Biřmování

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Svátost Biřmování (z německého firmen, které pochází z latinského confirmare – utvrzovat, posilovat), nazývané také svátost křesťanské dospělosti nebo svátost Ducha Svatého, je jednou ze sedmi svátostí v katolické, pravoslavné a některých dalších křesťanských církvích. Spolu se křtem a eucharistií tvoří trojici tzv. iniciačních svátostí, které uvádějí člověka do plnosti křesťanského života.

Cílem biřmování je posílit pokřtěného dary Ducha Svatého, aby mohl víru lépe vyznávat, bránit a žít jako dospělý křesťan a svědek Krista ve světě. Uděluje zvláštní sílu k šíření a obraně víry slovem i skutkem. Podobně jako křest vtiskuje do duše nezrušitelné znamení (pečeť), a proto se může přijmout pouze jednou za život.

📜 Historie a biblický základ

Kořeny biřmování sahají až do doby apoštolů, jak je popsáno v Novém zákoně. Ačkoliv Ježíš tuto svátost výslovně neustanovil popisem obřadu, přislíbil seslání Ducha Svatého svým učedníkům, což se naplnilo o Letnicích.

📖 Novozákonní svědectví

Ve Skutcích apoštolů nacházíme několik pasáží, které jsou považovány za biblický základ této svátosti. Apoštolové Petr a Jan byli posláni do Samaří, kde na pokřtěné vkládali ruce, aby přijali Ducha Svatého: Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vkládali tedy na ně ruce a oni dostávali Ducha svatého. (Sk 8,14-17)

Podobná událost je popsána při působení apoštola Pavla v Efezu (Sk 19,5-6). Z těchto textů je patrné, že prvotní církev chápala vkládání rukou apoštolů jako specifický obřad doplňující křest, který zprostředkovával zvláštní dar Ducha.

🏛️ Vývoj v církvi

V prvních staletích křesťanství byly křest a biřmování udělovány společně v rámci jednoho obřadu během velikonoční vigilie, a to i u dětí. Udělovatelem byl biskup. S rostoucím počtem křesťanů a šířením církve na venkov však nebylo možné, aby byl biskup přítomen u každého křtu.

V západní (latinské) církvi došlo k časovému oddělení těchto dvou svátostí. Křest začali udělovat kněží, ale právo udělovat biřmování (pomazání křižmem spojené s vkládáním rukou) si ponechali biskupové jakožto nástupci apoštolů. Tím se biřmování odsunulo do pozdějšího věku, kdy mohl biskup navštívit farnost.
Ve východních církvích (pravoslavných i katolických) zůstala praxe spojeného udílení iniciačních svátostí zachována. Svátost, nazývaná myropomazání (křižmování), je udílena knězem bezprostředně po křtu, a to i novorozencům. Kněz k tomu používá křižmo posvěcené biskupem.

Tridentský koncil (1545–1563) definitivně potvrdil biřmování jako jednu ze sedmi svátostí a reagoval tak na zpochybňování ze strany reformace. Druhý vatikánský koncil (1962–1965) zdůraznil hlubší spojení biřmování se křtem a jeho význam pro aktivní život křesťana ve světě.

✝️ Teologický význam

Teologie biřmování se soustředí na působení Ducha Svatého v životě věřícího. Zatímco křest je svátostí znovuzrození k novému životu, biřmování tento život posiluje a dává mu poslání.

🕊️ Dary Ducha Svatého

Tradice církve, vycházející z knihy Izajáš (Iz 11,2-3), hovoří o sedmi darech Ducha Svatého, které jsou biřmovanci uděleny ve zvláštní míře:

Dar moudrosti: Schopnost nahlížet na svět a životní události z Boží perspektivy.
Dar rozumu: Schopnost hlouběji chápat pravdy víry.
Dar rady: Schopnost správně se rozhodovat v souladu s Boží vůlí.
Dar síly: Odvaha a vytrvalost k překonávání překážek a k vyznávání víry.
Dar umění (poznání): Schopnost vidět Boha v jeho stvoření a správně používat stvořené věci.
Dar zbožnosti: Hluboký vztah k Bohu jako k milujícímu Otci.
Dar bázně Boží: Ne strach z trestu, ale úcta před Boží velikostí a láskou a snaha nezarmoutit ho hříchem.

🛡️ Pečeť Ducha Svatého

Biřmování vtiskuje do duše člověka nezrušitelné duchovní znamení (pečeť), podobně jako křest a kněžské svěcení. Tato pečeť znamená, že křesťan plněji náleží Kristu a je navždy označen jako jeho svědek. Z tohoto důvodu se svátost přijímá pouze jednou.

💪 Křesťanská dospělost a svědectví

Biřmování je často nazýváno svátostí křesťanské dospělosti, což neznamená nutně dospělost fyzickou, ale duchovní zralost a připravenost převzít odpovědnost za svou víru. Biřmovanec je povolán k tomu, aby byl aktivním členem církve a svědkem evangelia ve společnosti – ve své rodině, škole, práci i ve veřejném životě.

