Amfetamin
| Amfetamin | |
|---|---|
| Identifikace a historie | |
| Vlastnosti | |
| Vzorec | C9H13N |
| Mol. hmotnost | 135,21 g/mol |
| Hustota | 0,936 g/cm³ |
| Teplota tání | 11,3 °C |
Amfetamin (zkratka z původního chemického názvu alfa-methylfenethylamin) je silný syntetický stimulant centrální nervové soustavy, který farmakologicky patří do skupiny sympatomimetik a fenylethylaminů. Tato chemická látka se vyznačuje schopností dočasně zvyšovat psychickou bdělost, potlačovat pocit únavy, zlepšovat soustředění a vyvolávat stav euforie prostřednictvím masivního uvolňování klíčových neurotransmiterů v lidském mozku.
Z lékařského hlediska je amfetamin přísně regulovaným psychofarmakem, které je celosvětově využíváno primárně v léčbě ADHD (poruchy pozornosti s hyperaktivitou) a narkolepsie. V minulosti byl masivně předepisován také jako anorektikum k léčbě klinické obezity a jako rané antidepresivum, avšak od těchto indikací se kvůli vysokému riziku vzniku závislosti a fyziologické tolerance ve většině zemí trvale upustilo.
Vzhledem ke svým výrazným psychoaktivním a povzbuzujícím účinkům je amfetamin rovněž předmětem rozsáhlého nelegálního zneužívání. Na černém trhu je distribuován nejčastěji ve formě amfetamin sulfátu pod pouličními názvy jako „speed“ nebo „pasta“. Dlouhodobé rekreační užívání a zneužívání vysokých dávek prokazatelně vede k rozvoji těžké psychické závislosti, nevratným změnám v neurochemii mozku a k riziku vzniku tzv. amfetaminové psychózy, jež je klinicky velmi obtížně odlišitelná od akutní paranoidní schizofrenie.
📝 Popis a základní charakteristika
Amfetamin je základní mateřskou sloučeninou celé třídy tzv. substituovaných amfetaminů, do které spadá celá řada dalších významných farmakologických a toxikologických látek, včetně metamfetaminu (známého v českém prostředí jako pervitin), 3,4-methylendioxymetamfetaminu (známého jako extáze či MDMA) a efedrinu. Ačkoliv je laickou veřejností amfetamin často mylně zaměňován s metamfetaminem, jedná se o dvě odlišné chemické struktury. Metamfetamin vzniká přidáním methylové skupiny na aminový dusík amfetaminu, což radikálně zvyšuje jeho schopnost prostupovat hematoencefalickou bariérou, a tím umocňuje jeho neurotoxicitu a celkový stimulační potenciál.
V čisté formě za laboratorní pokojové teploty se amfetaminová volná báze (freebase) prezentuje jako bezbarvá, vysoce těkavá olejovitá kapalina se specifickým rybím či aminovým zápachem. Vzhledem k vysoké chemické nestabilitě volné báze se látka pro komerční, medicínské i nelegální účely vždy převádí do formy pevných solí. Kyselá reakce s anorganickými či organickými kyselinami produkuje stabilní krystalické prášky, nejčastěji amfetamin sulfát, amfetamin fosfát nebo amfetamin aspartát, které jsou následně lisovány do tablet či plněny do kapslí.
🔬 Chemické složení a fyzikální vlastnosti
Z chemického hlediska je amfetamin homologem fenylethylaminu, u kterého byla přidána methylová skupina na alfa-uhlík (uhlík bezprostředně sousedící s aminovou skupinou). Tato strukturní modifikace je kriticky důležitá z farmakokinetického hlediska – přítomnost alfa-methylové skupiny stericky brání enzymu monoaminoxidáze (MAO) v rychlé degradaci molekuly, což drasticky prodlužuje biologický poločas látky v organismu na několik hodin, na rozdíl od samotného fenylethylaminu, který je tělem rozložen v řádu minut.
Molekula amfetaminu obsahuje chirální centrum na alfa-uhlíku, což znamená, že se látka vyskytuje ve dvou optických izomerech (enantiomerech), které se k sobě chovají jako zrcadlové obrazy. Tyto izomery jsou označovány jako:
- Dextroamfetamin (D-amfetamin nebo pravotočivý amfetamin) – tento izomer vykazuje třikrát až čtyřikrát silnější účinek na centrální nervovou soustavu, zejména na uvolňování dopaminu.
