Komunistická strana Československa

Rozbalit box

Obsah boxu

Komunistická strana Československa (KSČ) byla krajně levicová politická strana, která existovala v letech 1921 až 1992. V období od únorového převratu v roce 1948 až do sametové revoluce v roce 1989 byla jedinou vládnoucí stranou v Československu a hlavním pilířem totalitního režimu. Její vláda byla charakterizována politickou represí, potlačováním lidských práv, cenzurou, ekonomickým centrálním plánováním a naprostou podřízeností Sovětskému svazu.

Její ideologií byl marxismus-leninismus a jejím cílem bylo vybudování socialistické a později komunistické společnosti. Moc si udržovala prostřednictvím rozsáhlého aparátu, jehož součástí byla tajná policie (StB) a vlastní ozbrojené složky (Lidové milice). Její pád v roce 1989 otevřel cestu k obnově demokracie a svobody v Československu.

Komunistická strana Československa
[[Soubor:Soubor:KSC logo.svg|250px]]
Právní forma	Politická strana
Vznik	16. května 1921
Zánik	1992 (transformace a rozpad)
Sídlo	Na Příkopě 33, Praha (do 1945) nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha (od 1945)
Ideologie	Komunismus, Marxismus-leninismus, Stalinismus

📜 Historie

👑 Založení a meziválečné období (1921–1938)

KSČ vznikla v květnu 1921 na ustavujícím sjezdu v Praze, kde se od sociální demokracie odštěpilo její radikální marxistické křídlo, inspirované bolševickou revolucí v Rusku. V období první republiky byla KSČ legální, parlamentní stranou, která pravidelně získávala ve volbách 10–13 % hlasů a patřila k největším komunistickým stranám v Evropě.

Její politika však byla plně podřízena direktivám Kominterny, mezinárodní komunistické organizace řízené z Moskvy. V roce 1929 se do čela strany dostala skupina mladých radikálů v čele s Klementem Gottwaldem, kteří prosadili úplnou "bolševizaci" strany a její bezpodmínečnou oddanost Stalinovi a Sovětskému svazu.

⚔️ Druhá světová válka a cesta k moci (1938–1948)

Po Mnichovské dohodě v roce 1938 byla strana zakázána. Mnoho jejích představitelů odešlo do exilu v Moskvě, jiní se zapojili do domácího protinacistického odboje. Prestiž komunistů po válce výrazně vzrostla díky roli, kterou sehrál Sovětský svaz při osvobození většiny území Československa.

V poválečném období (1945–1948) byla KSČ součástí vlády Národní fronty a ve volbách v roce 1946 se stala s 38 % hlasů nejsilnější stranou. Komunisté postupně a cíleně obsazovali klíčové pozice ve státní správě, armádě, policii a médiích (tzv. salámová metoda).

💥 Únorový převrat 1948

V únoru 1948 vyvrcholila vládní krize, kterou komunisté vyvolali. Dvanáct nekomunistických ministrů podalo demisi v domnění, že prezident Edvard Beneš ji nepřijme a vyhlásí předčasné volby. Klement Gottwald však využil situace k nátlaku na prezidenta. Zorganizoval masové demonstrace, stávky a vyzbrojil Lidové milice, které jako ozbrojená pěst strany obsadily klíčové body v Praze.

Pod tímto tlakem a hrozbou občanské války prezident Beneš 25. února 1948 demisi přijal a jmenoval novou vládu plně v rukou komunistů. Tímto státním převratem, který KSČ cynicky nazývala "Vítězný únor", byla v Československu na 41 let nastolena totalitní moc jedné strany.

🏛️ KSČ u moci: Totalitní režim (1948–1989)

Po únoru 1948 se KSČ stala absolutním vládcem Československa. Její moc byla zakotvena v ústavě z roku 1960, která stanovila její "vedoucí úlohu" ve společnosti. Režim byl vybudován podle sovětského vzoru.

