Babička (kniha)

Šablona:Infobox Kniha

Babička s podtitulem Obrazy venkovského života je nejznámější a nejčtenější české prozaické dílo, jehož autorkou je význačná spisovatelka Božena Němcová. Kniha byla poprvé vydána v roce 1855 a bezpochyby představuje jeden ze základních kamenů moderní české literatury. Příběh zachycuje idealizovaný obraz venkovského života v Babiččině údolí na Náchodsku a zaměřuje se na postavu laskavé a moudré staré ženy, která svou životní zkušeností, pevným charakterem a morálním profilem nesmírně pozitivně ovlivňuje své okolí.

Dílo vznikalo ve složitém období českého národního obrození a unikátním způsobem se v něm prolínají prvky romantismu, dobového biedermeieru i počínajícího venkovského realismu. Kniha si získala nejen obrovský domácí úspěch, ale byla přeložena do více než dvaceti cizích jazyků a dočkala se stovek knižních vydání, nespočtu divadelních zpracování a několika mimořádně slavných filmových adaptací.

🗓 Současnost a odkaz v moderní době

I v roce 2026 je Babička vnímána jako naprosto klíčové a nezastupitelné dílo českého literárního kánonu. Je nedílnou součástí povinné, respektive doporučené školní četby na základních i středních školách po celé České republice. Ačkoliv moderní pedagogika často naráží na komunikační bariéru způsobenou archaickým jazykem a pomalejším tempem vyprávění, vznikají neustále nové edice a literární projekty, které se snaží toto dílo přiblížit současné mladé generaci. Na trhu tak pravidelně vycházejí adaptovaná a komentovaná vydání s vysvětlivkami historických pojmů a zastaralých slov, jež jsou často doplněna o moderní ilustrace nebo umělecké koláže.

Kniha je nadále předmětem intenzivního akademického i čtenářského zájmu. Během celonárodních oslav v roce 2025, kdy uplynulo přesně 170 let od prvního vydání, se po celé zemi konaly speciální maratony ve veřejném čtení textu a tematické literární festivaly, mimo jiné pod záštitou Muzea Boženy Němcové. Moderní historiografie a literární věda se navíc čím dál častěji zaměřuje na demytizaci samotné postavy autorky. Božena Němcová je současnými badateli zkoumána spíše jako mimořádně emancipovaná, vzdělaná a komplexní žena bojující s nepřízní tehdejší patriarchální společnosti, než jen jako trpící matka a národní mučednice. Kniha tak v dnešní době nereprezentuje pouze idylický a bezproblémový pohled do minulosti, ale stala se symbolem národní identity, houževnatosti a bohatství mateřského jazyka.

⏳ Historie vzniku a první vydání

Okolnosti vzniku tohoto ikonického díla patří k naprosto nejtragičtějším kapitolám v životě Boženy Němcové. Spisovatelka začala knihu psát koncem roku 1853 v Praze, konkrétně v bytě v tehdejší Ječné ulici. Prožívala v této nelehké době hlubokou osobní, zdravotní i finanční krizi. Její manžel, vlastenec a úředník Josef Němec, byl kvůli svým nekompromisním politickým názorům cíleně pronásledován rakouskými úřady, opakovaně překládán a rodina trpěla extrémní materiální bídou, přičemž byla neustále pod skrytým dohledem císařské tajné policie. Největší lidská rána však pro autorku přišla v říjnu roku 1853, kdy zemřel její nejstarší a nejmilovanější syn Hynek na zákeřnou tuberkulózu.

Právě psaní Babičky se stalo pro naprosto zdrcenou matku jedinou formou možného psychického úniku před drtivou a krutou realitou všedních dnů. Ve svých vzpomínkách se při psaní cíleně uchylovala do bezpečí světa svého dětství, které bezstarostně prožila v panství vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Hledala tam útěchu v absolutní harmonii, mateřské lásce a klidu, které jí skutečný život v té době nemilosrdně odepíral. Kniha byla zdárně dokončena v létě roku 1854.