- Levoamfetamin (L-amfetamin nebo levotočivý amfetamin) – tento izomer má výrazně slabší centrální účinky, ale vykazuje silnější sympatomimetické účinky na periferní nervovou soustavu (ovlivňuje více krevní tlak, srdeční tep a tělesnou teplotu).
Při standardní laboratorní syntéze bez užití chirálních katalyzátorů vzniká vždy tzv. racemická směs (racemát), což je směs obsahující přesně 50 % dextroamfetaminu a 50 % levoamfetaminu. Takto vyrobený amfetamin se označuje předponou (RS)- nebo DL-. Moderní farmaceutické postupy často využívají separaci obou enantiomerů, jelikož čistý dextroamfetamin nabízí žádoucí mentální stimulaci s menším množstvím periferních kardiovaskulárních vedlejších účinků, které způsobuje izomer levotočivý.
🧠 Farmakodynamika a mechanismus účinku
Účinek amfetaminu na mozek je komplexní a vysoce invazivní. Amfetamin působí primárně jako nepřímý agonista monoaminových receptorů. Jeho hlavním cílem je narušit běžný cyklus zpětného vychytávání a skladování neurotransmiterů, konkrétně dopaminu, noradrenalinu a v menší míře serotoninu.
Proces účinku lze rozdělit do několika přesných fází: 1. Molekula amfetaminu díky své strukturní podobnosti s endogenními neurotransmitery vstupuje do presynaptického neuronu prostřednictvím specifických transportérů (DAT pro dopamin, NET pro noradrenalin). 2. Uvnitř nervové buňky amfetamin proniká do synaptických vezikul (váčků), kde jsou uloženy zásoby neurotransmiterů. Činí tak prostřednictvím proteinu VMAT2 (Vesicular monoamine transporter 2). 3. Protože je amfetamin slabá zásada, jeho akumulace uvnitř vezikuly radikálně změní vnitřní pH prostředí. Toto narušení kyselosti způsobí, že vezikuly přestanou neurotransmitery vázat a "vysypou" obrovské množství dopaminu a noradrenalinu do cytosolu buňky. 4. Extrémní koncentrace volných neurotransmiterů uvnitř neuronu následně aktivuje receptor TAAR1 (Trace amine-associated receptor 1). Tato aktivace spustí kaskádu, která reverzuje (obrátí chod) transportérů na membráně neuronu. 5. Membránové transportéry (DAT a NET), které běžně slouží k odklízení neurotransmiterů ze synaptické štěrbiny zpět do buňky, začnou fungovat obráceně – začnou masivně pumpovat dopamin a noradrenalin z buňky ven do synaptické štěrbiny.
Výsledkem je zaplavení mozkových synapsí obrovským množstvím stimulujících látek, což se na fyziologické a psychologické úrovni projeví jako pocit přívalu energie, extrémní bdělosti, potlačení chuti k jídlu a mohutné euforie.
⚙️ Farmakokinetika a metabolismus
Při orálním podání se amfetamin velmi dobře vstřebává sliznicí tenkého střeva. Maximální plazmatické koncentrace v krvi je obvykle dosaženo za 1 až 3 hodiny po užití standardní tablety. Vzhledem ke své vysoké lipofilitě (rozpustnosti v tucích) látka snadno a rychle prostupuje hematoencefalickou bariérou do mozkomíšního moku a mozkové tkáně.
Metabolismus probíhá primárně v játrech, kde se uplatňuje komplex enzymů, zejména ze skupiny Cytochromu P450 (konkrétně enzym CYP2D6) a enzymů FMO3. Hlavními metabolickými cestami amfetaminu jsou deaminace na fenylaceton a následná oxidace na kyselinu benzoovou a kyselinu hippurovou. Část amfetaminu podléhá beta-hydroxylaci za vzniku norefedrinu.
Kritickým faktorem pro dobu působení látky (biologický poločas) je kyselost lidské moči. Renální exkrece (vylučování ledvinami) je na pH moči extrémně závislá:
- Pokud je moč vysoce kyselá, amfetamin se silně ionizuje a nemůže být zpětně vstřebán stěnou ledvinových kanálků. V takovém případě dochází k rapidnímu vyloučení a biologický poločas klesá k hodnotám kolem 7 hodin.
