Antonín Špaček

Antonín Špaček
Celé jméno	Antonín Špaček
Datum narození	23. května 1917
Místo narození	Mnichovo Hradiště, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	3. dubna 2007
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost	;
Funkce</
Vyznamenání	Řád Bílého lva (I. třída, 2006); Řád čestné legie (Francie); Československý válečný kříž 1939

Antonín Špaček (23. května 1917 Mnichovo Hradiště – 3. dubna 2007 Praha) byl československý válečný hrdina, armádní generál, politický vězeň komunistického režimu a dlouholetý předseda Československé obce legionářské. Byl jedním z významných představitelů československého zahraničního odboje na západní frontě během druhé světové války.

Jeho životní osud kopíruje turbulentní dějiny Československa ve 20. století. Po okupaci vlasti nacisty uprchl do zahraničí, kde se zapojil do bojů ve Francii a následně ve Velké Británii. Jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády se účastnil obléhání přístavu Dunkerque.

Po válce se stal obětí politických procesů, byl vězněn a nucen pracovat v uranových dolech. Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989, kdy se významně zasloužil o obnovu legionářských tradic a péči o válečné veterány. V roce 2006 mu prezident republiky propůjčil nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.

Mládí a formování charakteru

Antonín Špaček se narodil v předvečer konce první světové války v Mnichově Hradišti. Jeho výchova byla silně ovlivněna vlastenectvím a ideály první republiky.

Sokol a Skaut

Od útlého věku byl aktivním členem organizace Sokol a později i Skautu. Tyto organizace v něm upevnily smysl pro disciplínu, fyzickou zdatnost a lásku k vlasti. Špaček často vzpomínal, že právě skautská výchova mu později pomohla přežít útrapy války i komunistického lágru.

Vystudoval obchodní akademii a po maturitě nastoupil základní vojenskou službu. Rozhodl se pro kariéru vojáka z povolání a nastoupil na školu pro důstojníky v záloze. Mnichovská dohoda v roce 1938 a následná okupace v březnu 1939 ho zastihly jako mladého, odhodlaného důstojníka, který se nehodlal smířit se ztrátou svobody.

Druhá světová válka: Cesta do odboje

Bezprostředně po okupaci se Špaček zapojil do rodícího se domácího odboje (organizace Obrana národa), ale brzy pochopil, že jeho místo je v zahraniční armádě.

Útěk přes Balkán

V prosinci 1939 se rozhodl pro emigraci. Jeho cesta, typická pro mnoho čs. vojáků, vedla přes Slovensko, Maďarsko (kde byl krátce zadržen, ale podařilo se mu uprchnout), Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii až do Francie.

Boje ve Francii (1940)

Ve Francii byl zařazen do tvořící se československé zahraniční armády v městečku Agde. Účastnil se ústupových bojů během bitvy o Francii na jaře 1940. Po kapitulaci Francie se mu podařilo evakuovat lodí do Velké Británie, což byl v chaotických podmínkách přístavů velký úspěch.

Velká Británie a výcvik speciálních jednotek

Po příjezdu do Anglie byl Antonín Špaček zařazen do československých jednotek, které se reorganizovaly.

Spolupráce s parašutisty

Významnou, i když méně známou kapitolou jeho života, je jeho působení v rámci výcviku pro zvláštní operace. Špaček byl vybrán pro speciální výcvik (útočný boj, sabotáže) a působil jako instruktor.

Osobně se znal s mnoha parašutisty, kteří byli později vysazeni v Protektorátu, včetně Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše (operace Anthropoid).
Sám se hlásil k výsadku do týlu nepřítele, ale z rozhodnutí velení byl ponechán u pozemního vojska, pravděpodobně kvůli svým organizačním schopnostem, které byly potřeba při budování obrněné brigády.

Obrněná brigáda a Dunkerque

V roce 1943 vznikla ve Velké Británii 1. československá samostatná obrněná brigáda. Antonín Špaček v ní sloužil jako velitel tankové roty a později tankového praporu.

Invaze a obléhání

V srpnu 1944 se brigáda vylodila v Normandii. Ačkoliv vojáci toužili po postupu směrem k československým hranicím (podobně jako se to podařilo americké armádě u Plzně), brigáda dostala jiný, strategicky neméně důležitý úkol: obléhat silně opevněný přístav Dunkerque.

