Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa

Rozbalit box

Obsah boxu

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, známá také jako Operace Dunaj nebo srpnová okupace, byla vojenská intervence pěti států Varšavské smlouvy (Sovětského svazu, Polska, Maďarska, Bulharska a Východního Německa), která začala v noci z 20. na 21. srpna 1968. Cílem invaze bylo násilně potlačit reformní proces známý jako Pražské jaro a obnovit v Československu tvrdý komunistický režim loajální Moskvě. Intervence představovala největší vojenskou operaci v Evropě od konce druhé světové války a na více než 20 let zmařila naděje na demokratizaci země.

⏳ Předcházející události – Pražské jaro

Na počátku roku 1968 se do čela Komunistické strany Československa (KSČ) dostal reformista Alexander Dubček. Pod jeho vedením začal proces politické a ekonomické liberalizace známý jako Pražské jaro. Cílem bylo vytvořit "socialismus s lidskou tváří" – systém, který by si zachoval socialistické zřízení, ale zároveň by garantoval větší svobodu slova, tisku, shromažďování a pohybu.

Klíčovým prvkem Pražského jara bylo zrušení cenzury v červnu 1968. To vedlo k explozi svobodné veřejné diskuse, kritice minulých chyb komunistického režimu a vzniku nových politických a společenských organizací. Tento vývoj byl s obrovským znepokojením sledován v Moskvě a v dalších konzervativních komunistických zemích. Sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv a jeho spojenci vnímali reformy jako "kontrarevoluci", která ohrožuje vedoucí úlohu komunistické strany a hrozí "vytržením" Československa z východního bloku.

Sovětské vedení se snažilo Dubčeka a jeho stoupence přimět k zastavení reforem prostřednictvím série varování, politického nátlaku a vojenských cvičení na československém území. Klíčová jednání proběhla na přelomu července a srpna v Čierné nad Tisou a v Bratislavě, ale nepřinesla Moskvě požadované záruky.

⚔️ Průběh invaze (Operace Dunaj)

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vtrhla vojska pěti států Varšavské smlouvy na území Československa. Invaze s kódovým názvem Operace Dunaj byla provedena bez vědomí a souhlasu československých státních orgánů. Byla to masivní a blesková operace.

V prvních hodinách invaze obsadily sovětské speciální jednotky (Specnaz) klíčové body v Praze, především letiště v Ruzyni, na které začala přistávat obří dopravní letadla s vojáky a vojenskou technikou. Současně překročily pozemní jednotky hranice ze všech směrů – z NDR, Polska, Sovětského svazu a Maďarska.

V ranních hodinách 21. srpna vydalo Předsednictvo ÚV KSČ, které v tu chvíli zasedalo, slavné provolání "Všemu lidu Československé socialistické republiky". V něm invazi odsoudilo jako akt agrese a porušení mezinárodního práva. Zároveň však vyzvalo občany ke klidu a armádu, aby nekladla odpor, aby se zabránilo krveprolití a masakru.

Během rána byli hlavní představitelé Pražského jara – Alexander Dubček, Oldřich Černík, Josef Smrkovský a další – zatčeni a odvlečeni do Moskvy.

✊ Občanský odpor

Ačkoli armáda nedostala rozkaz k obraně, českoslovenští občané se invazi postavili statečným, ale nenásilným odporem.

• Protesty a demonstrace: V ulicích velkých měst, zejména v Praze, spontánně probíhaly masové protesty. Lidé diskutovali se zahraničními vojáky, stavěli barikády a snažili se jim blokovat cestu. Ikonickými se staly scény, kdy neozbrojení občané stáli s holýma rukama proti tankům.
• Informační válka: Klíčovou roli sehrála svobodná média. Pracovníci Československého rozhlasu, televize a novin pokračovali ve vysílání a vydávání z improvizovaných a utajených pracovišť. Informovali veřejnost o skutečné situaci, odsuzovali invazi a organizovali odpor. Svobodné rozhlasové vysílání se stalo symbolem odporu prvních dní okupace.
• Sabotáže a zmatení nepřítele: Lidé strhávali a měnili názvy ulic a dopravní značky, aby zmátli invazní jednotky, které často neznaly terén. Vznikalo obrovské množství nápisů, plakátů a graffiti odsuzujících okupaci a zesměšňujících okupanty.

