Mike Hartman

Mike Hartman
Výška	185 cm
Váha	86 kg
Pozice	levé křídlo
Draft	131. celkově

Michael Jay Hartman, ve sportovním světě známý výhradně jako Mike Hartman (* 7. února 1967 ve městě Detroit, stát Michigan, Spojené státy americké), je bývalý americký profesionální hráč ledního hokeje, který v průběhu své nesmírně fyzicky náročné a rozmanité sportovní kariéry nastupoval na pozici levého křídelního útočníka. Během své dlouhé zámořské dráhy se trvale probojoval do nejslavnější a nejprestižnější hokejové ligy světa, severoamerické National Hockey League (NHL), kde postupně oblékal dresy organizací Buffalo Sabres, Winnipeg Jets, Tampa Bay Lightning a New York Rangers.

Příběh Mika Hartmana je fascinující ukázkou odhodlání, nezdolné vůle a schopnosti přijmout a dokonale ovládnout jednu z nejtěžších a nejnebezpečnějších rolí v tehdejším profesionálním sportu. Ačkoliv byl ve svých juniorských letech relativně produktivním hráčem, v National Hockey League si vybudoval obrovský celosvětový respekt jako takzvaný "enforcer" (nekompromisní bitkař a osobní strážce techničtějších a hvězdných spoluhráčů). Své tělo neustále vystavoval obrovskému fyzickému nebezpečí a v základní části NHL nasbíral bezmála 1 400 trestných minut. Jeho absolutním životním a sportovním vrcholem se stala slavná a historická sezóna 1993/1994, během níž byl součástí organizace New York Rangers, se kterou oslavil vytoužený zisk slavného Stanleyova poháru. O jeho jméno vyryté na stříbrném poháru se dokonce strhla byrokratická a mediálně velmi sledovaná bitva.

Dětství, mládežnické roky v Detroitu a kanadská juniorská výzva (1983–1987)

Mike Hartman se narodil a hokejově vyrůstal v průmyslovém americkém velkoměstě Detroit, které má na mapě amerického hokeje zcela výsostné a historicky neotřesitelné postavení. Vzhledem k tomu, že pocházel z židovské rodiny, musel se od dětství potýkat s předsudky, které však překonával svou nesmírnou obětavostí, odvahou a vynikající pracovní i tréninkovou morálkou. Své první koordinované krůčky v mládežnickém hokeji udělal v lokálních michiganských klubech. Jeho prvním velkým turnajem mezinárodního formátu byla účast na obrovsky prestižním dětském šampionátu Quebec International Pee-Wee Hockey Tournament v roce 1980, kde nastoupil za detroitský výběr a poprvé na sebe upozornil širší skautskou veřejnost.

Ačkoliv byl rodilým Američanem, brzy si uvědomil, že pro co nejlepší rozvoj směrem k budoucí profesionální dráze v NHL bude nejlepší přesunout se do drsného kanadského juniorského systému. V sezóně 1983/1984 si vyzkoušel ligu Ontario Junior Hockey League v dresu North York Rangers, ale skutečný zlom nastal o rok později, kdy přestoupil do elitní a nesmírně tvrdé Ontario Hockey League (OHL). Zde oblékal dresy týmů Belleville Bulls a následně North Bay Centennials.

Právě v organizaci North Bay Centennials se naplno začala formovat jeho budoucí role. V ročníku 1985/1986 dokázal nejen nasbírat slušných 35 kanadských bodů (19 gólů a 16 asistencí) v 53 utkáních, ale co je mnohem důležitější, inkasoval ohromujících 205 trestných minut. Své o něco málo menší fyzické rozměry (185 cm) kompenzoval obrovskou agresivitou, výbornou rovnováhou na bruslích a nezměrnou ochotou zastat se jakéhokoliv spoluhráče. Tento profil poctivého "dříče" a ochránce neušel pozornosti profesionálních skautů. V létě roku 1986 si jej během Vstupního draftu do National Hockey League vybrala organizace Buffalo Sabres v sedmém kole jako celkově 131. hráče v tehdejším globálním pořadí. Po draftu setrval v OHL ještě jeden kompletní ročník, aby definitivně vybrousil svůj defenzivní a fyzický styl hry před odchodem k mužům.

