Alexander Hemala

Šablona:Infobox Televizní moderátor

Alexander Hemala (* 3. září 1952 Brno) je český mediální pracovník, televizní hlasatel, režisér denního vysílání a rozhlasový moderátor. V kontextu dějin české a československé audiovizuální tvorby představuje exaktně nejdéle sloužícího televizního hlasatele v historii veřejnoprávního vysílání na území státu. Do struktur tehdejší Československé televize nastoupil v roce 1973 a pozici programového hlasatele vykonával nepřetržitě až do formálního celoplošného zrušení této profese k prosinci roku 2005.

Po této strukturální transformaci televizního vysílání přešel v rámci domovské instituce na post režiséra denního vysílání v České televizi. Souběžně s touto agendou vyvíjí dlouhodobou činnost v rozhlasovém vysílání (historicky na stanici Český rozhlas Dvojka a aktuálně na privátní stanici Rádio Impuls) a působí jako vyhledávaný moderátor kulturních a společenských formátů. Vzhledem ke své více než třicetileté kontinuální expozici na televizních obrazovkách je často obsazován do epizodních rolí v českých celovečerních filmech a televizních seriálech, kde zpravidla ztvárňuje stylizované verze sebe sama či postavy ukotvené v mediálním a ceremoniálním prostředí.

🗓 Současnost a moderátorské aktivity v roce 2026

V průběhu kalendářního roku 2026 pokračuje Alexander Hemala ve své plynulé mediální a moderátorské činnosti a na počátku září oslavil své 74. narozeniny. Stabilní součást jeho profesního harmonogramu tvoří působení na soukromé celoplošné stanici Rádio Impuls, jež při příležitosti jeho narozenin 3. září 2026 vydala oficiální komuniké oceňující jeho dlouhodobou spolupráci a podíl na definování zvukového profilu stanice.

V březnu roku 2026 participoval na produkci velkoformátového koncertního projektu s názvem Hudba z bedny. Akce, jež se uskutečnila v historických prostorách pražského Rudolfina, byla koncipována jako orchestrální retrospektiva televizních znělek a melodií. Hemala tento večer moderoval za hudebního doprovodu tělesa Okamžitý filmový orchestr pod dirigentským vedením Varhana Orchestroviče Bauera a za participace vokální formace Skety.

V rámci regionálních kulturních programů absolvoval v říjnu 2026 výjezd do Karlovarského kraje. Dne 2. října 2026 vystoupil v Městském kulturním středisku ve městě Plesná se svým strukturovaným publicistickým pořadem Barvy života, v němž veřejnosti prezentuje analytické reflexe a faktografické údaje ze zákulisí televizního natáčení z dob státního monopolu i po nástupu duálního vysílání v devadesátých letech. Z hlediska filmové a distribuční produkce je v roce 2026 jeho jméno zaneseno v obsazení nového českého celovečerního filmu Proč bychom se nezabili a v témže období je distribuován i videozáznam formátu Talkshow Tomáše Magnuska, jehož natáčení se jako hlavní host zúčastnil na půdě TV Barrandov o rok dříve.

Změny nastaly rovněž v jeho osobním rezidenčním zázemí. Podle dat publikovaných na podzim roku 2026 dokončil rozsáhlou stavební rekonstrukci a transformaci nemovitosti na severní periferii hlavního města Prahy. Přesun z předchozího dlouholetého bydliště v prémiové vilové čtvrti Hanspaulka byl primárně vynucen rozhodnutím původního majitele objektu o komerční přestavbě bytových prostor na administrativní kanceláře. Za poskytnuté finanční odstupné zakoupila rodina původní dílenský objekt na okraji metropole, který následně přebudovala do podoby trvalého rodinného sídla s extenzivní zahradní plochou.

👤 Původ, vzdělání a rodinné zázemí

Alexander Hemala se narodil 3. září 1952 v moravské metropoli Brně. Pochází z rodiny s prokazatelnými a hlubokými divadelními i uměleckými kořeny. Jeho otcem byl český divadelní a filmový herec Roman Hemala (narozen v roce 1925 ve Velké Bíteši, zemřel v roce 2005), jenž v padesátých letech 20. století působil v brněnském Městském oblastním divadle (později známém jako Divadlo bratří Mrštíků). Matka Alexandra Hemaly se v téže době aktivně pohybovala v lokálním divadelním ochotnickém prostředí. Určitou fázi raného dětství strávil Hemala rovněž v obci Ořechov u Brna.

