Jean-Marc Routhier

Jean-Marc Routhier
Výška	188 cm
Váha	86 kg
Pozice	pravé křídlo
Draft	39. celkově

Jean-Marc Routhier (* 2. února 1968 ve městě Québec, provincie Québec, Kanada) je bývalý kanadský profesionální hráč ledního hokeje, který během své sportovní kariéry nastupoval na pozici útočníka, specificky pak jako důrazné a fyzicky nekompromisně hrající pravé křídlo. Do mezinárodního povědomí a do historických statistik nejprestižnější hokejové ligy světa se zapsal především jako hráč, který na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století oblékl dres tradičního a slavného kanadského klubu Quebec Nordiques v severoamerické National Hockey League (NHL).

Ačkoliv byl ve Vstupním draftu do NHL v roce 1986 vybrán z velmi vysoké a prestižní pozice již v průběhu druhého kola, jeho kariéra v nejvyšší lize neměla dlouhého trvání. V National Hockey League odehrál celkem 8 soutěžních utkání v základní části, ve kterých plnil primárně defenzivní, fyzické a takzvaně ochranářské úkoly (v zámořské terminologii známé jako role enforcera) nastupujícího ve čtvrté útočné formaci. Kromě své krátké epizody v NHL strávil podstatnou a bodově nejplodnější část svého profesionálního života v záložní soutěži American Hockey League (AHL), kde po dvě nesmírně tvrdé a fyzicky náročné sezóny hájil barvy farmářského týmu Halifax Citadels.

Po odchodu z drsného a vysoce konkurenčního prostředí profesionálního severoamerického hokeje na začátku devadesátých let učinil zásadní životní rozhodnutí, přerušil svou sportovní kariéru a přesunul svou pozornost ke vzdělání a akademickému životu. Po dobu tří let následně s velkým ofenzivním úspěchem nastupoval v kanadské univerzitní lize CIAU, kde reprezentoval tým Université du Québec à Trois-Rivières. Svou aktivní cestu ledního hokejisty definitivně a symbolicky uzavřel v poloprofesionální quebecké lize v barvách lokálního klubu Quebec Aces na sklonku devadesátých let.

Dětství a hokejové začátky v provincii Québec

Jean-Marc Routhier se narodil přímo v samotném srdci frankofonní Kanady, v historickém městě Québec. Vyrůstat v této specifické lokalitě v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let dvacátého století znamenalo pro každého mladého chlapce být naprosto neoddělitelně, kulturně a sociálně spjat s ledním hokejem. Celé město i široké okolí tehdy doslova dýchalo a žilo výkony svého lokálního domácího celku Quebec Nordiques, který sváděl naprosto epické, kruté a historicky památné hokejové bitvy (označované dobovým tiskem jako "Bitvy o Québec") se svým největším, nenáviděným a mnohem slavnějším provinčním rivalem, týmem Montreal Canadiens.

V tomto nesmírně hokejově fanatickém a celospolečensky soutěživém prostředí dělal Routhier své úplně první sportovní krůčky na venkovních zamrzlých kluzištích a postupně, s obrovskou dávkou odhodlání prošel všemi mládežnickými a žákovskými kategoriemi lokálního hokejového systému. Na rozdíl od mnoha technicky vysoce nadaných vrstevníků, kteří se snažili napodobovat ofenzivní kličky největších hvězd, si Routhier díky své přirozené fyzické síle a urostlé postavě brzy uvědomil, že jeho přednosti a cesta k úspěchu leží někde jinde. Profiloval se jako nesmírně houževnatý, pro protihráče vysoce nepříjemný a velmi tvrdě hrající mladík, který se za žádných okolností nebojí osobních soubojů u mantinelů ani případného shození rukavic.

