Bob (sport)
Obsah boxu
Bob (anglicky bobsleigh nebo bobsled) je rychlý zimní sport, při kterém se týmy jezdí na specializovaných, nízko umístěných saních (bobech) po ledové dráze ve tvaru tunelu. Sport je založen na kombinaci síly, rychlosti, techniky a odvaze. Jde o chronologicky jeden z nejstarších organizovaných zimních sportů, který se vyvinul v druhé polovině 19. století v švýcarském St. Moritz.
Závodníci, často atleti se sprinterským zázemím, na startu bobu vyvinou maximální sílu, aby ho uvedli do pohybu, následně nastoupí do kabiny a pilot (řidič) pak pouze pomocí kormidla a svahem gravitace řídí bob klikatou dráhou s rychlostmi přesahujícími 130 km/h, přičemž na něj působí přetížení až 5 G. Bob je standardní součástí programu Zimních olympijských her od prvního ročníku v roce 1924, kromě hrách v roce 1960.
🗓 Současnost
V lednu 2026 se svět bobového sportu připravuje na významnou změnu v rámci nadcházejících Zimních olympijských her 2026 v italských Miláně a Cortině d'Ampezzo. Poprvé v historii bude do olympijského programu zařazen i závod čtyřbobů žen, což znamená další krok v emancipaci žen v tomto technicky náročném sportu. Tím se vyrovnává počet disciplín pro muže a ženy.
Mezinárodní bobová a skeletonová federace (IBSF) v posledních letech prosazuje inovace, aby zvýšila atraktivitu sportu a snížila náklady na účast. Mezi tyto kroky patří zavádění standardizovaných setů saní pro monobob (aby se snížila finanční bariéra vstupu) a úprava pravidel pro posádky, která mají za cíl vyrovnat výhody silnějších týmů na startu.
Nejdominantnější silou v mezinárodním měřítku zůstává Německo, a to zejména díky týmu Bobsleigh Team Germany z Bavorska. Němečtí bobisté, jako je legendární Francesco Friedrich, dominují světovým pohárům i olympijským hrám. Zajímavostí je, že Friedrich v letech předcházejících rok 2026 oznámil možný konec kariéry, což otevírá prostor pro novou generaci jezdců. Dalšími silnými zeměmi jsou Kanada, USA, Švýcarsko, Rusko (v závislosti na geopolitické situaci startují pod neutrální vlajkou) a Latvie, která je silnou mocností v disciplíně dvoubobu.
Z hlediska bezpečnosti se sport stále potýká s riziky nehod na rychlých a technických tratích. Výcvikovou prioritou zůstává pro piloty zvládnutí tzv. „výjezdů“ (curb v obloucích), kdy bob zvedne jednu část hrazdy a jede na dvou, což přináší nejsilnější zrychlení, ale také největší riziko zhroucení.
⏳ Historie
Vznik v St. Moritz (konec 19. století)
Historie bobu je nerozlučně spjata se švýcarským městem St. Moritz. První závodní saně na ledě se objevily v letech 1869–1870, kdy si mladí Angličané, kteří navštěvovali toto lyžařské středisko, postavili z jednoduchých prken a železných pásů vozítka na zábavu. Klíčovou postavou byl hoteliér Caspar Badrutt, který v zimě 1864/65 vsadil se svými hosty, že je přesvědčí, aby se mu v St. Moritz zima líbila tak jako v létě.
Aby pobavil hosty, nechal je jezdit na improvizovaných saních po úzkých ulicích a zamrzlém jezeře. Tyto první „bobsleighy“ byly jen prkna se sedačkami a nebyly ovladatelné – řidič („bob“) musel sedět vzadu a tahat za provaz, nebo se jen snažit udržet směr. Název „bob“ vznikl z názvu tehdejších anglických kočárů, které se kývaly sem a tam („bobbing“), protože se v prvních vozících cestovci neustále třásla.