Samotné první vydání se stalo významnou literární i celospolečenskou událostí. Vydání rukopisu se na vlastní riziko ujal pražský tiskař a zkušený nakladatel Jaroslav Pospíšil. Z čistě ekonomických důvodů a snahy o lepší prodejnost se nakladatel rozhodl nevydat knihu celou najednou, nýbrž ve formě čtyř na sebe plynule navazujících sešitů. První z nich opustil tiskárnu a dostal se ke čtenářům v polovině května roku 1855, poslední, čtvrtý sešit se objevil na pultech knihkupectví v polovině srpna téhož roku. První tři sešity měly vždy přesně 80 stran a prodávaly se za 10 krejcarů, závěrečný čtvrtý svazek měl stran 124 a stál 12 krejcarů. Tato naprosto původní sešitová vydání, jež byla potažená velmi křehkými hráškově zelenými nebo žlutými papírovými obálkami, se do dnešních dnů dochovala jen ve zlomkovém množství a na knižním trhu představují obrovskou a nesmírně drahou sběratelskou raritu.

📝 Popis děje a kompozice díla

Z literárního hlediska nemá kniha klasickou, pevně sevřenou románovou strukturu s jedním ústředním a logicky gradujícím dějovým konfliktem. Přesně jak napovídá autorský podtitul Obrazy venkovského života, jedná se spíše o překrásnou mozaiku na sebe navazujících událostí, osobních vzpomínek a drobných osudových příběhů, které pevně spojuje a formuje ústřední postava. Děj se volně odehrává v první polovině 19. století na blíže nespecifikovaném šlechtickém panství v oblasti východních Čech.

Vyprávění se otevírá očekávaným příjezdem staré babičky (jejímž předobrazem byla Magdaléna Novotná) na venkovské Staré bělidlo, kam ji pozvala její dcera Tereza Prošková, aby jí v domácnosti pomohla s náročnou výchovou dětí a organizací rodinného chodu. Babička si s sebou přináší starosvětské lidové zvyky, hlubokou a upřímnou křesťanskou víru, nekonečnou přírodní moudrost a nezměrnou lásku. Okamžitě a láskyplně se seznamuje nejen se svými vnoučaty (k nimž patří Barunka, Jan, Vilém a nejmladší Adélka), ale i se zvířaty a s dalšími rozmanitými obyvateli rozlehlého panství.

První část rozsáhlé knihy se mimořádně detailně věnuje popisu každodenního, rutinního života na tradičním venkově. Čtenář sleduje babičku přímo v akci – při namáhavé práci v hospodářství, při večerním vyprávění strašidelných pohádek, při návštěvách u místních sousedů i při vznešené a uctivé návštěvě samotné paní kněžny v prostorách nedalekého zámku. Druhá stěžejní část celého díla se pak odklání od popisu jedné jediné domácnosti a plynule rozšiřuje svůj tematický záběr na celý hospodářský a roční přírodní cyklus. Autorka velmi pečlivě a chronologicky popisuje plynulé střídání ročních období a s nimi pevně spojené rurální zvyky, svátky, magické rituály a nezbytné zemědělské práce – počínaje jarními Velikonocemi, přes letní radostné dožínky a podzimní dlouhé přástky, až po tajemné zimní období a oslavu Vánoc.

