali si prvky svého rodného jazyka. Dnes je velmi rozšířený v běžné komunikaci.
- Dvě abecedy a dva pravopisy? Ano. Oficiálně se používá cyrilice a pravopis z roku 1933 (Narkamaŭka). Část lidí, kteří se hlásí k národnímu dědictví a jsou v opozici vůči současnému režimu, preferuje starší pravopis (Taraškievica) a někdy i latinku (Łacinka). Je to tedy i politická a kulturní volba.
- Je běloruština jen dialekt ruštiny? Ne. Je to samostatný jazyk s vlastní historií, gramatikou a slovní zásobou. Ačkoli jsou si s ruštinou a ukrajinštinou blízké (asi jako čeština a slovenština), jedná se o tři odlišné jazyky. Tvrzení, že je to dialekt, bylo součástí politiky carského Ruska a Sovětského svazu s cílem popřít existenci běloruského národa.