Boris Becker

Boris Becker
Celé jméno	Boris Franz Becker
Datum narození	22. listopadu 1967
Místo narození	Leimen, Západní Německo
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální tenista, bývalý tenisový trenér, televizní komentátor
Aktivní od	1984 (amatérsky od 1983)
Aktivní do	1999
Výška	191
Váha	85

Boris Becker (plným jménem Boris Franz Becker) je bývalý německý profesionální tenista, bývalá světová jednička žebříčku ATP ve dvouhře, olympijský vítěz ze čtyřhry na LOH 1992 v Barceloně a současný televizní analytik a komentátor. Z historického hlediska patří k nejúspěšnějším hráčům takzvané otevřené éry tenisu. Během své profesionální kariéry vybojoval 49 turnajových titulů ve dvouhře a 15 turnajových titulů ve čtyřhře.

Ve dvouhře získal celkem šest grandslamových titulů. Třikrát zvítězil na travnatém turnaji Wimbledon (v letech 1985, 1986 a 1989), dvakrát ovládl betonový turnaj Australian Open (v letech 1991 a 1996) a jednou získal trofej na americkém US Open (1989). Do historie se zapsal 7. července 1985, kdy jako vůbec nejmladší mužský hráč a zároveň jako první nenasazený tenista vyhrál dvouhru ve Wimbledonu, a to ve věku 17 let, 7 měsíců a 15 dnů. K těmto úspěchům přidal tři triumfy na závěrečném Turnaji mistrů (1988, 1992, 1995) a v letech 1988 a 1989 dovedl jako klíčový hráč reprezentaci Západního Německa k vítězství v týmovém Davis Cupu.

Po ukončení hráčské kariéry v roce 1999 se věnoval trenérské a mediální činnosti. V letech 2013 až 2016 zastával pozici hlavního trenéra srbského tenisty Novaka Djokoviće, který pod jeho vedením získal šest grandslamových titulů. Beckerův osobní život je však spojen s rozsáhlými finančními a právními problémy. V roce 2017 vyhlásil ve Spojeném království osobní bankrot a v dubnu 2022 byl britským soudem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce dvou a půl let za zatajování majetku v insolvenčním řízení. Z vězení byl propuštěn a deportován do rodného Německa v prosinci 2022.

👤 Mládí a vstup do profesionálního tenisu

Boris Franz Becker se narodil 22. listopadu 1967 v západoněmeckém městě Leimen ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Jeho otec, Karl-Heinz Becker, pracoval jako architekt. Karl-Heinz Becker projektoval a nechal postavit místní tenisové centrum Blau-Weiß Tennisklub v Leimenu, ve kterém jeho syn od útlého věku trénoval. Matkou byla Elvira Beckerová (rozená Pischová), jež pocházela z československé obce Kunín na Novojičínsku, ze které byla po druhé světové válce vysídlena.

Do mezinárodních juniorských turnajů se Becker zapojil počátkem osmdesátých let, přičemž zlomovým krokem bylo navázání spolupráce se zkušeným rumunským tenisovým manažerem Ionem Țiriacem a německým trenérem Güntherem Boschem v roce 1984. Ve stejném roce se Becker oficiálně stal plně profesionálním hráčem. Již v roce 1984 dokázal vybojovat svůj vůbec první profesionální titul, a to ve čtyřhře na turnaji v Mnichově. Do grandslamového turnaje dvouhry poprvé nastoupil na Australian Open v roce 1984 (turnaj se tehdy konal v prosinci), kde došel do čtvrtfinále, ve kterém prohrál s Benem Testermanem.

🏆 První wimbledonský triumf a historický rekord (1985–1986)

Sezóna 1985 znamenala pro tehdy sedmnáctiletého Beckera průlom do nejužší světové špičky. V červnu tohoto roku vyhrál svůj první titul na okruhu ATP ve dvouhře, když ovládl travnatý turnaj v londýnském Queen's Clubu. O dva týdny později nastoupil do hlavní soutěže na turnaji Wimbledon. Vzhledem k tehdejšímu žebříčkovému postavení figuroval v pavouku jako nenasazený hráč.