Německá posádka v Dunkerque, vedená admirálem Frisiem, byla velmi silná a vázala na sebe spojenecké síly. Úkolem Čechoslováků bylo zabránit Němcům v průlomu a narušování spojeneckých zásobovacích linií.
Špaček se účastnil řady bojových akcí a průzkumů bojem. Podmínky byly náročné – zatopené území, minová pole a silná dělostřelecká palba nepřítele. Zde setrval až do konce války v květnu 1945.

Návrat do vlasti a komunistická perzekuce

Po skončení války se Antonín Špaček vrátil do osvobozeného Československa. Byl povýšen a studoval na Vysoké škole válečné. Zdálo se, že ho čeká skvělá kariéra v obnovené armádě.

Únor 1948 a zatčení

Po komunistickém převratu v roce 1948 se však situace dramaticky změnila. Vojáci ze západní fronty ("západníci") se stali pro nový režim podezřelými a "nepřáteli lidu".

V roce 1951 byl Antonín Špaček zatčen. Byl obviněn ve vykonstruovaném procesu z velezrady a špionáže pro západní mocnosti.
Byl odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Byl degradován na vojína, zbaven všech vyznamenání a majetku.

Jáchymovské peklo

Většinu svého trestu si odpykal v těch nejtěžších podmínkách – v uranových dolech na Jáchymovsku. Prošel tábory jako Vykmanov či Mariánská. I v těchto nelidských podmínkách si zachoval morální integritu a snažil se pomáhat spoluvězňům. Věznění trvalo až do roku 1958, kdy byl podmínečně propuštěn (nikoliv rehabilitován).

Život na okraji společnosti

Po propuštění z vězení byl Špaček občanem "druhé kategorie". Nesměl vykonávat kvalifikovanou práci. Pracoval v dělnických profesích, například jako skladník nebo pomocný dělník ve stavebnictví. Státní bezpečnost (StB) ho nadále sledovala. Přesto zůstával v kontaktu s ostatními veterány a v rámci možností udržoval ducha legionářské sounáležitosti.

Listopad 1989 a rehabilitace

Pád komunistického režimu v listopadu 1989 znamenal pro Antonína Špačka a stovky dalších veteránů satisfakci.

Obnova hodnosti: Byl plně rehabilitován a jeho vojenská hodnost mu byla vrácena a následně byl povýšen na generálmajora a později na armádního generála.
ČsOL: Stal se klíčovou postavou při obnově Československé obce legionářské (ČsOL), organizace, která byla komunisty zakázána. V roce 2001 byl zvolen jejím předsedou.

Aktivity v pozdním věku

I ve vysokém věku byl generál Špaček neobyčejně aktivní.

Jezdil na besedy do škol, kde vyprávěl mladé generaci o hrůzách války a hodnotě svobody.
Pravidelně se účastnil pietních aktů u Dunkerque i na domácí půdě.
Zasazoval se o to, aby se nezapomnělo na hrdinství československých vojáků, a bojoval za lepší sociální zabezpečení pro válečné veterány.

Ocenění a vyznamenání

Za své celoživotní postoje a hrdinství obdržel řadu vysokých vyznamenání.

Řád Bílého lva I. třídy (vojenská skupina): Udělen prezidentem Václavem Klausem 28. října 2006.
Řád čestné legie (Francie): V roce 2004 byl jmenován důstojníkem tohoto prestižního řádu za své zásluhy při osvobozování Francie.
Československý válečný kříž 1939 (trojnásobný nositel).
Medaile Za chrabrost.
Záslužný kříž ministra obrany.

Úmrtí a odkaz

Armádní generál Antonín Špaček zemřel 3. dubna 2007 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze ve věku 89 let. Byl mu vypraven pohřeb s plnými vojenskými poctami.

Jeho odkaz zůstává živý v činnosti Československé obce legionářské. Je připomínán jako symbol nezlomnosti, vojenské cti a věrnosti přísaze. Jeho životní motto znělo: „Věrnost za věrnost.“

Pro laiky

Představte si muže, který v mládí utekl z domova, aby mohl bojovat proti Hitlerovi. Prošel půl světa, cvičil ty nejlepší parašutisty (včetně těch, co zabili Heydricha) a pak velel tankům, které držely v šachu tisíce Němců ve francouzském přístavu Dunkerque. Když se vrátil domů jako hrdina, komunisté ho místo vděku zavřeli na 10 let do uranových dolů, aby tam pomalu zemřel. On to ale přežil, nezahořkl, a když režim padl, stal se z něj generál, který až do své smrti v 90 letech objížděl školy a učil děti, že svoboda není zadarmo. To byl Antonín Špaček.

Zdroje