Před samotným vstupem do velkého a sledovaného juniorského hokeje strávil jednu naprosto klíčovou sezónu 1984/1985 v prestižní quebecké dorostenecké rozvojové lize, oficiálně známé pod zkratkou QMAAA (Quebec Midget AAA). Zde oblékal dres velmi respektovaného a tradičního celku Sainte-Foy Gouverneurs. V této elitní soutěži, která pro celou provincii slouží jako primární a hlavní zásobárna talentů pro vyšší kanadské ligy, předvedl velmi vyvážené, dravé a kvalitní výkony. V 41 odehraných utkáních zaznamenal vynikajících 35 kanadských bodů (za 13 vstřelených gólů a 22 přesných asistencí) a zároveň si připsal 68 trestných minut. Tato poměrně vzácná statistická kombinace slušné ofenzivní produktivity a velmi vysoké fyzické agresivity z něj učinila nesmírně atraktivní cíl pro skauty a generální manažery těch nejvyšších juniorských soutěží.

Juniorská léta a tvrdá škola v lize QMJHL

V roce 1985 udělal Routhier předem očekávaný, logický a naprosto nezbytný krok ve svém sportovním růstu, když byl draftován a následně vstoupil do vysoce elitní Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL), což je z historického hlediska jedna ze tří hlavních a nejdůležitějších větví celokanadského juniorského systému CHL. Jeho prvním působištěm se stal tradiční a slavný klub Hull Olympiques. Tato specifická frankofonní soutěž byla v polovině osmdesátých let proslulá dvěma naprosto extrémními a zdánlivě protichůdnými aspekty – na jedné straně se vyznačovala obrovským množstvím vstřelených branek a přítomností fenomenálních ofenzivních megatalentů (jakými byli například Mario Lemieux nebo Pat LaFontaine), na straně druhé však šlo o neuvěřitelně drsnou ligu plnou brutálních pěstních soubojů, zákeřných faulů a neustálého zastrašování.

V dresu Hull Olympiques se Routhier okamžitě, bez respektu k mazákům etabloval jako obávaný silový útočník. Ve své nováčkovské sezóně 1985/1986 naskočil do 71 utkání dlouhodobé základní části, ve kterých dokázal vstřelit solidních 18 gólů a přidat 16 asistencí (34 bodů). Mnohem více však o jeho skutečné a trenéry vyžadované roli v týmu vypovídalo vysoké číslo v kolonce trestných minut, které se zastavilo na varovné hodnotě 111 minut. Routhier plnil roli ochránce a takzvaného "zlého muže" své útočné formace, který trestal jakékoliv fauly na své spoluhráče. V tomto ročníku si s týmem navíc zahrál i v 15 těžkých zápasech náročného juniorského play-off (kde přidal dalších 9 cenných bodů), což mu dodalo nesmírně důležité zkušenosti s vyřazovacím hokejem pod obrovským psychickým tlakem publika. V následujícím ročníku 1986/1987 zažil za Hull opět stabilní sezónu a odehrál 59 zápasů se ziskem 35 bodů a 98 trestných minut.

V průběhu své probíhající juniorské kariéry byl následně z rozhodnutí managementu vyměněn do jiného celku hrajícího v QMJHL, a to do klubu Victoriaville Tigres. Právě v tomto dresu strávil svou závěrečnou, ofenzivně explozivní a z osobního statistického hlediska vůbec nejvýraznější juniorskou sezónu 1987/1988. V barvách "Tygrů" z Victoriaville naplno a bez ostychu demonstroval, kým se na ledové ploše vlastně stal. V 57 odehraných zápasech dokázal bodově zazářit a nasbíral 44 kanadských bodů (16 branek a 28 asistencí). Co však naprosto šokovalo, ohromilo a fascinovalo všechny přítomné hokejové pozorovatele i skauty, byl jeho závěrečný účet nasbíraných trestných minut, který se během jediné sezóny vyšplhal na astronomických 267 minut. Tímto drtivým výkonem stoprocentně potvrdil svou hrozivou pověst jednoho z nejobávanějších, nejtvrdších a nejčastěji se peroucích křídelních útočníků v celé juniorské lize.

