Alejandro Davidovich Fokina

Alejandro Davidovich Fokina
Datum narození	5. června 1999
Místo narození	Rincón de la Victoria, Španělsko
Státní příslušnost
Povolání	profesionální tenista
Aktivní od	2017
Výška	183 cm
Trenér	Mariano Puerta (2026)

Alejandro Davidovich Fokina (* 5. června 1999 Rincón de la Victoria, provincie Málaga) je španělský profesionální tenista s ruskými rodinnými kořeny. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour dokázal vyhrát jeden turnaj ve dvouhře, z něhož se radoval na travnatém podniku v Mallorce v roce 2026, a jeden turnaj ve čtyřhře, který získal v chilském Santiagu v roce 2020. Na oficiálním žebříčku ATP pro dvouhru dosáhl svého absolutního historického kariérního maxima v listopadu 2025, kdy figuroval na 14. místě na světě. Ve čtyřhře dosáhl svého nejvyššího žebříčkového umístění v únoru 2022, kdy mu patřila 196. příčka.

Mezi jeho nejvýraznější sportovní úspěchy na mezinárodní mužské scéně patří postup do finále turnaje prestižní kategorie ATP Masters 1000 v Monte Carlu v roce 2022 a dosažení čtvrtfinále na antukovém grandslamovém turnaji French Open v roce 2021. V juniorské kategorii se nesmazatelně zapsal do historie španělského tenisu, když v roce 2017 dokázal ovládnout chlapeckou dvouhru na travnatém grandslamu ve Wimbledonu. Během své kariéry se etabloval jako stabilní člen širší světové špičky a pravidelný reprezentant Španělska v týmové soutěži Davis Cup.

👤 Dětství a rodinné zázemí

Alejandro Davidovich Fokina se narodil 5. června 1999 ve španělském městě Rincón de la Victoria, jež se nachází v provincii Málaga v jižním regionu Andalusie. Pochází z rodiny s mimořádně bohatou sportovní historií a silnými vazbami na Ruskou federaci, odkud jeho rodiče emigrovali do Španělska ještě před jeho narozením. Jeho otec, Eduard Markovich Davidovich, působil v minulosti jako profesionální boxer a vlastnil dvojí, rusko-švédské státní občanství. Jeho matka, Tatiana Fokina, se v mládí aktivně věnovala krasobruslení na území tehdejšího Sovětského svazu.

Díky svému rodinnému zázemí vyrůstal Alejandro v plně bilingvním prostředí, přičemž plynule ovládá španělštinu i ruštinu, ke kterým později z profesionálních důvodů komunikace na turnajích přidal angličtinu. S tenisem se poprvé seznámil ve věku dvou a půl let pod vedením svého otce, který jej k tomuto sportu přivedl a kladl důraz na jeho fyzickou připravenost. Ve třech letech začal pravidelně navštěvovat tréninky v místním tenisovém areálu Racket Club Fuengirola. Klíčovým momentem v jeho raném sportovním vývoji bylo setkání s tenisovým trenérem Jorgem Aguirrem v jeho jedenácti letech. Aguirre se na dlouhá léta stal jeho hlavním metodickým mentorem a setrval s ním nejen během celé juniorské kariéry, ale doprovázel ho na okruhu i po převážnou většinu jeho dospělé profesionální dráhy, a to až do roku 2024.

🎓 Juniorská kariéra a triumf ve Wimbledonu

Na mezinárodním juniorském okruhu, jenž spadá pod gesci Mezinárodní tenisové federace (ITF), na sebe Davidovich Fokina začal výrazně upozorňovat svými stabilními výkony na antukových i tvrdých površích. Svůj nejvýznamnější a historicky nejcennější dorostenecký výsledek zaznamenal v sezóně 2017 na travnatých dvorcích v londýnském Wimbledonu.

