Aristofanés

Rozbalit box

Obsah boxu

Aristofanés (starořecky Ἀριστοφάνης; asi 446 př. n. l. – asi 386 př. n. l.) byl nejvýznamnější starořecký autor komedií a hlavní představitel takzvané staré attické komedie. Jeho díla jsou jedinými plně dochovanými zástupci tohoto žánru a poskytují neocenitelný vhled do života, politiky, kultury a morálky Athén na přelomu 5. a 4. století př. n. l. Je často nazýván "otcem komedie" nebo "knížetem staré komedie".

Jeho hry jsou proslulé kombinací břitké politické a sociální satiry, fantastických dějových zápletek, obscénního humoru a lyrických pasáží vysoké básnické kvality. Ve svých dílech neváhal kritizovat a zesměšňovat nejmocnější politiky, vojevůdce, filozofy i samotné bohy.

📜 Život

O Aristofanově životě se dochovalo jen velmi málo spolehlivých informací, většina údajů pochází z poznámek v jeho vlastních hrách a od pozdějších komentátorů. Narodil se v Athénách kolem roku 446 př. n. l. do poměrně zámožné rodiny. Jeho otec se jmenoval Filippos a vlastnil pozemky na ostrově Aigina. Aristofanés získal vynikající vzdělání, což je patrné z jeho hluboké znalosti mytologie, literatury (zejména Homéra a tragiků jako Aischylos a Euripidés) a filozofie.

Svou první hru, Hodovníci, uvedl v roce 427 př. n. l., kdy mu bylo necelých dvacet let. Zpočátku uváděl svá díla pod jmény jiných herců či producentů (didaskalů), jako byli Kallistratos nebo Filónidés, pravděpodobně kvůli svému mládí. Teprve později začal soutěžit pod vlastním jménem.

Žil a tvořil v bouřlivé době peloponéské války (431 př. n. l. – 404 př. n. l.) mezi Athénami a Spartou, která hluboce ovlivnila jeho tvorbu. Byl přesvědčeným zastáncem míru, konzervativních hodnot a tradičního zemědělského způsobu života. Ostře kritizoval demagogy, jako byl Kleón, válečné štváče a nové filozofické a vzdělávací směry, které podle něj podkopávaly morálku společnosti. Jeho útok na filozofa Sókrata ve hře Oblaka je jedním z nejznámějších příkladů jeho kritiky.

Aristofanés měl údajně tři syny – Filippa, Araróta a Nikostrata – kteří se všichni stali také komickými básníky. Přesné datum a okolnosti jeho smrti nejsou známy, ale předpokládá se, že zemřel kolem roku 386 př. n. l.

🎭 Dílo a styl

Aristofanés napsal přibližně 40 her, z nichž se nám v úplnosti dochovalo jedenáct. Jeho tvorba je typickým příkladem staré attické komedie, která se vyznačovala několika charakteristickými rysy:

Politická satira: Hry se přímo vyjadřovaly k aktuálním politickým událostem a bez obalu útočily na konkrétní žijící osoby. Cílem jeho posměchu se často stávali politici (Kleón, Hyperbolos), vojevůdci (Lámachos) i intelektuálové (Sókratés, Euripidés).
Fantastický děj: Zápletky jsou často absurdní a nerealistické. Hrdinové se vydávají do nebe na hovniválovi (Mír), zakládají ptačí město mezi nebem a zemí (Ptáci), nebo sestupují do podsvětí, aby přivedli zpět nejlepšího tragika (Žáby).
Struktura hry: Komedie měla pevnou strukturu, která zahrnovala části jako prolog, parodos (nástup sboru), agón (slovní souboj dvou postav či myšlenek), parabasis (přímé oslovení publika sborem, kde autor vyjadřoval své názory) a exodos (závěrečný odchod sboru).
Jazyk a humor: Aristofanův jazyk je nesmírně bohatý, plný slovních hříček, neologismů, vulgarismů a obscénností. Humor je často hrubý, fekální a sexuálně explicitní, což bylo pro tehdejší publikum běžné a očekávané.
Sbor (choros): Sbor hrál klíčovou roli. Často byl kostýmován do podoby zvířat (vosy, žáby, ptáci) nebo personifikovaných pojmů (oblaka) a jeho písně (chorály) patřily k nejlyričtějším a nejpoetičtějším částem her.