Vstupní draft NHL 1986 a tlak domácího prostředí

Jeho výborná, nekompromisní fyzická hra, solidní bruslení a ochota nasadit vlastní zdraví k ochraně hvězdných spoluhráčů nezůstaly bez povšimnutí na té absolutně nejvyšší profesionální úrovni. V létě roku 1986 se konal ostře sledovaný Vstupní draft do National Hockey League, jehož hostitelem byla symbolicky a slavnostně legendární montrealská hala Montreal Forum. Tento silný ročník draftu obsahoval celou řadu budoucích legendárních hráčů a budoucích členů Hokejové síně slávy, včetně zvučných jmen jako Brian Leetch, Vincent Damphousse či celková jednička Joe Murphy.

Organizace Quebec Nordiques, která právě na tomto konkrétním draftu intenzivně hledala okamžité vyztužení a posílení svých fyzických řad pro nadcházející ročníky, upřela svůj profesionální zrak právě na Routhiera. Vedení klubu, na jehož lavičce a v managementu působili velmi zkušení a taktickou bitvou ošlehaní stratégové (včetně tehdejšího generálního manažera Maurice Filiona), toužilo do týmu přivést tvrdého, robustního hráče. Záměrem bylo získat křídlo, které by dokázalo na ledě nekompromisně vytvořit bezpečný a chráněný prostor i obrovský respekt pro jejich největší a fyzicky křehčí technické hvězdy, jako byli legendární slovenští bratři Peter a Anton Šťastní nebo famózní kanadský kanonýr Michel Goulet. Fakt, že byl Jean-Marc Routhier rodákem narozeným přímo ve městě Québec a obrovským místním frankofonním patriotem, hrál při jejich finálním rozhodování nesmírně důležitou a možná i rozhodující roli.

Zástupci Quebec Nordiques si Routhiera s velkým očekáváním vybrali hned v průběhu druhého kola, z velmi vysokého a cenného celkového 39. místa v pořadí. Být draftován již ve druhém kole je pro hokejistu, jehož primárním a prakticky jediným úkolem je fyzická destrukce soupeře, bitkařina a ochrana týmu (takzvaný obousměrný enforcer či grinder), naprosto obrovským a ojedinělým úspěchem. Tento krok jasně a zřetelně dokládá, jak obrovskou tržní a taktickou hodnotu tehdejší generální manažeři v osmdesátých letech přisuzovali fyzické ochraně na kluzištích. Pro mladého osmnáctiletého mladíka to však zároveň znamenalo obrovské a mnohdy až zničující břemeno. Místní vlivná quebecká média, novináři a zástupy fanatických fanoušků od něj okamžitě a bez zaváhání očekávali, že se stane novým nepřekonatelným domácím hrdinou a nekompromisním strážcem jejich milovaného klubu, který se nikoho nezalekne.

Profesionální debut a boj na farmě v Halifaxu

Po zdárném ukončení své divoké juniorské dráhy ve Victoriaville musel Routhier udělat ten naprosto nejtěžší, nejsložitější a nejbolestivější krok v kariéře každého mladého hokejisty – přechod a adaptaci do nemilosrdného světa dospělého profesionálního hokeje. Před začátkem sezóny 1988/1989 podepsal svůj historicky první profesionální nováčkovský kontrakt s organizací Quebec Nordiques a byl podle tehdejších běžných zvyklostí okamžitě a bez milosti odeslán na takzvanou farmu, do hlavního záložního celku v nižší soutěži. Tímto tvrdým celkem byl tehdy klub Halifax Citadels, působící v nesmlouvavé a fyzicky nesmírně náročné American Hockey League (AHL).

Liga AHL koncem osmdesátých let představovala pro mladé hráče skutečnou a surovou "školu přežití". Extrémně dlouhé, noční a vyčerpávající cesty autobusem napříč východním pobřežím Kanady a mrazivým severovýchodem Spojených států, ledabylé a levné ubytování v motelech a především pak každodenní drsný boj o holé přežití na ledě s dospělými, často zoufalými, naštvanými a fyzicky silnými muži, kteří se snažili za každou myslitelnou cenu probojovat do bohaté NHL. V přístavním a drsném dělnickém městě Halifax se Routhier okamžitě stal stabilní a respektovanou součástí základní sestavy.