- Pokud je moč vysoce alkalická (zásaditá), většina amfetaminu zůstává v neionizované formě volné báze. Ledviny tuto lipofilní látku snadno vstřebávají zpět do krevního oběhu. Biologický poločas se v takovém případě může prodloužit až na 34 hodin, což radikálně prodlužuje stav intoxikace a nebezpečí toxického přetížení organismu.
⏳ Historie a vývoj
Historie objevů a lékařského nasazení amfetaminu představuje jeden z nejkomplexnějších příběhů moderní farmakologie. Látka prošla fázemi od laboratorní kuriozity, přes válečný podpůrný prostředek, až k přísně regulované molekule.
| Dekáda | Významné milníky a vývoj využití |
|---|---|
| 1880–1889 | 1887: První úspěšná syntéza amfetaminu rumunským chemikem Lazărem Edeleanuem na Berlínské univerzitě v průběhu jeho dizertační práce. Látka byla pojmenována fenylisopropylamin. |
| 1890–1899 | Data o farmakologickém či komerčním využití v této dekádě nejsou dostupná. Látka zůstala po syntéze pouze čistě akademickou laboratorní kuriozitou. |
| 1900–1909 | Data o využití nejsou dostupná. Neexistují doložené historické záznamy o testování sloučeniny na zvířatech ani klinických studiích na lidech. |
| 1910–1919 | 1910: První moderní farmakologické studie na zvířatech, provedené britskými vědci Georgem Bargerem a Henrym Hallettem Dalem, identifikovaly sympatomimetické zúžení cév. |
| 1920–1929 | 1927: Americký biochemik Gordon Alles v rámci hledání syntetické náhrady za astmatický lék efedrin resyntetizoval látku, injekčně si ji aplikoval a jako první zdokumentoval a publikoval její masivní psychoaktivní a stimulační účinky. |
| 1930–1939 | 1932: Farmaceutická korporace Smith, Kline & French získala patent a uvedla na volný trh první komerční produkt – volně prodejný nosní inhalátor „Benzedrine“ určený primárně k dekongesci (uvolnění) ucpaného nosu a léčbě těžkého astmatu. Lidé rychle objevili možnost inhalátory otevírat a konzumovat napuštěné papírové proužky ústy pro dosažení extrémní euforie. |
| 1940–1949 | Období druhé světové války: Vládami sponzorovaná hromadná distribuce desítek milionů tablet amfetaminu (a pervitinu) vojákům, pilotům a námořníkům na straně Spojenců i vojsk Osy. Cílem bylo absolutní potlačení spánku během mnohadenních operací a dočasné zvýšení bojové agresivity. |
| 1950–1959 | Éra nekontrolované lékařské preskripce v civilním sektoru. Amfetamin byl celosvětově široce a legálně předepisován jako běžné antidepresivum a především jako masově dostupné anorektikum (lék na hubnutí) pro ženy v domácnosti. Vojenské přebytky vyvolaly první katastrofální epidemii závislosti v poválečném Japonsku. |
| 1960–1969 | Formování celospolečenské kontrakultury ilegálních uživatelů intravenózního amfetaminu (tzv. "speed freaks") ve Spojených státech a západní Evropě. Lékařská komunita v návaznosti na to zahájila kritické přehodnocování indikací poté, co klinické studie potvrdily vysoké riziko nezvratných toxických psychóz u chronických uživatelů. |
| 1970–1979 | Zásadní legislativní zlom v roce 1971: Amfetamin byl na návrh WHO globálně zařazen do Seznamu II v rámci mezinárodní Úmluvy OSN o psychotropních látkách (Controlled Substances Act v USA). Došlo k drastickému globálnímu omezení legální preskripce a k souběžnému explozivnímu vzestupu ilegální produkce v podzemních chemických laboratořích. |
| 1980–1989 | Během této dekády se legální využití amfetaminu celosvětově marginálně omezilo na vzácné klinické případy narkolepsie. Současně černý trh v Evropě (zejména produkce amfetamin sulfátu v Nizozemsku a Polsku) zaznamenal obrovský, trvalý a stabilní růst. |
| 1990–1999 | Renesance a obroda legitimního lékařského využití započala ve Spojených státech amerických. V roce 1996 americký vládní úřad FDA schválil patentovaný přípravek Adderall pro specifikou léčbu ADHD, což obratem zahájilo nový masivní roční nárůst legální komerční produkce nařízené lékaři. |