Jeho pozdější hry, jako Ženský sněm a Plútos, již vykazují odklon od osobních útoků a politické satiry, což značí přechod ke střední attické komedii, která se více zaměřovala na obecnější lidské typy a morální otázky.

📖 Dochovaná díla

Dochované hry jsou obvykle řazeny chronologicky:

Acharnští (425 př. n. l.) – Hra o athénském rolníkovi, který si na vlastní pěst sjedná mír se Spartou. Získala první cenu na slavnostech Lenaia.
Jezdci (424 př. n. l.) – Ostrý útok na demagoga Kleóna, který je zde zobrazen jako prolhaný otrok.
Oblaka (423 př. n. l.) – Satira na Sókrata a sofistickou filozofii, kterou Aristofanés považoval za morálně zhoubnou. Sókratés je zde karikován jako blouznivý snílek.
Vosy (422 př. n. l.) – Zesměšňuje athénskou posedlost soudními procesy.
Mír (421 př. n. l.) – Hrdina se vydává na obřím hovniválovi do nebe, aby osvobodil bohyni míru.
Ptáci (414 př. n. l.) – Dva Athéňané znechucení svým městem založí s pomocí ptáků nové město v oblacích, Kukuněvsko v oblacích (Nefelokokkygia).
Lysistrata (411 př. n. l.) – Nejslavnější Aristofanova hra. Ženy z celého Řecka se pod vedením Athéňanky Lysistraty rozhodnou ukončit válku tím, že svým mužům odepřou sex.
Ženy o Thesmoforiích (411 př. n. l.) – Satira na tragika Euripida, kterého se athénské ženy rozhodnou potrestat za to, jak je zobrazuje ve svých hrách.
Žáby (405 př. n. l.) – Bůh Dionýsos sestupuje do podsvětí, aby přivedl zpět nejlepšího tragického básníka. V podsvětí se koná soutěž mezi Aischylem a Euripidem.
Ženský sněm (cca 392 př. n. l.) – Ženy v přestrojení za muže ovládnou sněm a zavedou komunistický systém, kde je veškerý majetek i partneři společní.
Plútos (bohatství) (388 př. n. l.) – Poslední dochovaná hra. Alegorie o tom, co se stane, když je slepému bohu bohatství Plútovi navrácen zrak.

🌟 Odkaz a vliv

Aristofanův vliv na západní literaturu je obrovský. Je považován za zakladatele politické satiry a jeho dílo inspirovalo nespočet autorů od římských komediografů, jako byli Plautus a Terentius, až po novověké satiriky, jako byli Jonathan Swift, Voltaire či Molière. Jeho hry se dodnes hrají na jevištích po celém světě a jejich témata – kritika války, korupce politiků, střet generací a pohlaví – zůstávají překvapivě aktuální.

Jeho dílo je také primárním zdrojem informací o každodenním životě, sociálních zvyklostech a politickém myšlení v klasických Athénách. Přestože jeho zobrazení historických postav (jako Sókrata) je silně karikované a nelze ho brát jako objektivní portrét, poskytuje cenný pohled na to, jak byly tyto osobnosti vnímány částí athénské veřejnosti.

🤔 Pro laiky

Představte si Aristofana jako kombinaci dnešního stand-up komika, politického komentátora a tvůrce satirických animovaných seriálů, jako jsou Simpsonovi nebo South Park. Žil v době, kdy Athény byly v dlouhé a vyčerpávající válce se Spartou. Místo toho, aby psal jen pro pobavení, používal své divadelní hry jako platformu k tomu, aby se vyjádřil k dění ve společnosti.

Jeho komedie byly něco jako živé politické karikatury. Neváhal si dělat legraci z nejmocnějších lidí ve městě přímo jejich jmény. Kdyby žil dnes, pravděpodobně by ve svých hrách zesměšňoval prezidenty, premiéry a celebrity. Jeho humor byl velmi drsný, plný sprostých slov a narážek na sex a tělesné funkce, což tehdejší publikum milovalo. Zápletky jeho her byly naprosto šílené a fantastické – například ženy vyhlásí sexuální stávku, aby donutily muže ukončit válku. Přes všechnu tu legraci a absurditu ale jeho hry obsahovaly vážné poselství: touhu po míru, kritiku hlouposti a varování před politiky, kteří vedou společnost do záhuby.

Šablona:Aktualizováno