V roce 1960 obdržel jeho otec Roman Hemala formální nabídku na herecké angažmá v Divadle ABC pod tehdejším vedením Jana Wericha, což bezprostředně iniciovalo trvalý přesun celé rodiny z moravského regionu do Prahy. V hlavním městě rodina zpočátku obývala byty určené pro zaměstnance divadla, jež se nacházely v bytovém bloku ve Velvarské ulici. V tomto specifickém prostředí vyrůstal Hemala v bezprostřední blízkosti dalších signifikantních osobností československého kulturního života. K jeho bezprostředním sousedům patřil například herec a malíř Josef Hlinomaz nebo herečka Stella Zázvorková. Právě u Stelly Zázvorkové, jež ve svém bytě disponovala pianem, absolvoval Hemala v dětství své první hodiny hudební výchovy, které jej dle jeho vlastních vzpomínek původně motivovaly k úvahám o studiu herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU).

Od této primární divadelní dráhy však na prahu dospělosti ustoupil a po dokončení středoškolského vzdělání úspěšně složil přijímací zkoušky na tehdejší Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze (na instituci, jež byla po roce 1989 transformována na dnešní Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy).

V osobním životě udržuje dlouhodobý a stabilní manželský svazek. S manželkou Vlastou Hemalovou je ve formálním manželském svazku od roku 1977 (v roce 2024 manželé poskytli médiím rozhovory reflektující 47. výročí sňatku a plné půlstoletí od počátku svého společného soužití). Z tohoto partnerství vzešli tři potomci – dcery Andrea a Nikola a syn Jakub. K roku 2026 manželé Hemalovi evidují v přímé rodinné linii celkem osm vnoučat.

📺 Kariéra televizního hlasatele (1973–2005)

Vstup Alexandra Hemaly do struktur státního televizního monopolu se datuje do období probíhající normalizace. V roce 1973 jej matka bez jeho přímého přičinění přihlásila do oficiálního konkurzu tehdejší Československé televize na uvolněné pozice programových hlasatelů. Z vícekolového výběrového řízení vyšel vítězně a ve věku 21 let podepsal s institucí externí a následně trvalý zaměstnanecký poměr. Během svého vůbec prvního živého televizního výstupu do éteru se dle svých vzpomínek potýkal s extrémním fyziologickým blokem a neschopností verbálního projevu, což musel na místě operativně vyřešit přítomný režisér povzbuzováním ze zákulisí. V této rané éře sedmdesátých let nedisponovala studia moderními čtecími zařízeními a hlasatelé si museli obsah denních hlášení memorovat zpaměti z listin dodaných z jednotlivých redakcí.

Ačkoliv tehdejší televize podléhala tvrdé státní a ideologické cenzuře ze strany Komunistické strany Československa, oddělení hlasatelů (fyzicky dislokované v hlavní budově na Kavčích horách, prostorově zcela odděleně od centralizované a kontrolované redakce Televizních novin) nebylo primárním cílem každodenního politického nátlaku. Samotní hlasatelé nefigurují v dobových záznamech jako tvůrci politického obsahu, těšili se relativní redakční autonomii ve výběru oděvů a omezovali se na neutrální přednes předem schválených přechodových textů mezi pořady.

Alexander Hemala v průběhu let 1973 až 1989 vytvořil společně s úzkým okruhem kolegů sbor tváří, jež vizuálně a akusticky definovaly oba tehdejší vysílací kanály (I. program a II. program). Do této skupiny patřili mimo jiné Miloš Frýba, Saskia Burešová, Marie Tomsová či Marie Retková. Mezi Hemalou a Frýbou se v rámci skladby služeb vytvořila specifická vnitrofiremní dynamika; zatímco Frýba historicky obsazoval prominentní ranní časy v 8:50 hodin, Hemala byl produkcí nasazován do jiných vysílacích oken. Tato situace vyvolala v československé společnosti specifický sociologický fenomén a vznik recesistického hnutí operujícího s paradoxním heslem „Nechceme Hemalu, chceme Frýbu“.

Po politických událostech Sametové revoluce v listopadu 1989 a následné transformaci státního podniku na veřejnoprávní Českou televizi si Hemala svou pozici udržel a plynule přešel do nových vysílacích a demokratických struktur. V roce 1990 získal na základě diváckého hlasování oficiální ocenění pro nejoblíbenější tvář Československé televize. S masivním nástupem komerčních televizních stanic (především TV Nova a následně TV Prima) v první polovině devadesátých let 20. století se však koncept živých programových hlasatelů začal v prostředí rychlého reklamního střihu a grafických předělů jevit jako technologicky a ekonomicky neefektivní. Česká televize proto zahájila proces postupného omezování těchto vstupů, jenž definitivně kulminoval na konci roku 2005. Tímto datem byla funkce televizního hlasatele z organizační struktury exaktně zrušena. Alexander Hemala se stal fyzicky posledním sloužícím hlasatelem, jenž formálně uzavřel televizní vysílání a ukončil provoz hlasatelského studia. Na pozici před kamerou tak odpracoval plných 32 let.

