Pete Sampras

Pete Sampras
Celé jméno	Petros Sampras
Datum narození	12. srpna 1971
Místo narození	Washington, D.C., Spojené státy americké
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální tenista
Aktivní od	1988
Aktivní do	2002
Výška	185 cm

Pete Sampras (rodným občanským jménem Petros Sampras, * 12. srpna 1971 Washington, D.C.) je bývalý americký profesionální tenista a bývalá světová jednička ve dvouhře. Z historického a statistického hlediska se řadí mezi nejúspěšnější hráče v celých dějinách tohoto sportu. Na oficiálním světovém žebříčku organizace ATP figuroval na 1. místě ve dvouhře po dobu 286 týdnů, což jej řadí na třetí místo v historii mužského tenisu (za Novaka Djokoviče a Rogera Federera). Je držitelem absolutního rekordu otevřené éry, když dokázal zakončit kalendářní rok na pozici světové jedničky šestkrát v nepřerušené sérii (v letech 1993 až 1998).

Během své patnáctileté profesionální kariéry vybojoval 64 turnajových titulů v mužské dvouhře, z čehož 14 titulů získal na grandslamových turnajích. V době ukončení jeho kariéry v roce 2002 představovalo těchto 14 grandslamových trofejí historické absolutní maximum v mužském tenise (tento rekord překonal až o sedm let později Roger Federer). Samprasova grandslamová sbírka zahrnuje sedm vítězství na travnatém Wimbledonu, pět titulů na betonovém US Open a dvě trofeje z Australian Open. Na antukovém French Open nikdy nezvítězil, jeho maximem na tomto povrchu zůstala semifinálová účast v roce 1996.

Vedle grandslamových vavřínů zvítězil pětkrát na závěrečném Turnaji mistrů (ATP Tour World Championships), připsal si jedenáct titulů z kategorie ATP Masters Series a dvakrát vyhrál Grand Slam Cup. Coby klíčový člen národního týmu Spojených států amerických vybojoval dvě vítězství v týmové soutěži o Davis Cup (v letech 1992 a 1995). Na základě svých mimořádných a prokazatelných výsledků byl v roce 2007 oficiálně uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.

🗓 Současnost (Osobní život a aktivity v roce 2026)

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků a dřívějších tenisových rivalů (jakými jsou Andre Agassi či John McEnroe), kteří po ukončení kariéry plynule přešli do rolí profesionálních trenérů na okruhu ATP nebo stálých televizních komentátorů, Pete Sampras zvolil život v absolutním mediálním ústraní. K roku 2026 pobývá se svou manželkou, bývalou americkou herečkou Bridgette Wilsonovou, a dvěma syny (Christianem a Ryanem) v privátní rezidenci v oblasti Lake Sherwood ve státě Kalifornie.

V červenci roku 2026 se Sampras výjimečně objevil na veřejnosti v rámci nového sportovního dokumentárního cyklu s názvem „ACES“, který byl exkluzivně publikován na streamovací platformě Amazon Prime Video. V tomto analytickém dokumentu Sampras detailně a bez emocí popsal extrémní psychickou zátěž, které čelil během svých šesti let na pozici světové jedničky, a vůbec poprvé šířeji promluvil o chronickém nedostatku spánku, poruchách příjmu potravy ze stresu a nutnosti absolutní sociální izolace pro udržení sportovní koncentrace v devadesátých letech.

Jeho jméno a historický odkaz se rovněž masivně objevily v mezinárodních sportovních médiích v srpnu 2026 v souvislosti se závěrečným grandslamovým turnajem US Open. Poté, co z turnaje oficiálně odstoupil italský tenista a tehdejší světová jednička Jannik Sinner, novináři i statistický úřad organizace ATP ihned připomněli historickou paralelu. Sinner se stal historicky teprve druhým úřadujícím prvním hráčem světa v dějinách žebříčku ATP, který se z US Open odhlásil; vůbec prvním byl právě Pete Sampras v roce 1999, kdy musel z turnaje ve Flushing Meadows předčasně odstoupit kvůli výhřezu ploténky, který si přivodil při tréninku.