Ve svém premiérovém a nesmírně těžkém ročníku 1988/1989 mezi dospělými profesionály odehrál za Citadels úctyhodných 52 utkání. Ofenzivně dokázal svému celku přispět velmi solidními 13 góly a 13 asistencemi (získal tak slušných 26 bodů), ale svou skutečnou, trenéry vyžadovanou a očekávanou roli potvrdil nekompromisním ziskem 189 trestných minut. Definitivně se stal obávaným a hlavním ochráncem celého týmu, který musel v každém jednotlivém zápase čelit a svádět krvavé potyčky s těmi absolutně nejtvrdšími, nejšílenějšími a nejznámějšími rváči z ostatních farmářských klubů celé American Hockey League. Následující sezónu zahájil opět ve stejném duchu a ve stejném dresu.

Splněný sen: Působení v National Hockey League (1989/1990)

Poctivá, tvrdá práce s hokejkou, obrovská obětavost pro týmový úspěch a neustálá schopnost mlčky snášet fyzickou bolest a rány pěstí na farmě v Halifaxu nakonec přinesly své vytoužené a plně zasloužené ovoce v průběhu nesmírně složité a následující sezóny 1989/1990. Vedení prvního klubu Quebec Nordiques v tomto probíhajícím ročníku prožívalo na ledě naprostou sportovní, výsledkovou a mediální noční můru. Tým se nacházel v hluboké, nesmírně bolestivé a fanoušky těžce nesené drastické generační přestavbě, prohrával ostudně a vysokým rozdílem jeden zápas za druhým a v konečném, tragickém zúčtování celé sezóny dosáhl na historicky a rekordně ostudných, pouhých 12 vítězství z celkových 80 odehraných zápasů. Na ledě se sice v té době již začal rodit zcela nový charismatický lídr a budoucí dlouholetá legenda klubu Joe Sakic, ale samotné tehdejší mužstvo bylo psychicky zlomené, fyzicky zdeptané a obrany soupeřů s ním měly velmi snadnou práci.

V této naprosto zoufalé a bezvýchodné situaci, kdy bezradní trenéři (v čele s odvolaným Michelem Bergeronem a nastupujícím Michelem Gouletem) a management horečně hledali jakýkoliv, byť i sebemenší drsný impulz ke změně a k fyzickému oživení zdecimovaného a odevzdaného kádru, obdržel Jean-Marc Routhier ten vůbec nejdůležitější a nejkrásnější telefonát své hokejové kariéry – oficiální povolávací rozkaz do hlavního kádru do bojů v NHL. Pro rodáka z města Québec to znamenalo naplnění a splnění toho největšího celoživotního dětského snu. Oblékl vysněný modro-bílý dres Nordiques a s obrovskou pýchou vyjel na led slavné domácí arény Colisée de Québec.

Během svého krátkého, ale divácky vděčného a exkluzivního působení v National Hockey League odehrál Routhier celkem 8 soutěžních utkání v rámci základní části. Jeho herní role a pozice však byla naprosto striktně, jasně a úzce definována. Nastupoval výhradně ve čtvrté, takzvané "checking line" (ryze bránící formaci bez ofenzivních ambicí), jeho pobyt a čas (takzvaný time-on-ice) na ledě se striktně omezoval na pouhých pár střídání za třetinu a jeho zcela jediným úkolem bylo rozdávat drtivé tvrdé hity u mantinelů, silou vybojovat puk v rohu hřiště a v případě jakékoliv nutnosti fyzicky zastrašit hvězdy soupeře. Během těchto osmi těžkých zápasů se do historických statistik kanadského bodování bohužel bodově nezapsal (0 gólů, 0 asistencí) a v hodnocené tabulce pravdy (plus/minus) obdržel 3 záporné body. Svou hlavní a černou práci však odvedl poctivě a beze zbytku, když inkasoval celkem 9 trestných minut. Tyto trestné minuty pramenily především z jeho proslulého, historicky zaznamenaného a diváky oceňovaného pěstního souboje (klasické bitky), který odvážně svedl dne 22. listopadu 1989 v třaskavém zápase proti diviznímu týmu Hartford Whalers. V tomto duelu shodil bez váhání rukavice a porval se s nebezpečným, tvrdým a mnoha bitkami ostříleným veteránem Randym Ladouceurem.