Zlatým hřebem jeho juniorské kariéry a obrovskou ctí se pro něj stala oficiální pozvánka do reprezentačního výběru Spojených států amerických pro slavné a mezinárodně mimořádně sledované Mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1987. Hartman na tomto šampionátu neplnil pouze roli bitkaře; odehrál 6 náročných mezinárodních utkání, ve kterých se dokázal prosadit a vstřelil 2 branky, čímž ukázal, že má i nezanedbatelný hokejový talent.

Vstupní draft NHL a drsné profesionální začátky v organizaci Buffalo Sabres (1987–1991)

Podepsání plnohodnotné a lukrativní profesionální smlouvy s organizací Buffalo Sabres znamenalo pro Hartmana začátek nesmírně bolestivé, ale zároveň úspěšné dráhy na absolutním vrcholu dospělého hokeje. Své první zkušenosti v dospělém hokeji si odbyl částečně již na konci sezóny 1986/1987, kdy odehrál premiérových 17 utkání v NHL. Naplno se však do profesionálního systému Sabres zapojil v ročníku 1987/1988, který z převážné části strávil na elitní farmě v týmu Rochester Americans v tvrdé záložní soutěži American Hockey League. Zde v 57 zápasech posbíral extrémních 283 trestných minut a prošel si skutečnou zkouškou ohněm proti nejzkušenějším rváčům z nižších lig.

Od podzimu roku 1988 se Mike Hartman natrvalo a neotřesitelně usadil v hlavním a ostře sledovaném kádru Buffalo Sabres v National Hockey League. Jeho úkol byl od trenérů jasně a striktně definován – musel dodávat mužstvu obrovskou fyzickou energii, nekompromisně čistit prostor před vlastním brankářem a především působit jako odstrašující prvek proti týmům, které by se pokoušely zranit ofenzivní hvězdy Buffala (jakými byli například Christian Ruuttu či talentovaný John Tucker). V sezóně 1988/1989 odehrál v NHL 70 utkání, ve kterých dokázal zaznamenat solidních 17 bodů (8 branek a 9 asistencí), avšak jeho primárním a naprosto ohromujícím statistickým údajem bylo 316 trestných minut, což z něj činilo jednoho z nejobávanějších mužů v lize.

Během svého pětiletého působení v Buffalu si Hartman vytvořil obrovskou diváckou oblibu. Dokázal snížit počet svých zbytečných faulů, ale nikdy neustoupil ze svých povinností bitkaře. Sám později ve svých vzpomínkách uváděl, že jeho absolutně největšími, nejčastějšími a nejtvrdšími rivaly v osobních pěstních soubojích byli v té době obávaní ranaři jako Lyndon Byers nebo Bruce Shoebottom. Tyto bitky nebyly pouhým divadlem; byly taktickým prvkem hry, který měl za cíl změnit momentum utkání a dodat spoluhráčům na střídačce potřebnou psychologickou injekci.

Výměny, expanzní draft a putování přes Winnipeg do Tampy Bay (1991–1993)

Kolotoč profesionálního hokeje a neustálé obměňování kádrů si vybralo svou daň před začátkem sezóny 1991/1992. Buffalo Sabres se rozhodlo pro hráčskou transakci a Mike Hartman byl odpoledne v den uzávěrky výměn nečekaně odeslán do drsného kanadského prostředí, když posílil organizaci Winnipeg Jets. Přesun do Kanady byl nesmírně hektický. Hartman sám později na tento okamžik vzpomínal jako na obrovský profesionální šok, neboť třináct hodin po oznámení výměny v Buffalu již musel být na letišti, přesunout se do hotelu v jiném časovém pásmu a ten samý večer nastoupit k soutěžnímu zápasu za svůj nový klub v Los Angeles. Ve Winnipegu odehrál plnohodnotný ročník, nastoupil k 75 zápasům a do tabulek si zapsal masivních 264 trestných minut, čímž dokonale splnil očekávání trenérského štábu.