👤 Dětství, rodinné zázemí a počátky kariéry

Petros Sampras se narodil 12. srpna 1971 ve Washingtonu D.C. jako třetí dítě Sotiriose (Sama) Samprase a Georgie Samprasové. Jeho rodina má čistě řecký původ; matka Georgia emigrovala do Spojených států z Řecka v pětadvaceti letech a otec Sotirios se narodil v USA řeckým imigrantům. Řecká ortodoxní kultura a výchova hrála v jeho raném věku významnou roli.

V roce 1978, když bylo Peteovi sedm let, se rodina z klimatických a pracovních důvodů přestěhovala do města Palos Verdes ve státě Kalifornie. Stabilní teplé podnebí mu umožnilo trénovat tenis celoročně na veřejných dvorcích. Během raného dětství obdivoval australskou tenisovou legendu Roda Lavera, se kterým se v jedenácti letech osobně setkal a zatrénoval si s ním.

Zásadní zlom v jeho technickém vývoji nastal v roce 1980, kdy jeho tenisový rozvoj převzal Peter Fischer, povoláním lékař-pediatr a vášnivý amatérský tenisový teoretik. Ačkoliv Fischer nikdy nehrál profesionálně, přesvědčil mladého Samprase k naprosto radikální a riskantní změně techniky. Nařídil mu opustit bezpečný obouruční bekhend a přeučit se na jednoruční bekhend, aby mohl efektivněji přecházet k síti. Fischerovým dlouhodobým cílem bylo vybudovat hráče, který by dokázal vyhrát slavný Wimbledon. Sampras pod Fischerovým vedením postupně přešel od defenzivní hry od základní čáry k agresivnímu systému servis-síť. Tato transformace způsobila v juniorském věku přechodný pokles jeho výsledků, ale položila základy pro jeho pozdější absolutní dominanci na rychlých površích. Fischer jej trénoval až do roku 1989.

💼 Profesionální kariéra ve dvouhře

1988–1992: Vstup na okruh a první titul na US Open

Sampras formálně přestoupil z juniorské kategorie mezi plnohodnotné profesionály v únoru 1988 ve věku 16 let. Debutovou sezónu zakončil na 97. místě světového žebříčku. První turnajový titul ve dvouhře na okruhu ATP Tour získal v únoru 1990 v americké Filadelfii, kde na kobercovém povrchu porazil Andrése Gómeze.

Celosvětový šok způsobil v září 1990 na americkém grandslamu US Open. Jako devatenáctiletý a dvanáctý nasazený hráč prošel turnajovým pavoukem, ve kterém v závěrečných kolech vyřadil tři nejvýraznější osobnosti tehdejšího tenisu. Ve čtvrtfinále porazil Ivana Lendla, v semifinále legendárního Johna McEnroea a ve finále deklasoval svého vrstevníka Andreho Agassiho ve třech setech (6:4, 6:3, 6:2). Ve věku 19 let a 28 dní se stal historicky nejmladším mužským vítězem US Open v dějinách (rekord, který zůstal k roku 2026 stále nepřekonán).

Následující dvě sezóny (1991 a 1992) se vyznačovaly obtížnou aklimatizací na obrovský mediální tlak a očekávání. V roce 1991 vybojoval svůj první triumf na závěrečném Turnaji mistrů (ATP Tour World Championships). V roce 1992 se probojoval do svého druhého finále na US Open, kde však po vyrovnaném boji podlehl švédskému tenistovi Stefanu Edbergovi. Na konci roku 1992 figuroval na 3. pozici světového žebříčku.