Obrovský a propastný rozdíl mezi naprosto závratnou rychlostí, elitní hokejovou inteligencí a dokonalou taktickou vyspělostí všech útočníků v NHL a v nižších farmářských soutěžích byl však pro Routhiera po čistě herní a bruslařské stránce přeci jen příliš velký. Po osmi odehraných, tvrdých zápasech vedení samotného klubu usoudilo, že jeho defenzivní přínos, bojovnost a fyzická ochrana nevyvažují hmatatelné nedostatky v rychlosti bruslení a práci s pukem, a byl proto nekompromisně odeslán zpět na farmu do přístavního Halifaxu, kde následně v tichosti dohrál celý zbytek této probíhající sezóny (17 zápasů, 12 bodů, 29 trestných minut). Jak se později v čase definitivně a nezvratně ukázalo, těchto osm zápasů v domácím dresu s iglú zůstalo jeho naprosto jedinou, trvalou a uzavřenou stopou v kanadsko-americké National Hockey League.

Přerušení profesionální kariéry a univerzitní hokej v CIAU

Ztráta pevného, finančně jistého a stabilního místa v profesionálním hokejovém ligovém systému přinutila Routhiera na prahu dvaadvaceti let k hluboké, upřímné a vážné osobní sebereflexi ohledně jeho další budoucnosti. S velkou dávkou zralosti si uvědomil, že šance na slavný, úspěšný a trvalý návrat do kádru NHL je pro něj, jakožto pro úzce a specificky profilovaného bitkaře v soutěži, která se pod tlakem evropských hráčů pomalu začala zrychlovat, zjemňovat a měnit, velmi nepravděpodobná až nereálná. Proto se rozhodl pro velmi moudrý, pragmatický a racionální občanský krok s ohledem na svůj další život po sportu.

Celou profesionální sezónu 1990/1991 zcela vynechal ze soutěžního hokeje, věnoval se přípravě a následně se s obrovským elánem zapsal k řádnému dennímu studiu na vysoké škole, konkrétně na frankofonní a respektované Université du Québec à Trois-Rivières (zkráceně a populárně známé jako UQTR). Na univerzitě, v akademickém a intelektuálně stimulujícím prostředí, však lední hokej a vůni kabiny rozhodně neopustil. Stal se okamžitě jedním z klíčových, nejzkušenějších a mezi mnohem mladšími studenty nejrespektovanějších hráčů úspěšného univerzitního hokejového týmu UQTR Patriotes.

Tento tým působil ve velmi kvalitní prestižní kanadské univerzitní soutěži CIAU (Canadian Interuniversity Athletics Union, což je instituce dnes známá pod moderním názvem U Sports). Samotná sportovní a herní úroveň kanadského elitního univerzitního hokeje je laickou a evropskou veřejností mnohdy často a naprosto nespravedlivě podceňována. Ve skutečnosti se však jedná o velice rychlou a takticky vyspělou ligu, která je doslova plná bývalých vynikajících a technicky skvěle vybavených hráčů z prestižních juniorských lig a často i farmářské AHL, kteří dali z mnoha důvodů přednost jistotě akademického vysokoškolského vzdělání před rizikovou a nejistou kariérou v hokejových nižších soutěžích.