Přímo do tohoto poklidného a cyklického plynutí vesnického času jsou autorkou velmi obratně vsazeny dramatické příběhy vedlejších postav. Suverénně nejvýraznější z nich je nesmírně tragický osud mladé Viktorky, překrásné a hrdé dívky, která podlehne spalující vášni a nešťastně se zamiluje do uhrančivého černého myslivce. Neopětovaná láska a společenské odvržení ji nakonec dožene k úplnému šílenství, dívka opouští civilizaci, žije divoce a osaměle v hlubokém lese a její nešťastný život nakonec ukončí osudový zásah blesku během letní bouře. Další samostatná dějová linie sleduje komplikovanou lásku venkovské Kristly a jejího milého Míly, kterého hrozí násilné odvedení k výkonu mnohaleté vojenské služby. V neposlední řadě dílo líčí osud křehké a často nemocné komtesy Hortensie, jež vyrůstá na zámku. Celá kniha končí velmi klidným a nekonečně dojemným skonem babičky, při němž paní kněžna pohlédne z okna kočáru a dojatě pronese nejslavnější větu celého díla: „Šťastná to žena!“

👥 Charakteristika hlavních postav

Vrcholné dílo stojí především na naprosto mistrně propracované typologii postav, které literárně reprezentují různé společenské vrstvy a morální životní hodnoty tehdejší neklidné doby.

Babička (Magdaléna Novotná): Ústřední a zcela klíčová postava románu, dokonalé ztělesnění absolutního lidského dobra, životní rozvahy, neutuchající pracovitosti a upřímné, hluboké náboženské víry. Je vždy maximálně tolerantní, nesmírně štědrá a snaží se za všech okolností každému potřebnému nezištně pomoci. Není však jen pouhou pasivní a odevzdanou stařenkou, dokáže si velmi razantně stát za svým názorem a nebojí se promluvit ani s tou nejvyšší dobovou aristokracií, pokud vnitřně cítí, že hájí pravdu a spravedlnost.
Barunka: Jednoznačně nejoblíbenější a nejstarší vnučka staré babičky a současně přiznané literární alter ego samotné spisovatelky Boženy Němcové (jejíž původní rodné jméno znělo Barbora Panklová). Je to nesmírně citlivá, neustále vnímavá a velmi zvídavá dospívající dívka, skrze jejíž bystré oči často sám čtenář celý okolní děj bedlivě pozoruje. Babička k ní ze všech dětí chová ten nejtěsnější vztah a s oblibou jí předává své nejhlubší nastřádané životní zkušenosti.
Paní kněžna: Vysoce vznešená a pohádkově bohatá aristokratka (jejíž literární postava vychází z historické a skutečné osoby Kateřiny Zaháňské). Přestože od narození pochází z diametrálně odlišného a mnohem vznešenějšího světa než obyčejný venkovský lid, nachází ve staré babičce ohromné osobní zalíbení. Velmi si váží její prosté, selské upřímnosti a na její přímou radu často ochotně napravuje úřednické křivdy, které na chudém lidu způsobili její vlastní zámečtí drábové a úředníci.
Viktorka: Silně kontrastní postava k jinak idylickému a uspořádanému světu babičky. Je jasným symbolem nespoutané ženské vášně a romantické osudovosti, která nakonec vede k naprosté sebedestrukci. Její zjevná pomatenost, hrubý křik a divoký život hluboko v lesní divočině narušují poklidný a prosluněný obraz venkova a cíleně vnášejí do celého románu velmi temné, takřka goticko-romantické prvky.
Pan Prošek a Tereza Prošková: Vlastní rodiče čtveřice dětí. Pan Prošek pracuje spolehlivě na panství přímo pro paní kněžnu, ovšem v samotné knize se objevuje spíše okrajově a do děje zásadně nezasahuje. Tereza Prošková naopak zpočátku příliš nesdílí matčino starosvětské a prosté nadšení, neboť si velmi zakládá na svém lepším postavení vážené zámecké služebné, ale s postupem času si plně uvědomuje obrovskou a nenahraditelnou morální hodnotu matčiny přítomnosti v rodině.

✨ Literární význam a žánrové zařazení

Kniha Babička je z přísně literárněhistorického hlediska velmi těžko zařaditelným fenoménem. Nese v sobě totiž současně nezaměnitelné prvky hned několika odlišných literárních směrů, což z ní dodnes činí naprosto unikátní a nadčasové dílo.