V průběhu turnaje postupně vyřadil Hanka Pfistera, Matta Angera, Joakima Nyströma a Tima Mayotta. Ve čtvrtfinále zdolal Johana Krieka a v semifinále švédského reprezentanta Anderse Järryda. Ve finále se střetl s osmým nasazeným jihoafricko-americkým hráčem Kevinem Currenem, který v předchozích kolech vyřadil obhájce titulu Johna McEnroea i Jimmyho Connorse. Becker ve finále zvítězil ve čtyřech setech poměrem 6:3, 6:7, 7:6 a 6:4. Překonal tak věkový rekord a stal se historicky nejmladším mužským grandslamovým šampionem ve dvouhře (tento primát mu v roce 1989 sebral Michael Chang, jenž vyhrál French Open ve věku 17 let a 3 měsíců; Becker však nadále drží rekord nejmladšího vítěze Wimbledonu).

V následující sezóně 1986 přijel do Londýna v pozici obhájce. Probojoval se znovu do finále, ve kterém se utkal se světovou jedničkou a antukovým specialistou Ivanem Lendlem. Becker zápas dominoval a zvítězil ve třech setech 6:4, 6:3, 7:5. Titul tak úspěšně obhájil a upevnil svou pověst specialisty na rychlé travnaté povrchy.

⚔️ Zlatá éra, rivalita a pozice světové jedničky (1987–1991)

Od druhé poloviny osmdesátých let byl Becker pevnou součástí nejužší špičky okruhu a vedl pravidelné souboje s hráči jako Stefan Edberg, Ivan Lendl, Mats Wilander a později Andre Agassi. Specifickou rivalitu měl především se švédským tenistou Stefanem Edbergem. Tito dva hráči se střetli ve třech po sobě jdoucích finále na turnaji Wimbledon v letech 1988, 1989 a 1990.

V roce 1988 prohrál wimbledonské finále s Edbergem ve čtyřech setech. Sezóna 1989 se však stala jednou z jeho nejúspěšnějších. Ve Wimbledonu dokázal Edbergovi finálovou porážku oplatit a získal svůj třetí londýnský titul po výsledku 6:0, 7:6, 6:4. O dva měsíce později vybojoval svůj první a jediný titul na betonových dvorcích v New Yorku na turnaji US Open. Zde ve finále porazil Ivana Lendla poměrem 7:6, 1:6, 6:3 a 7:6. Za tyto výsledky byl na konci roku 1989 vyhlášen světovým hráčem roku organizací ITF.

V roce 1990 podlehl ve svém pátém wimbledonském finále opět Edbergovi (po pětisetové bitvě). Zásadního žebříčkového milníku dosáhl na začátku kalendářního roku 1991. Na lednovém turnaji Australian Open v Melbourne prošel do finále, ve kterém znovu porazil Ivana Lendla poměrem 1:6, 6:4, 6:4, 6:4. Bodový zisk za tento premiérový australský grandslamový triumf jej 28. ledna 1991 poprvé vynesl na 1. místo světového žebříčku ATP ve dvouhře. Na pozici nejlepšího hráče planety strávil kumulativně 12 týdnů.

🥇 Olympijské zlato a pozdní fáze kariéry (1992–1999)

Rok 1992 přinesl Beckerovi zisk nejcennější sportovní medaile v rámci olympijského turnaje v Barceloně. K turnaji čtyřhry nastoupil v páru s krajanem Michaelem Stichem. Ačkoliv mezi oběma hráči vládly v osobní rovině napjaté vztahy a mediálně propíraná rivalita, na dvorci dokázali fungovat efektivně. Ve finále porazili jihoafrický pár Wayne Ferreira a Piet Norval ve čtyřech setech 7:6, 4:6, 7:6, 6:3 a získali zlaté olympijské medaile. V témže roce Becker ovládl druhý ze svých tří Turnajů mistrů.

Během sezón 1993 až 1995 čelil častějším zdravotním potížím, přesto se udržoval v první světové desítce. Na Wimbledonu v roce 1995 dokázal ještě jednou proniknout do finále, kde mu však čelil Pete Sampras. Sampras vyhrál ve čtyřech setech. Poslední grandslamový titul kariéry získal Becker v roce 1996 na Australian Open. V semifinále překonal Andreho Agassiho a ve finále zdolal amerického hráče Michaela Changa po setech 6:2, 6:4, 2:6, 6:2.