V tomto vysoce kompetitivním, leč méně fyzicky brutálním prostředí univerzitní sportovní soutěže Routhier naprosto exceloval a fanouškům ukázal, že pokud na ledě nemusí neustále plnit stresující roli hlídače a neustálého rváče, disponuje velkým a skrytým ofenzivním nadáním, prudkou střelou a velkým hokejovým citem. Ve své první univerzitní sezóně 1991/1992 zaznamenal výborných 12 bodů v pouhých 9 odehraných utkáních. V následujícím ročníku 1992/1993 pak svůj bodový výkon ještě výrazně vylepšil ziskem vynikajících 20 bodů (složených z 9 gólů a 11 asistencí). Jeho absolutním, nezpochybnitelným a dominantním akademickým vrcholem byla jeho závěrečná, třetí sezóna 1993/1994, kdy jako jasný a produktivní lídr týmu naskočil do 20 ligových zápasů, ve kterých nastřílel fantastických 20 branek a přidal 16 asistencí. Čímž dosáhl na skvělých 36 kanadských bodů a obdržel pouhých 40 trestných minut. Toto nesmírně obohacující tříleté vysokoškolské působení mu pomohlo nejen získat důležité a potřebné vzdělání pro úspěšný život po sportu, ale také mu plně vrátilo čistou, nefalšovanou radost z ofenzivní a kombinační hry.

Návrat k poloprofesionálnímu hokeji a závěr kariéry

Po úspěšném a zdárném dokončení svých vysokoškolských studií se Jean-Marc Routhier na několik dlouhých let z vrcholového a plně organizovaného soutěžního hokeje zcela dobrovolně a v tichosti stáhl, usadil se a věnoval se převážně svému civilnímu povolání, zaměstnání a svému budovanému soukromému životu. Vášeň pro tvrdý sport, adrenalin, hukot narvaných tribun a chladnou ledovou plochu jej však na samotném sklonku devadesátých let ještě jednou a zcela naposledy přilákala s obrovskou silou zpět do hlučné a potem nasáklé hokejové šatny.

V sezóně 1997/1998, kdy dosáhl věku devětadvaceti let, podepsal na popud bývalých spoluhráčů jednoletou smlouvu s houževnatým a neoblomným týmem Quebec Aces (ve francouzském originále známém jako As de Québec). Tento specifický klub úspěšně a stabilně působil ve vysoce specifické, drsné lokální a divácky mimořádně oblíbené soutěži zvané QSPHL (Quebec Semi-Pro Hockey League). Z historického hlediska se jedná o ligu, jež je pozdějším předchůdcem a je dnes známá a transformovaná pod názvem LNAH. Tato poloprofesionální soutěž, operující prakticky výhradně a pouze v mantinelech a menších halách provincie Québec, je totiž celosvětově proslulá, neslavně známá a hokejovými puristy často i tvrdě kritizována pro svou naprosto extrémní brutalitu na ledě, povolené neustálé hromadné rvačky celých pětek a přítomnost mnoha desítek bývalých vysloužilých "zlých mužů", bitkařů a rváčů z NHL a AHL, pro které se tato lokální soutěž stala jakýmsi vítaným posledním a finančně ohodnoceným útočištěm.

Pro Routhiera, který strávil své hokejové mládí a ranou dospělost výhradně rozdáváním hrubých hitů a rvačkami v QMJHL a AHL, to však bylo velmi důvěrně známé, přirozené a svým způsobem bezpečné prostředí, kde mohl beze strachu z disciplinárních trestů uplatnit svou hru. V těžkém a tvrdém dresu Quebec Aces odehrál celkem 19 vysoce fyzicky vypjatých ligových zápasů, ve kterých na „stará hokejová kolena“ předvedl stále velmi solidní, překvapivě klidnou a vyrovnanou výkonnost ziskem vynikajících 24 bodů (za 7 vstřelených gólů a 17 chytrých asistencí). Zároveň si v těchto 19 duelech pochopitelně nezapomněl připsat i slušných 43 trestných minut, čímž divákům a protihráčům jasně potvrdil, že ze svého historicky nabytého a nekompromisního tvrdého repertoáru absolutně nic nezapomněl. Po odehrání této jediné, emočně vyčerpávající a zároveň důstojně závěrečné poloprofesionální sezóny přímo ve svém milovaném domovském městě se rozhodl svou nesmírně pestrou, bolestivou, obdivuhodnou a divácky zajímavou hokejovou kariéru nadobro, definitivně, trvale a s naprostým vnitřním klidem ukončit a natrvalo se tak spokojeně stáhl ze sportovního života zpět do tepla a bezpečí svého soukromí.