Navzdory nenásilné povaze odporu si invaze vyžádala oběti. Do konce roku 1968 zemřelo v důsledku střetů s okupačními vojsky 137 československých občanů.

📜 Moskevský protokol a začátek normalizace

Unesení českoslovenští politici byli v Moskvě pod obrovským psychickým nátlakem donuceni jednat se sovětským vedením. K delegaci se později připojil i prezident Ludvík Svoboda. Výsledkem těchto vynucených jednání byl tzv. Moskevský protokol, podepsaný 26. srpna 1968. Jeho podpisem (s výjimkou Františka Kriegela) českoslovenští představitelé v podstatě kapitulovali a souhlasili s požadavky Moskvy.

Dokument označil invazi za "dočasný pobyt vojsk" a zavázal Československo k likvidaci reforem Pražského jara, obnovení cenzury a kádrovým čistkám. Podpis protokolu znamenal konec nadějí a začátek nové, represivní éry známé jako normalizace. Alexander Dubček byl postupně zbaven všech funkcí a do čela KSČ byl v dubnu 1969 dosazen Moskvě plně loajální Gustáv Husák.

🌍 Důsledky a mezinárodní reakce

• Dočasný pobyt sovětských vojsk: Invaze vedla k podepsání smlouvy o "dočasném" pobytu sovětských vojsk na území Československa. Tato dočasnost trvala 23 let, až do jejich odchodu v roce 1991.
• Emigrační vlna: Po srpnu 1968 emigrovalo z Československa odhadem až 300 000 lidí, včetně mnoha vědců, umělců a intelektuálů.
• Mezinárodní ohlas: Západní země invazi verbálně odsoudily, ale nezasáhly. V rámci komunistického bloku se proti invazi postavily Rumunsko, Jugoslávie a Albánie. Invaze také způsobila hlubokou krizi v komunistických stranách na Západě.
• Brežněvova doktrína: Sovětský svaz invazi ospravedlnil tzv. Brežněvovou doktrínou "omezené suverenity", podle které měl právo vojensky zasáhnout v kterékoli zemi východního bloku, pokud by v ní byl ohrožen socialismus.

🤔 Pro laiky

Představte si, že vaše rodina (Československo) žije v domě, který patří velkému a přísnému majiteli (Sovětský svaz). Jednoho dne se rozhodnete, že si v domě trochu uklidíte a vymalujete si svůj pokoj podle svého (Pražské jaro). Otevřete okna, aby se vyvětralo (zrušení cenzury), a začnete se svobodněji bavit.

Majiteli se to ale vůbec nelíbí. Bojí se, že byste mohli dostat "nebezpečné nápady" a že by i ostatní nájemníci v jeho domech (ostatní komunistické státy) chtěli dělat totéž. Nejdřív vám vyhrožuje, ale když neposlechnete, jedné noci vám vyrazí dveře (invaze). Do vašeho bytu se nastěhují jeho silní a ozbrojení přátelé (vojska Varšavské smlouvy) a řeknou vám, že teď budou bydlet s vámi, aby na vás dohlédli.

Vy se sice snažíte protestovat a křičet z oken, ale proti jejich síle nic nezmůžete. Nakonec vás donutí podepsat papír (Moskevský protokol), že s jejich přítomností souhlasíte a že všechno vrátíte do původního, šedivého stavu. Tím skončí vaše krátké období svobody a začne dlouhá, smutná doba, kdy vám v bytě neustále někdo stojí za zády (normalizace a sovětská okupace).