Z hlediska celkové volné kompozice a obrovského důrazu na detailní, láskyplný popis drobných zvyků, rodinného domácího krbu a poklidného života nese kniha velmi výrazné rysy biedermeieru. Tento dobový umělecký směr programově oslavoval rodinnou harmonii, společenský pořádek, úctu k dané tradici a dobrovolné stáhnutí jedince do absolutního bezpečí vlastního soukromí a přírody. Na druhou stranu mrazivá epizoda s bláznivou a rozevlátou Viktorkou a temným panským myslivcem je čistě romantická a zřetelně velmi hluboce inspirovaná syrovými baladami z proslulého díla Kytice, jehož talentovaným autorem byl Karel Jaromír Erben, Němcové blízký osobní přítel a literární vzor.

Neutuchající snaha o maximálně etnograficky přesný popis venkovského lidu, jeho mluvy, každodenní dřiny a existujících sociálních rozdílů zase neomylně ukazuje k počátkům venkovského realismu. Samotný jazyk celého díla je neobyčejně košatý a bohatý. Autorka s jistotou a elegancí používá obrovské množství zapomenutých lidových rčení, krajových nářečních prvků, starých archaismů, ale rovněž dobových společenských germanismů, kterými mluvilo služebnictvo. Tento nesmírně živý, plastický a autentický jazyk je jedním z mnoha důvodů, proč si celá kniha dokázala bez problémů zachovat svou čtenářskou přitažlivost i po tolika dlouhých desetiletích.

⚔️ Kritika a postupná demytizace díla

Prakticky už od chvíle svého prvního knižního vydání byla kniha nekriticky vnímána nejen jako vynikající literární text, ale takřka jako jakési nedotknutelné zjevení pravé české národní povahy. Tento fascinující fenomén postupně vyústil v obrovskou a mnohdy přehnanou mytologizaci jak samotného literárního díla, tak i jeho talentované autorky. Střízlivější a skutečně objektivní kritický pohled, oproštěný od romantického národoveckého patosu, se začal v literární vědě objevovat až mnohem později ve dvacátém století.

Přední a vysoce respektovaní literární historici, jako například uznávaný Václav Černý, na základě opravdu důkladného a vyčerpávajícího archivního bádání v matrikách přesvědčivě prokázali, že skutečný a historický příběh rodiny Panklových a babičky Magdalény Novotné se diametrálně lišil od předkládané knižní idyly. Babička ve skutečnosti na ratibořickém panství v klidu nezestárla ani zde nezemřela. Kvůli velmi těžkým a nevyřešeným osobním sporům se svou vlastní dcerou Terezou musela celou rodinu po několika letech nedobrovolně opustit a odstěhovala se až do vzdálené Vídně, kde žila v poměrně velké chudobě u své další dcery. Stejně tak je dnes doloženo, že rodina Panklových vůbec nežila na onom romantickém a opěvovaném Starém bělidle, ale ve stísněných a obyčejných podmínkách panských hospodářských budov přímo pod zámkem.

Tato exaktní historická zjištění však celkovou uměleckou hodnotu literárního díla v žádném případě nesnižují, ba naopak ji v mnoha důležitých ohledech spíše zvyšují. Jednoznačně totiž prokazují, že slavná Babička zkrátka není pouhým suchým dokumentárním deníkem či autobiografií, ale fantastickým a mistrným uměleckým konstruktem – dokonalým snem o ztraceném světě, který si zoufalá, osamocená a trpící autorka dokázala geniálně vytvořit jako svůj poslední obranný štít proti tehdejší neúprosné životní tragédii.

🎬 Filmové a divadelní adaptace

Kniha se pro svou obrovskou vizuálnost, silné charaktery a naprostou národní oblibu stala mimořádně vděčným a často zpracovávaným námětem pro filmové tvůrce. Z historického pohledu jsou klíčové především tři zásadní celovečerní verze, které se díky své oblibě natrvalo zapsaly do zlatého fondu české kinematografie.