Herní charakteristika a profil pravého křídla (Pro laiky)

Jean-Marc Routhier patřil během své aktivní a profesionální hráčské kariéry k naprosto klasickému, syrovému a dnes již pomalu vymírajícímu prototypu hokejového hráče, který se ve specifické severoamerické hokejové terminologii a slangu označuje obávaným pojmem „enforcer“ (česky překládáno jako vymahač, policajt nebo zkrátka zlý muž), který byl u něj na ledě navíc úzce a účelně kombinován s neméně důležitou a náročnou taktickou rolí takzvaného „grindera“ (neúnavného dříče a pracanta). Jeho primární a naprosto nejdůležitější úkoly na ledové ploše se nerodily z ladného, dlouhého držení puku, zkoušení kliček a vymýšlení kreativních útočných přihrávek, ale naopak sestávaly z naprosto nevděčné, černé, fanoušky opěvované, ale mnohdy zraku neviditelné, fyzicky nesmírně bolestivé a naprosto vyčerpávající silové práce.

Se svými takřka 190 centimetry výšky a tehdejší hrací pevnou váhou bezmála 90 kilogramů disponoval velmi robustní, atletickou, tvrdou a svalnatou postavou, která mu na nekvalitním ledu dodávala naprosto obrovskou a potřebnou stabilitu na bruslích. Z taktické pozice a prostoru útočícího pravého křídla měl za primární a nejdůležitější trenérský úkol praktikovat takzvaný aktivní "forčeking", tedy velmi rychlé, hluboké a nesmlouvavé napadání soupeřových pomalejších obránců rovnou při jejich snaze o založení a rozehrávku akce za jejich vlastní brankou. Cílem tohoto forčekingu nebylo primárně a čistě puk získat pouze dovednou hokejkou, ale tvrdě a nekompromisně obránce narazit celým svým tělem na zadní mantinel (neboli rozdávat hity), čímž soupeře s každým dalším střídáním fyzicky unavoval, psychicky frustroval, zastrašoval a donutil k fatálním, nervózním ztrátám puku a hrubým chybám, kterých následně využívali jeho spoluhráči z formace k ohrožení branky.

Jeho druhou a mnohem nebezpečnější, avšak pro tým neocenitelnou rolí byla specifická funkce osobního strážce, drába a ochránce. V hokeji osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století byla samotná hra na všech ligových úrovních nesmírně zákeřná a plná nedovolených, bolestivých zákroků na hranici zdraví. Hvězdní techničtí hráči, kteří vynikali v bruslení a stříleli důležité góly, byli neustále, cíleně a takticky vystaveni brutálnímu sekání přes ruce a kotníky, neustálému hákování zespodu a nebezpečným likvidačním faulům ze strany frustrovaných soupeřů. Pokud byl některý z těchto hvězdných hráčů nebo talentovaných mladíků (jakým byl v Québecu například nováček Joe Sakic) atakován na ledě nečistým a hrubým způsobem, hlavní trenér na střídačce okamžitě do dalšího nejbližšího střídání poslal na ledovou plochu právě Routhiera s jasnými pokyny.