První skutečně ovladatelné saně postavil v roce 1883 Švýcar Peter Minsch a Angličan William Bullock. Jejich design zahrnoval rám a systém kormidla. V té době se vozidla proslavila jako „Bullockova vozítka“.
Organizace a první závody
První organizovaný závod se konal 4. února 1884. Startovalo se z cesty obecního úřadu. Trať vedla do oblasti Cresta Run, která se později stala domovem skeletonu a bobu.
V roce 1897 byl založen první bobový klub na světě, St. Moritz Bobsleigh Club. V roce 1904 se uskutečnila výstavba první dráhy vyloženě pro bob a skeleton v oblasti Cresta.
Sport se rychle šířil do dalších alpských zemí. V roce 1914 byla postavena trať v rakouském Iglsu (část Innsbrucku). V té době byl bob sportem především pro bohaté anglickou šlechtu a sportovní nadšence.
Olympijské hry a zlatá éra (20. století)
Olympijské hry 1920 v Antverpách zahrnovaly závody na saních na sněhu (cca 1500 m), ale ty nebyly klasickým bobem. Rozhodující okamžik přišel v roce 1924, kdy se v Chamonix konaly první zimní olympijské hry. Organizátoři zahrnuli do programu závod čtyřbobů a dvoubobů (dvoubob byl původně vypsán, ale zrušen kvůli malému počtu přihlášených, nakonec se jelo pouze ve čtyřbobu, dvoubob se stal součástí až v roce 1932).
Zlatou érou 30. let vládlo Švýcarsko, konkrétně rodina Schläppi.
Po druhé světové válce se epicentrum moci posunulo do Německa (v té době Západní Německo). Technický přístup Němců k designu saní a přípravě tratí z nich udělal suveréna v 70., 80. a 90. letech. Velký skok přišel s příchodem nových materiálů – oceli, skelných vláken a uhlíkových vláken, které snížily váhu saní a zvýšily jejich tuhost.
V roce 1952 byly na olympiádě v Oslo zavedena omezení na váhu posádky, aby se vyrovnaly výhody těžších týmů. V té době také začaly vznikat první výrazné tratě v Severní Americe (Lake Placid 1932) a v Itálii (Cortina d'Ampezzo 1926, rekonstruovaná 1956).
Moderní éra a bezpečnost (21. století)
Hry v roce 2002 v Salt Lake City přinesly drastické zhoršení bezpečnosti. Na trati v Salt Lake došlo k řadě nehod a tragické smrti Pavla Latyševa, který zemřel při tréninku na saních (nebob). Incident vyvolal revizi tratí a pravidel. Osm let nato, při hrách ve Vancouveru (2010), přišla ještě tragédija, když při tréninku na saních (skeleton) zemřel gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili (tento incident zasáhl celou sáňkařskou komunitu včetně bobistů).
Sport v 21. století také reagoval na snahu o rovnost pohlaví. Zatímco ženský bob (dvoubob) byl přidán až v roce 2002, v roce 2022 v Pekingu se uskutečnil první olympijský závod žen v monobobu (jednočlenný bob). Tato disciplína se stala populární v televizi díky tomu, že odstraňuje faktor posádky a zdůrazňuje individuální výkon jezdce.
Rok 2026 bude přelomový, protože ženy poprvé v historii olympijských her změřily síly v disciplíně čtyřbob, čímž se sport stává plně genderově vyrovnaným.
🛷 Vybavení a technika
Bob je technicky velmi propracovaný stroj, jehož konstrukce je striktně regulována pravidly Mezinárodní bobové a skeletonové federace (IBSF). Každý detail má vliv na rychlost a bezpečnost.
Korpus a aerodynamika
Korpus boba (trup) je vyroben z lehkých a pevných materiálů, tradičně ze skelných vláken, ale moderní bobové týmy používají pokročilé kompozity, jako jsou uhlíková vlákna (karbon). Přední i zadní část boba je tvarována do specifického profilu ve tvaru „bulvy“, která minimalizuje odpor vzduchu.