⚖️ Stalinistický teror v 50. letech

Nejbrutálnější období nastalo na počátku 50. let, kdy v zemi probíhal stalinistický teror, řízený sovětskými poradci. Byly zinscenovány monstrózní politické procesy, které měly zastrašit a zlikvidovat jakoukoliv skutečnou i domnělou opozici.

• Procesy s "třídními nepřáteli": Tisíce lidí – bývalí politici, vojáci, kněží, sedláci, živnostníci – byly odsouzeny k dlouholetým trestům v pracovních táborech (lágrech) nebo k smrti. Mezi nejznámější oběti patřili Milada Horáková nebo generál Heliodor Píka.
• Vykonstruované procesy uvnitř strany: Teror se brzy obrátil i do vlastních řad. V procesu se "spikleneckým centrem" v čele s Rudolfem Slánským bylo v roce 1952 odsouzeno a popraveno 11 vysokých komunistických funkcionářů, včetně samotného generálního tajemníka Slánského. Cílem bylo najít vnitřního nepřítele a upevnit moc Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého.
• Tajná policie StB: Hlavním nástrojem teroru byla Státní bezpečnost (StB), která měla rozsáhlou síť agentů a informátorů a používala metody jako sledování, vydírání a mučení.

Ekonomika byla plně zestátněna a podřízena centrálnímu plánování, což vedlo k nedostatku zboží a technologickému zaostávání.

🌷 Pražské jaro 1968

Po smrti Stalina a Gottwalda se režim mírně uvolnil. V 60. letech sílil uvnitř KSČ reformní proud, který usiloval o liberalizaci a "socialismus s lidskou tváří". V lednu 1968 se do čela strany dostal Alexander Dubček a začalo období známé jako Pražské jaro. Byla zrušena cenzura, začala ekonomická reforma a rehabilitace politických vězňů.

Tento demokratizační proces však s obavami sledovalo vedení Sovětského svazu v čele s Leonidem Brežněvem.

Tanks Invaze a normalizace

V noci z 20. na 21. srpna 1968 vojska pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko a NDR) obsadila Československo, aby reformní proces násilně ukončila. Vedení KSČ v čele s Dubčekem bylo odvlečeno do Moskvy a donuceno podepsat tzv. Moskevský protokol, který znamenal kapitulaci a přijetí sovětské okupace.

V dubnu 1969 byl do čela KSČ dosazen loajální Gustáv Husák a začalo období tzv. normalizace. To bylo charakterizováno:

• Čistkami ve straně: Statisíce členů KSČ, kteří nesouhlasili s okupací, byly ze strany vyloučeny.
• Obnovením cenzury a represí: Lidé byli propouštěni z práce, jejich děti nesměly studovat. Oponenti režimu, jako byla Charta 77, byli pronásledováni StB.
• Apatickou společností: Režim se snažil "koupit" si loajalitu občanů relativním materiálním blahobytem a potlačením jakékoliv veřejné angažovanosti.

🏛️ Organizační struktura

KSČ byla organizována na principu demokratického centralismu, což v praxi znamenalo absolutní podřízenost nižších složek vyšším. Rozhodnutí nejvyššího vedení byla nezpochybnitelná a musela být plněna na všech úrovních.

• Ústřední výbor (ÚV KSČ): Nejvyšší orgán strany mezi sjezdy. Měl několik set členů a scházel se několikrát do roka.
• Předsednictvo (politbyro) ÚV KSČ: Nejmocnější orgán, který fakticky řídil stranu i celý stát. Tvořila ho malá skupina nejvyšších funkcionářů.
• Generální tajemník ÚV KSČ: Nejvyšší představitel strany a de facto nejmocnější muž ve státě. Tuto funkci zastávali například Klement Gottwald, Antonín Novotný, Alexander Dubček, Gustáv Husák a Miloš Jakeš.
• Krajské a okresní výbory: Řídily činnost strany v regionech.
• Základní organizace (ZO KSČ): Působily na všech pracovištích, ve školách a v obcích. Byly základním nástrojem kontroly a ideologického působení na občany.