1993–1998: Éra absolutní dominance a pozice světové jedničky

Období mezi lety 1993 a 1998 představuje jednu z nejvíce dominantních ér v historii individuálního profesionálního sportu. V dubnu 1993 se Sampras poprvé vyhoupl na 1. místo světového žebříčku ATP. V červenci 1993 vybojoval svůj první kariérní titul na vysněném Wimbledonu, když ve finále porazil Američana Jima Couriera, a o dva měsíce později přidal třetí grandslamový titul na US Open vítězstvím nad Francouzem Cédricem Piolinem.

V roce 1994 podepsal dominantní nadvládu ziskem titulů na Australian Open i Wimbledonu. Počátek roku 1995 byl naopak poznamenán těžkou osobní tragédií. Jeho dlouholetý trenér a blízký přítel Tim Gullikson zkolaboval přímo během Australian Open a byla mu diagnostikována terminální rakovina mozku. Ve čtvrtfinálovém utkání tohoto turnaje proti Jimu Courierovi Sampras přímo na kurtu psychicky zkolaboval a musel v průběhu pátého setu otevřeně plakat, přesto dokázal zápas dotáhnout k vítězství. Téhož roku v létě obhájil wimbledonský titul po výhře nad Borisem Beckerem a na US Open oplatil Agassimu porážku z počátku roku, čímž potvrdil pozici světové jedničky, o kterou během roku s Agassim bojoval. Na podzim roku 1995 převzal roli jeho hlavního kouče Paul Annacone.

V roce 1996 vynechal Wimbledon v závěrečných kolech kvůli vyřazení Richardem Krajickem, avšak na US Open znovu dominoval, když ve finále porazil Michaela Changa. Rok 1997 znamenal opětovný zisk dvou grandslamů (Australian Open proti Carlosu Moyovi a Wimbledon proti Piolinovi). V roce 1998 získal svůj pátý wimbledonský titul po pětisetové bitvě s Chorvatem Goranem Ivaniševićem. Tímto rokem zároveň uzavřel šestou kalendářní sezónu v řadě na 1. místě žebříčku ATP, čímž vytvořil absolutní historický rekord (překonal tak pět let trvající šňůru Jimmyho Connorse).

1999–2002: Překonání historických rekordů a poslední triumf

V roce 1999 Sampras suverénně ovládl Wimbledon (ve finále přehrál Agassiho 6:3, 6:4, 7:5), avšak kvůli vážnému zranění zad, které utrpěl při srpnovém tréninku, musel zbytek sezóny včetně US Open vynechat a ztratil pozici světové jedničky.

Rok 2000 se zapsal do dějin z hlediska historických milníků. Na travnatých dvorcích ve Wimbledonu se probojoval do finále proti australskému specialistovi na systém servis-síť, Patricku Rafterovi. V náročném čtyřsetovém zápase (6:7, 7:6, 6:4, 6:2), během kterého se potýkal se zánětem šlachy v holeni, Sampras zvítězil. Jednalo se o jeho celkově 13. grandslamový titul ve dvouhře. Tímto vítězstvím s definitivní platností překonal letitý absolutní mužský rekord, který do té doby se 12 tituly držel australský tenista Roy Emerson.

Po wimbledonském triumfu v roce 2000 však u Samprase nastal dlouhodobý sportovní a výsledkový propad. Během celého kalendářního roku 2001 nezískal jediný turnajový titul. Na US Open 2001 prohrál ve finále s mladým Lleytonem Hewittem a ve Wimbledonu zaznamenal historickou porážku ve čtvrtém kole od tehdy devatenáctiletého nastupujícího Rogera Federera (šlo o jediné vzájemné profesionální utkání těchto dvou legend). Krize pokračovala i v první polovině roku 2002; propadl se žebříčkem a po vypadnutí ve druhém kole Wimbledonu od George Bastla se začalo v mezinárodních médiích masivně spekulovat o jeho definitivním konci a ztrátě fyzických předpokladů pro vrcholový tenis.

