Mezinárodní soudní dvůr

Rozbalit box

Obsah boxu

Mezinárodní soudní dvůr (MSD; anglicky International Court of Justice, ICJ; francouzsky Cour internationale de Justice, CIJ) je hlavní soudní orgán Organizace spojených národů (OSN). Sídlí v Paláci míru v nizozemském Haagu a je jedním ze šesti hlavních orgánů OSN. Jeho hlavní úlohou je řešit spory mezi státy v souladu s mezinárodním právem a podávat poradní posudky k právním otázkám na žádost orgánů OSN.

Je často neformálně označován jako "Světový soud" (World Court). Je třeba jej odlišovat od Mezinárodního trestního soudu (ICC), který rovněž sídlí v Haagu, ale má pravomoc stíhat jednotlivce za mezinárodní zločiny.

Mezinárodní soudní dvůr
Soubor:Seal of the International Court of Justice.svg
Palác míru v Haagu, sídlo Mezinárodního soudního dvora
Zkratka	MSD, ICJ, CIJ
Typ	hlavní orgán OSN
Založení	26. června 1945 (podpisem Charty OSN) zahájení činnosti: 18. dubna 1946
Sídlo	Haag, Nizozemsko
Počet členů	15 soudců
Předseda	Nawaf Salam (Libanon)
[www.icj-cij.org Oficiální web]

⏳ Historie: Od PCIJ k ICJ

Myšlenka na vytvoření stálého mezinárodního soudu pro mírové řešení sporů mezi státy se zrodila na konci 19. a na začátku 20. století.

🏛️ Předchůdce: Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (PCIJ)

Předchůdcem dnešního MSD byl Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (Permanent Court of International Justice, PCIJ). Byl zřízen v roce 1920 v rámci Společnosti národů po první světové válce. Ačkoliv nebyl orgánem Společnosti, byl s ní úzce spjat. PCIJ byl prvním stálým mezinárodním soudem s obecnou jurisdikcí a během své existence (1922–1946) vyřešil 29 mezistátních sporů a vydal 27 poradních posudků. Jeho činnost byla přerušena druhou světovou válkou.

🕊️ Vznik v rámci OSN

Po druhé světové válce, při zakládání Organizace spojených národů v roce 1945, bylo rozhodnuto o vytvoření nového mezinárodního soudu, který by byl integrální součástí systému OSN. Na konferenci v San Franciscu byl spolu s Chartou OSN přijat i Statut Mezinárodního soudního dvora, který je nedílnou součástí Charty.

Nový soud, ICJ, navázal na činnost svého předchůdce. Formálně převzal jeho judikaturu a sídlo v Paláci míru. První zasedání soudu se konalo v dubnu 1946 a tehdy byl také PCIJ formálně rozpuštěn. Všech 193 členských států OSN je automaticky smluvní stranou Statutu MSD.

🧑‍⚖️ Složení soudu a volba soudců

Soud se skládá z 15 nezávislých soudců, kteří jsou voleni na devítileté funkční období s možností znovuzvolení.

⚖️ Kritéria a nominace

Soudci musí být osoby vysoké morální úrovně, které ve svých zemích splňují podmínky pro jmenování do nejvyšších soudních funkcí, nebo jsou uznávanými odborníky na mezinárodní právo. Důležitým pravidlem je, že v soudu nesmí zasedat dva soudci ze stejného státu. Složení soudu musí zároveň reprezentovat hlavní formy civilizace a hlavní právní systémy světa (např. kontinentální právo, common law atd.).

Soudci nejsou zástupci svých vlád; jednají jako nezávislí a nestranní jedinci a před nástupem do funkce skládají přísahu, že budou vykonávat své pravomoci nestranně a svědomitě.

🗳️ Proces volby

Volba soudců je komplexní proces, který probíhá souběžně a nezávisle ve dvou hlavních orgánech OSN: 1. Rada bezpečnosti OSN 2. Valné shromáždění OSN

Aby byl kandidát zvolen, musí získat absolutní většinu hlasů v obou orgánech. Každé tři roky se konají volby pro obměnu jedné třetiny soudu (pěti soudců), což zajišťuje kontinuitu jeho práce.

👑 Předseda a ad hoc soudci

Soudci si ze svého středu volí na tříleté období předsedu a místopředsedu. Předseda řídí práci soudu a v případě rovnosti hlasů při rozhodování má rozhodující hlas.

Pokud stát, který je stranou sporu, nemá u soudu soudce své státní příslušnosti, má právo jmenovat tzv. soudce ad hoc. Tento soudce se účastní projednávání daného případu za stejných podmínek jako stálí členové soudu. Tím je zajištěno, že soud lépe porozumí perspektivě daného státu.