🎥 Režijní, rozhlasová a komerčně-moderátorská činnost

Po zrušení hlasatelského oddělení Alexander Hemala neopustil struktury České televize. Byla mu nabídnuta a jím následně akceptována tabulková pozice režiséra denního vysílání. Tuto funkci vykonává z produkčního zázemí mimo záběr kamer. Jeho primární kompetencí na tomto postu je technická kontrola odbavování jednotlivých pořadů, garance dodržování předepsané programové struktury a přesné minutáže bloků.

Jeho silný akustický projev a profesionální dikce (ortoepie) nalezly po roce 2005 široké uplatnění v rámci rozhlasových stanic. Dlouhodobě působil jako externí moderátor na veřejnoprávní stanici Český rozhlas Dvojka, kde kooperoval na pořadech mimo jiné po boku redaktorky Zuzany Burešové. Následně zakotvil v komerčním rádiovém sektoru jako jeden ze stabilních moderátorských hlasů celoplošné stanice Rádio Impuls.

V letech 2006 a 2007 využila jeho vybudovaného statusu kulturní a televizní ikony distribuční a provozní společnost Aerofilms, která je institucionálně napojená na provoz pražských artových kin Kino Aero a Kino Světozor. Hemala pro tuto společnost natočil sérii speciálních propagačních a instruktážních spotů, jež byly promítány přímo před filmovými představeními. Tyto klipy byly režijně a exaktně stylizovány do vizuálního i zvukového formátu původní Československé televize z osmdesátých let. Taktéž vystupoval v tematických spotech podporujících komunitní kampaň „Adopce sedaček“, určenou k financování celkové rekonstrukce sálu kina Světozor.

Na poli komerčních televizních formátů se podílel na několika exponovaných projektech. V roce 2010 přijal nabídku České televize a stal se jedním z aktivních účastníků čtvrté řady licencované taneční soutěže StarDance ...když hvězdy tančí. Od 31. srpna 2014 do února 2015 posléze působil na komerční stanici TV Prima, kde převzal roli hlavního moderátora tradičního kutilského a zahrádkářského magazínu Receptář prima nápadů. V rámci placených kabelových a menších televizních stanic (např. na TV Barrandov) figuroval jako průvodce v programech typu Abeceda či publicistickém formátu Dobrý večer Česko. Zajišťuje rovněž ceremoniální uvádění na akcích typu Česko-Slovenský ples.

🎭 Filmové, seriálové a dabingové role

Ve filmografii Alexandra Hemaly z hlediska hereckého obsazení dominují takzvané cameo role. V těchto případech si autoři scénářů propůjčují jeho ustálenou veřejnou mediální identitu k navození autenticity dobových scén, nebo k dosažení komediálního efektu spojeného s kontrastem jeho seriózního vystupování v absurdních situacích.

Do širšího povědomí diváků vstoupil svou epizodní účastí v historickém detektivním seriálu Četnické humoresky z produkce brněnského studia (2001) a v rozsáhlém retro-seriálu Vyprávěj, jenž přímo mapoval sociologický vývoj československé společnosti od šedesátých let do přelomu milénia. Fyzicky před kamerou se v drobných rolích objevil i ve filmovém školním dramatu Bastardi (2010), v komedii operující s motivem cestování v čase Probudím se včera (2012) a v romantických filmech Něžné vlny (2013) či novějším snímku Štěstí je krásná věc z roku 2020. Neuveden v závěrečných titulcích účinkoval také v televizním seriálu Obchoďák (2012).

Specifickou položku v jeho profesním portfoliu tvoří dabing, postsynchrony a hlasové role. Ve výpravné filmové pohádce režiséra Zdeňka Trošky s názvem Čertova nevěsta (2011) byl produkcí osloven ke ztvárnění vizuální postavy dvorského královského ceremoniáře. Ačkoliv Hemala disponuje znělým hlasem, režijní koncepce se pro postsynchrony rozhodla využít řadu profesionálních dabérů k dosažení jiného akustického zabarvení, čímž byl Hemala ve výsledném distribučním sestřihu paradoxně namluven a přemluven hercem Pavlem Vondrou. Hemala dále pravidelně propůjčuje svůj hlas k dokumentárním komentářům a zajišťuje audiostopy pro reklamní a edukativní projekty.

