Bob Probert
Obsah boxu
Robert A. "Bob" Probert (* 5. června 1965, Windsor – † 5. července 2010, tamtéž) byl kanadský profesionální hokejový útočník. Je obecně považován za jednoho z nejlepších a nejobávanějších bitkařů (enforcerů) v historii NHL.
Probertova kariéra definovala éru hokeje 80. a 90. let. Byl unikátem – hráčem, který dokázal dominovat fyzicky, vyhrávat pěstní souboje s nejtěžšími vahami ligy, ale zároveň měl dostatek hokejového talentu na to, aby hrál v první formaci a sbíral body (v jedné sezóně jich měl 62). Jeho život byl však jízdou na horské dráze, poznamenanou těžkou závislostí na alkoholu a drogách, problémy se zákonem a opakovanými pobyty v léčebnách. Jeho předčasná smrt ve 45 letech a následná diagnóza poškození mozku (CTE) se staly mementem pro celou hokejovou komunitu.
Klubová kariéra
Bruise Brothers a vrchol v Detroitu (1985–1994)
Bob Probert byl draftován týmem Detroit Red Wings v roce 1983. Do týmu, který se v té době zvedal ze dna ("Dead Wings"), přinesl potřebnou tvrdost. Společně s Joeym Kocurem vytvořili duo, které vešlo do dějin jako "The Bruise Brothers" (Bratři v modřinách). Kocur měl smrtící pravou ruku, Probert byl vytrvalý a technický rváč s obrovským dosahem. Společně terorizovali celou ligu a poskytovali ochranu mladému kapitánovi Steveu Yzermanovi.
Sezóna 1987/88 byla Probertovým mistrovským dílem a statistickou anomálií, která se už pravděpodobně nikdy nebude opakovat. Probert v ní nasbíral 398 trestných minut (klubový rekord), ale zároveň nastřílel 29 gólů a přidal 33 asistencí (celkem 62 bodů). Byl nominován do NHL All-Star Game, kde nastoupil vedle Wayna Gretzkyho a Maria Lemieuxe. Ukázal, že není jen rváčem, ale komplexním hokejistou. V play-off téhož roku byl nejproduktivnějším hráčem Detroitu (21 bodů v 16 zápasech), což je pro bitkaře nevídané.
Jeho kariéru v Detroitu však začaly ničit problémy mimo led. Probert bojoval s alkoholismem a užíváním kokainu. V roce 1989 byl zatčen na hranicích s USA, když u něj celníci našli kokain. Následovalo vězení, zákaz činnosti v NHL a dlouhý zákaz vstupu do Kanady, což mu komplikovalo kariéru (nemohl hrát venkovní zápasy proti kanadským týmům). Přesto ho fanoušci v Joe Louis Arena milovali a skandovali jeho jméno, kdykoliv vstoupil na led. V roce 1994 však vedení Red Wings došla trpělivost a oznámilo, že s ním neprodlouží smlouvu.
Chicago Blackhawks a historický gól (1995–2002)
V roce 1995 podepsal smlouvu s největším rivalem Detroitu – Chicago Blackhawks. I když už nebyl tak produktivní jako v mládí, stále byl respektovaným "policistou". Do historie Chicaga se zapsal symbolickým momentem. Dne 14. dubna 1994 vstřelil poslední gól v historii starého stadionu Chicago Stadium. V play-off zápase proti Torontu překonal Felixe Potvina, a i když Chicago prohrálo a stadion byl následně zbourán, tento moment zůstal v paměti. V dresu Blackhawks pokračoval ve svých legendárních bitkách. Jeho rivalita s Tie Domim (Toronto) nebo Martym McSorleyem plnila sestřihy sportovních novin. Bitka s McSorleyem, která trvala přes minutu a půl a při níž si oba vyměnili desítky ran, je považována za jednu z nejlepších v historii. Probert ukončil kariéru v roce 2002 s bilancí 3300 trestných minut (5. místo v historii NHL).
Osobní démoni a smrt
Probertův život byl neustálým bojem se závislostí. Absolvoval desítky odvykacích kúr. Měl problémy se zákonem, včetně incidentů s policií, které zahrnovaly rvačky a použití taseru proti němu. I po skončení kariéry se snažil zůstat střízlivý, ale často selhával. Dne 5. července 2010 byl Bob Probert na lodi se svým tchánem a dětmi na jezeře St. Clair poblíž Windsoru. Stěžoval si na silnou bolest na hrudi a následně zkolaboval. Přivolaní záchranáři ho nedokázali oživit. Zemřel na masivní infarkt ve věku 45 let.
Dědictví a CTE
Po jeho smrti rodina souhlasila s darováním jeho mozku pro výzkum na Bostonskou univerzitu (Center for the Study of Traumatic Encephalopathy). Výsledky byly šokující, ale očekávané. Vědci potvrdili, že Probert trpěl chronickou traumatickou encefalopatií (CTE) – degenerativním onemocněním mozku způsobeným opakovanými údery do hlavy. Toto zjištění znovu rozvířilo debatu o roli bitkařů v hokeji a vedlo k dalším změnám v pravidlech a přístupu k bezpečnosti hráčů. Probertův mozek byl "opotřebovaný" jako mozek starce s Alzheimerovou chorobou, což vysvětlovalo jeho změny nálad, impulzivnost a problémy se závislostí v pozdějších letech.
Herní styl
Probert byl "Těžká váha" (Heavyweight).
- Bitkařské schopnosti: Měl neuvěřitelnou výdrž. Dokázal přijmout ránu, která by jiného složila, a okamžitě ji vrátit. Měl specifický styl, kdy si soupeře přitáhl za dres, aby mu nemohl utéct, a zasypal ho sérií úderů.
- Hokejové ruce: To, co ho odlišovalo od ostatních rváčů (goons), bylo, že uměl hrát. Měl měkké ruce, dobrou střelu a cit pro hru. Trenéři se nebáli ho poslat na přesilovku před branku, kde clonil a tečoval puky.
Pro laiky
Proč je Bob Probert legenda?
- Král bitkařů: Pokud se zeptáte jakéhokoliv hokejisty z 90. let, koho se nejvíc bál, řekne Boba Proberta. Byl to Muhammad Ali na bruslích.
- Talent a prokletí: Je to tragický hrdina. Měl talent na to být superhvězdou, ale drogy a role bitkaře ho zničily.
- Symbol éry: Reprezentuje dobu, kdy hokej byl divoký, brutální a plný emocí. Dnes už takoví hráči neexistují.
- Poslední gól: Zavřít legendární halu gólem v play-off, to je scénář, který by nevymyslel ani Hollywood.