Na podzimní grandslam US Open v roce 2002 vstupoval Sampras pouze v roli 17. nasazeného hráče. Od úvodních kol předváděl v New Yorku ojedinělé vzepětí. V těžkých zápasech postupně vyřadil Grega Rusedského (v pětisetové bitvě), Tommyho Haase, mladého favorita Andyho Roddicka a v semifinále nizozemského hráče Sjenga Schalkena. Ve finálovém utkání se střetl se svým celoživotním rivalem Andrem Agassim. Sampras nastřílel 33 es, prokázal enormní fyzické odhodlání a zvítězil ve čtyřech setech poměrem 6:3, 6:4, 5:7 a 6:4. Vybojoval tím svůj 14. grandslamový titul a 5. trofej na US Open. Tento finálový zápas z 8. září 2002 se ukázal jako jeho absolutně poslední oficiální utkání v profesionální kariéře. Následujících 12 měsíců nenastoupil do žádného turnaje a během ročníku US Open v srpnu 2003 uspořádal tiskovou konferenci, kde oficiálně oznámil odchod ze sportovního života.

⚔️ Rivalita s Andre Agassim

V dějinách mezinárodního sportu figuruje rivalita mezi Petem Samprasem a Andrem Agassim jako jeden z nejvýraznějších a divácky nejatraktivnějších soubojů odlišných tenisových koncepcí i lidských povah. Oba američtí tenisté dominovali světovému okruhu v devadesátých letech 20. století a na oficiálních turnajích organizace ATP se střetli celkem ve 34 zápasech. Zápasová bilance vyznívá ve prospěch Samprase, který zvítězil ve 20 utkáních, zatímco Agassi si připsal 14 výher.

Tato rivalita byla ztělesněním protikladů. Sampras představoval útočný systém servis-síť, silné a rychlé první podání, a zároveň maximálně introvertní, konzervativní chování bez vnějších projevů emocí. Agassi naproti tomu definoval hru od základní čáry; jeho doménou byl historicky výjimečný return a brilantní pohyb na základní čáře. Zatímco Sampras vystupoval striktně a oblékal se tradičně, Agassi se na okruhu profiloval jako rebel s dlouhými vlasy, v extravagantním oblečení a s velmi expresivním vztahem k publiku.

Ve finále grandslamových turnajů se tito dva tenisté utkali celkem pětkrát. Sampras dokázal svého rivala porazit ve čtyřech případech (US Open 1990, Wimbledon 1999, US Open 1995 a US Open 2002). Jediný grandslamový finálový triumf nad Samprasem zaznamenal Agassi na Australian Open v roce 1995.

🇨🇿 Reprezentační kariéra a Davis Cup

I přes svou absolutní orientaci na individuální cíle hrál Pete Sampras podstatnou roli v americkém reprezentačním týmu v tradiční soutěži národních družstev o Davis Cup. Celkově reprezentoval Spojené státy americké v 16 mezistátních utkáních v letech 1991 až 2002, přičemž zaznamenal bilanci 15 výher a 8 porážek ve dvouhře (ve čtyřhře přidal další 4 vítězství z 5 zápasů).

Spojeným státům americkým pomohl ke dvěma celkovým daviscupovým triumfům (ziskům takzvané salátové mísy). První titul vybojoval v roce 1992 jako člen favorizovaného a hvězdami nabitého družstva. Mnohem dramatičtější však bylo jeho vystoupení v roce 1995, kdy americký výběr nastoupil do finálového střetnutí proti Ruské federaci přímo v hale na Olympijském stadionu v Moskvě. Ruští pořadatelé jako hrací povrch strategicky zvolili pomalou antuku, což představovalo Samprasův nejméně oblíbený terén. Navzdory extrémnímu fyzickému vyčerpání, jež během víkendu vyústilo v akutní svalové křeče a dehydrataci celého organismu, dokázal Sampras zvítězit ve všech třech svých utkáních. Vyhrál obě páteční a nedělní dvouhry (proti Andreji Česnokovovi a Jevgeniji Kafelnikovovi) a bod přidal i v sobotní čtyřhře, čímž pro americký tým de facto sám zajistil vítězství v poměru 3:2 na zápasy.