Na tomto turnaji nastoupil do chlapecké dvouhry jako jeden z favoritů a dokázal projít celým vyřazovacím pavoukem naprosto suverénním způsobem bez ztráty jediného setu. Ve finálovém utkání se utkal s argentinským tenistou Axelem Gellerem, kterého dokázal porazit ve dvou sadách. Tímto vítězstvím se stal teprve druhým španělským juniorem v celé historii tohoto nejstaršího tenisového turnaje světa, který dokázal na wimbledonské trávě zvítězit (prvním byl legendární španělský tenista Manuel Orantes v roce 1967). Zisk grandslamového juniorského titulu jej okamžitě katapultoval na pozici juniorské světové dvojky a zajistil mu masivní pozornost španělských i mezinárodních sportovních médií, která v něm začala vidět budoucí hvězdu pro přechod mezi dospělé.

💼 Profesionální kariéra

2017–2019: Vstup mezi dospělé a první tituly na challengerech

Svůj formální přechod z juniorské kategorie mezi plnohodnotné profesionály započal v roce 2017, kdy začal pravidelně objíždět turnaje nejnižší kategorie ITF Futures s cílem získat první potřebné body do žebříčku ATP. O rok později, v roce 2018, zaznamenal svůj první výraznější průlom na střední úrovni profesionálního okruhu, když se dokázal probojovat až do finále turnaje kategorie ATP Challenger Tour v polském městě Štětín (Szczecin).

Sezóna 2019 představovala jeho definitivní etablování na Challenger okruhu. V tomto kalendářním roce vybojoval své první dvě profesionální trofeje na této úrovni. První titul získal na antuce v domácím prostředí ve španělské Seville, druhý posléze přidal na tvrdém povrchu v čínském Šen-čenu. V témže roce rovněž zaznamenal svůj vůbec první start v hlavní soutěži (Main Draw) na seniorském grandslamovém turnaji. Podařilo se mu to na pařížském French Open, kde ovšem jeho cestu hned v prvním kole ukončil australský reprezentant Jordan Thompson. Kvalitní a konzistentní výsledky z turnajů Challenger mu na konci roku 2019 zajistily premiérový průnik do elitní světové stovky žebříčku ATP (ročník zakončil na 87. místě), čímž si vybojoval právo přímé účasti na hlavních turnajích velké čtyřky v následující sezóně bez nutnosti absolvovat zrádné kvalifikační zápasy.

2020–2021: První grandslamové úspěchy a olympijský debut

Sezóna 2020, která byla globálně silně narušena, na dlouhé měsíce přerušena a zkrácena propuknutím pandemie onemocnění covid-19, přinesla španělskému hráči první titul na hlavní úrovni ATP Tour. Tento úspěch se dostavil ve čtyřhře na antukovém turnaji v chilském Santiagu (Chile Open). Zde po boku svého krajana Roberta Carballése Baeny postoupili do finále, ve kterém porazili dvojici Marcelo Arévalo a Jonny O'Mara výsledkem 7:6 a 6:1. V singlové soutěži na sebe poprvé výrazně mezinárodně upozornil během amerického grandslamu US Open, kde na prázdných dvorcích v areálu Flushing Meadows bez přítomnosti fanoušků postoupil až do čtvrtého kola (osmifinále). Na své cestě turnajem tehdy vyřadil Dennise Novaka, Huberta Hurkacze a Camerona Norrieho, než jej ve čtvrtém kole zastavil německý tenista Alexander Zverev.

V roce 2021 potvrdil svůj výkonnostní růst především na pomalejším antukovém povrchu. Na grandslamovém turnaji French Open se probojoval až do svého prvního kariérního čtvrtfinále na turnajích velké čtyřky. Během tohoto mimořádně úspěšného tažení dokázal postupně porazit Michaila Kukuškina, Botica van de Zandschulpa, antukového specialistu Caspera Ruuda a Federica Delbonise. Ve čtvrtfinálovém zápase opět narazil na svého častého přemožitele Alexandra Zvereva, kterému podlehl ve třech setech. V letních měsících roku 2021 byl nominován do národního týmu pro Letní olympijské hry v Tokiu, kde v soutěži mužské dvouhry postoupil do třetího kola.