Rám boba je ocelová konstrukce, která spojuje dvě sady běžců (březí čepele). Korpus je k rámu upevněn a musí splňovat přísné rozměrové limity. Důležitým prvkem jsou nárazníky („bumpery“) vpředu a vzadu, které chrání posádku při nárazech do stěn tratě a které slouží k ukotvení kotev pro startovací rukojeti.
Běžci (brusle)
Běžci jsou ocelé čepele, které se dotýkají ledu. Jsou to jediný bod kontaktu boba s dráhou. Čepele se povrchově upravují, aby co nejméně třely o led. Pravidla IBSF striktně zakazují ohřívání běžců (v minulosti se na ně vkládaly chemické ohřívače), aby se zabránilo tání ledu a snížení tření.
Pro každou trať a podmínky (teplota ledu, vlhkost) si týmy vybírají běžce s různým profilem a tvrdostí oceli.
Ovládání
Bob nemá volant. Řidič (pilot) ovládá směr pomocí soustavy lank a kruzítek, které jsou spojeny s předními běžci.
- Kormidlo: Kružítka (dvě kovová kola uvnitř kabiny) připojená k lanům.
- Strojvedoucí (pilot):** Zatažením za pravé kružítko se natáčí doprava, za levé doleva. Čím je táhnutí silnější, tím je úhel otočení ostrější.
- Brzda: Používá se pouze na konci trati. Je to páka, která zvedá ocelové hroty z korpusu, ty se zarazí do ledu a zastaví bob. Brzdit před cílem nebo uprostřed trati se trestá diskvalifikací.
🏟 Trať a fyzika jízdy
Bobová dráha je inženýrský div, který musí splňovat přísná bezpečnostní kritéria, přestože je sport nebezpečný.
Stavba tratě
Tratě jsou betonové žlaby vyložené ledem. Led se nanáší ve vrstvách, dokud není docílena tloušťka asi 5 cm. Pro dráhu je charakteristický směr hodinových ručiček, aby se minimalizovalo G-únava při zatáčkách (vždy se „tlačíte“ do levé strany sedačky).
Délka tratí se pohybuje mezi 1 200 a 1 600 metry. Převýšení od startu do cíle je mezi 100 a 150 metry. Ne všechny tratě jsou umělé – historicky výjimkou je trať v St. Moritz, která je vysekána do skal a leduje se přírodně (bez chlazení). Je to jediná trať na světě, kde se bobuje na „trávě“ (v létě se používá pro vozítka na kolečkách).
Prvky trati
- Lomená (křivky):** Základní prvky, kde trať mění směr. Jsou očíslované (např. „Lomená 3“, „Lomená 10“).
- Kreisel: Kruhová zatáčka o 360 stupních, která je velmi rychlá a vyžaduje přesné načasování.
- Labrint (Labyrinth):, Rada rychlých za sebou jdoucích zatáček (často 3–5 v řadě), které vyžadují od pilota extrémní reakční časy.
- Výjezdy a nájezdy (Crossovers):, Části trati, kde se trať kříží sama sebou (nad sebou).
G-síly a rychlost
Při projíždění ostrých zatáček působí na posádku dostředivé zrychlení (G-síla). Na rychlých tratích jako v Whistleru (Kanada) nebo Altenbergu (Německo) může tato síla dosáhnout až 5 G (tj. posádka má pocit, že váží 5násobek své hmotnosti). Rychlosti vrcholí kolem 130–150 km/h.
Klíčem k úspěchu je co nejméně „škrábat“ o stěny trati. Dotek stěny (tzv. „stěna“) zpomaluje bob. Cílem pilota je projet zatáčku co nejblíže ideální linii, která je těsně nad stěnou, ale bez dotyku.
🏆 Disciplíny
Program závodů v bobu se dělí na disciplíny podle počtu členů posádky a pohlaví.
Dvoubob (Two-man)
Posádka se skládá z dvou lidí: pilota a brzdaře. Brzdař je často atlet se silnými nohami, protože klíčovou fází je start. Na startu brzdař tlačí bob zezadu a skáče do něj poté, co se pohne. Dvoubob je o něco lehčí než čtyřbob, ale záleží více na technice pilota.