📈 Statistické a filmografické tabulky

V následujícím analytickém bloku jsou exaktně zaneseny kompletní datové a chronologické sady, reflektující profesionální působení Alexandra Hemaly v médiích a kultuře. Záznamy neobsahují selektivní zkracování a jsou uvedeny v plném dohledaném rozsahu k roku 2026.

Kompletní přehled profesních milníků a angažmá (1973–2026)

Tabulka odráží veškerá doložitelná stabilní zaměstnání, moderátorské pozice a stanicové zařazení bezprostředně od počátku televizní dráhy.

Časové období	Mediální instituce nebo organizace	Zastávaná pozice či funkce
1973 – 1989	Československá televize	Hlasatel denních programů, večerních bloků a mimořádných hlášení
1990 – 2005	Česká televize	Hlasatel veřejnoprávních okruhů (převážně kanály ČT1 a ČT2)
2005 – současnost	Česká televize	Režisér denního vysílání zajišťující plynulost programového schématu
2006 – 2007	Aerofilms (zastřešující Kina Aero a Světozor)	Propagační tvář a hlasatel informačních a bezpečnostních spotů pro kina
2010	Česká televize	Aktivní účastník 4. řady tanečního formátu StarDance ...když hvězdy tančí
2014 – 2015	TV Prima	Hlavní moderátor kutilského magazínu Receptář prima nápadů
Průběžně	Český rozhlas Dvojka	Externí moderátor hudebních formátů a host rozhlasových publicistických relací
Průběžně (do roku 2026)	Rádio Impuls	Moderátor a jeden ze staničních hlasů komerčního celoplošného rozhlasu
Rok 2026	Městské kulturní středisko Plesná a další regionální centra	Moderátor a účinkující vlastního autorského programu s názvem Barvy života

Kompletní herecká a účinkující filmografie (2001–2026)

Soupis audiovizuálních děl, u nichž je Alexander Hemala prokazatelně uveden v titulcích, nebo u nichž je jeho fyzická účast ve snímku doložena z autorizovaných filmových databází a archivů.

Rok uvedení	Název filmového či televizního díla	Formát audiovizuálního díla	Odborná specifikace ztvárněné role
2001	Četnické humoresky	Epizodický televizní seriál z produkce ČT	Drobná epizodní role hlasatele / dobového reportéra
2009	Vyprávěj	Dlouhodobý televizní retro-seriál	Role televizního hlasatele odpovídající historickým reáliím
2010	Bastardi	Celovečerní distribuční film s kriminální zápletkou	Epizodní role v zázemí příběhu
2011	Čertova nevěsta	Celovečerní filmová výpravná pohádka	Herec ztvárňující postavu královského ceremoniáře na dvoře
2012	Probudím se včera	Celovečerní středoškolská komedie	Epizodní role doplňující atmosféru snímku
2012	Obchoďák	Komerční televizní seriál	Fyzicky ztvárnil drobnou roli, avšak zůstal neuveden v závěrečných titulcích epizody
2013	Něžné vlny	Celovečerní romantická komedie	Epizodní role využívající jeho vizuální proslulosti
2020	Štěstí je krásná věc	Celovečerní filmová komedie	Epizodní role
2025	Talkshow Tomáše Magnuska	Záznam divadelní talkshow pro vysílání na TV Barrandov	Hlavní účinkující host odpovídající na dotazy
2026	Proč bychom se nezabili	Celovečerní distribuční film	Epizodní herecká role

Chronologie bytového a rezidenčního zázemí

Záznam strukturuje přesuny občanského bydliště, jež z geografického a logistického hlediska determinovaly působení osobnosti v různých fázích života.

Časový úsek	Geografická a lokální specifikace	Historický a architektonický kontext bydlení
1952 – 1960	Město Brno (s doloženým pobytem i v obci Ořechov u Brna)	Rodné město a působiště otce Romana Hemaly v lokálním divadle.
1960 – neznámo	Praha (bytový blok ve Velvarské ulici)	Dům primárně určený pro divadelní herce a nově příchozí zaměstnance Divadla ABC z regionů.
Neznámo – do poloviny dvacátých let 21. stol.	Praha (vilová čtvrť Hanspaulka)	Dlouholetý pronájem členitého přízemí vybaveného vstupní halou a zimní zahradou v prémiové prvorepublikové vile.
Do roku 2026	Severní periferie hlavního města Prahy	Zakoupený starší objekt, jejž rodina kompletně stavebně zrekonstruovala a přebudovala do podoby stabilního rodinného sídla obklopeného starožitnostmi a venkovskou zahradou.

Zdroje