🔑 Pravomoci a fungování soudu

Mezinárodní soudní dvůr má dvě hlavní funkce, které jsou striktně oddělené: 1. Řeší spory mezi státy (tzv. sporná agenda, anglicky contentious cases). 2. Poskytuje poradní posudky (advisory opinions) k právním otázkám.

Důležité je zdůraznit, že soud se zabývá výhradně spory mezi státy. Nemá pravomoc soudit jednotlivce, korporace, nevládní organizace ani jiné subjekty.

⚖️ Řešení sporů mezi státy (Sporná agenda)

Toto je hlavní a nejznámější funkce soudu. Soud může rozhodovat spor pouze tehdy, pokud dotčené státy souhlasily s jeho jurisdikcí (pravomocí). Žádný stát nemůže být donucen se řízení před soudem účastnit proti své vůli. Souhlas s jurisdikcí může být vyjádřen několika způsoby:

1. Zvláštní dohodou (Compromis): Dva nebo více států, které mají spor, se dohodnou, že jej společně předloží soudu k rozhodnutí. 2. Doložkou ve smlouvě (Jurisdictional Clause): Mnoho mezinárodních smluv obsahuje klauzuli, která stanoví, že jakýkoliv spor týkající se výkladu nebo aplikace dané smlouvy bude řešen Mezinárodním soudním dvorem. Příkladem je Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia. 3. Opční doložkou (Optional Clause Declaration): Státy mohou učinit jednostranné prohlášení, že předem uznávají jurisdikci soudu jako povinnou ve všech sporech s jakýmkoliv jiným státem, který učinil stejné prohlášení. Tato prohlášení mohou obsahovat výhrady, které omezují rozsah souhlasu. K červnu 2025 takové prohlášení učinilo přibližně 74 států. 4. Implicitním souhlasem (Forum Prorogatum): Pokud je stát zažalován, aniž by předem uznal jurisdikci soudu, ale následně se chová způsobem, který naznačuje jeho souhlas s řízením (např. předkládá argumenty k meritu věci), má se za to, že jurisdikci soudu akceptoval.

Procesní řízení

Řízení před soudem je komplexní a obvykle trvá několik let.

• Písemná fáze: Strany sporu si vyměňují písemná podání (tzv. memoriały a kontramemoriały), ve kterých podrobně představují svá skutková a právní stanoviska.
• Ústní fáze: Následuje veřejné slyšení v Paláci míru v Haagu, kde právní zástupci a agenti států přednášejí své argumenty před plénem soudu.
• Rozsudek (Judgment): Po skončení ústního jednání se soudci radí v neveřejném zasedání a hlasují. Rozsudek je přijímán prostou většinou hlasů. Rozsudek je konečný, závazný pro strany sporu a nelze se proti němu odvolat. Pokud některý stát odmítne rozsudek splnit, druhá strana se může obrátit na Radu bezpečnosti OSN, která může doporučit nebo rozhodnout o opatřeních k vynucení rozsudku.

Soud může na žádost strany sporu nařídit i předběžná opatření (provisional measures), pokud hrozí, že by mohlo dojít k nenapravitelné újmě na právech daného státu ještě před vynesením konečného rozsudku.

📜 Poskytování poradních posudků (Poradní agenda)

Druhou funkcí soudu je poskytovat poradní posudky k právním otázkám.

• Kdo může žádat? O posudek může požádat pět orgánů OSN (Valné shromáždění, Rada bezpečnosti a tři další) a 16 specializovaných agentur OSN (jako WHO, UNESCO atd.), pokud jim to povolí Valné shromáždění. Státy o poradní posudek žádat nemohou.
• Účel: Poradní posudky mají objasnit složité otázky mezinárodního práva, například právní status určitého území, výklad smluv nebo pravomoci mezinárodních organizací.
• Závaznost: Na rozdíl od rozsudků ve sporné agendě nejsou poradní posudky právně závazné. Mají však velkou právní váhu a morální autoritu a často přispívají k rozvoji a kodifikaci mezinárodního práva.

Proces vydání posudku zahrnuje písemná podání a často i ústní slyšení, kterých se mohou účastnit státy a mezinárodní organizace, které mohou poskytnout relevantní informace.

🏛️ Významné případy a judikatura

Během své existence se MSD zabýval více než 190 případy, které pokrývaly široké spektrum mezinárodního práva, od územních sporů po obvinění z genocidy. Některé jeho rozsudky a posudky měly zásadní dopad na mezinárodní vztahy.