🎾 Herní styl, vybavení a trenérské vedení

Z taktického a technického hlediska byl Pete Sampras klasickým a ve své generaci nejefektivnějším představitelem herního systému označovaného jako "servis-síť" (serve-and-volley). Okamžitě po uvedení prvního nebo druhého podání do hry sprintoval k síti, aby vrácený return soupeře zlikvidoval přesným volejem ze vzduchu, čímž naprosto eliminoval zdlouhavé výměny od základní čáry. Jeho první podání přesahovalo rychlosti nad 210 km/h, disponovalo obrovskou boční i horní rotací a bylo pověstné svou nepřepokládatelností, jelikož díky biomechanice zápěstí a pohybu ramen zakrýval směr úderu do poslední milisekundy. Pro tuto schopnost střílet přesná esa v kritických okamžicích zápasů získal v americkém tisku trvalou přezdívku "Pistol Pete". Jeho ikonickým úderem po vysokých odvrácených míčích soupeřů byl takzvaný "Slam Dunk" – tvrdá smeč z výskoku oběma nohama do vzduchu, jež vizuálně připomínala zakončení v basketbalu.

Během celé své profesionální kariéry od roku 1988 až do roku 2002 odehrál všechny soutěžní zápasy výhradně s jedním totožným modelem tenisové rakety. Používal legendární model Wilson Pro Staff Original 85 s velmi malou velikostí hlavy (85 čtverečních palců), jenž byl sice nesmírně náročný na přesný zásah středu výpletu (sweet spot), avšak při správném zasažení poskytoval tenistovi nadstandardní razanci a neomylnou chirurgickou kontrolu. Výplety rakety navíc vyplétal přírodními strunami (natural gut) na extrémně vysoké hodnoty napnutí, což dále podtrhovalo jeho důraz na razanci před spinem. Z hlediska textilu a obuvi byl po celou kariéru tváří a smluvním hráčem společnosti Nike.

Jeho trenérský štáb tvořilo v průběhu let několik elitních odborníků. Po odchodu od Petera Fischera v roce 1989 jej vedli Joe Brandi, s nímž získal první US Open. Mezi lety 1992 a 1995 jej úspěšně trénoval Tim Gullikson, jehož tragické úmrtí na rakovinu v roce 1996 představovalo silnou lidskou ztrátu. Po něm převzal hlavní pozici kouče Paul Annacone, jenž s ním setrval až do konce roku 2001 (a znovu v průběhu roku 2002 po krátkých epizodách s Tomem Gulliksonem a José Higuerasem).

📈 Statistiky a výsledky

Finálová utkání na turnajích Grand Slamu (Dvouhra)

Zcela kompletní a faktograficky nezkrácený přehled všech 18 případů, ve kterých se Pete Sampras v průběhu své patnáctileté profesionální kariéry probojoval do závěrečného finálového střetnutí v elitní mužské dvouhře na grandslamových turnajích. Zápasová skóre jsou uvedena v plném znění v pořadí odpovídajícím odehraným sadám.