2022: Historické finále v Monte Carlu a reprezentační debut

Rok 2022 se zapsal do jeho kariéry největším turnajovým průlomem. V dubnu nastoupil na prestižní antukový turnaj kategorie ATP Masters 1000 v Monte Carlu. Hned ve druhém kole se postaral o naprostou globální senzaci, když dokázal po těžké třísetové bitvě vyřadit tehdy úřadující světovou jedničku a dvacetinásobného grandslamového šampiona, srbského tenistu Novaka Djokoviče. Tento životní výsledek mu dodal obrovské sebevědomí, které následně přetavil ve vítězství nad Davidem Goffinem, Taylorem Fritzem a Grigorem Dimitrovem, čímž poprvé v životě postoupil do finále takto významného a bodově štědrého podniku. V boji o cenný titul se utkal s obhájcem trofeje, řeckým tenistou Stefanosem Tsitsipasem, kterému po vyrovnaném boji podlehl poměrem 3:6 a 6:7.

V sezóně 2022 si rovněž připsal premiérový start za reprezentační výběr Španělska v týmové soutěži Davis Cup. Debutoval v kvalifikačním utkání proti Rumunsku v domácím prostředí ve španělské Marbelle. Nastoupil do čtyřhry po boku Pedra Martíneze, avšak rumunská deblová dvojice Marius Copil a Horia Tecău je dokázala porazit. Španělsko i přesto celkově zvítězilo 3:1 na zápasy a postoupilo do podzimního finálového turnaje. Na konci sezóny se dokázal opětovně probojovat do čtvrtého kola na newyorském US Open a náročný ročník zakončil na vynikajícím 31. místě světového hodnocení.

2023–2025: Upevnění pozice v elitě a dosažení historického maxima

V letech 2023 až 2025 se Alejandro Davidovich Fokina natrvalo usadil v elitní světové třicítce a stabilně nastupoval do hlavních soutěží všech nejvýznamnějších podniků kalendáře bez nutnosti hraní kvalifikací. V roce 2023 zaujal tenisovou veřejnost především svým postupem do semifinále turnaje kategorie Masters 1000 v kanadském Torontu. Velkou mediální pozornost přitáhl také jeho napínavý zápas třetího kola ve Wimbledonu proti dánskému hráči Holgeru Runeovi. Toto pětisetové drama dospělo až do rozhodujícího prodlouženého tiebreaku v páté sadě. Za vypjatého stavu 8:8 se Davidovich Fokina nečekaně rozhodl zariskovat a zahrál takzvané podání spodem (underarm serve). Taktický záměr mu však hrubě nevyšel, Rune míč u sítě dostihl a následně celý zápas vyhrál.

Sezóna 2024 přinesla první zásadní personální změnu v jeho trenérském zázemí. Po dlouhých patnácti letech ukončil oficiální spolupráci se svým dětským trenérem Jorgem Aguirrem a na jeho místo angažoval bývalého elitního španělského hráče a člena první světové desítky Fernanda Verdasca. Ani tato spolupráce však neměla dlouhého trvání a v roce 2025 přešel pod vedení trenérského dua Félix Mantilla a David Sánchez. V průběhu roku 2025 dosáhl na své absolutní historické maximum v žebříčku ATP, když se díky souvislým bodovým ziskům a postupu do finále na tvrdém povrchu ve Washingtonu (kde po nevyužitých mečbolech smolně podlehl Alexi de Minaurovi) vyhoupl v listopadu až na 14. místo na světě.

2026: Premiérový titul na okruhu ATP

Vstup do ročníku 2026 byl mírně poznamenán fyzickými peripetiemi. Na úvodním grandslamu sezóny, australském Australian Open, musel ve třetím kole předčasně skrečovat zápas proti americkému reprezentantovi Tommy Paulovi za nepříznivého stavu 1:6, 1:6 a 0:0 kvůli fyzické indispozici a vyčerpání. V jarní části sezóny však dokázal svou formu velmi rychle stabilizovat, když na turnaji Miami Open zaznamenal obrovský úspěch v podobě cenného vítězství nad druhým nasazeným krajanem Carlosem Alcarazem.