V létě roku 1992 se mapa National Hockey League historicky měnila. Do ligy vstupovaly nové organizace a konal se takzvaný Expanzní draft NHL (1992 NHL Expansion Draft). Každý z tehdejších týmů mohl chránit pouze omezený počet svých klíčových hráčů a Hartman zůstal ze strany Winnipegu nechráněn. Této příležitosti okamžitě a s velkým nadšením využil nově se formující floridský celek Tampa Bay Lightning. Vedení Tampy vnímalo Hartmana jako ideálního hráče pro budování respektu u soupeřů, aby nováčkovský tým nebyl v lize pouhým otloukánkem. Hartman za Tampu odehrál 58 utkání, vstřelil 4 branky a připsal si 154 trestných minut, přičemž plnil roli obrovského mentora v kabině. Na konci této sezóny však byl v rámci přípravy na play-off nečekaně vyměněn do další slavné organizace – do New York Rangers.

Životní sezóna, triumf v New York Rangers a byrokratický boj o Stanley Cup (1993–1995)

Přesun do obrovského mediálního trhu a do slavné haly Madison Square Garden představoval pro Hartmana splněný sen. Ačkoliv v závěru ročníku 1992/1993 odehrál za Jezdce pouze tři utkání, plně si zvykl na herní systém a připravoval se na nadcházející ročník. Sezóna 1993/1994 se zapsala do dějin jako absolutně nejvýznamnější a nesmrtelná kapitola nejen v historii klubu New York Rangers, ale i v životě samotného Mika Hartmana.

Organizace Rangers disponovala v tomto roce obrovsky silným a ofenzivně nabitým kádrem, který zoufale prahl po přerušení více než padesátiletého prokletí bez zisku Stanleyova poháru. Hartman byl připraven odvést na ledě jakoukoliv černou práci. Bohužel jej během tohoto klíčového ročníku postihlo hned několik zranění, která výrazně limitovala jeho nasazování do zápasů. Z tohoto důvodu dokázal v základní části odehrát "pouze" 35 soutěžních utkání (ve kterých si připsal 1 gól, 1 asistenci a 70 trestných minut). I přes tento nižší počet zápasů byl neustále integrální, hlasitou a neuvěřitelně důležitou pozitivní součástí kabiny. V play-off se kvůli zraněním do sestavy nevešel, ale tým pod vedením kapitána Marka Messiera nakonec dokráčel k historickému, magickému a legendárnímu vítězství ve finále nad Vancouverem Canucks.

Následně však vypukla obrovská a velmi sledovaná byrokratická a mediální bitva ohledně rytí jmen na slavný stříbrný pohár. Pravidla NHL tehdy (a i dnes) neúprosně stanovovala, že aby hráč mohl mít své jméno vyryto na Stanley Cupu, musí za vítězný tým odehrát buď minimálně 41 zápasů v základní části, nebo nastoupit alespoň k jedinému utkání v samotném finále play-off. Hartman, který odehrál 35 utkání, tato přísná kritéria nesplňoval (stejný problém měl i jeho slavnější spoluhráč Eddie Olczyk).