První, dnes již legendární filmové zpracování vzniklo ještě hluboko v éře němého filmu, a to přímo v roce 1921. Tento průkopnický snímek tehdy režírovala Thea Červenková a hlavní a náročnou titulní roli obětavě ztvárnila herečka Ludmila Innemannová. Film byl na svou dobu v rámci tehdejších skromných československých podmínek poměrně dost ambiciózní, nicméně dnes má už spíše jen studijní historickou hodnotu a pro moderního a zmlsaného diváka je bohužel těžko stravitelný především kvůli své zkratkovité, silně fragmentární struktuře a přehnanému divadelnímu přehrávání všech herců.

Zcela suverénně nejznámější a dodnes pravděpodobně nejoceňovanější plnohodnotná kinoverze vznikla v roce 1940, tedy symbolicky v naprosto temném a svazujícím období nacistického protektorátu. Renomovaný režisér František Čáp tehdy dokázal za složitých podmínek vytvořit film, který se stal obrovskou morální, estetickou a vlasteneckou posilou pro tehdy okupovaný a drcený český národ. Do stěžejní hlavní role byla velmi překvapivě obsazena tehdy pětašedesátiletá, filmově však naprosto neznámá a nezkušená divadelní herečka Terezie Brzková. Její bezchybné ztvárnění nesmírně laskavé, mírné, ale přitom pevné a pracovité venkovské ženy se stalo absolutním filmovým etalonem. Vnímavou Barunku velmi přirozeně ztvárnila teprve třináctiletá a začínající herečka Nataša Tanská a tragickou, rozevlátou postavu Viktorky naprosto famózně a nezapomenutelně zahrála Jiřina Štěpničková. Film byl na svou dobu obrovským komerčním a diváckým trhákem, stal se suverénně nejdražší natočenou Babičkou a svým tvůrcům nakonec vydělal tehdy neuvěřitelných 6 milionů tehdejších korun čistého zisku.

S obrovským odstupem tří dekád, konkrétně v roce 1971, pak vytvořil respektovaný režisér Antonín Moskalyk vynikající dvoudílnou barevnou televizní inscenaci, která je současnými diváky vnímána jako stejně zásadní a klasická. Titulní roli s velkou hereckou noblesou a životní zkušeností ztvárnila legendární Jarmila Kurandová. Naprosto obrovskou a zcela bezprecedentní popularitu u diváků navíc získala tehdy mladičká a okouzlující Libuše Šafránková ve své roli Barunky, pro niž to byl jeden ze zcela prvních a klíčových kroků k její následné obrovské filmové a hvězdné kariéře. Tento film dodnes láká u televizních obrazovek tisíce diváků svou nesmírně krásnou vizuální a poetickou stránkou, hudbou a především pečlivou historickou výpravou natáčenou z velké části přímo v reálných a původních lokacích krásného Ratibořického údolí.

📈 Statistiky a kompletní přehledy kapitol

Níže je uveden absolutně kompletní přehled všech oficiálních a celovečerních filmových či televizních adaptací tohoto díla. Dále je připojen kompletní a nevynechaný výčet všech jednotlivých kapitol knihy v jejím původním, autorském členění, z něhož až do současnosti striktně vycházejí všechna seriózní knižní vydání.

Kompletní přehled všech filmových a televizních adaptací

Rok uvedení	Typ kinematografického díla	Režisér díla	Představitelka Babičky	Představitelka Barunky	Historická poznámka
1921	Němý celovečerní černobílý film	Thea Červenková	Ludmila Innemannová	Liduška Innemannová	Zcela první a průkopnická filmová adaptace, němá a fragmentární verze
1940	Zvukový celovečerní černobílý film	František Čáp	Terezie Brzková	Nataša Tanská	Kriticky i divácky nejúspěšnější filmová vlastenecká verze z období těžkého Protektorátu
1971	Dvoudílný barevný televizní film	Antonín Moskalyk	Jarmila Kurandová	Libuše Šafránková	První plně barevná adaptace, naprosto klasické a výpravné televizní zpracování