Čtyřbob (Four-man)
Posádka má čtyři členy: pilot, dva „střední“ posádkové (tzv. push athletes) a brzdař. Čtyřbob je delší a těžší (maximální váha boba s posádkou je 630 kg). Na startu všichni čtyři běží a tlačí bob, což vyžaduje dokonalou koordinaci skoků do kabiny. V zadní pozici (brzdař) navíc sedí někdo s největší silou a odpovědností za zastavení.
V rámci ZOH 2026 se poprvé představí i čtyřbob žen, čímž se definitivně rozšiřují možnosti pro ženy v tomto sportu.
Monobob
Disciplína pro jednotlivce (solo), která byla zařazena na program ZOH v roce 2022. Jezdec musí sám uvolnit brzdu, nastartovat bob (pomocí startovních madel po stranách) a pak usednout do kabiny a řídit. Bob je standardizovaný (každý jezdec má totožný materiál), což odstraňuje technické výhody bohatších týmů a klade důraz na fyzickou kondici jezdce.
Smíšená štafeta
Tato disciplína je kombinací bobu a skeletonu. Každý národní tým nasadí jednu ženu skeletonistku, jednoho muže skeletonistu, dvojbob žen a čtyřbob muži. Časy se sčítají a vyhrává národ s nejmenším součtem. Je to velmi náročná disciplína pro týmovou logistiku.
👤 Slavní bobisté =
Historie bobu je plná legendárních osobností.
- **Eugenio Monti (Itálie):** Nazýván „Létajícím šlechticem“. V 50. a 60. letech 20. století vyhrál 9 zlatých medailí na MS a 2 olympijské zlata (1968, čtyřbob). Je proslulý svým sportovním chováním – v roce 1964 na ZOH v Innsbrucku věnoval soupeřům z Velké Británie upevňovací svornu z vlastního boba, protože je neměli, což jim umožnilo závodit a vyhrát bronz.
- **André Lange (Německo):** Úspěšný pilot 21. století, který vyhrál 4 olympijské zlata a 8 titulů mistra světa.
- **Francesco Friedrich (Německo):** Současná dominanta sportu. Od roku 2016 je prakticky neporazitelný ve světovém poháru i na olympiádách (Pchjongčchang 2018, Peking 2022). Vyniká svým startem (jako brzdař v dvojbobu má nejsilnější start).
- **Kaillie Humphries (Kanada/USA):** První žena, která vyhrála tři olympijské zlata v bobu (včetně monobobu v Pekingu 2022). Byla symbolem boje za rovnost a kvalitu v ženském bobu.
- **Elana Meyers Taylor (USA):** Vícenásobná medailistka (včetně stříbra v monobobu v Pekingu 2022), která se stala nejúspěšnější černošskou bobistkou v historii.
👶 Pro laiky
Bob si představte jako závod s batohem plným váhy na kluziště, kde na vás tlačí neuvěřitelná síla a vy musíte jet co nejrychleji, aniž byste se střetli se stěnou.
Představte si, že je to jako když s kamarády tlačíte auto na kopci. Všichni běží, dřou to, pak se všichni naskočí dovnitř a necháte auto jet dolů. Bob je ale mnohem rychlejší – jako když jedete v otevřeném autě po dálnici 150 km/h, ale nemáte volant, jen kružítko na ovládání předních kol, a cesta je plná ostrých záseků a kopců.
Nejdůležitější je začátek. Musíte být nejsilnější a nejrychlejší, abyste dali bobu co největší rychlost hned na startu, protože pak už ho nemůžete urychlit. A když jede, musíte se držet, neboť se ocitáte v rotující vaku, kde se zdvihá až pět G – to je jako by na vás na pohovce sedělo pět vašich kamarádů. Jízda je kombinací fyzické síly, leteckého simulátoru a trochy adrenalinu.