SK Slavia Praha

Rozbalit box

Obsah boxu

SK Slavia Praha (celým názvem: Sportovní klub Slavia Praha – fotbal, a.s.) je český profesionální fotbalový klub sídlící v Praze. Je jedním z nejstarších, nejúspěšnějších a nejpopulárnějších klubů v Česku. Spolu se svým městským rivalem Spartou Praha tvoří dvojici nejvýznamnějších klubů české fotbalové historie. Slavia je úřadujícím mistrem české nejvyšší soutěže.

Domácím stadionem klubu je Fortuna Arena v pražských Vršovicích. Tradičními klubovými barvami jsou červená a bílá. Ve znaku má červenou pěticípou hvězdu směřující cípem dolů.

SK Slavia Praha
Soubor:SK Slavia Praha logo.svg
Přezdívky	Sešívaní, Červenobílí, Věčná Slavia
Založen	2. listopadu 1892 (jako ACOS) 1896 (fotbalový odbor)
Stadion	Fortuna Arena
Kapacita	19 370
Předseda	Jaroslav Tvrdík
Trenér	Jindřich Trpišovský
Soutěž	Fortuna:Liga
Sezóna	2024/25

Historie

Založení a první roky (1892–1918)

Počátky klubu sahají do roku 1892, kdy studenti medicíny založili v Praze na Vinohradech Akademický cyklistický odbor Slavia (ACOS). Kvůli údajné protirakouské činnosti byl však spolek brzy rozpuštěn. K jeho obnovení došlo v roce 1895 a o rok později, 21. ledna 1896, byl v rámci spolku založen fotbalový odbor.

První oficiální zápas odehrála Slavia 25. března 1896 proti týmu AC Praha a vyhrála 5:0. O čtyři dny později se odehrálo první derby se Spartou, které skončilo bez branek. V těchto letech se Slavia rychle stala jedním z nejlepších týmů nejen v Čechách, ale i na kontinentu. Klíčovou postavou byl skotský trenér John William Madden, který v klubu působil v letech 1905–1930 a zavedl moderní tréninkové metody a taktické prvky. Pod jeho vedením se Slavia stala pojmem a pravidelně porážela přední evropské kluby.

Zlatá éra (1918–1948)

Po vzniku Československa a zavedení profesionální ligy v roce 1925 patřila Slavia k absolutní špičce. Hned první ročník profesionální soutěže v roce 1925 vyhrála bez jediné porážky. Největší hvězdou tohoto období byl brankář František Plánička, považovaný za jednoho z nejlepších gólmanů své doby, a útočníci jako Antonín Puč a František Svoboda.

Nejslavnější období klub zažil na přelomu 30. a 40. let 20. století. V roce 1938 získala Slavia nejvýznamnější mezinárodní trofej ve své historii – Středoevropský pohár, když ve finále porazila maďarský Ferencvárosi TC. V tomto období do klubu přišel legendární útočník Josef Bican, který se stal nejlepším střelcem v historii klubu i celé ligy. S Bicanem v sestavě Slavia dominovala domácí scéně a získala několik mistrovských titulů v řadě, a to i během Protektorátu Čechy a Morava. Toto období je často označováno jako "éra Bicana a Pláničky" a je považováno za nejúspěšnější v historii klubu.

Období útlumu (1948–1989)

Nástup komunistického režimu v únoru 1948 znamenal pro Slavii začátek nejtěžšího období v její historii. Klub byl považován za symbol buržoazní, prvorepublikové inteligence, což bylo pro nové mocenské struktury nepřijatelné. Slavia byla donucena opustit svůj stadion na Letné a byla vystavena systematické perzekuci.

Přejmenování a ztráta identity

V rámci socialistické reorganizace tělovýchovy byl klub několikrát přejmenován, aby se zbavil své "buržoazní" minulosti. Z původního SK Slavia Praha se postupně stal:

• Sokol Slavia Praha 7 (1948)
• ZSJ Dynamo Slavia Praha (1949)
• DSO Dynamo Praha (1953)
• TJ Dynamo Praha (1954)
• SK Slavia Praha (až v roce 1965 se klubu podařilo vrátit se k původnímu názvu)

Tyto změny, spolu s nuceným odchodem klíčových osobností v čele s Josefem Bicanem, vedly ke ztrátě identity a sportovnímu úpadku. Klub přišel o svůj profesionální status a nejlepší hráči odcházeli do státem protežovaných klubů, jako byla armádní Dukla Praha nebo policejní Rudá hvězda.