Kompletní a nevynechaná struktura všech kapitol knihy

Číslo kapitoly	Hlavní zaměření a stěžejní probíhající události	Celkový význam pro vývoj románového děje
Úvodní část	Osobní věnování autorky a její emotivní předmluva	Vzletně věnováno hraběnce Eleonoře z Kounic
Kapitola I.	Úvodní příjezd staré babičky na prosté Staré bělidlo	První uvedení hlavní postavy, seznámení s prostředím a nadšenými vnoučaty
Kapitola II.	Babiččin rutinní všední den a její každodenní namáhavá práce	Precizní zobrazení tradic, uspořádání venkovské domácnosti, domácí pečení chleba
Kapitola III.	Slavnostní nedělní život na vesnici a společná návštěva kostela	Zobrazení hlubokého náboženského rozměru babičky a popis nedělních sousedských zvyků
Kapitola IV.	Oficiální návštěva u vznešené paní kněžny na zámku	Zcela první osobní setkání prosté babičky s paní kněžnou a nemocnou komtesou Hortensií
Kapitola V.	Babiččino tajemné večerní vyprávění u krbu před dětmi	Přirozené předávání staré moudrosti, dávné rodinné legendy a posilování rodinného pouta
Kapitola VI.	Děsivý a tragický příběh šílené dívky Viktorky	Temná romantická vložka, vyprávění o nešťastné lásce k černému a cizímu myslivci
Kapitola VII.	Pan Beyer a drsný svobodný život v divoké přírodě	Bližší seznámení s vedlejší postavou panského myslivce, podrobný popis lesního života
Kapitola VIII.	Harmonický život obyvatel na bělidle v čase horkého léta	Běžné letní hospodářské práce, celková oslava přírody a slunného léta
Kapitola IX.	Podzimní lidové svátky a velkolepé dožínky po sklizni	Společenské vesnické slavnosti, oslava dobré sklizně, jasný a blížící se konec celého léta
Kapitola X.	Těžké sociální trable s cizím vojvodou a hrozba verbování na vojnu	První náznak sociálních problémů, obava a hrozba dlouhé vojenské služby pro mladého Mílu
Kapitola XI.	Babiččiny odvážné osobní přímluvy přímo na zámku	Babička se v zájmu spravedlnosti osobně přimlouvá za Kristlu a Mílu u chápavé kněžny
Kapitola XII.	Poklidné zimní období, čekání na svátky a advent	Barvitý popis předvánočních příprav a nekonečně dlouhých zimních sousedských večerů
Kapitola XIII.	Oslava Vánoc a mystický Štědrý den plný zázraků	Stěžejní české tradice, házení střevícem, pověrčivé věštění budoucnosti, magický rodinný večer
Kapitola XIV.	Drsná zimní bouře a vzájemná venkovská soudržnost	Obyčejní lidé se ze strachu setkávají a navzájem si pomáhají přežít během drsné a ledové zimy
Kapitola XV.	Návrat toužebně očekávaného jara a Velikonoce na vsi	Radostný návrat života, pohanské vynášení smrti (Morany), pomlázka, obnova síly přírody
Kapitola XVI.	Oslavy, svatby a radostné společenské události v létě	Definitivní a šťastné uzavření romantických příběhů vedlejších postav, celkové uklidnění situace
Kapitola XVII.	Pokračující těžká nemoc a finální úmrtí nešťastné Viktorky	Nevyhnutelné završení hrozivé tragické linky, dívka umírá po náhlém a silném zásahu bleskem
Kapitola XVIII.	Klidné stáří a smířená, pokojná smrt milované babičky	Závěrečné melancholické vypravování dospělé Barunky, dojemný odchod babičky ze světa

🌍 Mezinárodní kontext a vlna zahraničních překladů

Klenot jménem Babička zdaleka neovlivnil pouze domácí literární a národní scénu, ale právě díky své naprosto univerzální, lidské a humanitní výpovědi zaujal i četné čtenáře v zahraničí. Zcela první nesmělé překlady začaly vznikat již ve druhé polovině divokého 19. století a od té doby byla tato útlá kniha profesionálně převedena do více než dvaceti různých světových jazyků, čímž se stala jedním z vůbec nejpřekládanějších českých prozaických děl v historii.