Přelomový okamžik celé jeho kariéry však nastal v červnu 2026. Na travnatém turnaji kategorie ATP 250, jenž se konal na španělském ostrově Mallorca (Mallorca Championships), dokázal Davidovich Fokina po téměř deseti letech strávených v profesionálním tenise konečně vybojovat svůj historicky první titul ve dvouhře na hlavním okruhu ATP. Tento triumf na domácí půdě představoval obrovský zlomový moment, neboť do té doby patřil k nejvýše postaveným hráčům na světovém žebříčku, kteří ve své vitríně neměli žádnou singlovou trofej. V sezóně 2026 jej v pozici hlavního trenéra vedl bývalý argentinský profesionál a grandslamový finalista Mariano Puerta.

🗓 Současnost (Absence na US Open 2026)

Radost ze zisku premiérového titulu ovšem netrvala dlouho a druhá polovina roku 2026 se u španělského tenisty nese ve znamení nucené zdravotní rekonvalescence a ústupu ze scény. Po červencové účasti na antukovém turnaji v chorvatském Umagu (kde vypadl ve čtvrtfinále po porážce od slovenského hráče Alexe Molcana výsledkem 3:6, 6:1, 6:2) začal hráč pociťovat stále silnější a chronické bolesti v oblasti dolních zad.

Diagnóza si vyžádala okamžité přerušení tréninkového i turnajového programu. Z tohoto důvodu byl nucen oficiálně se odhlásit ze srpnových přípravných podniků kategorie Masters 1000 v kanadském Montrealu (podnik dříve známý jako Toronto/Montreal) i v americkém Cincinnati. Dne 20. srpna 2026, nedlouho před startem hlavní soutěže, vydal oficiální prohlášení o svém úplném odstoupení z posledního grandslamového turnaje sezóny, newyorského US Open. Jeho uvolněné místo v hlavním turnajovém pavouku automaticky zaujal australský tenista Alexei Popyrin. K datu srpna 2026 figuruje Alejandro Davidovich Fokina na 27. místě světového hodnocení ATP, přičemž přesná délka jeho absence zůstává vzhledem k nevypočitatelné povaze zranění zad prozatím nespecifikována.

🎾 Herní styl, vybavení a charitativní činnost

Alejandro Davidovich Fokina je pravoruký tenista, jenž k úderům z levé strany využívá klasický obouruční bekhend. Jeho herní styl je tenisovými experty i analytiky označován za vysoce agresivní, maximálně atletický a často velmi neortodoxní. Spoléhá se na rychlý pohyb po základní čáře a disponuje velmi razantním forhendovým úderem. Pro jeho hru je rovněž typické časté a precizní zařazování zkrácených úderů (tzv. kraťasů, drop shots), jimiž cíleně narušuje plynulý rytmus výměn soupeře. Z taktického hlediska neváhá v kritických momentech použít i kontroverzní techniky, jako je podání spodem.

Jeho fyzické nasazení na kurtu je extrémní a mnohdy hraničí s hazardem o vlastní zdraví. Značnou mediální pozornost si na okruhu vysloužil svou schopností dosahovat zdánlivě ztracených míčů prostřednictvím takzvaného rybičkového skoku (diving) nebo extrémního skluzu, a to nejen na klouzavé antuce a trávě, ale i na pevném a hrubém tvrdém betonovém povrchu. Tento obětavý styl pohybu na tvrdém povrchu často vede ke krvácejícím odřeninám a tržným ranám na loktech a kolenou, což se stalo jeho charakteristickým vizuálním znakem během dlouhých a vyčerpávajících pětisetových zápasů. Z hlediska sportovního vybavení je smluvně vázán s rakousko-americkou společností Head, jež mu dodává tenisové rakety, a obléká sportovní textil a obuv od nadnárodního gigantu Adidas (v minulosti nastupoval také v oblečení značky Diadora). Během své dosavadní kariéry si pouze na finančních odměnách za výsledky (prize money) vydělal částku přesahující 12,2 milionu amerických dolarů.