Boj o přežití a občasné úspěchy

Po většinu 50. a 60. let se Slavia pohybovala mezi první a druhou ligou. Několikrát dokonce sestoupila a bojovala o holé přežití. Éra dominance byla pryč a klub se stal průměrným ligovým týmem.

Mírné oživení přišlo na přelomu 60. a 70. let. Pod vedením trenéra Františka Fadrhonce a s hráči jako František Veselý se Slavia vrátila do horní poloviny tabulky. V sezóně 1973/74 se po dlouhých letech dočkala alespoň dílčího úspěchu, když vyhrála Český pohár. Ve finále Československého poháru však podlehla Slovanu Bratislava.

V 80. letech se klub nadále potýkal s nevyrovnanými výkony. Přestože se v jeho dresu objevili talentovaní hráči jako Luboš Kubík nebo Ivo Knoflíček, na výraznější úspěch v podobě mistrovského titulu klub stále čekal. Celé období od roku 1948 až do Sametové revoluce v roce 1989 tak pro Slavii znamenalo dlouhých 41 let bez jediného ligového titulu.

Návrat na vrchol a následná krize (1990–2015)

Po Sametové revoluci v roce 1989 se pro Slavii otevřela nová kapitola. Klub se zbavil politických tlaků a mohl se opět svobodně rozvíjet.

První titul po 48 letech a jízda Pohárem UEFA

Zlaté časy se do Edenu vrátily v polovině 90. let. Pod vedením trenéra Františka Cipra a s generací výjimečných hráčů, jako byli Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Radek Bejbl a Patrik Berger, zažila Slavia jednu z nejlepších sezón v novodobé historii.

V sezóně 1995/96, přesně 100 let od založení fotbalového odboru, ukončila Slavia dlouhé 48leté čekání a získala mistrovský titul. Tento úspěch byl doprovázen památnou jízdou v Poháru UEFA. Slavia postupně vyřadila Sturm Graz, SC Freiburg, RC Lens a ve čtvrtfinále slavně i AS Řím po gólu Pavla Kuky v prodloužení. Cestu pohárovou Evropou ukončila až v semifinále, kde těsně podlehla francouzskému Girondins de Bordeaux v čele s budoucí hvězdou Zinédinem Zidanem.

Liga mistrů a další úspěchy

Na další ligový titul si Slavia musela počkat až do sezóny 2007/08 pod vedením trenéra Karla Jarolíma. Rok předtím, v roce 2007, dosáhla dalšího historického milníku, když poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů. V předkole vyřadila slavný Ajax Amsterdam a ve skupině se utkala s týmy jako Arsenal nebo Sevilla FC.

V následující sezóně 2008/09 Slavia titul obhájila a zdálo se, že se natrvalo usadila na českém fotbalovém výsluní.

Finanční kolaps a boj o licenci

Po úspěšných letech však přišel strmý pád. Klub se pod vedením tehdejšího majitele, britské společnosti ENIC, dostal do obrovských finančních problémů. Dluhy narůstaly, hráčům nechodily výplaty a Slavia se propadala tabulkou.

Krize vyvrcholila v roce 2011, kdy klubu hrozil bankrot a odebrání profesionální licence. V této době se o záchranu klubu zasloužili i samotní fanoušci, kteří pořádali sbírky a protesty. Klub několikrát změnil majitele, ale stabilita nepřicházela. Slavia se na několik let stala průměrným ligovým týmem, který bojoval spíše o záchranu než o tituly. Toto období je považováno za jedno z nejtemnějších v novodobé historii klubu, srovnatelné pouze s perzekucí v 50. letech.

Nová éra a dominance (2015–současnost)

Zásadní zlom v novodobé historii klubu nastal v září 2015. Do Slavie majetkově vstoupila čínská energetická a investiční společnost CEFC China Energy, která klub zachránila před bankrotem, splatila jeho dluhy a zajistila mu finanční stabilitu. Později, po problémech CEFC, převzala majoritní podíl v klubu největší čínská státní investiční společnost CITIC Group, což dlouhodobě zajistilo silné finanční zázemí.

Návrat na vrchol a éra Jindřicha Trpišovského

S novým majitelem se Slavia mohla opět soustředit na sportovní cíle. Po stabilizaci kádru získala v sezóně 2016/17 pod vedením trenéra Jaroslava Šilhavého po osmi letech mistrovský titul.

Skutečná éra dominance však začala s příchodem trenéra Jindřicha Trpišovského v prosinci 2017. Pod jeho vedením se Slavia proměnila v moderní, fyzicky náročný a takticky vyspělý tým, který začal udávat trendy v českém fotbale. Trpišovský s týmem získal:

• Tři mistrovské tituly v řadě (2018/19, 2019/20, 2020/21). V sezóně 2020/21 prošla Slavia ligou bez jediné porážky, což se jí podařilo poprvé od roku 1925.
• Čtyři vítězství v Českém poháru (2018, 2019, 2021, 2023).
• Dvě vítězství v Česko-slovenském Superpoháru (2019, 2023).