Když organizace Rangers odeslala lize seznam jmen k vyrytí, oba tito hráči tam byli uvedeni s nadějí, že liga přihlédne k faktu, že chyběli pouze a výhradně z důvodu doložitelných zranění. Původní žádost však byla tehdejším viceprezidentem NHL Brianem Burkem striktně a nekompromisně zamítnuta. Generální manažer Rangers Neil Smith se však nevzdal. Argumentoval tím, že Hartman a Olczyk byli obrovskou a naprosto nepostradatelnou součástí týmové chemie a morálky. Rangers podali k vedení ligy oficiální a velmi důrazný protest. Vedení NHL nakonec pod tímto tlakem ustoupilo a uznalo zdravotní výjimku. Jména Mika Hartmana a Eddieho Olczyka tak byla dodatečně, retroaktivně a slavnostně vyryta na samotný spodní okraj tehdejší obruče poháru. Hartman později tento moment označil za absolutní, nejkrásnější a emocionálně nejhlubší vrchol celé své životní sportovní dráhy.

Závěr kariéry v nižších soutěžích, zisk Calderova poháru a německá zkušenost (1995–2004)

Po zisku Stanley Cupu a zkrácené výlukové sezóně 1994/1995 (kdy za Rangers odehrál už jen jediné utkání) se Hartmanova kapitola v NHL začala pomalu, ale jistě uzavírat. Jeho opotřebované tělo již těžce zvládalo obrovskou rychlost elitní ligy, ale srdce a vášeň pro hokej mu nedovolily skončit. Následující léta strávil jako nesmírně vážený a obrovsky zkušený veterán a mentor v nižších a nezávislých profesionálních soutěžích po celých Spojených státech.

V sezóně 1995/1996 naskočil do elitní a tehdy nesmírně finančně silné International Hockey League (IHL) v dresu populárního klubu Orlando Solar Bears. Odehrál 77 utkání, stal se oporou a přidal fantastických 243 trestných minut. O rok později (1996/1997) podepsal kontrakt s organizací Hershey Bears ve vysoce respektované American Hockey League. Přestože zde odehrál pouze 42 utkání, stal se plnohodnotnou a cennou součástí mužstva, které na konci sezóny oslavilo slavný triumf ve finále play-off. Mike Hartman tak mohl po Stanley Cupu oslavit zisk i druhé nejcennější severoamerické klubové trofeje – legendárního Calderova poháru. Je jedním z mála hráčů, kteří se mohou pyšnit vlastnictvím obou těchto historických hokejových artefaktů.

Koncem devadesátých let se přesunul do rychle rostoucí East Coast Hockey League (ECHL), kde byl ikonou týmu Charlotte Checkers. V sezóně 1998/1999 se na jednu jedinou sezónu odvážně a úspěšně vydal do Evropy. V elitní a tvrdé německé lize Deutsche Eishockey Liga (DEL) oblékal dres slavného celku Kölner Haie (Kolínští Žraloci), kde svými fyzickými parametry a herní disciplínou pomohl stabilizovat defenzivní i ofenzivní hru mužstva a v 43 utkáních posbíral 156 trestných minut. Po návratu z Evropy odehrál ještě několik epizodních zápasů v dresu milovaných Charlotte Checkers v letech 2000 až 2004, načež svou aktivní a neuvěřitelně bohatou hráčskou dráhu nadobro ukončil.

Komplexní analýza herního profilu a mentální náročnost role "enforcera"

Role bitkaře a ochránce, kterou Mike Hartman vykonával, byla v osmdesátých a devadesátých letech minulého století v National Hockey League naprosto klíčová. Hokej byl mnohem pomalejší, ale zároveň řádově brutálnější a zákeřnější než dnešní moderní sport. Útočné hvězdy čelily sekerám, hákování a snahám o úmyslné zranění, které tehdejší pravidla často přehlížela. Hartmanovou celoživotní pracovní náplní bylo těmto situacím předcházet a případně je s obrovskou agresivitou trestat.