Kariéru ve dvouhře se rozhodl ukončit v roce 1999, přičemž jeho definitivně posledním velkým turnajem se stal Wimbledon, kde vypadl ve čtvrtém kole s australským tenistou Patrickem Rafterem. Celkovou singlovou kariéru uzavřel s bilancí 713 výher a 214 porážek (úspěšnost 76,9 %).

⚙️ Herní styl a technika

Beckerův tenis byl postaven primárně na brutální fyzické síle a razanci. Úderový arzenál se opíral o mimořádně rychlé a tvrdé podání, které mu vyneslo přezdívku „Bum Bum Becker“. Z biomechanického hlediska využíval při servisu hluboký poklek, ze kterého explozivně vyrážel do výšky. Tím dodával míčku enormní rychlost i při použití relativně těžkých raket značky Puma (a později Estusa).

Taktika se zakládala téměř výlučně na ofenzivním systému servis-volej, který byl vysoce efektivní na tehdejších velmi rychlých travnatých a halových kobercových površích. K jeho typickým vizuálním prvkům patřily atletické rybičky (skoky plavmo), jimiž u sítě zachytával vzdálené prohozy soupeřů. Na pomalejších antukových površích se Beckerova hra nedokázala plně adaptovat; na grandslamovém turnaji French Open se nejdále probojoval do semifinále (v letech 1987, 1989, 1991) a nikdy nezískal žádný antukový titul na okruhu ATP.

💼 Trenérská spolupráce s Novakem Djokovičem

Po letech působení v byznysu a televizním komentování oznámil Becker v prosinci 2013 návrat k aktivnímu profesionálnímu tenisu z pozice hlavního trenéra srbského hráče Novaka Djokoviće. K tomuto kroku došlo poté, co Djoković ztratil pozici světové jedničky ve prospěch Rafaela Nadala.

Během jejich tříleté spolupráce (2014–2016) dosáhl Djoković svých statisticky nejdokonalejších sezón. Becker se soustředil na mentální přípravu srbského hráče pro klíčové zápasy a na agresivnější přistupování k síti. Výsledkem partnerství byl zisk šesti grandslamových titulů (dvakrát Australian Open, dvakrát Wimbledon, jednou US Open a poprvé i antukový French Open v roce 2016). Djoković zároveň vybojoval čtrnáct titulů ze série ATP Masters 1000 a dvakrát ovládl Turnaj mistrů. Na konci roku 2016 se obě strany dohodly na ukončení profesionální spolupráce, přičemž vzájemný respekt mezi oběma muži přetrval. O několik let později se na okruhu trenérsky podílel i na přípravě dánského hráče Holgera Runeho.

⚖️ Právní spory, bankrot a výkon trestu odnětí svobody

Osobní život Borise Beckera vygeneroval celou řadu veřejných i soudních skandálů. První střet se zákonem zaznamenal v domovském Německu v roce 2002. Okresní soud v Mnichově jej shledal vinným z daňových úniků ve výši přibližně 1,7 milionu eur, ke kterým došlo tím, že formálně uváděl jako své bydliště Monako, zatímco fakticky žil v Německu. Soud mu vyměřil trest odnětí svobody na dva roky podmíněně a vysokou finanční pokutu.

Situace se zhoršila v dekádě po roce 2010. Kvůli nákladným rozvodům (s první manželkou Barbarou Feltusovou), platbám za péči o děti z mimosoudních vyrovnání, neúspěšným obchodním investicím a luxusnímu životnímu stylu se dostal do masivních dluhů. V červnu 2017 prohlásil soud v Londýně (kde tehdy sídlil) Borise Beckera za bankrotáře. Důvodem byla nesplacená půjčka vůči soukromé bance Arbuthnot Latham ve výši přesahující 3 miliony liber.

V rámci insolvenčního řízení byl Becker obviněn z maření práce syndiků. Během soudního procesu bylo prokázáno, že záměrně zatajoval bankovní účty, neodevzdal cenné trofeje (včetně wimbledonských pohárů a zlaté medaile z OH) a ilegálně vyvedl ze svých podnikatelských účtů částku téměř 2,5 milionu liber, které převedl na účty svých bývalých manželek a známých. Dne 29. dubna 2022 jej londýnský soud odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.