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Finálový soupeř	Výsledek finále
Vítěz	1990	US Open	tvrdý	Andre Agassi	6:4, 6:3, 6:2
Finalista	1992	US Open	tvrdý	Stefan Edberg	6:3, 4:6, 6:7, 2:6
Vítěz	1993	Wimbledon	tráva	Jim Courier	7:6(3), 7:6(6), 3:6, 6:3
Vítěz	1993	US Open	tvrdý	Cédric Pioline	6:4, 6:4, 6:3
Vítěz	1994	Australian Open	tvrdý	Todd Martin	7:6(4), 6:4, 6:4
Vítěz	1994	Wimbledon	tráva	Goran Ivanišević	7:6(2), 7:6(5), 6:0
Finalista	1995	Australian Open	tvrdý	Andre Agassi	6:4, 1:6, 6:7(6), 4:6
Vítěz	1995	Wimbledon	tráva	Boris Becker	6:7(5), 6:2, 6:4, 6:2
Vítěz	1995	US Open	tvrdý	Andre Agassi	6:4, 6:3, 4:6, 7:5
Vítěz	1996	US Open	tvrdý	Michael Chang	6:1, 6:4, 7:6(3)
Vítěz	1997	Australian Open	tvrdý	Carlos Moyà	6:2, 6:3, 6:3
Vítěz	1997	Wimbledon	tráva	Cédric Pioline	6:4, 6:2, 6:4
Vítěz	1998	Wimbledon	tráva	Goran Ivanišević	6:7(2), 7:6(9), 6:4, 3:6, 6:2
Vítěz	1999	Wimbledon	tráva	Andre Agassi	6:3, 6:4, 7:5
Vítěz	2000	Wimbledon	tráva	Patrick Rafter	6:7(10), 7:6(5), 6:4, 6:2
Finalista	2000	US Open	tvrdý	Marat Safin	4:6, 3:6, 3:6
Finalista	2001	US Open	tvrdý	Lleyton Hewitt	6:7, 1:6, 1:6
Vítěz	2002	US Open	tvrdý	Andre Agassi	6:3, 6:4, 5:7, 6:4

Výsledky na grandslamových turnajích (Dvouhra v období 1988–2002)

Tato podrobná tabulka poskytuje zcela kompletní a nezkrácený chronologický záznam o výsledcích a dosažené fázi turnaje v rámci hlavní soutěže (Main Draw) mužské dvouhry na všech grandslamových turnajích v nepřerušené časové ose od vstupu na profesionální scénu v roce 1988 do oficiálního ukončení účinkování na turnajích v roce 2002. Údaje jsou vyplněny i pro ročníky, ve kterých hráč do soutěže z důvodu zranění nebo strategické pauzy fyzicky nenastoupil, za účelem garantování absence databázových chyb a zamezení mystifikacím.

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
1988	nestartoval	nestartoval	nestartoval	1. kolo
1989	1. kolo	2. kolo	1. kolo	4. kolo (osmifinále)
1990	4. kolo (osmifinále)	nestartoval	1. kolo	vítěz
1991	nestartoval	2. kolo	2. kolo	čtvrtfinále
1992	nestartoval	čtvrtfinále	semifinále	finále
1993	semifinále	čtvrtfinále	vítěz	vítěz
1994	vítěz	čtvrtfinále	vítěz	4. kolo (osmifinále)
1995	finále	1. kolo	vítěz	vítěz
1996	3. kolo	semifinále	čtvrtfinále	vítěz
1997	vítěz	3. kolo	vítěz	4. kolo (osmifinále)
1998	nestartoval	2. kolo	vítěz	semifinále
1999	nestartoval	2. kolo	vítěz	nestartoval (zranění zad)
2000	semifinále	1. kolo	vítěz	finále
2001	4. kolo (osmifinále)	2. kolo	4. kolo (osmifinále)	finále
2002	4. kolo (osmifinále)	1. kolo	2. kolo	vítěz

Sezónní bilance a konečné umístění na žebříčku ATP (Dvouhra)

Zcela kompletní a nezkrácená chronologická tabulka udávající oficiální umístění Peta Samprase na počítačovém žebříčku asociace ATP ke konci kalendářního ročníku (k prosinci daného roku), v nepřerušené sérii od prvního bodovaného zisku na okruhu až do roku vyřazení z klasifikace po ukončení profesionální kariéry.