Z analytického pohledu byl Hartman vynikajícím představitelem takzvaného "middleweight enforcera" (bitkaře střední váhy). Neměl postavu dvoumetrového a stokilového obra, a proto se musel v bitkách spoléhat na vynikající stabilitu na bruslích, obrovskou vytrvalost, taktické držení soupeře a schopnost absorbovat velké množství ran bez ztráty orientace. Jak sám ve svých podcastech a rozhovorech často zdůrazňoval, tato práce byla psychicky absolutně vyčerpávající. Udržovat si tělo ve formě po stovkách pěstních soubojů znamenalo, že bral fyzickou kondici a regeneraci s naprostou profesionalitou. Vnímal své tělo jako špičkový "stroj", který musí neustále procházet údržbou, což mu v konečném důsledku umožnilo odehrát téměř čtyři stovky zápasů v NHL bez trvalých a život ohrožujících neurologických následků, se kterými se bohužel potýkalo mnoho jiných bitkařů jeho éry.

Život po hokeji, trenérská činnost a uvedení do síní slávy

Po zavěšení bruslí na hřebík a odložení hokejové výstroje dokázal Mike Hartman plynule a s velkým úspěchem transformovat své zkušenosti z vrcholového sportu do světa osobního rozvoje a byznysu. Založil společnost Players Capital Group a začal se naplno a profesionálně věnovat trénování a osobnímu mentoringu na téma leadershipu, zvládání tlaku a dosahování cílů. Sedmnáctiletá dráha v prostředí, kde jediná chyba mohla znamenat fyzické zranění nebo ztrátu milionového kontraktu, mu poskytla obrovskou zásobu fascinujících příběhů, které s oblibou sdílí na korporátních přednáškách.

Kromě toho se stal velmi populárním a naslouchajícím moderátorem. Založil a začal pravidelně vysílat svůj vlastní populární pořad s názvem "The Mike Hartman Show", dostupný na platformách jako Spotify a Apple Podcasts, kam si zve šampiony, úspěšné sportovce i manažery z různých oborů, aby probírali anatomii úspěchu a psychologii odolnosti.

Za svou inspirativní kariéru a dlouhodobý přínos společnosti i sportu se mu dostalo obrovské pocty z hlediska svého společenského a náboženského původu. V roce 1995 byl slavnostně uveden a zapsán do Michiganské židovské sportovní síně slávy (Michigan Jewish Sports Hall of Fame). O několik let později, konkrétně 29. dubna 2012, proběhla v Commacku ve státě New York další dojemná ceremonie, během níž byl oficiálně a trvale uveden do prestižní Národní židovské sportovní síně slávy a muzea (National Jewish Sports Hall of Fame and Museum) ve Spojených státech amerických.

Podrobný statistický přehled z dlouhodobých ligových soutěží

Rozsáhlá a extrémně detailní historická tabulka uvedená níže obsahuje kompletní statistická data ze všech základních částí dlouhodobých ligových soutěží v průběhu celé a nesmírně tvrdé Hartmanovy kariéry. Za účelem zachování naprosté encyklopedické čistoty, kvality a informační přesnosti jsou veškeré názvy juniorských, profesionálních zámořských i elitních evropských soutěží a klubů vypsány naprosto v plném a oficiálním znění bez použití jakýchkoliv matoucích zkratek.