⛪ Obřad a praxe

Obřad biřmování se obvykle koná během mše svaté, aby se zdůraznila jeho spojitost s eucharistií.

👤 Udělovatel a příjemce

Řádným udělovatelem je biskup. Jeho přítomnost symbolizuje spojení biřmovaného s apoštolskou církví a její univerzálností.
Mimořádným udělovatelem může být kněz, pokud k tomu dostane pověření od biskupa (např. při křtu dospělého nebo v nebezpečí smrti).
Příjemcem může být každý pokřtěný člověk, který ještě nebyl biřmován. V latinské církvi se vyžaduje, aby dosáhl věku užívání rozumu (obvykle kolem 7 let) a byl ve stavu milosti posvěcující (tzn. bez těžkého hříchu, případně přijal svátost smíření).

📋 Příprava

Příjemce (biřmovanec) se na přijetí svátosti připravuje v rámci katecheze ve farnosti. Cílem přípravy je prohloubení znalostí víry, osobního vztahu s Kristem a pochopení závazků, které z přijetí svátosti plynou. Během přípravy si biřmovanec volí biřmovací jméno (obvykle jméno světce, který mu má být vzorem) a biřmovacího kmotra.

🤝 Biřmovací kmotr

Úkolem kmotra je duchovně doprovázet biřmovance na jeho cestě víry. Kmotrem může být muž nebo žena, kteří splňují církví stanovené podmínky (musí být katolík, sám biřmovaný, starší 16 let a vést řádný křesťanský život). Často tuto roli přebírá křestní kmotr, aby se zdůraznila souvislost obou svátostí.

🕯️ Průběh obřadu

Samotný obřad má několik klíčových částí: 1. Obnova křestního slibu: Biřmovanci se veřejně zříkají zlého a vyznávají svou víru, čímž potvrzují sliby, které za ně při křtu (často v dětství) dali jejich rodiče a kmotři. 2. Vkládání rukou: Biskup (nebo kněz) vztáhne ruce nad všechny biřmovance a modlí se za seslání Ducha Svatého a jeho sedmi darů. 3. Pomazání křižmem: Toto je ústřední moment svátosti. Biskup pomaže čelo každého biřmovance posvátným olejem (křižmem) ve znamení kříže a říká formuli: „(Jméno), přijmi pečeť daru Ducha Svatého.“ Biřmovanec odpovídá: „Amen.“ 4. Pozdravení pokoje: Biskup zakončí obřad pozdravením pokoje, kterým naznačuje společenství s biřmovaným v církvi.

🌍 Praxe v různých církvích

Římskokatolická církev: Biřmování se uděluje obvykle ve věku dospívání (v Česku nejčastěji mezi 14 a 18 lety). Věk se může lišit podle diecéze. Je chápáno jako vědomé potvrzení víry.
Východní katolické církve a Pravoslaví: Svátost se nazývá myropomazání (řec. myron – vonný olej) a uděluje se společně se křtem a eucharistií již novorozencům. Zdůrazňuje se tak jednota iniciačních svátostí.
Protestantismus: Většina protestantských církví (např. luteránství, anglikánství) nepovažuje biřmování (konfirmaci) za svátost v katolickém smyslu. Jde spíše o obřad, při kterém mladý člověk po absolvování náboženské výuky veřejně potvrdí svou křestní víru. Není zde přítomno pomazání olejem a teologický důraz je kladen na osobní vyznání víry, nikoli na udělení zvláštní svátostné milosti.

💡 Pro laiky: Co je biřmování zjednodušeně?

Představte si, že křest je jako zápis do elitního týmu. Dostanete dres, jméno a stanete se jeho součástí. Máte velký potenciál, ale ještě potřebujete speciální výcvik a výbavu, abyste mohli plnit náročné úkoly.

Biřmování je právě tento speciální výcvik a předání výbavy.

Duch Svatý jako trenér: Při biřmování dostáváte "osobního trenéra" – Ducha Svatého, který vám dá sedm speciálních schopností (dary Ducha Svatého), jako je moudrost, síla a odvaha.
Pečeť jako trvalé označení: Je to jako byste na dres dostali nesmazatelnou pečeť nebo logo týmu. Všem to ukazuje, že k tomuto týmu (ke Kristu) patříte natrvalo. Je to znamení, které už nikdy nezmizí.
Poslání do světa: Po tomto "výcviku" už nejste jen pasivním členem týmu. Jste posláni do "hry" – do světa, abyste o svém týmu (o své víře) mluvili, bránili jeho barvy a žili podle jeho pravidel. Stáváte se plnohodnotným, dospělým a odpovědným hráčem.

Stručně řečeno, biřmování je "upgrade" křtu, který vás posiluje, abyste byli odvážným a aktivním křesťanem ve světě.

Šablona:Aktualizováno