Mimo tvrdou profesionální sportovní dráhu je Alejandro Davidovich Fokina velmi aktivní v oblasti charitativní a společenské pomoci, konkrétně se úzce profiluje v ochraně zvířat. V dubnu roku 2021 oficiálně spustil a ze svých prostředků finančně podpořil digitální platformu s názvem "Adoptas.org". Tento webový portál slouží jako centrální komunikační uzel propojující zájemce o adopci s útulky pro opuštěná zvířata po celém území Španělska. Jeho deklarovaným cílem je bojovat proti problematice opuštěných psů a koček na ulicích a usnadnit proces jejich transparentního umisťování do nových adoptivních rodin.

📈 Statistiky a výsledky

Finálová utkání na turnajích ATP

Tato tabulka předkládá naprosto kompletní a nezkrácený výpis všech finálových účastí Alejandra Davidoviche Fokiny na nejvyšším profesionálním okruhu ATP Tour ve dvouhře i ve čtyřhře, a to včetně nejčerstvějších výsledků z travnaté části probíhající sezóny 2026.

Stav	Rok	Název turnaje	Kategorie	Povrch	Finálový soupeř / Spoluhráč	Výsledek
Finalista (Dvouhra)	2022	Monte-Carlo Masters (Monako)	ATP Masters 1000	antuka	Stefanos Tsitsipas	3:6, 6:7
Vítěz (Čtyřhra)	2020	Chile Open (Santiago)	ATP 250	antuka	Roberto Carballés Baena / Marcelo Arévalo, Jonny O'Mara	7:6, 6:1
Vítěz (Dvouhra)	2026	Mallorca Championships (Španělsko)	ATP 250	tráva	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná

Výsledky na grandslamových turnajích (Dvouhra)

Následující tabulka podrobně a v plném rozsahu mapuje průnik do hlavních soutěží (Main Draw) na všech čtyřech grandslamových turnajích v průběhu celé jeho profesionální dráhy od roku 2017. V ročnících, kdy se do hlavní soutěže neprobojoval (např. ztroskotal v náročném kvalifikačním sítu) nebo kdy do turnaje z různých fyzických či kalendářních důvodů vůbec nenastoupil, je toto pro přesnost historického záznamu explicitně vyznačeno, aby tabulka pokrývala každý jeden rok bez výjimek.

Rok	Australian Open	French Open	Wimbledon	US Open
2017	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2018	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2019	kvalifikace	1. kolo	kvalifikace	kvalifikace
2020	2. kolo	2. kolo	turnaj byl zrušen	4. kolo (osmifinále)
2021	nestartoval	čtvrtfinále	1. kolo	1. kolo
2022	2. kolo	1. kolo	2. kolo	4. kolo (osmifinále)
2023	2. kolo	3. kolo	3. kolo	3. kolo
2024	2. kolo	2. kolo	1. kolo	2. kolo
2025	4. kolo (osmifinále)	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2026	3. kolo	2. kolo	4. kolo (osmifinále)	odhlášen před turnajem (zranění zad)

Sezónní bilance na okruhu ATP (Dvouhra)

Ucelená tabulka znázorňující postupný vývoj profesionální kariéry od jejího oficiálního počátku na okruhu v roce 2017. Zahrnuje kompletní zaznamenaný poměr odehraných vítězných a prohraných utkání v rámci hlavních soutěží na okruhu ATP (do kterých se primárně započítávají i utkání na olympijských hrách a v Davis Cupu) a konečné umístění hráče v oficiálním žebříčku ATP k závěru daného kalendářního roku (zpravidla k měsícům říjen a listopad).

Rok	Získané tituly (ATP)	Zápasová bilance (Výhry–Prohry)	Žebříček ATP (konec roku)
2017	0	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2018	0	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2019	0	data nejsou dostupná	87. místo
2020	0	data nejsou dostupná	52. místo
2021	0	32–23	50. místo
2022	0	21–26	31. místo
2023	0	32–28	26. místo
2024	0	20–20	63. místo
2025	0	data nejsou dostupná	14. místo
2026	1	23–15	27. místo (aktuální k srpnu 2026)

Zdroje