K historicky naprosto nejstarším a nejváženějším překladům patří chorvatské vydání (již z roku 1863), rumunské (1885), ruské (z roku 1900) a následně i polské vydání (1905). Tato idylická kniha však brzy zaujala i poměrně náročné německy mluvící země, kdy první německý překlad s obrovským úspěchem vyšel v roce 1913. Rozsáhlá, takřka globální překladatelská vlna pak proběhla v turbulentních dvacátých letech 20. století, kdy poprvé spatřila světlo světa anglická, španělská a poměrně překvapivě i katalánská verze příběhu. Zcela neobvyklý je také obrovský zájem o toto dílo v daleké Asii – v tradičním Japonsku vyšla kniha poprvé v poválečném roce 1956, následně se dočkala i exotičtějšího čínského (1957) a dokonce bengálského (1964) převodu. V nejmodernější éře literárních vydání vznikl zcela nově v roce 2009 arabský překlad a dokonce v roce 2025 vyšel zbrusu nový moderní anglický překlad. Tento nejnovější překlad se oproti svým předchůdcům primárně a velmi detailně snaží běžným anglosaským čtenářům mnohem lépe a srozumitelněji přiblížit skrytá specifika české venkovské kultury, staré tradice a nářeční mluvu, jež byla ve starších, cizojazyčných verzích často necitlivě zjednodušována nebo dokonce překladateli zcela alibisticky vynechávána.

💡 Pro laiky

Slavnou knihu Babička si můžeme velmi snadno představit jako obrovské, krásně malované a mírně zažloutlé fotoalbum naší vlastní prababičky. V tomto díle totiž rozhodně nejde o žádný napínavý, krvavý detektivní příběh, kde byste s hrůzou na každé další stránce čekali explozi, zvrat nebo nějakou zběsilou akci. Místo toho vás tato kniha vlídně posadí do staré světnice přímo k praskajícímu krbu a pomalým, neuspěchaným hlasem vám vypráví o tom, jaký byl běžný lidský život v daleké době, kdy vůbec neexistovala elektřina, mobilní telefony, splachovací záchody nebo rychle jedoucí auta.

Kniha čtenářům ukazuje jeden jediný, ale nesmírně bohatý rok na obyčejné české vesnici, kde čas zkrátka neubíhá hekticky podle ručiček na moderních hodinkách, ale pouze a výhradně podle toho, jestli se na poli zrovna na jaře seje obilí, v létě namáhavě sklízí úroda, nebo jestli v zimě za okny tiše padá sníh. A přesně uprostřed tohoto všeho dění stojí babička – obyčejná starší paní v šátku, která už za dlouhé roky ví o krutém životě absolutně své, nikdy se nenechá vyvést z míry panikou, a pro každého souseda či pocestného má vždy připravenou dobrou radu, kousek suchého chleba nebo alespoň vlídné slovo. Je to ve své podstatě silný a nesmrtelný příběh o tom, že ty naprosto nejdůležitější věci v našem bytí – obrovská láska k rodině, bezmezná úcta k přírodě, poctivá a těžká manuální práce a především obyčejná mezilidská slušnost – vlastně nikdy nevyjdou z módy. Přestože je tato kniha v současnosti stará úctyhodných 170 let, tento její základní, nesmírný klid a obrovská lidskost je přesně tím magnetem, co k ní z regálů knihoven stále neomylně přitahuje další a nové čtenáře, kteří si chtějí alespoň na chvíli psychicky odpočinout od dnešního dravého a nekonečně uspěchaného komerčního světa.

Zdroje