Trest nastoupil okamžitě z budovy soudu. První týdny si odpykával ve věznici s přísným režimem HMP Wandsworth v Londýně. Podle vlastních vzpomínek publikovaných v autobiografii (a následně v dokumentu v roce 2025) zažíval první noci absolutní šok a obavy o vlastní bezpečnost mezi těžkými zločinci. Následně byl přesunut do věznice HMP Huntercombe, která slouží pro zahraniční trestance určené k deportaci. Zde pracoval jako asistent ve vězeňské posilovně a vyučoval ostatní vězně sportovní psychologii. Dne 15. prosince 2022, po odpykání osmi měsíců trestu, byl předčasně propuštěn na základě britského zrychleného deportačního programu a okamžitě převezen speciálním letem do Německa. Součástí propuštění byl zákaz vstupu na území Spojeného království do vypršení původního termínu trestu.

🗓 Současnost a mediální aktivity (2026)

V roce 2026 je osmapadesátiletý Boris Becker trvale usazen v Evropě a plně integrovaný do pracovního života v mediálním sektoru. Působí jako stálý analytik pro televizní stanici Eurosport a další subjekty v oblastech, kam má umožněn fyzický přístup, nebo odkud může vysílat prostřednictvím satelitních přenosů.

V dubnu 2026 se Becker zúčastnil galavečera Laureus World Sports Awards v Madridu, kde v panelové diskuzi potvrdil definitivní konec své trenérské dráhy. Novinářům explicitně sdělil: „Můj čas jako trenéra skončil. Máme nový přírůstek do rodiny, což vyžaduje spoustu času, a mám nyní jiné profesní plány primárně spojené s médii.“ Zmíněným přírůstkem odkazoval na dítě narozené ze svazku s jeho současnou partnerkou (a novomanželkou) Lilian de Carvalho Monteiro.

Během srpna 2026 aktivně vystupoval v mediálním prostoru v rámci svého audio pořadu „Becker Petkovic podcast“, který moderuje společně s bývalou hráčkou Andreou Petkovicovou. Před začátkem turnaje US Open detailně analyzoval návrat zraněného Carlose Alcaraze, u kterého zpochybnil pozici hlavního favorita, a zároveň kriticky ohodnotil výkony tehdejší světové jedničky Aryny Sabalenkové, když konstatoval, že tráví více času na sociálních sítích než na tréninkových kurtech. Již dříve v roce 2026 veřejně deklaroval, že německý hráč Alexander Zverev má reálnou šanci ovládnout travnatý Wimbledon, a to vzhledem k fyzickým potížím obhájce titulu Jannika Sinnera.

📊 Statistiky na grandslamových turnajích

Následující tabulky vykazují celkovou výkonnost hráče na všech akcích elitní kategorie grandslamu. Záznamy zachycují kompletní časovou osu profesionální kariéry Borise Beckera od roku 1983 do roku 1999, kdy dvouhru definitivně opustil. Data jsou zaznamenána bez vynechání jediné sezóny.

Dvouhra na Grand Slamech

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
1983	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1984	čtvrtfinále	data nejsou dostupná	3. kolo	data nejsou dostupná
1985	2. kolo	2. kolo	vítěz	4. kolo
1986	data nejsou dostupná (turnaj se nekonal)	čtvrtfinále	vítěz	semifinále
1987	4. kolo	semifinále	2. kolo	4. kolo
1988	data nejsou dostupná	4. kolo	finále	2. kolo
1989	4. kolo	semifinále	vítěz	vítěz
1990	čtvrtfinále	1. kolo	finále	semifinále
1991	vítěz	semifinále	finále	3. kolo
1992	3. kolo	data nejsou dostupná	čtvrtfinále	4. kolo
1993	1. kolo	2. kolo	semifinále	4. kolo
1994	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	semifinále	1. kolo
1995	1. kolo	3. kolo	finále	semifinále
1996	vítěz	data nejsou dostupná	3. kolo	data nejsou dostupná
1997	1. kolo	data nejsou dostupná	čtvrtfinále	data nejsou dostupná
1998	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1999	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	4. kolo	data nejsou dostupná

Mužská čtyřhra na Grand Slamech

Boris Becker nepatřil k hráčům, kteří by kombinovali dvouhru se čtyřhrou na každém turnaji, a s přibývajícím věkem čtyřhru na největších akcích opustil zcela, aby šetřil fyzické síly pro singlová klání.

Zdroje