Během této éry se oporami týmu stali hráči jako Tomáš Souček, Vladimír Coufal, Nicolae Stanciu nebo Ondřej Kolář.

Úspěchy v evropských pohárech

Pod vedením Jindřicha Trpišovského začala Slavia pravidelně dosahovat významných úspěchů i na evropské scéně.

• Evropská liga 2018/19: Slavia postoupila ze skupiny a v play-off vyřadila KRC Genk a pětinásobného vítěze soutěže Sevilla FC po dramatické domácí výhře 4:3 v prodloužení. Cestu soutěží ukončila až ve čtvrtfinále proti Chelsea.
• Liga mistrů 2019/20: Slavia podruhé v historii postoupila do základní skupiny, kde byla nalosována do "skupiny smrti" s týmy FC Barcelona, Borussia Dortmund a Inter Milán. Přestože skončila poslední, zanechala vynikající dojem díky odvážným a vyrovnaným výkonům, včetně remíz na hřištích Interu Milán a Barcelony.
• Evropská liga 2020/21: Slavia opět došla do čtvrtfinále, když v play-off vyřadila favorizované týmy Leicester City FC a Rangers FC. Vypadla s Arsenalem.
• Evropská konferenční liga 2021/22: V premiérovém ročníku nové soutěže došla Slavia opět do čtvrtfinále, kde nestačila na Feyenoord.

Díky těmto úspěchům si Slavia vybudovala silné jméno v Evropě a výrazně vylepšila český klubový koeficient.

Klubová identita a symboly

Barvy a dres

Tradičními klubovými barvami jsou červená a bílá. Dres je rozdělen vertikálně na dvě poloviny, z pohledu hráče je pravá polovina bílá a levá červená. Uprostřed dresu je umístěna červená pěticípá hvězda. Tento design dresu, který patří k nejstarším a nejznámějším v Evropě, dal klubu přezdívku "Sešívaní".

Znak a hvězda

Ve znaku klubu je červená pěticípá hvězda, která je netypicky otočená cípem dolů. Symbolizuje naději a víru v lepší budoucnost, i když se věci nedaří. Barvy mají také svůj symbolický význam:

• Červená barva představuje srdce a vášeň pro hru.
• Bílá barva symbolizuje fair play a čistotu sportovní myšlenky.

Stadion

Současným domovem Slavie je Fortuna Arena v pražských Vršovicích. Stadion byl otevřen v roce 2008 a s kapacitou 19 370 diváků je nejmodernějším fotbalovým stadionem v Česku. Pravidelně hostí zápasy české fotbalové reprezentace a v roce 2013 se zde konalo finále Superpoháru UEFA mezi Bayernem Mnichov a Chelsea. V roce 2023 hostil finále Evropské konferenční ligy.

Stadion stojí na místě legendárního stadionu Eden, který byl domovem Slavie od roku 1953 až do svého zbourání v roce 2003.

Fanoušci a rivalita

Slavia má jednu z největších fanouškovských základen v zemi. Nejtvrdší jádro fanoušků, známé jako Tribuna Sever, je proslulé svými propracovanými choreografiemi a hlasitou podporou.

Největším a nejprestižnějším zápasem je pro Slavii derby pražských "S" proti městskému rivalovi Spartě Praha. Tento zápas je považován za vrchol české ligové sezóny a má obrovský společenský i sportovní význam. Rivalita mezi oběma kluby je nejstarší a nejintenzivnější v českém fotbale.

Největší úspěchy

Národní soutěže

• Mistr československé/české ligy (21x): 1925, 1928/29, 1929/30, 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1934/35, 1936/37, 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47, 1995/96, 2007/08, 2008/09, 2016/17, 2018/19, 2019/20, 2020/21, 2023/24
• Vítěz českého poháru (12x): 1941, 1942, 1945, 1974, 1997, 1999, 2002, 2018, 2019, 2021, 2023, 2024

Mezinárodní soutěže

• Středoevropský pohár:

 * Vítěz (1x): 1938

• Liga mistrů UEFA:

 * Účast v základní skupině (2x): 2007/08, 2019/20

• Pohár UEFA / Evropská liga UEFA:

 * Semifinále (1x): 1995/96
 * Čtvrtfinále (2x): 2018/19, 2020/21

• Evropská konferenční liga UEFA:

 * Čtvrtfinále (1x): 2021/22