Přehled vybraných významných případů a posudků MSD

Případ / Posudek	Roky	Strany / Žadatel	Podstata a význam rozhodnutí
Případ Korfského průlivu	1947–1949	Spojené království v. Albánie	První případ v historii soudu. Stanovil princip odpovědnosti státu za škody způsobené na jeho území a potvrdil právo na pokojný proplutí průlivy.
Vojenské a polovojenské činnosti v Nikaragui a proti ní	1984–1986	Nikaragua v. USA	Soud rozhodl, že USA porušily mezinárodní právo podporou povstalců Contras a zaminováním nikaragujských přístavů. USA odmítly uznat jurisdikci soudu a rozsudek ignorovaly.
Případ týkající se Úmluvy o genocidě	1993–2007	Bosna a Hercegovina v. Srbsko a Černá Hora	Soud poprvé shledal, že došlo ke genocidě (ve Srebrenici), ale rozhodl, že Srbsko za ni není přímo odpovědné, ačkoliv porušilo svou povinnost genocidě zabránit.
Zákonnost hrozby nebo použití jaderných zbraní (Poradní posudek)	1996	Valné shromáždění OSN	Soud dospěl k závěru, že neexistuje žádné výslovné pravidlo mezinárodního práva, které by zakazovalo použití jaderných zbraní, ale jejich použití by bylo obecně v rozporu s principy humanitárního práva.
Právní důsledky výstavby zdi na okupovaném palestinském území (Poradní posudek)	2004	Valné shromáždění OSN	Soud shledal, že izraelská bezpečnostní bariéra na Západním břehu Jordánu je v rozporu s mezinárodním právem a Izrael má povinnost ji odstranit.
Aplikace Úmluvy o genocidě v Pásmu Gazy	od 2023	Jihoafrická republika v. Izrael	Jihoafrická republika obvinila Izrael z páchání genocidy během války v Gaze. Soud v lednu 2024 nařídil Izraeli přijmout předběžná opatření k zabránění genocidním činům. Případ stále probíhá.

critiques Kritika a omezení soudu

Navzdory své prestiži čelí MSD několika zásadním omezením a kritice:

• Dobrovolná jurisdikce: Největší slabinou soudu je, že nemůže jednat bez souhlasu dotčených států. Mnoho zemí, včetně některých stálých členů Rady bezpečnosti (např. USA, Čína, Rusko), neuznává jeho povinnou jurisdikci.
• Problémy s vymáháním rozsudků: Soud nemá vlastní prostředky k vynucení svých rozhodnutí. Jejich implementace závisí na dobré vůli států a na Radě bezpečnosti OSN, kde však právo veta stálých členů může jakoukoliv akci zablokovat. To se ukázalo v případu Nikaraguy proti USA.
• Pomalost řízení: Případy před soudem často trvají mnoho let, což může snížit jejich relevanci pro aktuální situaci.
• Politizace a obvinění z předpojatosti: Ačkoliv jsou soudci nezávislí, někdy čelí obviněním, že jejich rozhodování je ovlivněno politickými zájmy jejich domovských států nebo regionů.

⚖️ Vztah k jiným mezinárodním soudům

Je důležité odlišovat MSD od jiných mezinárodních soudních institucí, které rovněž sídlí v Haagu:

• Mezinárodní trestní soud (ICC): Stíhá jednotlivce (ne státy) za nejzávažnější mezinárodní zločiny: genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a zločin agrese. Není součástí systému OSN.
• Stálý rozhodčí soud (PCA): Není soudem v pravém slova smyslu, ale mezinárodní organizací, která poskytuje služby pro řešení sporů (arbitráž, mediaci) mezi státy, mezinárodními organizacemi a soukromými stranami.

MSD je jediným soudem s obecnou jurisdikcí pro řešení sporů mezi všemi státy světa.

🧐 Pro laiky

Představte si Mezinárodní soudní dvůr jako nejvyššího "rozsoudce" pro spory mezi zeměmi. Když se například dva státy hádají o to, kudy přesně vede jejich hranice, nebo jestli jedna země neznečišťuje řeku té druhé, mohou se obrátit na tento soud v Haagu. Je to v podstatě jako soud pro státy.

Má to ale jeden velký háček: soud může něco řešit, jen když s tím obě znesvářené země souhlasí. Nemůžete jen tak zažalovat jinou zemi, pokud ona sama neřekne: "Dobře, podřídíme se rozhodnutí soudu." Mnoho mocných států tento souhlas nikdy nedalo, takže je nelze soudit.

Co soud dělá? 1. Vydává rozsudky: Když státy souhlasí, soud vyslechne jejich argumenty a vydá rozsudek, který je pro ně závazný. Je to konečné rozhodnutí. Problém je, že soud nemá žádnou "mezinárodní policii", která by donutila poraženou zemi rozsudek splnit. 2. Dává právní rady: Organizace jako OSN se ho mohou zeptat na právní názor na složité otázky, například: "Je legální postavit zeď na cizím území?" Soud pak vydá "poradní posudek", který sice není závazný, ale má velkou autoritu.

Stručně řečeno, MSD je klíčový nástroj pro mírové řešení sporů, ale jeho moc je omezená ochotou států spolupracovat. Je to spíše soudce s obrovskou autoritou než policista s obuškem.