| 2000–2009 | Intenzivní farmaceutický vývoj zcela nových, retardovaných lékových forem, jejichž cílem bylo zamezit mechanickému zneužívání látky (např. injekčním roztokem z tablet). V roce 2007 byl komerčně schválen lisdexamfetamin, zcela unikátní proléčivo, které je samo o sobě neaktivní a na funkční dextroamfetamin se štěpí až postupně pomocí enzymů červených krvinek v trávicím traktu pacienta. |
| 2010–2019 | Dramatický a bezprecedentní globální nárůst oficiálních diagnóz ADHD, a to s obrovským posunem u dospělých pacientů. Preskripce veškerých amfetaminových přípravků (Adderall, Vyvanse) dosáhla celosvětově historických maxim. |
| 2020–současnost | Období po celosvětové pandemii je charakterizováno masivními výpadky v logistických a dodavatelských řetězcích (2022–2024), v jejichž důsledku miliony pacientů s ADHD čelily po celém světě drastickému a náhlému nedostatku léků. Státní agentury odmítaly uvolnit vyšší produkční kvóty z důvodu snahy o kontrolu předepisování látky, což naopak podnítilo pacienty k nákupům na černém trhu. |
💊 Lékařské využití a indikace
V moderní medicíně (převážně ve Spojených státech a vybraných státech Evropy) zůstává amfetamin lékem první linie pro léčbu ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder). U pacientů trpících tímto neurovývojovým deficitem amfetamin překvapivě nepůsobí primárně jako prostředek k navození euforie a hyperaktivity, ale naopak indukuje paradoxní uklidňující efekt, jelikož kompenzuje patologický deficit dopaminu v oblastech prefrontálního kortexu. Tento proces výrazně zvyšuje schopnost udržet pozornost, potlačuje fyzický neklid a snižuje impulzivní chování.
Druhou hlavní, byť početně méně častou, oficiální indikací je narkolepsie – vzácná chronická neurologická porucha projevující se záchvaty extrémní a neovladatelné denní ospalosti. Amfetamin díky své masivní adrenergní stimulaci umožňuje těmto pacientům udržet denní bdělost nezbytnou pro integraci do běžného společenského života.
Z historických a bezpečnostních důvodů se k aplikaci nevyužívá čistá farmakologická volná báze, nýbrž pečlivě připravené farmaceutické roztoky a směsi různých solí, které modulují a vyhlazují nástup účinku drogy. Nejznámějším z těchto léků je na mezinárodní úrovni Adderall.
Kompletní složení solí v přípravku Adderall
Následující tabulka představuje kompletní a vyčerpávající výčet všech čtyř farmakologicky aktivních solí, které tvoří patentovanou směs známou pod obchodním názvem Adderall, včetně jejich přesného hmotnostního zastoupení a poměru obou klíčových enantiomerů (dextro a levo). Žádné další účinné soli nejsou v originálním složení obsaženy.
| Sůl amfetaminu | Celkové hmotnostní zastoupení | Obsah dextroamfetaminu | Obsah levoamfetaminu |
|---|---|---|---|
| Dextroamfetamin sacharát | 25 % | 25 % | 0 % |
| Dextroamfetamin sulfát | 25 % | 25 % | 0 % |
| Amfetamin aspartát monohydrát (racemická směs) | 25 % | 12,5 % | 12,5 % |
| Amfetamin sulfát (racemická směs) | 25 % | 12,5 % | 12,5 % |
| CELKEM V PŘÍPRAVKU | 100 % | 75 % | 25 % |
Dalším revolučním krokem v bezpečném medicínském podávání byl vývoj molekuly s názvem lisdexamfetamin (obchodní názvy Elvanse, Vyvanse). V tomto přípravku je aktivní dextroamfetamin chemicky navázán na esenciální aminokyselinu L-lysin. Samotný prášek či tableta lisdexamfetaminu je zcela psychoaktivně neúčinná. Účinek nastává až po spolknutí, kdy enzymy v lidské krvi postupně a pomalu odštěpují lysin, čímž se aktivní amfetamin uvolňuje do krevního oběhu rychlostí limitovanou kapacitou vlastních enzymů těla. Tento mechanismus (proléčivo) zcela vylučuje možnost drogu zneužít injekčně nebo šňupáním, jelikož sliznice nosu neobsahují enzymy nutné pro štěpení vazby.