Ozbrojené a kontrolní složky

• Lidové milice: "Ozbrojená pěst dělnické třídy", soukromá armáda strany, která nepodléhala velení armády, ale přímo stranickým orgánům.
• Státní bezpečnost (StB): Tajná policie, která sloužila jako "štít a meč" strany pro likvidaci opozice.
• Oddělení pro dohled nad církvemi a další: Specializované útvary ÚV KSČ, které kontrolovaly všechny aspekty společenského života.

🍂 Pád režimu a zánik strany

V druhé polovině 80. let se komunistický režim ocitl v hluboké krizi, kterou umocnila politika perestrojky v Sovětském svazu pod vedením Michaila Gorbačova. Zkostnatělé vedení KSČ v čele s Milošem Jakešem však odmítalo jakékoliv zásadní reformy.

Sílící nespokojenost ve společnosti vyvrcholila 17. listopadu 1989 brutálním potlačením studentské demonstrace na Národní třídě v Praze. Tato událost se stala roznětkou sametové revoluce. Během několika týdnů masových demonstrací a generální stávky se komunistický režim zhroutil.

KSČ byla donucena vzdát se své "vedoucí úlohy" a souhlasit se svobodnými volbami. Po revoluci se strana postupně rozpadla. V roce 1990 se přejmenovala na Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM) v české části federace a na Stranu demokratickej ľavice (později vznikla i nová Komunistická strana Slovenska) ve slovenské části. Formálně KSČ jako federální subjekt zanikla v roce 1992.

✨ Dědictví a hodnocení

Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu oficiálně označil komunistický režim v Československu za "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný" a Komunistickou stranu Československa za "organizaci zločinnou a zavrženíhodnou".

KSČ zanechala v české a slovenské společnosti hluboké a trvalé jizvy – morální, politické i ekonomické. Její vláda je symbolem ztráty svobody, politického útlaku a národní podřízenosti cizí moci.

👶 Pro laiky

Představte si Komunistickou stranu Československa (KSČ) jako jedinou politickou stranu, která u nás vládla přes 40 let, od roku 1948 do roku 1989. Byla to doba, kdy neexistovaly svobodné volby a kdo se straně postavil, toho čekal tvrdý postih.

Jak se dostali k moci?

• Po druhé světové válce byli komunisté velmi populární, protože nás pomohl osvobodit Sovětský svaz. V roce 1948 ale provedli státní převrat (tzv. "Vítězný únor") a veškerou moc strhli na sebe.

Jak jejich vláda vypadala? 1. Vládli strachem: V 50. letech, v nejhorším období teroru, posílali své odpůrce do vězení, pracovních táborů nebo je dokonce popravovali ve vykonstruovaných politických procesech. Hlavním nástrojem strachu byla tajná policie StB. 2. Všechno řídili z Moskvy: KSČ nebyla nezávislá. Plnila příkazy ze Sovětského svazu, který byl jejím velkým vzorem a pánem. 3. Pokus o změnu a okupace: V roce 1968 se část komunistů v čele s Alexandrem Dubčekem pokusila režim trochu uvolnit (tzv. Pražské jaro). Zrušili cenzuru a lidé se cítili svobodněji. To se ale nelíbilo Sovětskému svazu, a tak k nám v srpnu 1968 poslali tanky a reformy násilně ukončili. 4. "Normální" život za normalizace: Po okupaci nastalo období "normalizace". Strana znovu utáhla šrouby, ale už ne tak brutálně jako v 50. letech. Lidé, kteří se nepletli do politiky, mohli vést relativně klidný život. Všude ale vládla šeď, nesvoboda a pokrytectví.

Jak skončili?

• V listopadu 1989 se jejich režim zhroutil během sametové revoluce, kdy lidé vyšli do ulic a řekli "dost".

KSČ byla organizace, která na desítky let připravila Československo o svobodu a demokracii. Zákon České republiky ji dnes označuje za zločinnou.