Rok	Žebříček ATP (konec roku)	Rok	Žebříček ATP (konec roku)	Rok	Žebříček ATP (konec roku)
1988	97. místo	1993	1. místo	1998	1. místo
1989	81. místo	1994	1. místo	1999	3. místo
1990	5. místo	1995	1. místo	2000	3. místo
1991	6. místo	1996	1. místo	2001	10. místo
1992	3. místo	1997	1. místo	2002	13. místo

Kariérní statistika zisků titulů podle turnajových kategorií

Tabulka sumarizující všech 64 kariérních vítězství ve dvouhře na okruhu ATP rozdělených podle exaktních oficiálních kategorií bodového hodnocení k roku 2002.

Kategorie turnajů	Celkový počet získaných titulů v kariéře	Vyjmenování konkrétních zisků
Grand Slam	14 titulů	7x Wimbledon, 5x US Open, 2x Australian Open
ATP Tour World Championships (Turnaj mistrů)	5 titulů	1991, 1994, 1996, 1997, 1999
Grand Slam Cup	2 tituly	1990, 1992 (turnaj na konci roku pod gescí ITF)
ATP Masters Series (Super 9)	11 titulů	3x Miami, 3x Cincinnati, 2x Paříž (Bercy), 2x Indian Wells, 1x Řím
ATP International Series Gold / ATP 500	12 titulů	Různé prestižní mezinárodní turnaje s bodovou dotací 500 bodů
ATP International Series / ATP 250	20 titulů	Standardní mezinárodní turnaje organizované v týdenním kalendáři ATP

💡 Pro laiky

Ve světě tenisu se neustále vyvíjejí taktické trendy a herní pojetí. Dnes je většina fanoušků zvyklá sledovat, jak si dva hráči posílají míčky zpoza zadní (základní) čáry a čekají na chybu toho druhého ve výměnách, které někdy přesahují i třicet úderů. Pete Sampras byl však ve své době (v devadesátých letech 20. století) naprostým opakem tohoto stylu. Hrál takzvaným systémem "servis-síť". To v praxi znamenalo, že po každém tvrdém podání nesetrval vzadu, ale okamžitě se prudkým sprintem přesunul k síti a čekal na return (odvrácení podání) soupeře. Jakmile míček přiletěl, Sampras ho zasáhl rovnou ze vzduchu dříve, než stačil vůbec dopadnout na zem. Tímto způsobem úmyslně radikálně zkracoval výměny často jen na jeden nebo dva údery. Díky tomuto přístupu minimalizoval prostor pro dlouhé běhání a šetřil fyzické síly.

Tento agresivní styl byl nejničivější na rychlých površích – především na travnatých kurtech. Tráva (například ve Wimbledonu) způsobuje, že se po ní míček z podání rychle sklouzne a má velmi nízký odskok, což dává přijímajícímu hráči minimum času na reakci. Přesně z tohoto důvodu dokázal Sampras Wimbledon vyhrát sedmkrát a byl považován za neporazitelného krále travnatých dvorců. Naopak na pomalé antuce v Paříži, kde se míček zaboří do prachu, odskočí vysoko a zpomalí, měli jeho soupeři mnohem více času jej na síti obstřelit, a proto Sampras French Open na antuce nikdy nevyhrál.

Sampras byl proslulý svou klidnou a téměř „strojovou“ soustředěností na výkon. Na kurtech nerozbíjel rakety, nehádal se s rozhodčími, ani nerozptyloval diváky. Jeho dominantním nástrojem byl zabijácký servis, který dokázal vypálit neuvěřitelně přesně v těch nejkritičtějších a nejvíce stresujících momentech (například když hrozilo, že ztratí hru). Díky svým 14 grandslamovým titulům představoval po celé desetiletí takzvaný svatý grál a laťku pro všechny budoucí generace tenistů, kterou musel svou bezchybnou hrou posunout ještě výše až fenomenální Švýcar Roger Federer.

Zdroje