⚠️ Nežádoucí účinky a rizika
Přes nespornou klinickou účinnost při léčbě ADHD je podávání amfetaminu spojeno s celou škálou závažných toxikologických a nežádoucích jevů. Tyto účinky se projevují jak při rekreačním předávkování, tak u nemalého procenta pacientů s předepsanou terapeutickou dávkou.
Kardiovaskulární rizika: Zvýšené uvolňování noradrenalinu vede k plošnému zúžení krevních cév (vazokonstrikci). Následkem je nárůst systolického i diastolického krevního tlaku, pocity svírání na hrudi a silná tachykardie (zrychlení srdečního tepu). Chronické užívání amfetaminu představuje masivní zátěž pro kardiovaskulární systém a signifikantně zvyšuje celoživotní riziko srdečního selhání, infarktu myokardu a náhlé srdeční smrti.
Neurologická a psychická rizika: Pacienti mohou vyvinout patologickou insomnii (nespavost), stavy chronické úzkosti a motorický neklid. Nejzávažnější komplikací je toxická amfetaminová psychóza. Vyplavení enormního množství dopaminu v mesolimbické dráze může způsobit masivní zrakové a sluchové halucinace, těžkou paranoiu, pocity hmyzu lezoucího pod kůží (formikace) a nevypočitatelné agresivní chování. Tato psychotická epizoda je symptomatologicky prakticky nerozeznatelná od těžké akutní fáze schizofrenie a vyžaduje okamžitou hospitalizaci na uzavřeném psychiatrickém oddělení.
Metabolická rizika: Útlum centra hladu v hypotalamu vede k těžké mentální anorexii a rapidnímu úbytku tělesné hmotnosti. Během intoxikace může dojít k nebezpečnému přehřátí organismu (hypertermie) nad 40 °C, což ve spojení s těžkou dehydratací vede ke kritickému selhání jater, rhabdomyolýze (rozpadu kosterního svalstva uvolňujícího toxické proteiny) a akutnímu renálnímu selhání.
🚫 Nelegální zneužívání a toxikomanie
Ilegální distribuce amfetaminu tvoří druhou největší větev trhu s umělými drogami na světě. Čistý (racemický) amfetamin je na pouličním trhu znám pod anglickým názvem "speed" nebo jako amfetaminová "pasta". Označení "pasta" se odvíjí od faktu, že při tajné výrobě se volná amfetaminová báze mísí s kyselinou sírovou. Tento produkt je pak v důsledku nízké čistoty a zbytků organických rozpouštědel často nažloutlý a vlhký, s typickým silným chemickým zápachem připomínajícím staré ředidlo, amoniak či zkažené ryby.
Droga je uživateli nejčastěji insuflována (šňupána) skrze nosní sliznici, případně polykána v gelových kapslích (tzv. "bomby"). Pokročilí uživatelé drogu kvůli okamžitému nástupu účinku, označovanému jako "flash" nebo "rush", aplikují injekčně rovnou do žíly, což extrémně násobí zátěž pro kardiovaskulární systém. Na rozdíl od pervitinu není amfetamin sulfát určen ke kouření v trubičkách, jelikož se při vysokých teplotách molekula sulfátu ještě před dosažením bodu varu zcela rozkládá a ničí.
Mechanismus závislosti: Amfetamin vykazuje enormní potenciál k rozvoji silné psychické závislosti. Na rozdíl od fyzických abstinenčních příznaků u opiátů (např. u heroinu, které zahrnují křeče a zimnice), vysazení amfetaminu vyvolává čistě centrální depresi. Nadměrná chronická stimulace receptorů vede mozek k jejich ochraně formou tzv. down-regulace (odstranění či "vypnutí" vlastních dopaminových receptorů). Pokud je droga následně vysazena, uživatel pociťuje hlubokou, často i suidiciální depresi (tzv. "crash"), doprovázenou extrémní únavou (hypersomnie), absolutní neschopností prožívat jakoukoliv radost (anhedonie) a masivními návaly hladu. Hladiny motivačních struktur mozku mohou u dlouhodobých uživatelů zůstat klinicky podhodnocené i několik měsíců po ukončení abúzu, což velmi často vede k opětovnému návratu k droze (relapsu) jako jediné formě "léčby" tohoto těžkého stavu.