Zaznamenaná sezóna	Přesný název klubu	Oficiální název ligové soutěže	Odehrané zápasy	Vstřelené góly	Asistence	Kanadské body celkem	Trestné minuty
1983/1984	North York Rangers	Ontario Junior Hockey League	37	17	26	43	141
1984/1985	Belleville Bulls	Ontario Hockey League	49	13	12	25	119
1985/1986	Belleville Bulls	Ontario Hockey League	4	2	1	3	5
1985/1986	North Bay Centennials	Ontario Hockey League	53	19	16	35	205
1986/1987	North Bay Centennials	Ontario Hockey League	32	15	24	39	144
1986/1987	Buffalo Sabres	National Hockey League	17	3	3	6	69
1987/1988	Buffalo Sabres	National Hockey League	18	3	1	4	90
1987/1988	Rochester Americans	American Hockey League	57	13	14	27	283
1988/1989	Buffalo Sabres	National Hockey League	70	8	9	17	316
1989/1990	Buffalo Sabres	National Hockey League	60	11	10	21	211
1990/1991	Buffalo Sabres	National Hockey League	60	9	3	12	204
1991/1992	Winnipeg Jets	National Hockey League	75	4	4	8	264
1992/1993	Tampa Bay Lightning	National Hockey League	58	4	4	8	154
1992/1993	New York Rangers	National Hockey League	3	0	0	0	6
1993/1994	New York Rangers	National Hockey League	35	1	1	2	70
1994/1995	New York Rangers	National Hockey League	1	0	0	0	4
1994/1995	Detroit Vipers	International Hockey League	6	1	0	1	52
1995/1996	Orlando Solar Bears	International Hockey League	77	14	10	24	243
1996/1997	Hershey Bears	American Hockey League	42	5	8	13	116
1997/1998	Charlotte Checkers	East Coast Hockey League	53	30	18	48	79
1998/1999	Kölner Haie	Deutsche Eishockey Liga	43	6	3	9	156
2000/2001	Charlotte Checkers	East Coast Hockey League	16	1	2	3	21
2002/2003	Charlotte Checkers	East Coast Hockey League	4	1	3	4	7
2003/2004	Charlotte Checkers	East Coast Hockey League	36	6	4	10	13
Závěrečná statistika kariéry u mužů v nejvyšší lize z NHL	Čtyři různé americko-kanadské kluby	National Hockey League	397	43	35	78	1388

(Poznámka ke statistikám: V play-off o slavný Stanley Cup odehrál Mike Hartman během své bohaté a trýznivé dráhy celkem 21 soutěžních utkání, převážně v dresu organizace Buffalo Sabres a posléze Winnipegu, ve kterých se musel podrobit ještě tvrdší defenzivní přípravě a inkasoval dohromady 106 trestných minut).*

Významné týmové trofeje, obrovská ocenění a nepřekonatelné milníky

Stovky a stovky rozdaných a obdržených tvrdých ran na kluzištích po celém obrovském severoamerickém kontinentu i v náročném evropském prostředí vynesly Hartmanovi nejen trvalé modřiny, ale především pýchu, nesmírné uznání a právo patřit mezi absolutní sportovní nesmrtelné hokejisty.

🏆 **Vítěz Stanleyova poháru (Červen 1994):** Absolutní, fascinující a navěky do dějin vytesaný zisk nejslavnější hokejové trofeje planety (Stanley Cup) v dresu organizace New York Rangers. Dosaženo navzdory kontroverzím a díky zpětnému uznání jeho naprosté a bezpodmínečné morální důležitosti pro tým a po následném úspěšném protestu generálního manažera.
🏆 **Vítěz Calderova poháru (Květen 1997):** Velkolepý a historicky cenný zisk mistrovského titulu v nejlepší záložní americké soutěži American Hockey League v barvách obrovsky populárního a slavného klubu Hershey Bears.
🏅 **Vstupní Draft NHL 1986:** Objeven, vysoce skautsky ohodnocen a pro dospělý dravý profesionální hokej smluvně oficiálně a slavnostně zajištěn skauty prestižní organizace Buffalo Sabres v 7. kole (jako 131. celkově na planetě).
🏅 **Síň slávy (Duben 2012):** Emotivní, dojemné a naprosto trvalé uvedení a oficiální jmenování do prestižní a vysoce uznávané americké Národní židovské sportovní síně slávy (National Jewish Sports Hall of Fame and Museum) jako poděkování a uznání za obrovskou příkladnou reprezentaci židovské komunity ve světě vrcholového dospělého hokeje.
🏅 **Reprezentační start:** Účast na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1987 za výběr USA, na kterém vstřelil hned dva reprezentační góly a získal nesmírně důležité mezinárodní ostruhy.

Seznam odborných zdrojů a relevantní informační databáze