Jeho jediným úkolem v tu chvíli bylo bleskově a neomylně najít hříšníka a viníka z řad soupeře, zahodit rukavice a okamžitě ho vyzvat ke tvrdému, pěstnímu souboji. Tímto způsobem a obětavostí nejenže fyzicky trestal soupeře za provedené hrubosti na své spoluhráče, ale také si tím získával u kolegů a fanoušků v kabině obrovský a trvalý respekt. Routhier dokázal tímto drsným krokem, a to i vyhranou nebo dlouhou bitkou, zcela a razantně změnit nepříznivé psychologické momentum a upadající herní energii a morálku celého domácího týmu i ospalého a prohrávajícího zápasu. Tato specifická hráčská a bojovnická role, ačkoliv je diváky a tribunami vždy naprosto nekriticky, hystericky a s jásotem milována, si na všech podobně založených hráčích vybírá obrovskou a nevratnou psychickou a fyzickou daň v podobě roztříštěných kloubů na rukou, otřesů mozku a těžkých obličejových a dentálních traumat. I z tohoto důvodu je Routhierova kariéra s ohledem na počet trestných minut nesmírně ceněna.

Podrobné kariérní a statistické tabulky z ligových částí

Níže uvedená a pečlivě zpracovaná dlouhá statistická tabulka poskytuje zcela ucelený, zevrubný, podrobný a chronologický přehled o historickém působení a výkonech Jeana-Marca Routhiera napříč všemi hokejovými ligami a profesionálními i studentskými soutěžemi během jeho dlouhé a mimořádně obětavé aktivní činnosti na ledě. Jsou zde zachycena přesná dobová data od jeho učednických dob a bitkách v juniorské QMJHL, přes tvrdé a osamělé farmářské ročníky v AHL, až po splněný sen s profesionálními a elitními starty v zámořské NHL a rovněž i ve formátu akademických zápasů na kanadské univerzitě. Data a veškerá čísla v kolonkách plně reflektují konečné historické výsledky výhradně z období v dlouhodobých základních částech příslušných soutěží.

Zaznamenaná odehraná ligová sezóna	Přesný název hokejového klubu a organizace	Zapsaný oficiální název a zkratka soutěže (ligy)	Celkový počet oficiálně a nastoupených a odehraných zápasů	Celkově vsítěné a dosažené góly do sítě soupeře	Získané a přesné finální asistence	Kanadské body dosažené v sezóně celkem	Nastřádané a obdržené trestné minuty (od seknutí po bitky)
1984/1985	Sainte-Foy Gouverneurs	Quebec Midget AAA (QMAAA)	41	13	22	35	68
1985/1986	Hull Olympiques	Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)	71	18	16	34	114
1986/1987	Hull Olympiques	Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)	59	17	18	35	98
1987/1988	Victoriaville Tigres	Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL)	57	16	28	44	267
1988/1989	Halifax Citadels	American Hockey League (AHL - farma pro NHL)	52	13	13	26	189
1989/1990	Halifax Citadels	American Hockey League (AHL - záložní celek)	17	4	8	12	29
1989/1990 (Historická sezóna s debutem v hlavní lize na nejvyšší úrovni hokejového světa)	Quebec Nordiques	National Hockey League (NHL - elitní liga světa)	8	0	0	0	9
1991/1992	Université du Québec à Trois-Rivières (UQTR Patriotes)	CIAU (Kanadská oficiální univerzitní a studentská elitní univerzitní hokejová první liga)	9	9	3	12	41
1992/1993	Université du Québec à Trois-Rivières (UQTR Patriotes)	CIAU (Kanadská oficiální univerzitní a studentská elitní univerzitní hokejová první liga)	9	9	11	20	44
1993/1994	Université du Québec à Trois-Rivières (UQTR Patriotes)	CIAU (Kanadská oficiální univerzitní a studentská elitní univerzitní hokejová první liga)	20	20	16	36	40
1997/1998	Quebec Aces (známo a psáno jako As de Québec)	Quebec Semi-Pro Hockey League (QSPHL - dnes známá LNAH)	19	7	17	24	43
Kariérní maximum v rámci působení na nejvyšší, elitní úrovni v NHL	Součet všech startů za klub Quebec Nordiques	Souhrn za kariéru v rámci elitní a nejtěžší ligy světa National Hockey League	8	0	0	0	9

Zdroje, historické odkazy a cenné relevantní informační reference