📈 Statistiky a globální situace
Spotřeba, distribuce i předepisování amfetaminů zaznamenávají na globální úrovni znepokojující vzestup. Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost (EMCDDA) identifikuje amfetamin dlouhodobě jako nejvíce užívaný syntetický stimulant ve velké části Evropy s odhadem milionů recentních dospělých uživatelů. Polsko a Nizozemsko figurují v mezinárodních databázích Interpolu jako primární producentské státy amfetaminu pro většinu západní a severní Evropy. V Česku je situace unikátní – čistý amfetamin (speed) představuje u nás pouze okrajovou drogu s prevalencí necelého 1 %, jelikož téměř stoprocentně trhu se stimulanty dominuje silnější a lokálně vařený pervitin. Podobně je na tom Slovensko. Oproti tomu například v Norsku a na britských ostrovech trend konzumace amfetaminu po roce 2015 setrvale stoupá.
Ze státních analýz provedených v USA, reflektujících demografická data, je zjevný obrovský rozmach preskripce v lékařském prostředí i ilegálního rekreačního užívání amfetaminových variant u osmé a desáté věkové kohorty v edukačním procesu. Zdravotní ústavy v USA reportují nárůst hospitalizací bezprostředně spojených se zneužitím amfetaminu u populace, přičemž počet těchto kritických zdravotních zásahů vzrostl od počátku tisíciletí k roku 2014 víceméně lineárně z původních 27 hospitalizací na 100 000 obyvatel až na znepokojivých 69 zásahů na 100 000 obyvatel. Data u poruchy způsobené abúzem amfetaminu poukazují na celosvětově stoupající křivku komplikací spojených s toxikomanickými dopady. Tyto trendy zrcadlí i statistiky spotřeby léků z rodiny amfetaminů pro terapii ADHD – v USA objemy distribuovaných receptů meziročně plynule v milionech narůstaly v celé předchozí dekádě (2014-2024), což vyústilo až do občasných celonárodních nedostatků léku v lékárenské síti.
💡 Pro laiky
Abychom si zjednodušeně představili, co dělá amfetamin v lidském těle, můžeme přirovnat mozek k obrovské, neuvěřitelně rychlé poště, kde se informace (balíčky) předávají mezi buňkami pomocí malých poslíčků. Tito biologičtí poslíčci se jmenují neurotransmitery (např. dopamin, který nám přináší pocit radosti, soustředění a odměny, nebo noradrenalin, který nám dodává energii a připravuje nás k akci).
V běžném a zdravém stavu mozek vypustí jen přesně tolik dopaminu a noradrenalinu, kolik potřebuje – například když úspěšně dokončíme těžkou práci nebo když musíme náhle utéct před nebezpečím. Když je akce hotová, fungují v mozku speciální „úklidové služby“ (transportéry), které přebytečné poslíčky z prostoru mezi buňkami opět vysají a schovají do skladu pro příští použití.
Co se stane, když se do těla dostane amfetamin? Amfetamin se zachová jako nekompromisní hacker. Pronikne do mozkové buňky a zamíří přímo do skladů, kde jsou uschováni poslíčci. Otevře tyto sklady a násilím vytlačí veškerý uložený dopamin a noradrenalin ven. Jako by to nestačilo, amfetamin následně převezme kontrolu nad úklidovou službou, která má správně vysávat neurotransmitery zpět. Přeprogramuje ji tak, že úklidová služba začne fungovat na zpětný chod – místo uklízení začne i ona chrlit další zásoby ven do mozku.
Následkem toho je mozek doslova zaplaven ohromným množstvím budivých zpráv. Člověk cítí raketový nárůst energie, nepotřebuje spát, je nadměrně sebevědomý a necítí žádný hlad. Problém nastává o několik hodin později, když molekuly amfetaminu opustí tělo. Mozek se snaží vrátit do normálu, ale jeho sklady poslíčků jsou po obrovské havárii naprosto vyprázdněné a vydrancované. Než tělo dokáže vytvořit nové zásoby dopaminu a noradrenalinu, trvá to dny i týdny. Toto období se projevuje přesným opakem energie – obrovským vyčerpáním, neschopností cítit radost (protože dopamin chybí), podrážděností, úzkostí a nekontrolovatelnou touhou se znovu najíst a spát.